Nejnovější články

Mezi letními novinkami nakladatelství Cosmopolis se objevila i nová knížka Richarda Skláře, Morgenland. Pro mě kniha představovala první setkání s autorem, rozhodně však nebylo poslední. Přestože Morgenland rozhodně není žádná oddechovková jednohubka, jeho čtení jsem si nesmírně užila a patří k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době ze současné české literatury ozkoušela. V dnešní recenzi se vám pokusím shrnout všechno, co mě na knize bavilo, i to, co pro mě představovalo trochu zklamání.

Moc děkuji Báře z Cosmopolis za poskytnutí knížky Morgenland k recenzi.

„Nevěř všemu, co vidíš. I sůl může vypadat jako cukr.“ Nevinně vypadající telegram oživí vzpomínky na jednu letní studentskou brigádu před téměř třiceti lety. Odpověď na telegram způsobí zemětřesení nejen v samém srdci Evropy, ale odkryje také mnohem starší souvislosti, patřící k nejstřeženějším tajemstvím třetí říše. Průsečíkem všeho je prastará, až mystická oblast s původním názvem Morgenland… Rudolf Honig, veterán z první světové války, je prostý vesnický kovář ve vesnici Malá Morávka v Jeseníkách. Koncem druhé světové války i u něj doma dojde ke krveprolití, které zásadním způsobem zasáhne do zbytku jeho života. Je zajat, ale před postupující frontou se mu podaří i se svým věznitelem, důstojníkem SS, uniknout. Oba jsou ranění a několikrát přežijí svou smrt. Cesty osudu je vedou do přísně utajené továrny na území dnešního Polska, kde sídlí Vůdcova poslední naděje – zbraň odplaty. Konec války je zastihne na druhé straně Hrubého Jeseníku, nicméně pořád jako oko v hlavě střeží tajemství, svěřené jim nejzáhadnější ženou třetí říše. Ono tajemství v paralelním příběhu prosákne i do dnešních dní a protne se ve vzrušujícím závěru. Většina osob a událostí, vyskytujících se v příběhu, jsou výplodem autorovy fantazie. Ledaže…
Přiznávám to hned na úvod: Tohle asi bude moje nejzmatenější recenze vůbec. Budu se samozřejmě snažit, ale mám z knihy tolik různých dojmů a pocitů, že se mi to těžko předává naživo mým blízkým, natož prostřednictvím omezeného množství řádků zde na blogu. Na jednu stranu je totiž Morgenland naprosto boží kniha, která v mnohém předčila má původní očekávání a celkově mě mile překvapila, na druhé straně je v ní ale dost věcí a okamžiků, které jsou doslova přitažené za vlasy, a které mě proto až tak neoslovily. Na druhou stranu, tušila jsem, do čeho jdu, a nebyla jsem tedy nijak nepříjemně překvapena.
Příběh je v základu rozdělen do dvou dějových linek, jedna je zasazená do válečného období, druhá do současnosti. Nedokážu jednu vyzdvihnout nad druhou, obě jsou podle mě nápadité a skvěle napsané. Jejich střídání je časté, autor tak udržuje v příběhu příjemné napětí a nechává vyprávění zvolna, přesto v žádném případě příliš pomalu či zdlouhavě, gradovat. Závěr knihy je pak vysloveně grandiózní, zároveň mě ale bavilo to, jak všechny okamžiky a vztahy a události dokonale zapadly na své místo, jako poslední dílky puzzle. Vše bylo v mých očích logické a uvěřitelné.
Bohužel, významnou částí děje je i motiv velkého tajemství Třetí říše, které pro mě bylo trochu za hranicí. Jasně, kdo se o válku zajímá, zná různé povídačky a snad až mýty, které Hitlera a celkově druhou světovou válku obestírají, ale já jim nikdy zvlášť neholdovala a téma rozváděné v Morgenlandu mě příliš neoslovilo. Na druhou stranu, pro milovníky konspiračních teorií bude tato rovina příběhu asi celkem lákavá a bude je nejspíše bavit.
Musím také velice ocenit jistě vcelku zevrubnou historickou rešerši, která má za následek naprostou uvěřitelnost vyprávění a absenci velkých dějinných nesrovnalostí, kterých občas býváme v historických knihách svědky. Odmyslíte-li si tu konspirační část, samozřejmě :)
Ani s tvorbou postav nezůstává autor nijak pozadu, a hlavně nesourodá dvojice Rudolf Hönig a jeho věznitel, důstojník SS, je vylíčená bravurně. Jednotlivé charaktery jsou komplikované, mají složitou minulost, nejsou černobílé. Autor jim dopřává patřičný rozvoj a nenechává je ustrnout na jednom místě, v jedné morální škatulce.
Také z jazykové stránky Morgenlandu jsem nadšená, nadšená, stokrát nadšená. Richard Sklář mě svým přístupem k využití českého jazyka současného i minulého naprosto uchvátil. Do textu nenápadně zapojuje dialekty, cizí řeč, propojuje dřívější výrazy s těmi aktuálními… Celou knihu provází naprosto úžasná jazyková rozmanitost a pestrost, odzbrojující květnatost, která ale v žádném momentě nepůsobí strojeně či „frajersky“. Ne, Skláře nevede snaha ohromit čtenáře širokou slovní zásobou, Sklář prostřednictvím jazyka prokazuje obětavou službu knize a příběhu samotnému. Zkrátka ukazuje zcela mistrnou práci a právě výrazová květnatost je jednou z věcí, které mě silně přitahují k dalším autorovým knihám.
Jako celek knihu Morgenland vřele doporučuji dál. Komu? Milovníkům napínavých příběhů, fanouškům českých autorů, čtenářům fikce z období druhé světové války… Cílová skupina této knihy je opravdu rozmanitá. Já si její čtení neskutečně užila, a přestože jsem byla místy zmatená nebo skeptická, představovaly tyto pasáže zlomek knihy. Její naprostá většina je úžasná, ale je to jeden z těch titulů, které každý musí zažít na vlastní kůži, aby ji správně ocenil. Zkuste to taky!

Knihu Morgenland můžete koupit u nakladatelství Cosmopolis.

Název knihy: Morgenland
Autor: Richard Sklář
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 348

Zdroj anotace: www.cosmopolis.cz
Říká se, že léto je okurková sezóna, ale já si dovolím nesouhlasit. Aspoň v nakladatelství Cosmopolis se pěkně činí a na polovinu srpna si přichystali skvělou thrillerovou novinku V dobrém i zlém. Tento titul slibuje pořádně mrazivé čtení plné lží a polopravd, příběh obestřený těžkým dědictvím minulosti a postupné odhalování toho, zda i ve skutečnosti jsou věci takové, jaké se na první pohled zdají. Zkrátka a dobře, tahle novinka je přesně něco pro mě a už se nemohu dočkat, až se k ní dostanu a přečtu si ji, protože u Cosmopolis vím, že pravděpodobně nebudu vůbec zklamaná. Všechno moje těšení pak dovršuje minimalistická, ale velmi sugestivní obálka, která se podle mě povedla na jedničku s hvězdičkou.

Co říkáte, zaujala Vás novinka V dobrém i zlém?

Napínavý psychothriller plný nečekaných zvratů, který provokativně odhaluje temnou stranu manželství, mateřství a přátelství. Bezmezně milující manželka, oddaný manžel, opečovávané dítě. Američané Merry, Sam a Conor jsou perfektní rodina, žijící na perfektním místě. Merry si domácký život nemůže vynachválit – pečení, práce na zahradě, péče o malého syna. Sam začíná po odchodu z univerzity s novou kariérou filmaře. Občas se přistihnou, že sami nevěří tomu, jak šťastní jsou. Tady na švédském venkově, kde začínají žít svůj nový perfektní život. Když je v jejich švédském ráji navštíví Merryina kamarádka Frank, stane se okamžitě součástí rodiny. Sblíží se s malým Conorem. A se Samem. Frank a Merry jsou skoro jako sestry, proto Frank okamžitě odhalí věci, které ostatním unikají. Faleš a zradu, kterým se dá při pohledu na tuhle pohádkovou rodinku těžko věřit. Ale jenom Frank ví, co se tady skutečně odehrává… Kdo je manipulátor a kdo oběť?
Obálka i anotace jsou převzaty z webu www.grada.cz.
Před prázdninami se nakladatelství Cosmopolis vytasilo s celou řadou nesmírně lákavých knížek nejrozmanitějších žánrů. Měla jsem to štěstí, že jsem si jich pár mohla vybrat k recenzi, a biografickému příběhu z druhé světové války jsem samozřejmě nemohla odolat, jelikož, jak už spousta z vás ví, podobnou literaturu vyhledávám.

