Nejnovější

S návody, jak žít hygge a lykke a kdovícoještě, se v poslední době roztrhl pytel. Já sama podobné knihy nečtu, protože při zběžném prozkoumání zjišťuju, že si hygge večer i život umím už léta udělat i bez návodu. Nicméně první hygge román, to mě lákalo moc. Došperkujte to překrásnou obálkou a rázem se z pokušení stává věc naprosto nezbytně potřebná k životu...

Ještěže je Lucka z nakladatelství Jota tak zlatá a knihu mi hned po vydání poslala k recenzi. Moc za to děkuji!

Mladá Dánka Klára se nechystá v zapadlém městečku Yulethorpe zůstat dlouho. Je jen další zastávkou na jejím osamělém putování. Když se však setká s excentrickou Luisou a dostane možnost vypomoci se záchranou místního hračkářství, její plány se změní. Zanedlouho ale přijíždí Joe, Luisin syn, který Kláru podezřívá z nekalých úmyslů. Existuje šance, že Klára vnese do jeho přepracovaného a vystresovaného života trochu hygge? A je možné, že mezi dvěma zcela odlišnými lidmi vznikne pouto?
Ač se vždy snažím ke knihám přistupovat s otevřenou myslí a s vědomím, že je každá z nich úplně jiná, přiznám se bez mučení, že od novinky Život zn. Hygge jsem nepokrytě čekala něco ve stylu Pojízdného krámku snů od Jenny Colgan. Něco milého, inspirativního, něco se špetkou motivace a odhodlání plnit si své sny, něco až maličko pohádkového. To není zrovna málo nároků... A představte si, všechny byly splněny.
Zatímco u většiny knih doufám, že se autorům podaří vyhnout se škatulkám a šablonám, u romantických knih to mám v podstatě naopak. Vůbec mi nevadí, že se bude opakovat ten důvěrně známý scénář ztracené hlavní hrdinky, která nachází pravý smysl života, přes všechny překážky se zamilovává do původně nesnesitelného muže, a ještě čtenáře stihne v závěru pořádně vyráchat v cukrovém nálevu.
Pro novinku Život zn. Hygge je charakteristické velmi příjemné a přirozené budování děje, kde nic nebylo nějak příšerně přehnané či překombinované, nebyly zde nepochopitelné zvraty a nečekané otočky o 180 stupňů. Jestli mi něco vadí v knihách, kde se řeší vztahy, jsou to náhlé obraty v chování hlavních hrdinů - převážně tedy hrdinek -, které jednu chvíli někoho milují a v druhém okamžiku zjišťují, že vlastně milují někoho úplně jiného, koho doposud nesnášely. Tohoto klišé se autorka naštěstí úspěšně vyvarovala, a přestože se v knize milostný trojúhelník objevuje, vše zůstává relativně v mezích normálního života.
Ostatně, hlavní ženská postava knihy Klára stojí za samostatnou zmínku. S ženskými postavami mívám obecně docela problém, buď mi přijdou příliš křečovitě drsné, nebo naopak děsivě unylé. Klára je však sympatickou osobou, která se staví čelem všem životním překážkám, nechybí jí odvaha a pokora. Také vedlejší postavy se velice vydařily a přišly mi na poměry žánru i celkem originální a osobité.
Líbilo se mi také to, že již v názvu zmiňované hygge nebylo do děje knihy šroubováno násilím, naopak, zakomponování hygge prvků bylo velmi přirozené a také v mnohém inspirativní.
Samotný závěr je samozřejmě nacpaný patosem, až mě hanba flákala, ale na druhou stranu - nic jiného jsem od knihy neočekávala. K podobně laděným knihám prostě tyhle přeslazené konce plné poselství a s puncem pravé lásky patří.
Přestože se kniha bude výborně hodit i do podzimní atmosféry, kdy budeme sedět před krbem s kakaem v ruce, zachumlaní v teplých dekách a budeme obdivovat omamnou vůni svíček, je to skvělé čtení i na léto. Já jsem vlastně musela po celou dobu čtení myslet na to, že konec léta není zase taková tragédie (jako jakou ji běžně vnímám) a že to bude pěkné i pak.
Jediný nedostatek knihy jsem našla v místy - především tedy ze začátku - drhnoucím překladu. Některé výrazy mi přišly vysloveně nesmyslné, další kostrbaté, jiné podle mě nenaplňovaly původně zamýšlený význam. Dokonce jsem si je sepsala, ale omylem jsem si dokument smazala, což je asi znamení, že to nemám moc řešit 😊 Nejednalo se o ni do očí bijícího či rušivého.
Celkově knihu hodnotím krásnými 4 hvězdičkami a doporučuji dál. Pokud jednou za čas snesete pořádnou romanťárnu, tohle je naprosto vynikající volba. Já na knihu myslím i teď, pěkných pár dní po dočtení. A to je podle mě ten největší důkaz toho, že je vážně dobrá a milá a že si ji nejspíš chcete taky přečíst 💗

Knihu Život zn. Hygge můžete koupit u nakladatelství Jota.

 
Název knihy (originál): The Hygge Holiday
Název knihy (česky): Život zn. Hygge
Autor: Rosie Blake
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 360
Humorné dohánění restů pokračuje! 😂 Ale ono se na ty hromádky knížek tak hezky kouká, tak proč se o to ochuzovat... Dnes tedy něco málo o tom, co jsem přečetla v dubnu letošního roku. Tenhle měsíc si moc dobře vybavuji, protože se nesl v duchu série Royalové, kterou jsem zhltla během tří dnů, abych se pak nemohla vzpamatovat z toho, jak to bylo za a) blbý, za b) návykový a za c) naprosto boží. Nečetla jsem ale jen Royaly 🙈, tak pojďme kouknout na to, co všechno jsem stihla.

Pamatujete si, co jste četli v dubnu, nebo už je to moc dávná minulost? 😅 A co vy a Royalové, jak se na tuhle sérii tváříte? Budu se těšit na vaše komentáře! 💕

