Vřelé poděkování Daně a celému nakladatelství Domino za
poskytnutí knížky k recenzi!
Je perfekcionalista, je neuchopitelný, je psychopat. Přezdívá se mu Opičí vrah. Je to zabiják s pokřiveným viděním světa a s absolutní absencí soucitu. Detektiv Sam Porter ho pronásleduje dlouhých pět let a po celou tu dobu od něj dostává balíčky s děsivým obsahem. Každá doručená zásilka obsahuje část těla zavražděné oběti. Teď ale došlo k významnému zvratu v pátrání: Porterovi se dostal do ruky vrahův deník. Podaří se mu z šílencových zápisků vydedukovat jeho osobnost? Dokáže rozklíčovat motivy jeho jednání? Pokud uspěje, mohl by dosáhnout něčeho donedávna nepředstavitelného – totiž najít příští Opičákovu oběť dřív, než bude pozdě.
J. D. Barker je bez nejmenších pochyb velikým spisovatelským
příslibem pro všechny české čtenáře, kteří mají rádi, když je děj drsný,
pachatel zvrhlý a jeho činy nechutné. Já jsem z celé knihy cítila
atmosféru filmu Sedm s Morganem Freemanem a Bradem Pittem, který všichni
jistě dobře znáte. Čtvrtá opice v sobě má určitou dusivost, něco, co
přiměje čtenáře pociťovat úzkost, beznaděj a děs. Pro čtenářské sebemrskače –
jako jsem já – velká paráda.
Příběh je rozdělen do dvou dějových linek – vyšetřování a
vrahův deník. Nebudu kolem toho dlouho tancovat, linka věnující se vyšetřování
mi celkově přišla dost průměrná, není ničím výjimečná, neliší se od jiných
detektivních knih. Nicméně průměrnost této části naprosto odzbrojujícím
způsobem vyrovnává zcela dokonalá linka tvořená vrahovým deníkem. Ta je prostě
a jednoduše top, top, top. Něco tak skvostně napsaného a vystavěného už jsem dlouho
nečetla. I do deníkových zápisků dokázal autor dostat gradaci, znepokojující
eskalaci událostí a naprosto neovladatelnou nutkavou potřebu číst dál a dál a
dál.
Četla jsem už hodně thrillerů, včetně celé řady vyloženě
šokujících, děsivých a znepokojujících. Nicméně Čtvrtá opice je opravdu
neuvěřitelně zvráceným příběhem, který vybočuje z řady thrillerů především
svojí neskutečnou atmosférou. Násilí se zde kloubí s psychologickým nátlakem
na postavy i čtenáře, čtení je zážitkem úzkostným, a přesto neuvěřitelně silným
a návykovým. Nad některými momenty v knize musí normálnímu člověku
zákonitě zůstat rozum stát, autor opravdu v určitých chvílích šokuje a
snad až paralyzuje, přesto v mých očích neopouští hranice uvěřitelnosti a
celý příběh po celou dobu vyprávění drží v mezích, které nezabřednou do
fantaskních scénářů.
Vykreslení psychologie zvrhlých myslí je ve Čtvrté opici
jednoduše geniální a samozřejmě naprosto dechberoucí. Práce s nelehkými postavami
je ze strany autora precizní, jednotlivé charaktery jsou vyloženě vypiplané a
promyšlené do nejdrobnějšího detailu. Kdybych měla vybrat, nejvíce mě bavila
postava vrahovy matky, která byla vykreslena z mého pohledu absolutně
skvostně a text věnující se právě jí bych byla schopná užívat po celých knižních
svazcích, nikoli kapitolách
Jak toto uzavřít? Snad jen – vždy se těším na další díly
série, to je přirozené, ale u J. D. Barkera mám fakt problém to vydržet. Ještě
štěstí, že v nakladatelství Domino ví, jak čtenáři právě teď trpí, a proto
se už v prvním pololetí tohoto roku můžeme těšit na druhý díl téhle
mimořádně slibné série. Juch!
Tak Čtvrtou opici si každopádně musím pořídit. A tvoje recenze, Kristýnko, jsou prostě TOP. Dlouho jsem blogy neprojížděla, tak dnes si počtu - zejména u tebe :) Měj se krásně ♥
OdpovědětVymazat