Báře z nakladatelství Cosmopolis moc děkuji za možnost knihu Chlapec, který přežil pochod smrti recenzovat 💖

V roce 1981 sepsal Pavel Taussig pro svého staršího syna k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. To proto, že i jemu bylo jedenáct, když se ocitl v Osvětimi. Poté přežil ještě tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen a pochod smrti. Při popisování zážitků použil jen své vlastní zápisky. Psal si deník a zážitky od zatčení přes koncentráky do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. S nikým se přitom o nich nebavil, psaním si krátil dlouhou chvíli v nemocnicích v Rakousku, kdy byl ještě přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil. Postupně pak Pavel Taussig text doplnil o poznámky, dokumenty vystavené v koncentračních táborech a těsně po osvobození i o přepis původního deníku, který psal od 4. května 1945 do 27. 7. 1945.
Nebudu to tu dlouze uvádět a rovnou začnu tím méně příjemným. Nehodlám lhát, přestože se mi nesmírně těžce kritizují skutečné příběhy lidí, kteří přežili války (proboha, kdo jsem, abych jejich vyprávění a jeho formu soudila?!), mám ke knize určité výhrady. 
Ta největší výtka se týká obsahu. Tak nějak jsem očekávala, že se v knize setkám s vícero zážitky ze samotného pochodu, že bude čtení trochu syrovější a sugestivnější. Na druhou stranu se zpětně sama sobě divím, protože očekávat něco podobného od zápisků jedenáctiletého chlapce je prostě hloupost.
Vyprávění pro mě bylo místy trochu rozvláčné, pokud to tak mohu vůbec říci - jde přece o skutečné zážitky z války! Jako celek kniha obsahuje hodně povídání o věcech a událostech kolem války, o letech před a po ní. Původně jsem očekávala trochu silnější zaměření na válku samotnou, na druhou stranu ale musím velice ocenit zasazení všech zážitků a dojmů do širšího kontextu. Život prostě nebyl jen válka, jakkoliv zvláštně to zní, a tato kniha to skvěle vystihuje.
Vím, že v nakladatelství Cosmopolis jsou hodně pyšní na grafické provedení knihy, a já se jim vůbec nedivím. Myslím, že nebude nadnesené, když řeknu, že Chlapec, který přežil pochod smrti je podle mě zatím nejlépe graficky vyvedenou knížkou s válečnou tématikou, jaká se mi zatím dostala do ruky. Hned na úvod jsou čtenáři předloženy dvě mapy ilustrující válečné putování Pavla Taussiga, obsah knihy je pak doplněn dobovými dokumenty a fotografiemi. Ty v tomto případě rozhodně nejsou jen "líbivou vatou", pouhým ozvláštněním textu, ale skutečně nosnou součástí vyprávění. Jejich výběr je navíc precizní a jedinečný, zvláště mě zaujaly naskenované úřední dokumenty a samozřejmě celé stránky autorova deníku. Díky těm je celé vyprávění ještě hmatatelnější a reálnější, a je hrozně dobře, že se do knihy dostaly. Celkově proto grafické provedení knížky hodnotím jako jedno z nejoriginálnějších.
Přestože mám, jak jsem zmínila hned na začátku, ke knize pár drobných výtek, je asi jasně patrné, že jako celek se mi velice líbila a že vám ji vřele doporučím. Její originální zpracování povznáší už tak silné a zásadní téma na novou úroveň. Čtenářům, kteří téma druhé světové války, by kniha Chlapec, který přežil pochod smrti, rozhodně neměla chybět v knihovně. A pro ty, kdo s válečným žánrem třeba teprve začínají, je také rozhodně vhodným titulem do začátku, neboť historické události předkládá s ohromující lidskostí, pokorou a upřímností. 

Knihu Chlapec, který přežil pochod smrti můžete koupit u nakladatelství Cosmopolis.

Název knihy: Chlapec, který přežil pochod smrti
Autor: Pavel Taussig
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 208
Než zase všichni spustíte, že je srpen a já se tu hrabu s květnem... já o tom vím! 😂😂😂 Jenže moje obsesivně kompulzivní já prostě nemůže všechny tyhle přehledové články, s nimiž jsem nabrala ten nechutný skluz, vynechat. Prostě to nejde. Takže jsem tu s květnem a věřte, že to postupně dotahuju. V září už to bude všecičko v pořádku 😊
Květen byl recenzní měsíc - veškeré novinky, které mi v knihovně přibyly, byly recenzní výtisky. A protože byl jeden lepší než druhý, jsem ráda, že je vám mohu i takhle trochu zpětně ukázat, třeba se někdo ještě dodatečně inspiruje 😉

Povídejte, zaznamenali jste některou z knih, nebo jste nějakou četli?

První a hned velmi žhavou novinkou byl první recenzní výtisk v rámci nové spolupráce s knihkupectvím Oxford Bookshop, a sice nejnovější kniha uznávaného autora Simona Mawera, Prague Spring. Naprosto úžasné čtení a velké doporučení všem milovníkům kvalitní literatury, která je bohatá nejen tématem, ale i jazykem. Pokud ale se čtením v angličtině teprve začínáte, možná si počkejte na překlad, úplně jednoduché čtení to není.
Z nakladatelství Domino v květnu dorazila úchvatná, božská, dechberoucí Madona z hor. Velký příběh o malých lidech - tohle já prostě můžu a Madona mě snadno dostala nádhernými popisy italského prostředí, smutnou syrovostí samotného příběhu i nádherným jazykem. A také - a teď se ozve povrchní Kristýna - naprosto skvostnou obálkou.
Další květnovou novinkou byla první kniha šestice začínajících autorů, příznačně nazvaná Šestero. Šest hororových povídek, které sice měly své mouchy, je podle mě nejen chvályhodným počinem mladých lidí, ale také super příslibem jejich spisovatelské budoucnosti. Doporučuji hlavně těm, kdo s žánrem teprve začínají. Nebo stejně ostudným strašpytlům, jako jsem já.
O jeden z mých nejlepších čtenářských zážitků letošního roku se mi postarala Marie z nakladatelství Cosmopolis, která mi poslala k recenzi knihu Slunečnice. Bože, tohle bylo tak krásné, tak smutné, tak silné, tak skvělé. Doporučuji a jen doporučuji, tohle si prostě chcete přečíst. Všichni.
Další zásoba čtení pak dorazila opět z nakladatelství Domino. Jednak jsem od nich dostala krásnou novou edici knihy Už mě vidíš? od oblíbené Sharon Bolton, která je v prvním vydání už beznadějně vyprodaná, a mohla jsem se tak pustit do vychvalované série s Lacey Flintovou. Téma Jacka Rozparovače mě moc bavilo, stejně jako klasická autorčina překombinovanost. Sharon Bolton je prostě skvělá, o tom není pochyb.
Potvrdil mi to ostatně i zatím poslední díl zmiňované série, čerstvá novinka Temné říční proudy. Pod rukama Sharon Bolton neožívají jen postavy, ale i prostředí, v tomto případě děsivá a zároveň nádherná Temže. Navíc oceňuji, že autorka píše zcela bez spoilerů, a já se tak mohu v klidu vrátit ke dvěma předchozím dílům. A že se na ně těším!
A knihkupectví Oxford Bookshop mě v květnu zásobilo skvělým čtením ještě jednou. Dostala jsem od nich k recenzi novinku mé oblíbené Karin Slaughter, Pieces of Her. Bez přehánění, tohle je podle mě zatím snad nejlepší kniha autorky, dostala mě vážně hodně a přestože jsem během čtení měla určité výtky, celkovým výsledkem mě Slaughter dokázala přesvědčit, že každý drobný detail v knize měl svůj velký význam. Boží záležitost, kterou si milovníci kvalitních thrillerů nesmí nechat ujít. Moc a moc doporučuji!
Jako supermilou pozornost jsem od Oxford Bookshop našla v balíčku i loňskou novinku, The Good Daughter. Chystám se na ni brzy, možná ještě v létě možná na podzim, ale těším se moc.
Předposledním přírůstkem je pecka od nakladatelství Leda, Na odvrácené straně. Božínku, tohle tedy byla věc. Tahle kniha je zatraceně divná a ujetá, ale taky naprosto božská, plná inteligentního i méně inteligentního humoru, bizarních situací, akce a napětí. Námět mi přišel stejně praštěný jako geniální, a celkově mě kniha přesvědčila o tom, že si od autora chci přečíst i jeho další tituly. Popisek "pro fanoušky románu Marťan a filmů Quentina Tarantina" to vystihuje naprosto dokonale - pokud vás zaujal, je tahle knížka to pravé pro vás.
Poslední květnovou novinkou pak byl titul Chovejte se jako kočka, který vydalo nakladatelství Jota. Zapomeňte na hygge a lykke, inspirujte se u koček! Jako člověk, který s těmihle noblesními bytostmi žije celý život jsem se při čtení skvěle bavila. Chovejte se jako kočka totiž není jen holým návodem, jak žít lépe, ale humorně glosuje kočičí i lidské návyky a je tak prima poučným, motivačním i odpočinkovým čtením.
Pokud se chystáte na dovolenou a hledáte výborný thriller, který je nejen nesmírně napínavý, ale také velmi uvěřitelný a propracovaný, měla by vás zajímat novinka od nakladatelství Cosmopolis - další kniha od oblíbené autorky Lucy Clarke, Stíny nad zálivem. Já jsem se s autorkou prostřednictvím této knížky setkala poprvé, ale ihned jsem pochopila, proč je pro mnohé tak spolehlivou zárukou kvality. Její další knihy Modrá a Poslední nádech, které u nás také vydalo nakladatelství Cosmopolis, už se proto zabydlely na mém seznamu přání (a Poslední nádech i v objednávce).