Na fotce mám bohužel jen tři knížky, zbytek byly buď e-booky, audioknihy, anebo vypůjčené kousky.
Měsíc jsem otevřela doposloucháním audioknihy Všude kolem černý les od Ruth Ware. Tuhle knihu jsem si pořád chtěla pořídit v českém vydání od nakladatelství Leda, pak jsem nesmyslně nechala v Levných knihách vydání v originále, a nakonec si ke mně našla cestu jako audio. Osud! Bohužel jsem z příběhu byla celkem zklamaná, přišel mi dost průměrný, nicméně jsem si díky poslechu naprosto zamilovala Simonu Postlerovou. Její přednes bych mohla poslouchat každý den celý den, je boží! 😻
Pokračovala jsem mým dávným restem ze světa Harryho Pottera, Bajkami barda Beedleho. Ty mě bohužel příliš neoslovily, přišly mi takové nemastné, neslané. Možná je ještě jednou zkusím, třeba jsem se trefila do nevhodné čtenářské nálady, ale nevím 🙊
Poněkud pokaženou čtenářskou chuť jsem si ale spravila parádními peckami. Díky nakladatelství Domino se mi dostala do ruky skvostná Jepice, debutový thriller Jamese Hazela, který představuje naprosto spektakulární příběh mísící přítomnost a minulost. Jak už to tak nyní bývá, i Jepice je začátkem nové série, nicméně jedná se o velmi lákavý příslib něčeho, co by mohlo být originální, nápadité a velmi strhující. Uvidíme, co si James Hazel připraví do dalších knih.
Pokračovala jsem zárukou kvality, a sice čtvrtým dílem série o Erice Fosterové od Roberta Bryndzy. Do posledního dechu je dalším skvělým počinem tohoto sympatického autora, pro mě osobně obsadil pomyslnou první příčku a zatím je tím nejlepším dílem série. Hodně mě bavilo, že se Bryndza pustil do velmi aktuálního a ožehavého tématu sociálních sítí a věřte, že z něj v tomhle děsivém thrilleru vyždímal maximum 👌
Od thrillerů jsem na chvíli odbočila a pustila jsem se do romantického čtení. Kdo Jenny Colgan zná, ten ji má rád a její knihy chválí. Já nejsem výjimkou. Pojízdný krámek snů je super milá oddechovka plná nádherné přírody, splněných snů a hlavně knih! I přes přeslazený závěr jsem byla z knihy nadšená a už se těším, že se teď v létě pustím do nějaké další autorčiny knihy. Vidím to na Ostrov s vůní čerstvého chleba.
A už je to tady. Přichází smršť v podobě royalovského maratonu. Ach bože, chápu, co na tom všichni vidí. Přestože je série plná klišé, nesmyslné překombinovanosti, neuvěřitelných a nereálných zvratů, místy úplně triviálního slohu, ... miluju to. Jo 😇 Je to naprosto návyková záležitost, jakmile jsem se v Papírové princezně přehoupla přes úvod, nešlo knihu odložit. A pak jsem samozřejmě potřebovala vědět, jak to bylo dál! Prokletý princ ovšem končí ještě příšernějším cliffhangerem, takže nebylo zbytí a musela jsem se pustit i do Paláce lží. Bůh zaplať za e-booky! Kdybych měla běhat do knihkupectví nebo čekat, až se knihy uvolní v knihovně, asi bych se zbláznila 😅 Myslela jsem si, že budu pokračovat i dál, ale nic se nemá přehánět. Se čtením série asi skončím v tom nejlepším. Nicméně už jsem samozřejmě děsně natěšená na Něco skutečného, autorky si mě získaly a přestože je royalovská série ve své podstatě blbost, je to moc fajn blbost a už napořád mé srdcové guilty pleasure 💗
Zdá se skoro až neuvěřitelné, že jsem právě na tuhle sérii navázala Vesničkou mou střediskovou 😂 A přestože jsem si její čtení užila, nebylo to ono. Nevím, co to s panem Svěrákem mám, ale mám mnohem raději filmy, než jeho literární scénáře. Nechápu, čím to je, ale jeho texty na mě prostě nepřenesou tu správnou atmosféru. Zažila jsem to u Vratných lahví a potvrdila jsem si to u Vesničky. Neskutečně mě to mrzí a doufám, že si k němu časem cestu najdu.
A to je za duben všechno! Díky royalovskému maratonu to dopadlo nakonec velmi pěkně a jsem spokojená. Celkových devět knih je podle mého názoru super a navíc, kromě průměrného začátku měsíce jsem si čtení nadmíru užila. A o to jde hlavně! 😊

💗
Duben 2018
Počet přečtených knih: 9 (z toho 1 audiokniha)
Počet přečtených stran: 2 454
Průměrný počet stran za den: 82

1. Všude kolem černý les
| Ruth Ware | audiokniha | 26. 2. 2018 - 1. 4. 2018 |

2. Bajky barda Beedleho
| J. K. Rowling | 144 stran | 4. 4. 2018 |

3. Jepice
- recenze -
| James Hazel | 464 stran | 27. 3. 2018 - 11. 4. 2018 |

4. Do posledního dechu
- recenze -
| Robert Bryndza | 416 stran | 11. 4. 2018 - 15. 4. 2018 |

5. Pojízdný krámek snů
- recenze -
| Jenny Colgan | 294 stran | 16. 4. 2018 - 19. 4. 2018 |

6. Papírová princezna
| Erin Watt | 336 stran |12. 4. 2018 - 22. 4. 2018 |

7. Prokletý princ
| Erin Watt | 320 stran | 23. 4. 2018 - 24. 4. 2018 |

8. Palác lží
| Erin Watt | 392 stran | 24. 4. 2018 - 25. 4. 2018 |

9. Vesničko má středisková
| Zdeněk Svěrák | 88 stran | 25. 4. 2018 - 26. 4. 2018 |
Když jsem se v rámci spolupráce s Oxford Bookshop zmínila o tom, jak moc mám ráda americkou spisovatelku Karin Slaughter, byli tak strašně hodní, že mi nabídli proof copy její nové knihy Pieces of Her, jejíž vydání je plánované na srpen. Tak úžasnou příležitost jsem samozřejmě nemohla odmítnout a musím říci, že jsem strašně ráda, že se ke mně kniha dostala. Karin totiž skutečně jede a Pieces of Her pro mě představuje jednu z nejlepších knih, které jsem od ní doposud četla - a to jsem si myslela, že mou platonickou lásku, vyšetřovatele Willa Trenta ze stejnojmenné série, nic nepřekoná.

Knihkupectví Oxford Bookshop a jejich e-shopu Megabooks.cz tímto mnohokrát děkuji za báječnou příležitost přečíst si knihu Pieces of Her v předstihu! 💖


Andrea Oliver svoji matku Lauru dokonale zná. Nebo snad ne? Jednoho dne se posezení nad obědem zvrhne v neuvěřitelný akt násilí, když do místnosti vstoupí muž a začne střílet. Není to však jeho obličej, který se za pár hodin vyjímá na titulních stranách všech novin. Je to obličej Andreiny matky. Video se záznamem střelby se šíří jako lavina a všichni se ptají... Jak mohla obyčejná žena ve středním věku, významná opora místní komunity, zareagovat tak chladnokrevně? Jak dokázala udržet nervy na uzdě? Jak mohla znát ty správné chvaty? Je snad možné, že smrt mladého muže nebyla výsledkem sebeobrany, ale chladné vraždy? A kdo vůbec je Laura Oliver?
Pro knihu jsou definujícím prvkem dvě dějové linky, jedna z minulosti a druhá zasazená do současnosti. Přestože obvykle nevyhledávám knihy vyprávěné z více úhlů pohledu či z různých časových období, v tomto případě to příběhu vysloveně sedělo a prospívalo. Pro čtenáře je střídání dvou linek osvěžující, navíc je vždy precizně načasované a slouží tak jako motivace číst pořád dál.
Dějová linka ze současnosti, v níž se setkáváme s trochu bezradnou Andreou a její rozhodnou matkou, je velice úderná, svižná, plná akce a napětí. Druhá dějová linka, která se věnuje událostem v minulosti, je především ze začátku poněkud rozvláčnější, a proto mě nejprve bavila o něco méně. Nicméně musím uznat, že nakonec to byla ona linka z minulosti, která mě v závěru knihy dostávala nejvíce, a že právě díky ní knihu hodnotím tak vysoko.
Oproti dřívějším počinům autorky si nešlo u Pieces of Her nevšimnout naprosto precizní práce s vykreslením postav i s originálním způsobem výstavby děje.
Co se gradace vyprávění týká, opět se v něm zrcadlí ono základní prolnutí minulosti a současnosti. Pro události z minulosti je typické pozvolné budování tísnivé atmosféry, postupné odhalování jednotlivých tajemství, a pak finální spojení všech těchto ingrediencí v dechberoucí závěr. Pro současnou linku pak naopak autorka zvolila pořádně zběsilé pojetí, neboť toto vyprávění je naopak od samého začátku až do úplného konce plné akce, zvratů, komplikací, a je vysloveně strhující. Části ze současnosti jsou také kratší a celkově napěchovanější novými odhaleními a informacemi.
Postavy, se kterými se čtenář v knize setká, v mých očích dalece překročily nároky, které v tomto žánru mám. Jsou nesmírně rozličné, velmi lidské, důkladně propracované. Slaughter v knize pracuje s nejrůznějšími životními postoji a přesvědčeními, zaměřuje se na různorodost lidských charakterů, pečlivě se věnuje jednotlivým životním událostem, které formují lidskou povahu a ovlivňují rozhodování. Nejvíce mě bavil vývoj postav z minulosti, přišel mi jako docela fascinující psychologická sonda.
Celkově mě novinka Pieces of Her neskutečně mile překvapila. Tušila jsem sice, že se mi bude líbit, ale přišlo mi, že v této knize Karin Slaughter významně překročila stín thrillerového žánru. Toto je jeden z těch počinů, v nichž autor dokázal skloubit senzačnost thrilleru s hloubkou psychologického románu a naléhavostí závažných témat lidské společnosti. Pokud v záplavě nových knih nemůžete najít něco, co by bylo výjimečné, co by vám vyrazilo dech, co by mělo přesah a vystoupilo tak ze žánrové škatulky, mám dobrou zprávu... v Pieces of Her to určitě naleznete. Už v srpnu!