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Cosmopolis a jejich Báře! 💖

Před sedmi lety unese dva desetileté chlapce proud příliš daleko od břehu. A na pevninu se vrátí jen jeden… Sářin syn Jacob sice před sedmi lety přežil, ale na své narozeniny, v den neblahého výročí, zmizí beze stopy. Postupně se začínají vynořovat nová i stará tajemství a komunitu na poloostrově Sandbank plíživě ochromuje napětí a nezodpovězené otázky. Sára je stále více a více zoufalá a přestává věřit všem, které zná a kterým dosud důvěřovala – a dobře dělá…  Co se vlastně před sedmi lety událo? Jak to, že v komunitě, kde se pořád někdo dívá, zrovna tehdy nikdo nic neviděl? Kdo všechno a proč má důvod tajit, co se doopravdy stalo?
Stíny nad zálivem jsou pro mě dalším letošním thrillerem, který má v sobě to, co tak často ráda zmiňuji a co je pro mě jedním z kritérií dobré knihy – žánrový přesah. Tato novinka není jen napínavým čtením, je důmyslně propracovanou sondou do každodenního života malé komunity přátel a známých, která je narušena dávnou tragédií. Celé vyprávění je především velmi obyčejné, nenápadné a realistické.
Příběh o nešťastné události, která nenávratně zasáhla rodiny obou chlapců, je vzhledem k silnému tématu překvapivě komorní, zároveň však v sobě skrývá úžasně důmyslný propletenec vztahů a nepostrádá ani propracovanou a velmi logickou výstavbu všech okamžiků, které vedou k dramatu, jehož jsou čtenáři svědky.
Autorka vývoj událostí v minulosti i současnosti dávkuje precizním způsobem, budování atmosféry je postupné, odhalování pravdy pozvolné, přesto se Lucy Clarke daří držet po celou dobu čtenářovu pozornost a bez jakéhokoli naléhání jej nutí číst stále dál a dál. Nenucenost jejího vyprávění je vysloveně návyková a pro mě je jedním z prvků, které mě na knize uchvátily asi nejvíce. Z thrillerů jsem totiž zvyklá na určitou naléhavost, která mi sice nevadí, ale potkat dílo bez tohoto aspektu je nesmírně osvěžující.
K nesmírně čtivosti textu napomáhají také krátké a úderné kapitoly, jejichž závěry téměř bez výjimky nutí k přečtení další kapitoly... a pak ještě jedné a pak ještě další.
Zároveň Lucy Clarke v textu rozehrává spoustu závažných témat - ať už jde o otázku viny, provinilosti, motiv výčitek, či o komplexnější téma rodičovství a s tím souvisejících složitých životních rozhodnutí, které neovlivní jen váš život... Je to zkrátka a jednoduše jeden z thrillerů, které se nenechávají zavřít ve své škatulce a které dostávají přízvisku "psycho", jelikož psychologie postav je asi nejnosnější stránkou celé knihy.
Ano, je tomu tak - na vysokou úroveň knihu vyzdvihnou také postavy, které jsou mnohovrstevnaté a jejich, již zmíněné, psychologické vykreslení je skutečně bravurní. Sympatie čtenáře se mezi dvěma hlavními ženskými hrdinkami, jejichž úhel pohledu se ve vyprávění střídá, plynule přelévají, pochopení dokážete najít pro každou z nich, oběma rozumíte a uznáváte jejich volby a rozhodnutí, přestože jsou mnohdy komplikované a ne vždy správné.
Teď pozor, následující odstavec trochu zavání spoilerem, proto ho raději zabělím a označte si jej na vlastní nebezpečí: (Asi největší třešničkou na dortu pro mě bylo to, že si autorka nehraje na žádné nereálné happyendy, ba naopak, dopřává postavám možnost nepřekonat děsivé dědictví minulosti, nechává je vzdát nenapravitelně poškozené vztahy a pokusit se začít znovu a jinak.)
Od knihy jsem nečekala žádné zklamání, naopak, ale přesto se jí podařilo má nemalá očekávání překonat. Pokud autorku ještě neznáte, určitě to napravte, nebudete litovat. Stíny nad zálivem doporučuji nejen milovníkům thrillerů, ale také čtenářům, kteří mají rádi knihy, v nichž velkou roli hraje psychologie postav a nesnadné otázky zásadních životních voleb a rozhodnutí.

Knihu Stíny nad zálivem můžete koupit u nakladatelství Cosmopolis.


Název knihy (originál): Last Seen
Název knihy (česky): Stíny nad zálivem
Autor: Lucy Clarke
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 368

(zdroj anotace: https://www.grada.cz/stiny-nad-zalivem-9791/)
Má smysl to dohánění ještě nějak obhajovat? Nemyslím! Zato mohu slíbit, že v září už se to všechno srovná, pokud své publikační plány dodržím, v což samozřejmě trochu naivně věřím. Dnes pro vás mám přehled dubnových přírůstků.

Budu ráda, když se v komentářích podělíte o to, jaká z knih vás zaujala či naopak vůbec nezaujala, nebo když napíšete, zda jste už některou četli a jak na vás zapůsobila 😊

Jeden z prvních jarních měsíců byl obdobím útlumu nákupů. Pořídila jsem si jen dvě knížky a jedna mi dorazila k recenzi. Jednou z novinek je titul Já jsem smrt od Chrise Cartera, jehož sérii poctivě kompletuji v Levných knihách. Docela ráda bych s jeho knížkami na podzim začala a jen doufám, že je nenakupuji zbytečně a že mě osloví stejně tak jako spoustu mých knižních přátel.
Další novinkou byli Probuzení bohové, druhý díl ze série Akta Themis. Sylvain Neuvel mě novou knihou přesvědčil o tom, že se mi Spící obři nelíbili jen tak. Bohové byli také skvělí a už se těším na samotný závěr série, který bude nepochybně naprosto epický. Už v březnu!
Poslední dubnovou knížkou pak byl dárek za utrpení na všech EEG a CT vyšetřeních, a sice Zlomení andělé od Gemmy Liviero, příběh z druhé světové války, na který jsem moc zvědavá.
Na další nákupy nějak nebyla nálada, takže jsem přírůstky udržela na rekordních třech kusech. V některých dalších měsících jsem se překvapivě držela ještě více, ale o tom až příště. 
Na blogování mě těší celá řada věcí, ale jedna z těch nejzásadnějších je pro mě možnost pomoct dostávat do povědomí lidí knihy začínajících autorů nebo autorů, kteří si knížky vydávají svépomocí. Právě z tohoto důvodu jsem ráda přijala nabídku recenzovat knihu Navždy od slovenské autorky píšící pod pseudonymem Maya Sinay, a to i přesto, že žánrově je na míle vzdálená tomu, co běžně čtu. Tentokrát se mi ale podobné čtenářské zabloudění bohužel nevyplatilo. Přestože věřím, že si kniha najde svou čtenářskou základnu, a navzdory tomu, že mi to tak trochu láme srdce, musím říci, že mně romantický příběh o mladé basketbalistce a slavném tenistovi naprosto nesedl.

Maye přesto srdečně děkuji za to, že mi knihu k recenzi poslala, a moc držím palce, ať má celá Bílá série u čtenářek s romantičtější povahou úspěch.

Mladá basketbalistka Funny dostane od života hned několik závažných ran. V tomto smutném období se seznamuje se slavným tenistou Jakubem Horňáčkem. Nový vztah je plný zamilovanosti a vášně, jenže může Funny Jakubovi věřit? A co když si pro ně život přichystá pár závažných překážek?
Kde začít. Opravdu jsem srdečně doufala, že Navždy bude jednou z těch romantických knih, jejichž příběh je sice sladký a zamilovaný, ale přesto nějakým způsobem originální. V mých očích tomu tak ale není. V téhle knize jsem nedokázala najít žádný přesah, nic překvapujícího či nápaditého. Navždy je přesně tím, co dostanete ve shrnutí děje - povídáním o začínajícím vztahu. A pro mě tohle bylo prostě málo. Pořád jsem čekala, co dalšího se stane, zda příběh nějak vygraduje, zda se objeví solidní zápletka, ale nepřišlo vlastně nic.
Pokud jde o styl vyprávění, také ten mi přišel poněkud jednoduchý a fádní. Autorka opakovaně užívá jednoduché věty o několika málo slovech, v textu se vyskytují pasáže, kde skoro nenajdete souvětí. Při čtení to působí strašně zvláštně a místy to až "tahá za uši". Dialogy hlavních hrdinů mi pak připomněly fanfikce, v nichž autorky v podstatě zapisují své vnitřní představy o rozhovorech se svou platonickou láskou. Jednalo se skutečně v podstatě o záznamy běžných rozhovorů plných zamilovaného cvrlikání, nebylo v nich nic literárního a byly až nudné. Je potřeba zde uplatnit nějaký filtr, nikdo nechce nahlížet do detailní konverzace dvou mladých zamilovaných lidí. V této knize dialogy kromě opakování zaláskovaných frází mnohdy čtenáři vůbec nic nesdělí a fungují tak jen jako jakási výplň.
Nyní pozor, přichází část se spoilery - bez nich nejde úplně dobře vysvětlit, proč mi kniha tak nesedla, následující text tedy označte na vlastní nebezpečí: (Vystavění příběhu je bohužel jedno velké klišé: Mladá žena, jejíž život je plný utrpení. Násilnický expřítel, umírající kamarád. Pak přichází neuvěřitelná láska se známým idolem a nesmírně slavným sportovcem, s nímž se seznamuje tak, že ji trefí na zápase míčkem do obličeje. Zamilování je osudové, fatální, vášnivé, ale přicházejí pochybnosti o důvěře. Do vztahu zasahuje nečekané a velmi překvapivé těhotenství. Z minulosti vystupuje násilnický expřítel s pistolí v ruce. Po strachu o dítě přichází úleva a uvědomění, že tahle láska je ta pravá. Zamilovaní hrdinové zjišťují, že čekají dvojčata. Následuje happy end a epilog v podobě pohádkového závěru zahrnujícího nový dům a žádost o ruku... A dále tu máme otázky, které mi nedají spát, protože podle mě dané věci nedávají smysl: Je možné, že by si mladá žena nevšimla, že její kamarád má rakovinu v posledním stádiu? Je možné, že by s ní pacient s tak závažnou diagnózou chodil hrát basket a v zásadě normálně fungoval?)
Řeknu to takto. Věřím, že některé čtenářky podobně přeslazené příběhy vyhledávají. Že některé ženy mají rády vyprávění, které je vlastně strukturované jako moderní pohádka. Že některé z nás při čtení rády sní o ideálním vztahu a idylické zamilovanosti. A plně to respektuju. Já taková ale nejsem.
Objektivně proto říkám - Navždy je pohádkový zamilovaný příběh, který si něžné duše jistě vychutnají plnými doušky a budou z něj dost možná značně nadšeny. Ano, ničím nepřekvapí, ale to je právě to, co někdo vyhledává. Jistotu šťastného konce.
Já to nejsem, a proto mi kniha tolik nesedla. Nemůžu jinak, než dát 2 hvězdičky, protože bych jinak byla nespravedlivá ke všem dalším knihám, které jsem přečetla.

Knihu Navždy koupíte například na Martinus.cz.

 
Název knihy: Navždy
Autor: Maya Sinay
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Agromepa
Počet stran: 236
Na začátku jara se moje přírůstky nesly v duchu doplňování sérií a ve splňování dávných přání. Také zde začala vlna úžasných anglických přírůstků z Levných knih, která v podstatě pokračuje dodnes. Tak se pojďme na nové březnové knížky podívat jednotlivě.

Potěší mě, kdy napíšete do komentářů, co jste četli a na co se chystáte, případně jak se vám ta která kniha líbila.

Hned na začátku měsíce jsem ve svém oblíbeném luxorovém výprodejovém kontejneru objevila zlevněný finální díl trilogie od Dolores Redondo, Oběť bouři. Zatím jsem měla doma jen první díl, takže jsem neváhala a knížku jsem si koupila.
Jako další kousek mi do knihovny přibyla nová (a opět skvělá!) C. L. Taylor, kterou mi k recenzi poslalo nakladatelství Domino. Útěk je úžasná záležitost, kterou všem thrillerovým nadšencům bez výhrad doporučuji.
V Levných knihách jsem pak ukořistila nejprve jen dvě anglické knížky, a sice úžasná vydání Alice's Adventures in Wonderland a The Bookshop Detective. Alenku jsem tam prostě nemohla nechat, přestože to bylo nechutné hýření, jelikož už ji doma v jiném anglickém vydání mám. Velkou radost mi udělala kniha The Bookshop Detective, kterou jsem viděla u Bichličky a strašně jsem po ní toužila. Bohužel jsem nesehnala druhý díl, ale jak uvidíte v přírůstcích za nějaký čas, vše se nakonec napravilo.
Další dva přírůstky byly opět recenzní výtisky, jeden od nakladatelství Domino a druhý od Cosmopolis. Od Domina dorazila skvělá Jepice, báječný příslib nové detektivní série, navíc vyšperkovaný neskutečně povedenou obálkou. Bára z Cosmopolis mi pak poslala nového a zatím posledního Roberta Bryndzu. Čtvrtý díl série nese název Do posledního dechu a pro mě zatím představuje to nejlepší, co Bryndza v příbězích o Erice Fosterové předvedl. Moc se těším na další díly a jsem zvědavá, co autor do dalších vyprávění plánuje.
Ke konci měsíce pak dorazil balíček z Knižního klubu, kde jsem po koupi Oběti bouře udělala objednávku. Narazila jsem tam totiž na druhý díl trilogie, Dědictví kostí, také ve slevě. Do košíku jsem přidala ještě Brownův Počátek, který jsem chtěla koupit od jeho vydání, a také novou knihu Jenny Colgan Pojízdný krámek snů. Tu už jsem četla a byla jsem z ní překvapivě nadšená.
Posledním březnovým přírůstkem byla anglická Book of the Film, což já chápu jako jakýsi literární scénář, snímku Beauty and the Beast. K té bych se rozhodně chtěla dostat ještě teď v létě, tak snad se mi to podaří.
Nad novinkou Normálně jiní, kterou v červnu vydalo nakladatelství Cosmopolis, jsme s jejich Marií nějakou chvíli rokovaly, protože jsem si nebyla jistá, zda mi knížka sedne. Nakonec se ke mně dostala a já byla hodně zvědavá na to, zda mě dokáže ohromit, nebo zda si ověřím, že tohle čtení pro mě prostě není. A ačkoliv jsem ke knize přistupovala s co nejotevřenější myslí, moje přesvědčení, že tento žánr mi úplně nesedí, se jejím prostřednictvím pouze potvrdilo. Avšak přesto a snad i právě proto - neznamená to, že je kniha objektivně špatná, skoro si troufám tvrdit, že je tomu naopak. To jen já nejsem cílovým čtenářem.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Normálně jiní mnohokrát děkuji Marii z nakladatelství Cosmopolis.

Maddy pracuje ve fotolabu a veškerý svůj volný čas věnuje péči o svou autistickou sestru B. Albert si přivydělává péčí o koně a doma čelí psychickému zneužívání ze strany otce. A jednoho dne se setkávají. Uzavřená a nedůvěřivá mladá dívka a přes všechny okolnosti optimistický a laskavý chlapec. Zamilují se do sebe a prožívají všechny krásy první lásky... Jenže jejich štěstí bude vystaveno mnohým těžkým zkouškám.
Co pro mě bylo na knize asi největším zklamáním? Šablonovitost. Děj mi přišel dokonale předvídatelný, ani vykreslení jednotlivých postav mě ničím nepřekvapilo. Máme tu dva mladé lidi, jeden je romantický a optimistický snílek, druhý zase odtažitý a uzavřený bojovník s osudem, oba jsou vzhledem ke svému věku vystaveni neúměrné životní zátěži. Oba se také musí vypořádat s určitým způsobem dysfunkční rodinou, v jedné jde o postižení, v druhé o otce tyrana. Tihle dva se do sebe přes nepřízeň osudu zamilují a prožívají nádhernou, obrovskou, přesto trochu hořkosladkou lásku. A pak přichází zničující rána... Teď trochu pozor, spoiler, označte si následující text jen v případě, že už víte, jak kniha skončí, nebo vám nevadí se to dozvědět: (Na závěr se pak příběh nevyhne poněkud patetickému tónu, v němž předává čtenáři poselství o tom, že život může být nečekaně krátký a má se tedy žít každý den naplno.)
Jednotlivé postavy v mých očích nedokázaly nijak vystoupit ze škatulek, do kterých je autorka rozdělila. Maddy, milující a oddaná své rodině, přesto uzavřená a odtažitá ke svému okolí. Albert, přestože vystaven psychickému teroru, roztomilý a optimistický mladík. Maddyina matka, bohémka a volnomyšlenkářka. Maddyin otec, neznámý. Albertův otec, policajt a domácí tyran. Albertova matka, slepá k útokům na syna, pokořená dlouhým manželstvím plným zloby.
Některé scény a dějové linky mi pak přišly trochu nedotažené (třeba otazník visící nad Maddyiným otcem), některé naopak absolutně přehnané (opilecká scéna při rodinné večeři) a další zase děsně naivní (začátek jejich vztahu, kdy Maddy zničehonic nevysvětlitelně otočí o 180 stupňů). Ale třeba jsem už moc pesimistická a zapomínám na své první lásky a na to drama a osudovost, které je provázely. Celkově na mě kniha hodně zapůsobila jako čistý young adult žánr, a znovu jsem si tak ověřila, že jsem z něj už prostě odrostlá. Pokud srovnáme Normálně jiní s Než jsem tě poznala, musím se přiznat, že druhá jmenovaná mi sedla více, přijde mi, že je vyzrálejší, dospělejší, že otevírá složitější otázky a nespoléhá se tolik na rány osudu, ale spíše na lidská morální dilemata. Jenže je tu ještě jeden háček. Než jsem tě poznala jsem četla ve dnech, kdy mně samotné někdo umřel, a zpětně si vůbec nejsem jistá, nakolik mé tehdejší emoce ovlivnily mé dojmy z knihy. Věřím, že je možné, že hodně, a proto se snažím je brát trochu s rezervou.
Na Normálně jiní se mi moc líbila čtivost textu, kniha je výborně napsaná a i přes smutek na stránkách obsažený se čte lehce a svižně. Dynamice vyprávění pomáhá také pravidelné střídání vypravěče v jednotlivých kapitolách - jednu prožíváme prostřednictvím Maddy, druhou zase vidíme očima Alberta. Vynikající práci odvedla určitě i překladatelka Ivana Svobodová, která v textu udržela svěží mladistvost, první zamilování i skloubení bezstarostnosti s příliš těžkým životním břemenem. Ráda bych také vyzdvihla obálku knihy, která je překrásná, má úžasnou symboliku a patří k těm nejhezčím v mé knihovně.
Osobně se domnívám, že pro fanoušky knih Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, které jsou uvedeny i na samotném přebalu, je kniha Normálně jiní v podstatě povinnou četbou. Jsem si naprosto jistá, že těmto čtenářům se bude líbit, že ji budou hltat a milovat a že o ní budou ještě dlouho po dočtení přemýšlet. Tahle knížka je o mladých lidech a je určena mladým lidem, obsahuje v sobě poselství o absolutní nezištnosti a oddanosti, o lásce, která dalece překračuje hranice všedních dní, o odvaze a odhodlání změnit svůj život. Je to příběh plný bolesti a smutku, který se - šablonovitost nešablonovitost - musí dotknout každého čtenáře. Ano, myslím si, že mladých lidí se dotkne více, že si najdou k Maddy a Albertovi cestu snáz a vytvoří si s nimi silnější pouto. Přesto však věřím, že i čtenáři, na které tato kniha není přímo cílena, v ní dokáží nalézt spoustu krásného. Hodnotím celkem 3,5 hvězdičkami.

Knihu Normálně jiní můžete koupit u nakladatelství Cosmopolis.

 
Název knihy (originál): Differently Normal
Název knihy (česky): Normálně jiní
Autor: Tammy Robinson
Rok vydání (originál): 2018
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 336
Thriller Všude kolem černý les je bez nadsázky hit. Před časem kniha obletěla nejen všechny knižní blogy, ale také spoustu čtenářských domácností. Já sama jsem se na knihu těšila už před jejím vydáním, ale pak jsem k ní nějak nedokázala najít cestu. Za ten moment, kdy jsem nechala v Levných knihách anglické vydání jenom proto, že jsem chtěla trochu šetřit, bych si nejradši utrhla hlavu. Nicméně jak já říkám, vše se děje v pravý čas, a tak si i tento kousek nakonec cestu do mých rukou našel… nebo lépe řečeno, do mých uší. Všude kolem černý les jsem si totiž nakonec pořídila jako audioknihu a dnes pro vás mám její krátké zhodnocení.