Knihu Pieces of Her můžete koupit v předprodeji na e-shopu Megabooks.cz.

 
Název knihy: Pieces of Her
Autor: Karin Slaughter
Rok vydání: vyjde v srpnu 2018
Nakladatelství: Harper Collins
Počet stran: 472
Když mi nakladatelství Moba nabídlo možnost recenzovat jejich novinku Ink - Tajemství kůže, byla jsem nadšená. Přestože jsem měla trochu obavy z toho, že na mě kniha bude příliš cítit žánrem young adult, na čtení jsem se těšila a byla jsem zvědavá, jak si autorka se světem, ve kterém je každý náš skutek zaznamenán na naší kůži, poradí. Kniha mě jako celek velmi mile překvapila a díky parádnímu cliffhangeru už si samozřejmě rvu vlasy čekáním na pokračování 😂

Nakladatelství Moba tímto moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!

Mladé dívce Leoře právě zemřel otec a celá rodina se připravuje na rituál, který jej uvede na věčnost. Jeho kůže bude stažena a svázána do podoby knihy, v níž už navždy zůstanou zaznamenány všechny dobré skutky, které její otec vykonal. Jenže byly všechny jeho skutky jen dobré? Je možné, že měl co skrývat? A co když má své tajemství i Leora? Ve světě, kde je každá významná událost vašeho života zaznamenána přímo na vaší kůži, je těžké uniknout bystrému oku vlády, která má na mysli jen vaše dobro... nebo snad ne?
Před čtením jsem neměla prakticky žádná očekávání. Námět mi přišel neotřelý a svým způsobem zvrhlý, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala, a proto pro mě bylo těžké představit si, jak by to zhruba mohlo ve výsledku vypadat. Motiv stahování z kůže mě navíc poněkud zneklidňoval, když jsem si představila, jak "listuji" svou rodinou. Uf. To je docela silná káva. Přesto se však pro mě Ink stal nesmírně milým a příjemným překvapením.
Rozjezd knihy je podle mě hodně v režii young adult žánru a přiznávám, že mě až tolik nebavil. Některé části mi přišly docela rozvláčné, a přestože chápu, že bylo potřeba nový svět čtenářům představit, autorka se dopustila přesně toho, co já úplně nemusím a o čem jsem nedávno psala - jen popisovala, nevyprávěla.
Nicméně asi ve třetině knihy nastal zlom. Broadway jako by odlehčila svůj styl psaní, navíc vpustila do děje mnohem více akce a zvratů, a najednou jsem otáčela stránky jako o závod a do čtení jsem se nemusela nutit, ale naopak jsem se na něj velice těšila. Samotný závěr knihy je pak jedna velká smršť, ve které samozřejmě nesmí chybět pořádně napínavý cliffhanger. Bože, jak jsem byla šťastná, když mi z Moby napsali, že pokračování bude ještě letos! 🎉
Celkově na mě atmosféra knihy působila jako trochu odlehčená verze Hunger Games - přeci jen, v Ink zatím nikdo nikoho nehodil do lesa s lukem a neřekl "postřílej všechny ostatní" -, a díky tomu mě hodně bavila. Autorka skvělým způsobem pracuje i s morálním přesahem knihy, zabývá se aktuálními tématy, která přenáší do dystopického světa. Ať už jde o nekalé metody v politice, klamání lidí, rozdělování společnosti či totalitní praktiky, to všechno v knize najdete zapracované s citem a rozumem, není to násilné, ale zároveň to čtenáře podněcuje k přemýšlení.
Na závěr jsem si nechala óchání nad obálkou, která je prostě do-ko-na-lá a pokud jste byli v poslední době v knihkupectví, určitě jste si jí všimli, protože se blýská na všechny strany. Hodně se mi také líbí ty poloměkké desky knihy... Zkrátka vizuálně je to celé naprosto perfektní a fotka určitě nestačí, tuhle krásku potřebujete držet v ruce a obdivovat ji pěkně z očí do očí 😍
Série má podle mě našlápnuto k tomu, aby byl druhý díl totální pecka, protože už v něm nebude ten pro mě poněkud zdlouhavý úvod. Já se na druhý díl, který ponese název Spark, neskutečně těším, to je asi evidentní.
První díl Ink bez výhrad doporučuji hlavně mladším čtenářům, těm starším z vás pak s jistou obezřetností - myslím, že potřebujeme chytit to správné čtenářské rozpoložení, abychom se přenesli přes některé young adult prvky, které už jsou pro nás prostě klišé. Celkově se mi kniha moc líbila a hodnotím ji tedy krásnými čtyřmi hvězdičkami.

Knihu Ink - Tajemství kůže můžete koupit u nakladatelství Moba.

 
Název knihy (originál): Ink
Název knihy (česky): Ink - Tajemství kůže
Autor: Alice Broadway
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 304
Protože není lepší příležitost k tomu, čtenářsky se hecnout, než léto, rozhodla jsem se, že se právě v červenci konečně zapojím do Knižního věštce. Pokud tenhle projekt neznáte, určitě to napravte > @knizni_vestec.
Zadání na červenec je skvělé, projedete svůj Instagram až k úplně nejstarším příspěvkům a první nepřečtená kniha, na kterou narazíte, je ta, kterou máte v červenci zvládnout.
Moje fotka pochází z 22. června 2016 a je na ní knih několik, přičemž jsem četla jen jednu z nich. Nabízela se mi tedy Sophie Kinsella či Stephen King (jaká to působivá kombinace autorů), ale já se nakonec rozhodla pro knihu Argo, u které prostě nechápu, proč ji stále odkládám a její čtení odsouvám. Moc doufám, že to v červenci všechno stihnu, ale zatím jsem čtenářsky docela on fire 😂🔥, tak snad je to na dobré cestě.

A co vy, už projíždíte svoje Instagramy a hledáte nepřečtené knížky? 📚

Čtete správně, je to tak. Ty nejoblíbenější a nejčtenější články, tedy přírůstky a přečteno, dostaly pořádnou ránu, když jsem je někdy na jaře přestala stíhat vydávat. Nicméně po poradě s pár mými čtenáři (děkuju! 💖) jsem se rozhodla je dovydat zpětně a pak na ně navázat novými. Přes léto to chci stihnout, tak snad se mi to podaří a Vy třeba budete moci načerpat nějakou inspiraci na doplnění vašeho seznamu knih k přečtení.