Vy jste knihu četli? Jak se vám líbila? Nebo se na ni teprve chystáte? A co další kniha Ruth Ware, Žena z kajuty č. 10, co říkáte na tu? Budu ráda, když mi napíšete do komentářů 😊

Leonora je nečekaně pozvána na rozlučkový večírek své dávné přítelkyně Clare. Přes počáteční nejistotu se rozhodne, že na něj vyrazí, na místě ale své volby záhy lituje. Extravagantní dům a neznámí lidé na ni působí zvláštně, až se odhodlá k tomu, že druhý den ráno odjede. Jenže v noci dojde k osudné události... Leonora se probouzí v nemocnici, její pokoj hlídá policie. A jí pomalu dochází... Mají ji chránit, nebo zabránit jejímu útěku? Co se v onu nešťastnou noc ve skutečnosti přihodilo?
Pro začátek se vám upřímně přiznám, že už asi tak pět minut po začátku vyprávění jsem byla naprosto zamilovaná do Simony Postlerové, která knihu načetla. Jasně, měla jsem ji ráda už předtím, ale do jejího hlasu a do způsobu, jakým vypráví, do toho jsem se naprosto zbláznila. Právě interpretka je podle mého názoru nejsilnějším prvkem audioknihy.
Postlerová v průběhu čtení působivým způsobem pracuje s proměnami hlasu, které posluchači umožní jednoznačné rozlišení a oddělení přímých řečí jednotlivých postav. Zároveň však nesklouzává k tomu, že by změna intonace působila jako parodie, její projev není přehnaný a po celou dobu čtení působí příjemným dojmem, který se zkrátka výborně poslouchá.
Samotný příběh knihy bohužel úplně vysoko nehodnotím. Už jsem těch thrillerů asi přečetla moc a moje nároky jsou vysoké, ale působil na mě docela tuctově a předvídatelně. Ruth Ware bezpochyby je vynikající vypravěčka, ale mrzí mě, že s námětem nepracovala trochu originálněji a netradičněji. Ke konci knihy už jsem se i docela nudila, nepopírám sice, že jsem byla zvědavá, kdo bude jako vrah odhalen a zda se potvrdí moje domněnky, ale tu cestu k odkrytí tajemství bych si dokázala představit poněkud zkrácenou. 
Jako celek bych audioknihu dalším posluchačům doporučila – nechci se opakovat, ale musím znovu zdůraznit, že Simonu Postlerovou prostě chcete poslouchat. Nicméně radím obrnit se vůči určité stereotypnosti příběhu a předvídatelnosti hlavní zápletky.
 
Název: Všude kolem černý les
Autor: Ruth Ware
Interpret: Simona Postlerová
Délka: 10 hodin 46 minut
Vydavatel: Audiotéka
S návody, jak žít hygge a lykke a kdovícoještě, se v poslední době roztrhl pytel. Já sama podobné knihy nečtu, protože při zběžném prozkoumání zjišťuju, že si hygge večer i život umím už léta udělat i bez návodu. Nicméně první hygge román, to mě lákalo moc. Došperkujte to překrásnou obálkou a rázem se z pokušení stává věc naprosto nezbytně potřebná k životu...

Ještěže je Lucka z nakladatelství Jota tak zlatá a knihu mi hned po vydání poslala k recenzi. Moc za to děkuji!

Mladá Dánka Klára se nechystá v zapadlém městečku Yulethorpe zůstat dlouho. Je jen další zastávkou na jejím osamělém putování. Když se však setká s excentrickou Luisou a dostane možnost vypomoci se záchranou místního hračkářství, její plány se změní. Zanedlouho ale přijíždí Joe, Luisin syn, který Kláru podezřívá z nekalých úmyslů. Existuje šance, že Klára vnese do jeho přepracovaného a vystresovaného života trochu hygge? A je možné, že mezi dvěma zcela odlišnými lidmi vznikne pouto?
Ač se vždy snažím ke knihám přistupovat s otevřenou myslí a s vědomím, že je každá z nich úplně jiná, přiznám se bez mučení, že od novinky Život zn. Hygge jsem nepokrytě čekala něco ve stylu Pojízdného krámku snů od Jenny Colgan. Něco milého, inspirativního, něco se špetkou motivace a odhodlání plnit si své sny, něco až maličko pohádkového. To není zrovna málo nároků... A představte si, všechny byly splněny.
Zatímco u většiny knih doufám, že se autorům podaří vyhnout se škatulkám a šablonám, u romantických knih to mám v podstatě naopak. Vůbec mi nevadí, že se bude opakovat ten důvěrně známý scénář ztracené hlavní hrdinky, která nachází pravý smysl života, přes všechny překážky se zamilovává do původně nesnesitelného muže, a ještě čtenáře stihne v závěru pořádně vyráchat v cukrovém nálevu.
Pro novinku Život zn. Hygge je charakteristické velmi příjemné a přirozené budování děje, kde nic nebylo nějak příšerně přehnané či překombinované, nebyly zde nepochopitelné zvraty a nečekané otočky o 180 stupňů. Jestli mi něco vadí v knihách, kde se řeší vztahy, jsou to náhlé obraty v chování hlavních hrdinů - převážně tedy hrdinek -, které jednu chvíli někoho milují a v druhém okamžiku zjišťují, že vlastně milují někoho úplně jiného, koho doposud nesnášely. Tohoto klišé se autorka naštěstí úspěšně vyvarovala, a přestože se v knize milostný trojúhelník objevuje, vše zůstává relativně v mezích normálního života.
Ostatně, hlavní ženská postava knihy Klára stojí za samostatnou zmínku. S ženskými postavami mívám obecně docela problém, buď mi přijdou příliš křečovitě drsné, nebo naopak děsivě unylé. Klára je však sympatickou osobou, která se staví čelem všem životním překážkám, nechybí jí odvaha a pokora. Také vedlejší postavy se velice vydařily a přišly mi na poměry žánru i celkem originální a osobité.
Líbilo se mi také to, že již v názvu zmiňované hygge nebylo do děje knihy šroubováno násilím, naopak, zakomponování hygge prvků bylo velmi přirozené a také v mnohém inspirativní.
Samotný závěr je samozřejmě nacpaný patosem, až mě hanba flákala, ale na druhou stranu - nic jiného jsem od knihy neočekávala. K podobně laděným knihám prostě tyhle přeslazené konce plné poselství a s puncem pravé lásky patří.
Přestože se kniha bude výborně hodit i do podzimní atmosféry, kdy budeme sedět před krbem s kakaem v ruce, zachumlaní v teplých dekách a budeme obdivovat omamnou vůni svíček, je to skvělé čtení i na léto. Já jsem vlastně musela po celou dobu čtení myslet na to, že konec léta není zase taková tragédie (jako jakou ji běžně vnímám) a že to bude pěkné i pak.
Jediný nedostatek knihy jsem našla v místy - především tedy ze začátku - drhnoucím překladu. Některé výrazy mi přišly vysloveně nesmyslné, další kostrbaté, jiné podle mě nenaplňovaly původně zamýšlený význam. Dokonce jsem si je sepsala, ale omylem jsem si dokument smazala, což je asi znamení, že to nemám moc řešit 😊 Nejednalo se o ni do očí bijícího či rušivého.
Celkově knihu hodnotím krásnými 4 hvězdičkami a doporučuji dál. Pokud jednou za čas snesete pořádnou romanťárnu, tohle je naprosto vynikající volba. Já na knihu myslím i teď, pěkných pár dní po dočtení. A to je podle mě ten největší důkaz toho, že je vážně dobrá a milá a že si ji nejspíš chcete taky přečíst 💗

Knihu Život zn. Hygge můžete koupit u nakladatelství Jota.

 
Název knihy (originál): The Hygge Holiday
Název knihy (česky): Život zn. Hygge
Autor: Rosie Blake
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 360
Humorné dohánění restů pokračuje! 😂 Ale ono se na ty hromádky knížek tak hezky kouká, tak proč se o to ochuzovat... Dnes tedy něco málo o tom, co jsem přečetla v dubnu letošního roku. Tenhle měsíc si moc dobře vybavuji, protože se nesl v duchu série Royalové, kterou jsem zhltla během tří dnů, abych se pak nemohla vzpamatovat z toho, jak to bylo za a) blbý, za b) návykový a za c) naprosto boží. Nečetla jsem ale jen Royaly 🙈, tak pojďme kouknout na to, co všechno jsem stihla.

Pamatujete si, co jste četli v dubnu, nebo už je to moc dávná minulost? 😅 A co vy a Royalové, jak se na tuhle sérii tváříte? Budu se těšit na vaše komentáře! 💕

Na fotce mám bohužel jen tři knížky, zbytek byly buď e-booky, audioknihy, anebo vypůjčené kousky.
Měsíc jsem otevřela doposloucháním audioknihy Všude kolem černý les od Ruth Ware. Tuhle knihu jsem si pořád chtěla pořídit v českém vydání od nakladatelství Leda, pak jsem nesmyslně nechala v Levných knihách vydání v originále, a nakonec si ke mně našla cestu jako audio. Osud! Bohužel jsem z příběhu byla celkem zklamaná, přišel mi dost průměrný, nicméně jsem si díky poslechu naprosto zamilovala Simonu Postlerovou. Její přednes bych mohla poslouchat každý den celý den, je boží! 😻
Pokračovala jsem mým dávným restem ze světa Harryho Pottera, Bajkami barda Beedleho. Ty mě bohužel příliš neoslovily, přišly mi takové nemastné, neslané. Možná je ještě jednou zkusím, třeba jsem se trefila do nevhodné čtenářské nálady, ale nevím 🙊
Poněkud pokaženou čtenářskou chuť jsem si ale spravila parádními peckami. Díky nakladatelství Domino se mi dostala do ruky skvostná Jepice, debutový thriller Jamese Hazela, který představuje naprosto spektakulární příběh mísící přítomnost a minulost. Jak už to tak nyní bývá, i Jepice je začátkem nové série, nicméně jedná se o velmi lákavý příslib něčeho, co by mohlo být originální, nápadité a velmi strhující. Uvidíme, co si James Hazel připraví do dalších knih.
Pokračovala jsem zárukou kvality, a sice čtvrtým dílem série o Erice Fosterové od Roberta Bryndzy. Do posledního dechu je dalším skvělým počinem tohoto sympatického autora, pro mě osobně obsadil pomyslnou první příčku a zatím je tím nejlepším dílem série. Hodně mě bavilo, že se Bryndza pustil do velmi aktuálního a ožehavého tématu sociálních sítí a věřte, že z něj v tomhle děsivém thrilleru vyždímal maximum 👌
Od thrillerů jsem na chvíli odbočila a pustila jsem se do romantického čtení. Kdo Jenny Colgan zná, ten ji má rád a její knihy chválí. Já nejsem výjimkou. Pojízdný krámek snů je super milá oddechovka plná nádherné přírody, splněných snů a hlavně knih! I přes přeslazený závěr jsem byla z knihy nadšená a už se těším, že se teď v létě pustím do nějaké další autorčiny knihy. Vidím to na Ostrov s vůní čerstvého chleba.
A už je to tady. Přichází smršť v podobě royalovského maratonu. Ach bože, chápu, co na tom všichni vidí. Přestože je série plná klišé, nesmyslné překombinovanosti, neuvěřitelných a nereálných zvratů, místy úplně triviálního slohu, ... miluju to. Jo 😇 Je to naprosto návyková záležitost, jakmile jsem se v Papírové princezně přehoupla přes úvod, nešlo knihu odložit. A pak jsem samozřejmě potřebovala vědět, jak to bylo dál! Prokletý princ ovšem končí ještě příšernějším cliffhangerem, takže nebylo zbytí a musela jsem se pustit i do Paláce lží. Bůh zaplať za e-booky! Kdybych měla běhat do knihkupectví nebo čekat, až se knihy uvolní v knihovně, asi bych se zbláznila 😅 Myslela jsem si, že budu pokračovat i dál, ale nic se nemá přehánět. Se čtením série asi skončím v tom nejlepším. Nicméně už jsem samozřejmě děsně natěšená na Něco skutečného, autorky si mě získaly a přestože je royalovská série ve své podstatě blbost, je to moc fajn blbost a už napořád mé srdcové guilty pleasure 💗
Zdá se skoro až neuvěřitelné, že jsem právě na tuhle sérii navázala Vesničkou mou střediskovou 😂 A přestože jsem si její čtení užila, nebylo to ono. Nevím, co to s panem Svěrákem mám, ale mám mnohem raději filmy, než jeho literární scénáře. Nechápu, čím to je, ale jeho texty na mě prostě nepřenesou tu správnou atmosféru. Zažila jsem to u Vratných lahví a potvrdila jsem si to u Vesničky. Neskutečně mě to mrzí a doufám, že si k němu časem cestu najdu.
A to je za duben všechno! Díky royalovskému maratonu to dopadlo nakonec velmi pěkně a jsem spokojená. Celkových devět knih je podle mého názoru super a navíc, kromě průměrného začátku měsíce jsem si čtení nadmíru užila. A o to jde hlavně! 😊

💗
Duben 2018
Počet přečtených knih: 9 (z toho 1 audiokniha)
Počet přečtených stran: 2 454
Průměrný počet stran za den: 82

1. Všude kolem černý les
| Ruth Ware | audiokniha | 26. 2. 2018 - 1. 4. 2018 |

2. Bajky barda Beedleho
| J. K. Rowling | 144 stran | 4. 4. 2018 |

3. Jepice
- recenze -
| James Hazel | 464 stran | 27. 3. 2018 - 11. 4. 2018 |

4. Do posledního dechu
- recenze -
| Robert Bryndza | 416 stran | 11. 4. 2018 - 15. 4. 2018 |

5. Pojízdný krámek snů
- recenze -
| Jenny Colgan | 294 stran | 16. 4. 2018 - 19. 4. 2018 |

6. Papírová princezna
| Erin Watt | 336 stran |12. 4. 2018 - 22. 4. 2018 |

7. Prokletý princ
| Erin Watt | 320 stran | 23. 4. 2018 - 24. 4. 2018 |

8. Palác lží
| Erin Watt | 392 stran | 24. 4. 2018 - 25. 4. 2018 |

9. Vesničko má středisková
| Zdeněk Svěrák | 88 stran | 25. 4. 2018 - 26. 4. 2018 |
Když jsem se v rámci spolupráce s Oxford Bookshop zmínila o tom, jak moc mám ráda americkou spisovatelku Karin Slaughter, byli tak strašně hodní, že mi nabídli proof copy její nové knihy Pieces of Her, jejíž vydání je plánované na srpen. Tak úžasnou příležitost jsem samozřejmě nemohla odmítnout a musím říci, že jsem strašně ráda, že se ke mně kniha dostala. Karin totiž skutečně jede a Pieces of Her pro mě představuje jednu z nejlepších knih, které jsem od ní doposud četla - a to jsem si myslela, že mou platonickou lásku, vyšetřovatele Willa Trenta ze stejnojmenné série, nic nepřekoná.

Knihkupectví Oxford Bookshop a jejich e-shopu Megabooks.cz tímto mnohokrát děkuji za báječnou příležitost přečíst si knihu Pieces of Her v předstihu! 💖


Andrea Oliver svoji matku Lauru dokonale zná. Nebo snad ne? Jednoho dne se posezení nad obědem zvrhne v neuvěřitelný akt násilí, když do místnosti vstoupí muž a začne střílet. Není to však jeho obličej, který se za pár hodin vyjímá na titulních stranách všech novin. Je to obličej Andreiny matky. Video se záznamem střelby se šíří jako lavina a všichni se ptají... Jak mohla obyčejná žena ve středním věku, významná opora místní komunity, zareagovat tak chladnokrevně? Jak dokázala udržet nervy na uzdě? Jak mohla znát ty správné chvaty? Je snad možné, že smrt mladého muže nebyla výsledkem sebeobrany, ale chladné vraždy? A kdo vůbec je Laura Oliver?
Pro knihu jsou definujícím prvkem dvě dějové linky, jedna z minulosti a druhá zasazená do současnosti. Přestože obvykle nevyhledávám knihy vyprávěné z více úhlů pohledu či z různých časových období, v tomto případě to příběhu vysloveně sedělo a prospívalo. Pro čtenáře je střídání dvou linek osvěžující, navíc je vždy precizně načasované a slouží tak jako motivace číst pořád dál.
Dějová linka ze současnosti, v níž se setkáváme s trochu bezradnou Andreou a její rozhodnou matkou, je velice úderná, svižná, plná akce a napětí. Druhá dějová linka, která se věnuje událostem v minulosti, je především ze začátku poněkud rozvláčnější, a proto mě nejprve bavila o něco méně. Nicméně musím uznat, že nakonec to byla ona linka z minulosti, která mě v závěru knihy dostávala nejvíce, a že právě díky ní knihu hodnotím tak vysoko.
Oproti dřívějším počinům autorky si nešlo u Pieces of Her nevšimnout naprosto precizní práce s vykreslením postav i s originálním způsobem výstavby děje.
Co se gradace vyprávění týká, opět se v něm zrcadlí ono základní prolnutí minulosti a současnosti. Pro události z minulosti je typické pozvolné budování tísnivé atmosféry, postupné odhalování jednotlivých tajemství, a pak finální spojení všech těchto ingrediencí v dechberoucí závěr. Pro současnou linku pak naopak autorka zvolila pořádně zběsilé pojetí, neboť toto vyprávění je naopak od samého začátku až do úplného konce plné akce, zvratů, komplikací, a je vysloveně strhující. Části ze současnosti jsou také kratší a celkově napěchovanější novými odhaleními a informacemi.
Postavy, se kterými se čtenář v knize setká, v mých očích dalece překročily nároky, které v tomto žánru mám. Jsou nesmírně rozličné, velmi lidské, důkladně propracované. Slaughter v knize pracuje s nejrůznějšími životními postoji a přesvědčeními, zaměřuje se na různorodost lidských charakterů, pečlivě se věnuje jednotlivým životním událostem, které formují lidskou povahu a ovlivňují rozhodování. Nejvíce mě bavil vývoj postav z minulosti, přišel mi jako docela fascinující psychologická sonda.
Celkově mě novinka Pieces of Her neskutečně mile překvapila. Tušila jsem sice, že se mi bude líbit, ale přišlo mi, že v této knize Karin Slaughter významně překročila stín thrillerového žánru. Toto je jeden z těch počinů, v nichž autor dokázal skloubit senzačnost thrilleru s hloubkou psychologického románu a naléhavostí závažných témat lidské společnosti. Pokud v záplavě nových knih nemůžete najít něco, co by bylo výjimečné, co by vám vyrazilo dech, co by mělo přesah a vystoupilo tak ze žánrové škatulky, mám dobrou zprávu... v Pieces of Her to určitě naleznete. Už v srpnu!

Knihu Pieces of Her můžete koupit v předprodeji na e-shopu Megabooks.cz.

 
Název knihy: Pieces of Her
Autor: Karin Slaughter
Rok vydání: vyjde v srpnu 2018
Nakladatelství: Harper Collins
Počet stran: 472
Když mi nakladatelství Moba nabídlo možnost recenzovat jejich novinku Ink - Tajemství kůže, byla jsem nadšená. Přestože jsem měla trochu obavy z toho, že na mě kniha bude příliš cítit žánrem young adult, na čtení jsem se těšila a byla jsem zvědavá, jak si autorka se světem, ve kterém je každý náš skutek zaznamenán na naší kůži, poradí. Kniha mě jako celek velmi mile překvapila a díky parádnímu cliffhangeru už si samozřejmě rvu vlasy čekáním na pokračování 😂

Nakladatelství Moba tímto moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!