Dnes tedy únorové přírůstky, pojďme na ně! Nezapomeňte mi pak napsat, zda jste nějakou z knih četli a jak se vám líbila, případně zda se na nějakou teprve chystáte 😍

Únor se nesl ve znamení recenzních výtisků, vycházela totiž celá řada úžasných knih, na které jsem se dlouho těšila.
Jednou z nich byl nový thriller od nakladatelství Jota Dítě Stasi, který je netradičně zasazen do Německa sedmdesátých let, do období rozdělení železnou oponou. Na jednu stranu velmi propracovaná kniha, na druhou stranu vyprávění zahlcené postavami a místy, v nichž se čtenář ne vždy jednoduše orientuje. Rozhodně se však jednalo o nadprůměrné čtení a já se těším na další díly série (ano, zase).
Dalších pár knížek jsem ukořistila během návštěvy mého milovaného antikvariátu na Národní. Na Rekviem za Pluto jsem zvědavá už nějaký čas, knížka je navíc podepsaná, takže jsem z ní měla samozřejmě radost. Také od Jiřího Hájíčka už si chci notný čas něco přečíst, nemohla jsem tedy odolat povídkovému souboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku. Chtěla bych si knihu přečíst teď v létě, tak snad se mi to povede. Posledním antikvariátním úlovkem pak byla kniha Charlieho Lovetta, Dobrodružství milovníka knih, kterou jsem také měla dlouho na seznamu přání. 
Knižní radost mi udělala taky moje kamarádka Anička Musilová, která mě obdarovala Jackem Londonem a jeho knihou Moře, sníh a velkoměsta 💖
Přírůstky pokračovaly malým nákupem, ve výprodejích jsem totiž úspěšně ukořistila knihy Slib a Štěnice, další má dávná přání, navíc za naprosto legrační ceny. 
Další knihy mi pak přibývaly opět v rámci spoluprací. Od Martinusu jsem k recenzi dostala knihu Paola Cognettiho Osm hor, do které jsem se naprosto, ale naprosto, zamilovala a je to pro mě jedno z nejosudovějších čtení. Moc všem doporučuji!
V únoru nakladatelství Domino vydalo thrillerovou pecku Poslední paní Parrishová, což je prostě skvost a učebnicový příklad toho, jak by měly thrillery vypadat. Celých 440 stran za jediný den, na jediný zátah... to asi mluví za vše, nemyslíte?
Oproti tomu novinku od nakladatelství Leda, technothriller Oni nevědí, co činí, na jeden zátah nejspíše nepřečtete. Hodně náročné čtení, které jsem vstřebávala pěkně dlouho. Ale také naprosto úžasné dialogy, jedny z nejlepších, jaké jsem v knize doposud potkala... a velmi palčivé a aktuální téma.
Další knížka mi dorazila opět od nakladatelství Domino, tentokrát se jednalo o jejich novinku Co zbylo z mojí sestry. Nejsem velký fanda nespolehlivých vypravěčů, ale tato knížka se nesmírně povedla. Není totiž jen thrillerem, jedná se o skvělé psychologické drama. Autorka děj skládá do úchvatně detailní a pečlivé mozaiky, využívá více úhlů pohledu, a ani senzační zvraty zde nejsou na škodu. Za mě skvělé a doporučuji kudy chodím.
Moji knihovnu v únoru také rozšířil nákup v Levných knihách, kde jsem neodolala nádhernému vydání Utrpení mladého Werthera, také jsem pořídila Irskou kuchařku, která mě v LK docela překvapila. Ostatně, podobně mě zaskočil i Horrorstör, který se tam objevil za 19 Kč! Sice se budu pekelně bát, poněvadž já jsem pořádný strašpytel, ale zkusit se musí všechno.
Čím jsme článek otevřeli, tím jej i uzavřeme. Posledním únorovým přírůstkem totiž byla novinka od nakladatelství Jota, biografie S každou padající hvězdou. Neskutečná záležitost, která mě samozřejmě hodně dostala. Je nepředstavitelné, jaká je v některých částech naší planety každodenní realita lidí, celého jednoho národa... Tento titul bych bez váhání zařadila na seznam povinné četby.
Celou recenzi knihy S každou padající hvězdou najdete zde.

Za všechny spolupráce a za knížky k recenzím zde ještě jednou moc děkuju, hrozně moc si každé vážím 💞

Mám pro vás trochu speciální vydání knižního tipu, ve kterém najdete pořádnou nálož připravovaných novinek z díly nakladatelství Domino. Každou z nich vám určitě připomenu ještě v čase, kdy bude vycházet, ale nemohla jsem odolat nutkání sepsat článek se všemi, které mě zaujaly... A ano, v podstatě zde opíšu celý ediční plán, protože u Domina je druhé pololetí naprosto šíleně našlapané. Pojďte mrknout na všechnu tu krásu, kterou stejně jako já naprosto nutně potřebujete!

Budu ráda, když mi dolů do komentářů napíšete, jaká kniha zaujala vás a čemu na podzim neodoláte 😊


Neobvyklý typ (Tom Hanks)
vychází 12. 9. 2018

Vždycky mi přijde nepatřičné k téhle knize cokoliv dodávat, protože... Tom Hanks? Knihu navíc přeložil pan Vladimír Medek. Tohle prostě bude skvost! 👌
Sbírka sedmnácti povídek oscarového herce Toma Hankse je všech ohledech různorodá. Díky autorovi se setkáváme s plejádou pečlivě propracovaných postav, sledujeme jejich osudy zasazené do nejrozličnějších míst (dokonce i mimo tuto planetu) a časů (v jednom příběhu se také přímo časem přesunujeme). Hanks proslul svým oduševnělým a procítěným herectvím – a tytéž kvality vnáší do své literární prvotiny. Je vtipný, ale umí přejít k melancholii; píše lehkým perem, ale dotýká se velkých témat. Je zjevné, že se svými postavami žije, a snad právě proto mu čtenář věří, podléhá a užívá si každou větu. Je lhostejné, jestli právě čteme povídku o soužení válečného veterána, o vášnivém milostném vzplanutí dvou přátel, nečekaném objevu mladého nadšeného surfaře nebo o sloupkaři z maloměsta, který starosvětsky komentuje moderní svět. Každý příběh nás přenese do zcela jiného světa, jedno je jim však společné: nevyslovené připomenutí, že i když zdánlivě stojíme nohama pevně na zemi, je dobré mít na zřeteli, že země umí být zrádně vratká.
Nenalezená (Remigiusz Mróz)
vychází 26. 9. 2018

První polský psychothriller! Zbožňuju objevování evropských autorů, v posledních letech jsem si jich pár doslova zamilovala, a když se navíc pustí do mého oblíbeného žánru? Nenalezená je pro mě velké lákadlo 😊
Kdybych ji požádal o ruku jen chvíli dřív, nikdy by se to nestalo. Nikdo by nás nenapadl. Já bych neskončil v nemocnici a ona by navždy nezmizela z mého života... Deset let po zmizení své snoubenky je Damian Werner přesvědčen, že už ji nikdy neuvidí. Jednoho dne však nečekaně narazí na stopu ztracené dívky. Kdosi vložil její fotografii na sociální síť Spotted. Werner se zpočátku domnívá, že se jedná jen o náhodnou podobnost, ale pak neznámý člověk nahrává další fotku. Fotku, kterou udělal Werner sám jen pár dnů před snoubenčiným zmizením – a kterou od té doby nikomu neukázal. Kdo teď dívku prostřednictvím internetu hledá? A je to opravdu ona? Damian znal svou dívku od dětství, trávili spolu každý den. Při hledání odpovědí na své otázky však zjišťuje, že o ní nevěděl všechno... Nenalezená je první polský psychologický thriller, který dosahuje úrovně světových bestsellerů.
Nech mě jít (Edward Docx)
vychází 5. 10. 2018