Mladé dívce Leoře právě zemřel otec a celá rodina se připravuje na rituál, který jej uvede na věčnost. Jeho kůže bude stažena a svázána do podoby knihy, v níž už navždy zůstanou zaznamenány všechny dobré skutky, které její otec vykonal. Jenže byly všechny jeho skutky jen dobré? Je možné, že měl co skrývat? A co když má své tajemství i Leora? Ve světě, kde je každá významná událost vašeho života zaznamenána přímo na vaší kůži, je těžké uniknout bystrému oku vlády, která má na mysli jen vaše dobro... nebo snad ne?
Před čtením jsem neměla prakticky žádná očekávání. Námět mi přišel neotřelý a svým způsobem zvrhlý, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala, a proto pro mě bylo těžké představit si, jak by to zhruba mohlo ve výsledku vypadat. Motiv stahování z kůže mě navíc poněkud zneklidňoval, když jsem si představila, jak "listuji" svou rodinou. Uf. To je docela silná káva. Přesto se však pro mě Ink stal nesmírně milým a příjemným překvapením.
Rozjezd knihy je podle mě hodně v režii young adult žánru a přiznávám, že mě až tolik nebavil. Některé části mi přišly docela rozvláčné, a přestože chápu, že bylo potřeba nový svět čtenářům představit, autorka se dopustila přesně toho, co já úplně nemusím a o čem jsem nedávno psala - jen popisovala, nevyprávěla.
Nicméně asi ve třetině knihy nastal zlom. Broadway jako by odlehčila svůj styl psaní, navíc vpustila do děje mnohem více akce a zvratů, a najednou jsem otáčela stránky jako o závod a do čtení jsem se nemusela nutit, ale naopak jsem se na něj velice těšila. Samotný závěr knihy je pak jedna velká smršť, ve které samozřejmě nesmí chybět pořádně napínavý cliffhanger. Bože, jak jsem byla šťastná, když mi z Moby napsali, že pokračování bude ještě letos! 🎉
Celkově na mě atmosféra knihy působila jako trochu odlehčená verze Hunger Games - přeci jen, v Ink zatím nikdo nikoho nehodil do lesa s lukem a neřekl "postřílej všechny ostatní" -, a díky tomu mě hodně bavila. Autorka skvělým způsobem pracuje i s morálním přesahem knihy, zabývá se aktuálními tématy, která přenáší do dystopického světa. Ať už jde o nekalé metody v politice, klamání lidí, rozdělování společnosti či totalitní praktiky, to všechno v knize najdete zapracované s citem a rozumem, není to násilné, ale zároveň to čtenáře podněcuje k přemýšlení.
Na závěr jsem si nechala óchání nad obálkou, která je prostě do-ko-na-lá a pokud jste byli v poslední době v knihkupectví, určitě jste si jí všimli, protože se blýská na všechny strany. Hodně se mi také líbí ty poloměkké desky knihy... Zkrátka vizuálně je to celé naprosto perfektní a fotka určitě nestačí, tuhle krásku potřebujete držet v ruce a obdivovat ji pěkně z očí do očí 😍
Série má podle mě našlápnuto k tomu, aby byl druhý díl totální pecka, protože už v něm nebude ten pro mě poněkud zdlouhavý úvod. Já se na druhý díl, který ponese název Spark, neskutečně těším, to je asi evidentní.
První díl Ink bez výhrad doporučuji hlavně mladším čtenářům, těm starším z vás pak s jistou obezřetností - myslím, že potřebujeme chytit to správné čtenářské rozpoložení, abychom se přenesli přes některé young adult prvky, které už jsou pro nás prostě klišé. Celkově se mi kniha moc líbila a hodnotím ji tedy krásnými čtyřmi hvězdičkami.

Knihu Ink - Tajemství kůže můžete koupit u nakladatelství Moba.

 
Název knihy (originál): Ink
Název knihy (česky): Ink - Tajemství kůže
Autor: Alice Broadway
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 304
Protože není lepší příležitost k tomu, čtenářsky se hecnout, než léto, rozhodla jsem se, že se právě v červenci konečně zapojím do Knižního věštce. Pokud tenhle projekt neznáte, určitě to napravte > @knizni_vestec.
Zadání na červenec je skvělé, projedete svůj Instagram až k úplně nejstarším příspěvkům a první nepřečtená kniha, na kterou narazíte, je ta, kterou máte v červenci zvládnout.
Moje fotka pochází z 22. června 2016 a je na ní knih několik, přičemž jsem četla jen jednu z nich. Nabízela se mi tedy Sophie Kinsella či Stephen King (jaká to působivá kombinace autorů), ale já se nakonec rozhodla pro knihu Argo, u které prostě nechápu, proč ji stále odkládám a její čtení odsouvám. Moc doufám, že to v červenci všechno stihnu, ale zatím jsem čtenářsky docela on fire 😂🔥, tak snad je to na dobré cestě.

A co vy, už projíždíte svoje Instagramy a hledáte nepřečtené knížky? 📚

Čtete správně, je to tak. Ty nejoblíbenější a nejčtenější články, tedy přírůstky a přečteno, dostaly pořádnou ránu, když jsem je někdy na jaře přestala stíhat vydávat. Nicméně po poradě s pár mými čtenáři (děkuju! 💖) jsem se rozhodla je dovydat zpětně a pak na ně navázat novými. Přes léto to chci stihnout, tak snad se mi to podaří a Vy třeba budete moci načerpat nějakou inspiraci na doplnění vašeho seznamu knih k přečtení.

Dnes tedy únorové přírůstky, pojďme na ně! Nezapomeňte mi pak napsat, zda jste nějakou z knih četli a jak se vám líbila, případně zda se na nějakou teprve chystáte 😍

Únor se nesl ve znamení recenzních výtisků, vycházela totiž celá řada úžasných knih, na které jsem se dlouho těšila.
Jednou z nich byl nový thriller od nakladatelství Jota Dítě Stasi, který je netradičně zasazen do Německa sedmdesátých let, do období rozdělení železnou oponou. Na jednu stranu velmi propracovaná kniha, na druhou stranu vyprávění zahlcené postavami a místy, v nichž se čtenář ne vždy jednoduše orientuje. Rozhodně se však jednalo o nadprůměrné čtení a já se těším na další díly série (ano, zase).
Dalších pár knížek jsem ukořistila během návštěvy mého milovaného antikvariátu na Národní. Na Rekviem za Pluto jsem zvědavá už nějaký čas, knížka je navíc podepsaná, takže jsem z ní měla samozřejmě radost. Také od Jiřího Hájíčka už si chci notný čas něco přečíst, nemohla jsem tedy odolat povídkovému souboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku. Chtěla bych si knihu přečíst teď v létě, tak snad se mi to povede. Posledním antikvariátním úlovkem pak byla kniha Charlieho Lovetta, Dobrodružství milovníka knih, kterou jsem také měla dlouho na seznamu přání. 
Knižní radost mi udělala taky moje kamarádka Anička Musilová, která mě obdarovala Jackem Londonem a jeho knihou Moře, sníh a velkoměsta 💖
Přírůstky pokračovaly malým nákupem, ve výprodejích jsem totiž úspěšně ukořistila knihy Slib a Štěnice, další má dávná přání, navíc za naprosto legrační ceny. 
Další knihy mi pak přibývaly opět v rámci spoluprací. Od Martinusu jsem k recenzi dostala knihu Paola Cognettiho Osm hor, do které jsem se naprosto, ale naprosto, zamilovala a je to pro mě jedno z nejosudovějších čtení. Moc všem doporučuji!
V únoru nakladatelství Domino vydalo thrillerovou pecku Poslední paní Parrishová, což je prostě skvost a učebnicový příklad toho, jak by měly thrillery vypadat. Celých 440 stran za jediný den, na jediný zátah... to asi mluví za vše, nemyslíte?
Oproti tomu novinku od nakladatelství Leda, technothriller Oni nevědí, co činí, na jeden zátah nejspíše nepřečtete. Hodně náročné čtení, které jsem vstřebávala pěkně dlouho. Ale také naprosto úžasné dialogy, jedny z nejlepších, jaké jsem v knize doposud potkala... a velmi palčivé a aktuální téma.
Další knížka mi dorazila opět od nakladatelství Domino, tentokrát se jednalo o jejich novinku Co zbylo z mojí sestry. Nejsem velký fanda nespolehlivých vypravěčů, ale tato knížka se nesmírně povedla. Není totiž jen thrillerem, jedná se o skvělé psychologické drama. Autorka děj skládá do úchvatně detailní a pečlivé mozaiky, využívá více úhlů pohledu, a ani senzační zvraty zde nejsou na škodu. Za mě skvělé a doporučuji kudy chodím.
Moji knihovnu v únoru také rozšířil nákup v Levných knihách, kde jsem neodolala nádhernému vydání Utrpení mladého Werthera, také jsem pořídila Irskou kuchařku, která mě v LK docela překvapila. Ostatně, podobně mě zaskočil i Horrorstör, který se tam objevil za 19 Kč! Sice se budu pekelně bát, poněvadž já jsem pořádný strašpytel, ale zkusit se musí všechno.
Čím jsme článek otevřeli, tím jej i uzavřeme. Posledním únorovým přírůstkem totiž byla novinka od nakladatelství Jota, biografie S každou padající hvězdou. Neskutečná záležitost, která mě samozřejmě hodně dostala. Je nepředstavitelné, jaká je v některých částech naší planety každodenní realita lidí, celého jednoho národa... Tento titul bych bez váhání zařadila na seznam povinné četby.
Celou recenzi knihy S každou padající hvězdou najdete zde.

Za všechny spolupráce a za knížky k recenzím zde ještě jednou moc děkuju, hrozně moc si každé vážím 💞

Mám pro vás trochu speciální vydání knižního tipu, ve kterém najdete pořádnou nálož připravovaných novinek z díly nakladatelství Domino. Každou z nich vám určitě připomenu ještě v čase, kdy bude vycházet, ale nemohla jsem odolat nutkání sepsat článek se všemi, které mě zaujaly... A ano, v podstatě zde opíšu celý ediční plán, protože u Domina je druhé pololetí naprosto šíleně našlapané. Pojďte mrknout na všechnu tu krásu, kterou stejně jako já naprosto nutně potřebujete!

Budu ráda, když mi dolů do komentářů napíšete, jaká kniha zaujala vás a čemu na podzim neodoláte 😊


Neobvyklý typ (Tom Hanks)
vychází 12. 9. 2018

Vždycky mi přijde nepatřičné k téhle knize cokoliv dodávat, protože... Tom Hanks? Knihu navíc přeložil pan Vladimír Medek. Tohle prostě bude skvost! 👌
Sbírka sedmnácti povídek oscarového herce Toma Hankse je všech ohledech různorodá. Díky autorovi se setkáváme s plejádou pečlivě propracovaných postav, sledujeme jejich osudy zasazené do nejrozličnějších míst (dokonce i mimo tuto planetu) a časů (v jednom příběhu se také přímo časem přesunujeme). Hanks proslul svým oduševnělým a procítěným herectvím – a tytéž kvality vnáší do své literární prvotiny. Je vtipný, ale umí přejít k melancholii; píše lehkým perem, ale dotýká se velkých témat. Je zjevné, že se svými postavami žije, a snad právě proto mu čtenář věří, podléhá a užívá si každou větu. Je lhostejné, jestli právě čteme povídku o soužení válečného veterána, o vášnivém milostném vzplanutí dvou přátel, nečekaném objevu mladého nadšeného surfaře nebo o sloupkaři z maloměsta, který starosvětsky komentuje moderní svět. Každý příběh nás přenese do zcela jiného světa, jedno je jim však společné: nevyslovené připomenutí, že i když zdánlivě stojíme nohama pevně na zemi, je dobré mít na zřeteli, že země umí být zrádně vratká.
Nenalezená (Remigiusz Mróz)
vychází 26. 9. 2018