Dále tu máme něco z "Edice mimo edice", což je řada, ze které pocházejí ty nejsilnější romány, jaké jsem kdy četla... A když si přečtete anotaci připravované novinky Nech mě jít, bude vám asi hned jasné, že toto bude další literární klenot do mé sbírky 💔
Louis Lasker má svou rodinu nade všechno rád. Jedinou výjimku představují situace, kdy členy své rodiny upřímně nesnáší. Tento rozpor se táhne hluboko do historie, v níž sehrála svou roli celá řada událostí: rozvod jeho otce, smrt jeho matky, dobrovolný exil jednoho bratra a programová netečnost bratra druhého. Už si řekli úplně všechno, zároveň si neřekli vůbec nic. A s touto anamnézou v zádech teď starý pan Lasker oznámí svým třem synům, že učinil rozhodnutí, které jim všem změní život. Dospěl do terminálního stadia smrtelné nemoci a žádá, aby ho doprovodili při poslední cestě směřující na curyšskou kliniku, kde se provádí eutanazie. Oba starší bratři to odmítnou udělat. Ani Louis si není zdaleka jistý, jestli lze otcův nápad považovat za dobrý, ale přesto usedne za volant letitého minivanu VW, v němž kdysi vyráželi na rodinné dovolené. Počáteční rozpaky se s narůstajícím počtem ujetých kilometrů rozpustí v sentimentálních vzpomínkách, ještě později v opileckých i jinak anarchistických eskapádách, ale hlavní otázka zůstává: má Louis svého komplikovaného otce takříkajíc k smrti rád?

Ztichlý dům (Jenny Blackhurst)
vychází 12. 10. 2018
Psychothriller, nespolehlivý vypravěč, tajemství minulosti. Ano, bylo to tu stokrát, ale já stejně nikdy neodolám 😇
Jmenuji se Emma Cartwrightová. Ještě před třemi lety jsem byla Susan Websterová a zabila jsem svého dvouměsíčního syna Dylana. Vůbec si nepamatuji, co se tehdy stalo. Ale když vám něco tvrdí policie, váš lékař i všichni blízcí, tak jim začnete věřit, ne? Ovšem na druhou stranu... Když si nevzpomínáte, co se stalo, můžete si být opravdu jisti, že vám říkají pravdu? Co kdyby se objevila malá naděje, že je váš syn naživu? Neudělali byste všechno pro to, abyste s ním zase mohli být?
Hvězda Severu (D. B. John)
vychází 17. 10. 2018
Jsem moc ráda, že se v literatuře začíná objevovat motiv Severní Koreje. Tohle bude myslím moje první zkušenost s "korejskou" fikcí, četla jsem nějaké biografické příběhy, takže jsem hodně zvědavá.
Před dvanácti lety se Su-min vydala na romantický výlet na odlehlý jihokorejský ostrov. Měla před sebou univerzitní studia, vlastně celý život. Ale pak záhadně zmizela přímo z pláže. Je mrtvá? Její sestra Jenna se s takovouto představou nedokázala nikdy smířit. A nyní ji v této souvislosti kontaktovala CIA se žádostí o spolupráci. Ve stejné době se paní Mun, šedesátileté rolnici ze severokorejské provincie Rjanggang, stane velmi podivná věc. Na poli najde spadlý balón s jihokorejskou pomocí. Pár kousků prodá v nedalekém městě, kde v sobě nalezne netušený obchodnický talent. Netrvá dlouho a z prosté ženy se stane prosperující podnikatelka a následně také mluvčí místního disentu. V hlavním městě se život vysoce postaveného severokorejského diplomata začíná ubírat zcela opačným směrem. Jeho bratr aspiruje na funkci v nejužším okruhu Drahého vůdce Kim Čong-ila, ale nejprve je třeba prokázat, že po tři generace je celá rodina ideologicky bezúhonná. Tajná policie však nalezla informace, kvůli kterým se kariéry, a tím pádem i holé existence obou sourozenců mohou velmi rychle zhroutit. Životy všech tří hrdinů se propojí způsobem, který by nikdo nečekal, a vyústí v děsivém a – ano – smrtícím závěru. Autor využívá vlastních zkušeností nabytých při pobytu v Severní Koreji a v jeho podání na stranách knihy ožívá příběh, který se možná právě teď někde na Korejském poloostrově odehrává.
Už teď jsi mrtvá (Sharon J. Bolton)
vychází 30. 10. 2018
Prostě Sharon Bolton, k tomu není potřeba dalšího vysvětlování. Těším se neskutečně a koukejte na tu obálku! To je zase nádherný kousek, že? 😍
Krátce před rozbřeskem se pasažéři vyhlídkového letu balónem stanou svědky brutální vraždy. Necelou hodinu poté se balón zřítí. Katastrofu přežije jediná členka osádky. Spatřila vrahovu tvář – ale také on spatřil ji. A je odhodlán udělat vše pro to, aby jedinou očitou svědkyni svého činu zlikvidoval. Žena prchá neosídlenou krajinou, osamělá a vyděšená, a snaží se co nejdříve dostat na místo, kde se bude znovu cítit v bezpečí. Netuší, že právě tam bude muset čelit největší hrozbě...
Mrtvý muž přichází (Paul Finch)
vychází 9. 11. 2018
Nový Paul Finch je pro mě už také docela sázka na jistotu. Vím, že to tak nemají všichni, ale mně jeho akční a trochu přeplácaný styl sedí skvěle a moc se těším na další šílené dobrodružství Marka Heckeburga 😊
Jezerní oblast na severu Anglie zahalila neprostupná mlha. Zároveň s ní udeřil i sériový vrah. A v detektivu Marku Heckenburgovi hlodá děsivé podezření, že se vrátil obávaný pachatel s přezdívkou Cizák. Naposledy byl spatřen před deseti lety v Dartmooru, kde své oběti připravoval o život nebývale krutým způsobem. A teď, když záhadně zmizely dvě mladé ženy, se Heck obává nejhoršího. Celá místní komunita je paralyzována strachem, zatímco Heck bezmocně sleduje, jak Cizák znovu rozehrává svou krutou mašinérii, vybírá si jednu oběť za druhou a nehodlá jen tak přestat. Heckovi nezbývá nic jiného, než přistoupit na jeho hru...
Čtvrtá opice (J. D. Barker)
vychází 14. 11. 2018
Čtvrtá opice vypadá na trhák, mě nejvíce zaujala díky motivu vrahova deníku. Přijde mi to jako originální prvek a jsem hodně napnutá, jak bude do knihy zakomponován. V zahraničí má kniha velký úspěch, taky hodnocení na Goodreads se blýská samými pěti hvězdičkami, takže věřím, že i českým čtenářům se kniha zalíbí. A jak už to tak bývá, jde o první díl série 😉
Je perfekcionalista, je neuchopitelný, je psychopat. Přezdívá se mu Opičí vrah. Je to zabiják s pokřiveným viděním světa a s absolutní absencí soucitu. Detektiv Sam Porter ho pronásleduje dlouhých pět let a po celou tu dobu od něj dostává balíčky s děsivým obsahem. Každá doručená zásilka obsahuje část těla zavražděné oběti. Teď ale došlo k významnému zvratu v pátrání: Porterovi se dostal do ruky vrahův deník. Podaří se mu z šílencových zápisků vydedukovat jeho osobnost? Dokáže rozklíčovat motivy jeho jednání? Pokud uspěje, mohl by dosáhnout něčeho donedávna nepředstavitelného – totiž najít příští Opičákovu oběť dřív, než bude pozdě.
Strach (C. L. Taylor)
vychází 23. 11. 2018
A třešnička na závěr, zbrusu nová C. L. Taylor. Její Strach vyšel v zahraničí teprve nedávno a Domino ho pro české čtenáře chystá už na podzim, což je skvělé. Tahle autorka je moje srdcová záležitost a jsem natěšená na to, co si připravila pro své čtenáře tentokrát.
Lou Wandsworthová si užila nechtěné pozornosti médií vrchovatou měrou, když ve čtrnácti utekla do Francie se svým jednatřicetiletým učitelem Mikem Hughesem. Teď je jí tolik, co bylo tenkrát jemu, a její život je v troskách. Pokud se chce ještě někdy sebrat a být schopna jít dál, musí se odhodlat k činu – odjet zpátky do rodného města a konfrontovat Mika kvůli všemu, co jí způsobil. Brzy však zjistí, že se Mike vůbec nezměnil. Jeho nezdravá pozornost se znovu upírá na třináctiletou žákyni... Lou se rozhodne udělat všechno pro to, aby se zlá historie nemohla opakovat, a rázně bere věci do svých rukou. Nemá tušení, jak těžký úkol na sebe vzala. Mike je predátor nejdrsnějšího ražení, a tak nelze vyloučit, že se Lou stane znovu jeho obětí.
Kdo mě trochu zná, ten ví, že jsem veliký kočkomilec. Obrovský kočkomilec! S kočkami žiju celý život a přijdou mi jako skvostné bytosti, prožila jsem s nimi dny obyčejné i výjimečné a vždycky mi věrně stály po boku a byly tichou, zato však nezlomnou, podporou. Novinku od nakladatelství Jota, knihu Chovejte se jako kočka, jsem si proto nemohla nechat ujít.

A měla jsem dokonce takové štěstí, že jsem knihu dostala k recenzi, za což Jotě a jejich Lucce moc děkuji! 😊

Autor téhle malé a útlé knížky, Stéphane Garnier, je samozřejmě také kočkomilec, a jako takový kočky dobře pozoruje a všímá si, že některé jejich životní návyky by lidé mohli a měli přebrat, inspirovat se jimi a usnadnit si tak svůj, mnohdy zbytečně hektický, život.
Musím říct, že jsem si čtení téhle jednohubky užila. Přestože nejsem velkou fanynkou podobného žánru - tedy motivačních knih a knížek, které vám poradí, jak žít vlastní život -, Chovejte se jako kočka mě bavilo. Knížka totiž není jen návodem, nejde o vyjmenovávání instrukcí či tipů na to, jak žít lépe. Autor v textu kloubí krátká zamyšlení, různá doporučení, ale i vtipné postřehy. Třešničkou pak je jakýsi harmonogram jednoho dne v životě kočky, který prostupuje celou knihou a který je nejen velmi zábavný, ale také hluboce pravdivý.
Jednotlivé rady, jak zlepšit svůj život po vzoru koček, jsou založeny na zásadních charakterových vlastnostech těchto čtyřnohých mazlíčků. Některé jsou skutečně výstižné a také podnětné, navíc různé postřehy osloví různé lidi a každý čtenář si tedy v knize najde "to svoje". Mě zvláště bavilo poučení o ranní rutině koček, které pomalu a lenivě vstávají a probouzejí se do nového dne, zatímco lidé z postele vystřelí jak šílení. Nebo řečeno slovy autora, "vyskočí z postele jako když obracíme palačinku". Já totiž palačinku letící vzduchem připomínám celkem pravidelně a hodně ráda bych to změnila. 
Knize bych vytkla jen jednu jedinou věc, a tou je nadměrné používání vykřičníků. Tahle skutečnost mě při čtení trochu rozčilovala a někdy mě i vysloveně rušila, na druhou stranu to ale může být jen můj osobní problém. Nicméně to, že je skoro každá druhá věta ukončena vykřičníkem místo tečky, na mě působilo poněkud zvláštně.
Na druhé straně musím vyzdvihnout vynikající překlad knihy Jitky Řihánkové, která se postarala o to, že kniha Chovejte se jako kočka není jen praktickým průvodcem do života a kolekcí rad, jak žít klidněji a pohodlněji, ale i jazykově povedeným počinem. Při čtení se hodně zasmějete, pořádně si popřemýšlíte, občas se dojmete a pochopíte, že autor je vynikajícím pozorovatelem nejen koček, ale i života jako takového.

Knihu Chovejte se jako kočka můžete koupit přímo u nakladatelství Jota.

 
Název knihy (originál): Aagiret penser comme un chat
Název knihy (česky): Chovejte se jako kočka
Autor: Stéphane Garnier
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 160
Začátek nového měsíce znamená nové čtecí plány! A protože jsem ke konci června znovu chytila svůj čtenářský dech, připravila jsem si na červenec pořádnou kupu knih a pevně věřím, že se mi opravdu podaří je přečíst. Tak se na ně pojďte mrknout a pak mi nezapomeňte napsat, jaké knihy máte na červenec přichystané vy, jestli jste četli některou z mého výběru a jak se vám případně líbila, ale taky třeba to, jestli se chystáte dovolenkovat nebo jaké máte na prázdniny plány 💕
O největší zásobu čtení na první prázdninový měsíc se mi postaraly Bára a Marie z Grady, od kterých mám rovnou pět knih nejrozmanitějších žánrů. V nejbližší době se pustím do psychothrilleru Stíny nad zálivem, na který slýchám ze všech stran jen samé pochvaly, takže jsem samozřejmě hodně natěšená a zvědavá, jaké to tedy bude.
Jako fajn letní oddechové čtení tu mám Zoopisník Miroslava Bobka, což jsou sebrané zápisky ředitele ZOO Praha doplněné spoustou naprosto úžasných fotografií. Už mám v hlavě i formu recenze, která bude trochu netradiční a doufám, že vás bude bavit.
Od oddechového čtení k něčemu vážnému. Na knihu Chlapec, který přežil pochod smrti jsou v Gradě moc pyšní, a právem! Zpracování knihy je nesmírně nápadité a takové sugestivní - to, že se nejedná o lehké čtení, z této útlé knížečky doslova dýchá. A hrozně mě mrzí, že se mi kvůli práci nepodařilo zúčastnit se setkání s autorem Pavlem Taussigem...
Dále tu mám něco od českého autora Richarda Skláře, a sice jeho nejnovější knihu Morgenland, jejíž děj také odkazuje k druhé světové válce. Od autora už jsem si chtěla něco přečíst dlouhou dobu, takže jsem moc ráda, že mám konečně příležitost a jsem přesvědčená, že po dočtení poběžím i pro jeho další knihy.
Posledním kouskem z Grady je novinka Normálně jiní, nad kterou jsme s Marií docela licitovaly, jelikož jsem si nebyla jistá, zda to bude čtení pro mě. Nicméně kniha si ke mně nakonec cestu našla, je nádherná, takže se tu kochám její fyzickou podobou a těším se, až se do ní začtu a třeba si rozšířím své čtenářské obzory.
Protože je léto, obsahují moje plány také nějakou tu romantiku. Nejprve tu mám Život zn. Hygge, který nedávno vydalo nakladatelství Jota. Doufám, že se od knížky dočkám něčeho podobného, jako byl Pojízdný krámek snů, který jsem četla na jaře. Zkrátka milé a pohodové čtení o plnění snů.
A jelikož vždy ráda podpořím autory, kteří knihu nevydali pod záštitou obrovského nakladatelství a musí tak svoje dílo dostat do povědomí čtenářů vlastními silami, neodmítla jsem nabídku recenzovat knihu Navždy od Mayi Sinay. Bude to moje první knížka ve slovenštině, tak jsem na sebe docela zvědavá, jako mi to půjde.
A posledním kouskem je recenzní výtisk od Knih Dobrovský, který jsem dostala na setkání se Sharon Bolton, a sice Dítě Svobody. Thriller o odhalování pravdy a dávných událostí, to já prostě můžu, tak doufám, že mě kniha nezklame.
Hned na úvod bych jen ráda poznamenala, že fakt nevím, zda budu někdy v životě ještě schopná napsat jen trošinku objektivní recenzi na knihu od Sharon J. Bolton. Minulý týden jsem totiž měla díky nakladatelství Domino možnost se s ní potkat a musím vám říct, že je to naprosto úžasná dáma. Měli jsme možnost si s ní popovídat a bylo to nesmírně milé a inspirativní setkání. A řeč došla i na knihu, kterou Vám dnes představím... Titul Už mě vidíš? vydalo Domino poprvé už před lety, v květnu tohoto roku se však dočkal nádherné reedice, která nemohla v mé knihovně chybět.