První polský psychothriller! Zbožňuju objevování evropských autorů, v posledních letech jsem si jich pár doslova zamilovala, a když se navíc pustí do mého oblíbeného žánru? Nenalezená je pro mě velké lákadlo 😊
Kdybych ji požádal o ruku jen chvíli dřív, nikdy by se to nestalo. Nikdo by nás nenapadl. Já bych neskončil v nemocnici a ona by navždy nezmizela z mého života... Deset let po zmizení své snoubenky je Damian Werner přesvědčen, že už ji nikdy neuvidí. Jednoho dne však nečekaně narazí na stopu ztracené dívky. Kdosi vložil její fotografii na sociální síť Spotted. Werner se zpočátku domnívá, že se jedná jen o náhodnou podobnost, ale pak neznámý člověk nahrává další fotku. Fotku, kterou udělal Werner sám jen pár dnů před snoubenčiným zmizením – a kterou od té doby nikomu neukázal. Kdo teď dívku prostřednictvím internetu hledá? A je to opravdu ona? Damian znal svou dívku od dětství, trávili spolu každý den. Při hledání odpovědí na své otázky však zjišťuje, že o ní nevěděl všechno... Nenalezená je první polský psychologický thriller, který dosahuje úrovně světových bestsellerů.
Nech mě jít (Edward Docx)
vychází 5. 10. 2018

Dále tu máme něco z "Edice mimo edice", což je řada, ze které pocházejí ty nejsilnější romány, jaké jsem kdy četla... A když si přečtete anotaci připravované novinky Nech mě jít, bude vám asi hned jasné, že toto bude další literární klenot do mé sbírky 💔
Louis Lasker má svou rodinu nade všechno rád. Jedinou výjimku představují situace, kdy členy své rodiny upřímně nesnáší. Tento rozpor se táhne hluboko do historie, v níž sehrála svou roli celá řada událostí: rozvod jeho otce, smrt jeho matky, dobrovolný exil jednoho bratra a programová netečnost bratra druhého. Už si řekli úplně všechno, zároveň si neřekli vůbec nic. A s touto anamnézou v zádech teď starý pan Lasker oznámí svým třem synům, že učinil rozhodnutí, které jim všem změní život. Dospěl do terminálního stadia smrtelné nemoci a žádá, aby ho doprovodili při poslední cestě směřující na curyšskou kliniku, kde se provádí eutanazie. Oba starší bratři to odmítnou udělat. Ani Louis si není zdaleka jistý, jestli lze otcův nápad považovat za dobrý, ale přesto usedne za volant letitého minivanu VW, v němž kdysi vyráželi na rodinné dovolené. Počáteční rozpaky se s narůstajícím počtem ujetých kilometrů rozpustí v sentimentálních vzpomínkách, ještě později v opileckých i jinak anarchistických eskapádách, ale hlavní otázka zůstává: má Louis svého komplikovaného otce takříkajíc k smrti rád?

Ztichlý dům (Jenny Blackhurst)
vychází 12. 10. 2018
Psychothriller, nespolehlivý vypravěč, tajemství minulosti. Ano, bylo to tu stokrát, ale já stejně nikdy neodolám 😇
Jmenuji se Emma Cartwrightová. Ještě před třemi lety jsem byla Susan Websterová a zabila jsem svého dvouměsíčního syna Dylana. Vůbec si nepamatuji, co se tehdy stalo. Ale když vám něco tvrdí policie, váš lékař i všichni blízcí, tak jim začnete věřit, ne? Ovšem na druhou stranu... Když si nevzpomínáte, co se stalo, můžete si být opravdu jisti, že vám říkají pravdu? Co kdyby se objevila malá naděje, že je váš syn naživu? Neudělali byste všechno pro to, abyste s ním zase mohli být?
Hvězda Severu (D. B. John)
vychází 17. 10. 2018
Jsem moc ráda, že se v literatuře začíná objevovat motiv Severní Koreje. Tohle bude myslím moje první zkušenost s "korejskou" fikcí, četla jsem nějaké biografické příběhy, takže jsem hodně zvědavá.
Před dvanácti lety se Su-min vydala na romantický výlet na odlehlý jihokorejský ostrov. Měla před sebou univerzitní studia, vlastně celý život. Ale pak záhadně zmizela přímo z pláže. Je mrtvá? Její sestra Jenna se s takovouto představou nedokázala nikdy smířit. A nyní ji v této souvislosti kontaktovala CIA se žádostí o spolupráci. Ve stejné době se paní Mun, šedesátileté rolnici ze severokorejské provincie Rjanggang, stane velmi podivná věc. Na poli najde spadlý balón s jihokorejskou pomocí. Pár kousků prodá v nedalekém městě, kde v sobě nalezne netušený obchodnický talent. Netrvá dlouho a z prosté ženy se stane prosperující podnikatelka a následně také mluvčí místního disentu. V hlavním městě se život vysoce postaveného severokorejského diplomata začíná ubírat zcela opačným směrem. Jeho bratr aspiruje na funkci v nejužším okruhu Drahého vůdce Kim Čong-ila, ale nejprve je třeba prokázat, že po tři generace je celá rodina ideologicky bezúhonná. Tajná policie však nalezla informace, kvůli kterým se kariéry, a tím pádem i holé existence obou sourozenců mohou velmi rychle zhroutit. Životy všech tří hrdinů se propojí způsobem, který by nikdo nečekal, a vyústí v děsivém a – ano – smrtícím závěru. Autor využívá vlastních zkušeností nabytých při pobytu v Severní Koreji a v jeho podání na stranách knihy ožívá příběh, který se možná právě teď někde na Korejském poloostrově odehrává.
Už teď jsi mrtvá (Sharon J. Bolton)
vychází 30. 10. 2018
Prostě Sharon Bolton, k tomu není potřeba dalšího vysvětlování. Těším se neskutečně a koukejte na tu obálku! To je zase nádherný kousek, že? 😍
Krátce před rozbřeskem se pasažéři vyhlídkového letu balónem stanou svědky brutální vraždy. Necelou hodinu poté se balón zřítí. Katastrofu přežije jediná členka osádky. Spatřila vrahovu tvář – ale také on spatřil ji. A je odhodlán udělat vše pro to, aby jedinou očitou svědkyni svého činu zlikvidoval. Žena prchá neosídlenou krajinou, osamělá a vyděšená, a snaží se co nejdříve dostat na místo, kde se bude znovu cítit v bezpečí. Netuší, že právě tam bude muset čelit největší hrozbě...
Mrtvý muž přichází (Paul Finch)
vychází 9. 11. 2018
Nový Paul Finch je pro mě už také docela sázka na jistotu. Vím, že to tak nemají všichni, ale mně jeho akční a trochu přeplácaný styl sedí skvěle a moc se těším na další šílené dobrodružství Marka Heckeburga 😊
Jezerní oblast na severu Anglie zahalila neprostupná mlha. Zároveň s ní udeřil i sériový vrah. A v detektivu Marku Heckenburgovi hlodá děsivé podezření, že se vrátil obávaný pachatel s přezdívkou Cizák. Naposledy byl spatřen před deseti lety v Dartmooru, kde své oběti připravoval o život nebývale krutým způsobem. A teď, když záhadně zmizely dvě mladé ženy, se Heck obává nejhoršího. Celá místní komunita je paralyzována strachem, zatímco Heck bezmocně sleduje, jak Cizák znovu rozehrává svou krutou mašinérii, vybírá si jednu oběť za druhou a nehodlá jen tak přestat. Heckovi nezbývá nic jiného, než přistoupit na jeho hru...
Čtvrtá opice (J. D. Barker)
vychází 14. 11. 2018
Čtvrtá opice vypadá na trhák, mě nejvíce zaujala díky motivu vrahova deníku. Přijde mi to jako originální prvek a jsem hodně napnutá, jak bude do knihy zakomponován. V zahraničí má kniha velký úspěch, taky hodnocení na Goodreads se blýská samými pěti hvězdičkami, takže věřím, že i českým čtenářům se kniha zalíbí. A jak už to tak bývá, jde o první díl série 😉
Je perfekcionalista, je neuchopitelný, je psychopat. Přezdívá se mu Opičí vrah. Je to zabiják s pokřiveným viděním světa a s absolutní absencí soucitu. Detektiv Sam Porter ho pronásleduje dlouhých pět let a po celou tu dobu od něj dostává balíčky s děsivým obsahem. Každá doručená zásilka obsahuje část těla zavražděné oběti. Teď ale došlo k významnému zvratu v pátrání: Porterovi se dostal do ruky vrahův deník. Podaří se mu z šílencových zápisků vydedukovat jeho osobnost? Dokáže rozklíčovat motivy jeho jednání? Pokud uspěje, mohl by dosáhnout něčeho donedávna nepředstavitelného – totiž najít příští Opičákovu oběť dřív, než bude pozdě.
Strach (C. L. Taylor)
vychází 23. 11. 2018
A třešnička na závěr, zbrusu nová C. L. Taylor. Její Strach vyšel v zahraničí teprve nedávno a Domino ho pro české čtenáře chystá už na podzim, což je skvělé. Tahle autorka je moje srdcová záležitost a jsem natěšená na to, co si připravila pro své čtenáře tentokrát.
Lou Wandsworthová si užila nechtěné pozornosti médií vrchovatou měrou, když ve čtrnácti utekla do Francie se svým jednatřicetiletým učitelem Mikem Hughesem. Teď je jí tolik, co bylo tenkrát jemu, a její život je v troskách. Pokud se chce ještě někdy sebrat a být schopna jít dál, musí se odhodlat k činu – odjet zpátky do rodného města a konfrontovat Mika kvůli všemu, co jí způsobil. Brzy však zjistí, že se Mike vůbec nezměnil. Jeho nezdravá pozornost se znovu upírá na třináctiletou žákyni... Lou se rozhodne udělat všechno pro to, aby se zlá historie nemohla opakovat, a rázně bere věci do svých rukou. Nemá tušení, jak těžký úkol na sebe vzala. Mike je predátor nejdrsnějšího ražení, a tak nelze vyloučit, že se Lou stane znovu jeho obětí.