Od dob, kdy v ulicích Londýna řádil brutální vrah přezdívaný Jack Rozparovač, uběhlo víc než dvě stě let. Jenže nyní jako by se děsivý přízrak vrátil. Tentokrát se sice zaměřuje na dobře situované ženy ve středním věku, modus operandi se však hrůzostrašně podobá Jackovým vraždám. Policie si stejně jako před staletími neví rady, ale jedno stéblo naděje tu je. Vrah je z neznámého důvodu zvláštně fixovaný na mladou policistku Lacey Flintovou... 
Jak už jsem zmínila, Už mě vidíš? je prvním dílem série s Lacey, což se samozřejmě odráží na způsobu, jakým autorka buduje děj knihy. Stejně jako se seznamujeme s probíhajícím vyšetřováním a jednotlivými kroky vraha i policie, seznamujeme se také s mladou policistkou a poznáváme její povahu. Samotná Lacey je asi pro mnoho čtenářů hlavním lákadlem, rozhodně není těžké si ji oblíbit, jelikož patří k nejvíce svérázným a originálním ženským hrdinkám. Sharon Bolton má ohromný dar začleňovat poznávání jednotlivých postav do příběhu nenásilně, nepopisuje, ale naopak umožňuje jednotlivým charakterům, aby se projevily prostřednictvím situací, v nichž se ocitají.
A že je jich pořádné množství. Autorka v prvním dílu série rozhodně nerozehrává vyprávění jakkoliv pozvolně, naopak, už od začátku je tempo velmi svižné a o akci není ani trochu nouze. Příběh je plný zvratů, vývoj událostí je mnohdy skutečně nečekaný a vždy, když si čtenář myslí, že už to konečně má, Sharon Bolton ho přesvědčí o opaku. Děj má úžasnou gradaci a závěrem už vysloveně letíte, protože prostě musíte vědět, jak to bylo. A pak jen sedíte s otevřenou pusou a žasnete. Opravdu. Autorka se nebojí příběh komplikovat až za hranici uvěřitelnosti - to je pro ni typické a tato kniha rozhodně není výjimkou, nicméně jak sama Sharon říká: "Lidé nechtějí číst manuál jak vyřešit vraždu, chtějí číst příběh o vraždě." A je to pravda.
Dalším charakteristickým rysem těchto knih je také prostředí, které pod rukama autorky doslova ožívá a stává se svébytnou postavou celého příběhu. V této knize se tak dočkáte dýchajícího a tepajícího Londýna plného neklidu, temnoty a strachu. Už jsem od autorky četla knihy z mnoha rozmanitých prostředí (ostrovy - Shetlandy, řeka - Temže, město - Londýn...), ale stejně při čtení vždy znovu žasnu nad tím, jak dechberoucím způsobem dokáže s vybranými místy pracovat. Nejsou kulisou vyprávění, ale jeho součástí, a to mě neskutečně baví.
Recenzovat těsně po sobě dvě autorčiny knížky je těžké, jelikož si Sharon Bolton drží nastavenou vysokou laťku kvality, z níž nekompromisním způsobem neslevuje ani v jedné z knih, které jsem doposud četla. Obdivuhodné, nemyslíte? Ať už se jedná o nenásilné, ale přesto velmi důsledné propracování všech postav, o neskutečně strhující gradaci příběhu, či o vysloveně živoucí prostředí, které se stává aktérem celého příběhu... všechno je dokonale promyšlené a skvostně napsané, a to v každé jedné knize. Už mě vidíš? není výjimkou, a proto tuto knihu z celého srdce doporučuji všem, kdo mají rádi našlapané thrillery a autory, kteří se nebojí napěchovat své knihy zběsilým tempem a spoustou akce.

Nakladatelství Domino moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu Už mě vidíš? můžete koupit například na e-shopu knihkupectví Kosmas.

 
Název knihy (originál): Now You See Me
Název knihy (česky): Už mě vidíš?
Autor: Sharon J. Bolton
Rok vydání (originál): 2011
Rok vydání (česky): 2018 (2. vydání)
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 504

Jednou z věcí, která mě na mém blogování opravdu hodně těší, je možnost podpořit české, a zvláště pak začínající české, autory. Proto jsem v květnu samozřejmě neodmítla nabídku recenzovat povídkovou knihu šestice mladých autorů nazvanou příznačně Šestero.

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto mnohokrát děkuji a pevně věřím, že toto nebyl váš poslední počin! 😍

Šest velmi mladých - náctiletých! - autorů spojilo pod vedením své učitelky síly a sepsalo šest hororových povídek, následně vydaných pod symbolickým názvem Šestero. Hned na začátek musím konstatovat, že mi už jen tato samotná aktivita přijde prostě úžasná. Dnes jsou mladí lidé vláčeni tolika lákadly a co si budeme nalhávat, mnohdy je jednodušší zasednou k počítači a pustit si hru... A přesto těchto šest mladých autorů věnovalo svůj čas něčemu tak oduševnělému, jako je psaní. Už teď jim tleskám!
Samotná kniha má své mouchy, nemohu se tvářit, že tomu tak není. Sloh mi místy přišel velice jednoduchý a některé pasáže textu působily, jako by je nikdo nepřečetl a nezkontroloval. Přesto v sobě tato povídková kniha nese jedno ohromné pozitivum, a tím jsou naprosto skvělé nápady a náměty jednotlivých příběhů. Některé jsou opravdu originální a jsou slibným základem pro další tvorbu.
Další kladnou stránkou knížky je atmosféra. Autorům se skutečně daří budovat tíživý příkrov strachu, který vás čtením provází. Některé části byly vysloveně mrazivé a já se u nich poměrně hodně bála. Na druhou stranu, já jsem příšerný strašpytel, takže to se mnou mají ti, kdo píší hororové příběhy, vcelku jednoduché.
Trochu mě mrzelo, že některé povídky působily poněkud nedotaženě - zkrátka byl najednou konec, a přitom si podle mě zasloužily více vysvětlit, lépe rozpracovat. Avšak i toto dle mého názoru závisí na věku autorů, proto ráda přimhouřím oči a doufám, že v dalších počinech se naši mladí spisovatelé více rozepíší a nebudou se bát více odhalit strukturu příběhu.
Šestero vnímám jako parádní start, výjimečnou čtenářskou i spisovatelskou zkušenost a jen se modlím, aby nebylo posledním textem, kterého se od autorů dočkáme. Představuji si totiž, jak ke všem těm úžasným nápadům přidáte trochu vyzrálosti, zkušeností, vícero kontrolního čtení... a vychází mi z toho odporně děsivá hororová knížka, kterou si budu chtít přečíst.
Prozatím Šestero doporučuji hlavně těm z vás, kdo horory úplně nemusí, takže snesou nějaké to žánrové klišé, a pak například vašim mladším sourozencům, kteří by třeba byli na hororové knihy zvědaví, ale úplně neví, čím začít. Šestero je určitě prima kniha do hororových začátků.
 
Název knihy (česky): Šestero
Autor: Vlašarma Norjana (Vlasta Braunová, Norbert Hasse, Šarlota Kšírová, Jana Mrkosová, Matouš Malý, Natálie Tlustošová)
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: MgA. Jana Mifková
Počet stran: 130
V dnešním příspěvku o tom, co právě čtu, bych vám ráda představila připravovanou novinku od oblíbené autorky Karin Slaughter. Tu bude spousta z vás jistě znát díky nakladatelství Domino, které u nás její knihy roky vydávalo a právě díky nim jsem ji objevila i já. Její sérii s Willem Trentem jsem před pár lety přečetla skoro celou na jediný zátah a autorku jsem si oblíbila pro její čtivost, přímočarost a vždy originální námět příběhu.
Když mi tedy v Oxford Bookshop nabídli proof copy autorčiny nové knihy Pieces of Her, která má vyjít v srpnu... váhala jsem? Samozřejmě, že ne! V těchto dnech jsem se konečně dostala ke čtení a musím říct, že je to vážně skvělé. Od první kapitoly je děj nabitý akcí, příběh je strhující a svižný a pořádně zamotaný. Jsem moc zvědavá, jak to nakonec dopadne, jen bych potřebovala #vicecasunacteni 🙈

Co právě teď čtete vy? A znáte Karin Slaughter? Četli jste od ní něco? A máte ji rádi stejně jako já? Budu ráda, když se o své dojmy a názory podělíte dole v komentářích 😊

Pieces of Her vychází v srpnu, knihu si ale můžete už teď předobjednat na e-shopu www.megabooks.cz.
"Pro fanoušky románu Marťan a filmů Quentina Tarantina." Tak tenhle slogan uvedený na zadní stránce novinky od nakladatelství Leda, temného sci-fi příběhu Na odvrácené straně, mě naprosto dostal hned, jak jsem knížku rozbalila. Po dočtení musím konstatovat, že nic údernějšího a výstižnějšího jsem na adresu knihy docela dlouho neslyšela. Kombinace Marťana a Quentina Tarantina, to opravdu je esence téhle knihy.

Velké díky patří nakladatelství Leda, které mi knihu Na odvrácené straně nabídlo k recenzi - moc a moc děkuji! 💗

Poručík Damien Zackon je v rámci programu na ochranu svědků odvelen do měsíčního Města hříchu, ovládaného excentrickým magnátem Fletcherem Mosasem. Když dojde k sérii atentátů, poručík zjišťuje, že skrýt pravdu si přejí skoro všichni - zkorumpovaná policie, egocentrický Mosas i jeho vychytralá dcera Zlata. Jenže Zackon je odhodlaný přijít celé věci na kloub. A mezitím, tisíce kilometrů daleko, začíná osamělá měsíční pouť androida, který byl naprogramován k jedinému účelu...
Uf, kde začít. Tohle čtení bylo ve všech směrech super. Super divné, super zvrhlé, super brutální, ale taky super vtipné a super napínavé. Na odvrácené straně se opravdu nepodobá vůbec ničemu, co jsem doposud četla, a právě svou bizarností si mě kniha tolik získala. Což je možná zvláštní říci, ale je to prostě tak. 
Pro knihu je charakteristické velké množství postav a míst, nicméně za celou dobu jsem neměla žádný zásadní problém s orientací v čase či místě knihy. Čtenář se buď velmi rychle chytne, anebo svou dezorientaci vůbec nevnímá, protože maniakálně hltá příběh. Nicméně i přes ohromnou údernost textu knížce zhruba po jedné třetině nepatrně dojde dech. Když jsem byla uprostřed knihy, všimla jsem si, že se ke čtení musím přimět, že nemám takovou tu neodbytnou potřebu číst a číst. Naštěstí v poslední třetině jako by se autor nadechl zplna hrdla a finální část knihy je famózně strhující.
V příběhu se mísí několik dějových linek, které postupně utvářejí komplexní příběh. Každá je hodně odlišná a jsou mezi sebou snadno rozpoznatelné. Asi nejpůsobivější je linka zaměřující se na počínání androida putujícího po Měsíci, naprogramovaného na jediný cíl a schopného udělat cokoliv, aby jej naplnil. Tyto pasáže jsou skutečně vynikající, jsou napsány naprosto bravurně, ale určitě nejsou pro slabé žaludky. Právě androidův příběh je ten nejdrsnější, je hodně brutální, místy i vysloveně nechutný a sprostý... Na druhé straně se ale autorovi daří nesklouznout k prvoplánovitosti a k oněm nechvalně známým pokusům šokovat čtenáře za každou cenu. Všechny zvrhlosti podle mě dávkuje velmi přiměřeně - tak, aby čtenáře udržel v nepříjemném napětí, ale aby ho zároveň vysloveně neznechutil.
V textu se také nachází některé techničtěji zaměřené pasáže, které mi hodně připomínaly onen pomalejší rozjezd v knize Marťan, ve kterém Andy Weir čtenáře seznamoval s podmínkami na Marsu. Já osobně jsem tyto pasáže musela v podstatě přetrpět - možná budu znít jako barbar, ale mě prostě tyhle technické detaily úplně nezajímají. V knize Na odvrácené straně jich ale není mnoho a nepůsobí nijak rušivě, naopak, člověk si u nich po té náloži někdy i docela odpočine.
Samotný závěr jsem úplně nečekala a autor mě jím potěšil. Těžko to rozebírat více bez spoilerů, proto následující text zabarvím a kdo spoilery číst může a chce, prosím, označte si ho: (Hodně mě překvapilo - v dobrém -, že se autor nepokouší o žádný morální závěr, ale že vlastně nechává tohle zvrhlé místo dál pěkně hnít.)
Upřímně se přiznám, že jsem autora dříve neznala, ale je to ohromná škoda. I jeho další knihy totiž vypadají podobné fantasticky ujetě, takže se po nich rozhodně plánuji podívat. Na odvrácené straně bylo vynikající čtení, přesto však musím říci, že rozhodně není pro každého a romantičtěji založené duše by mohlo poněkud pobouřit. Mně se ale Anthony O'Neill strefil do chuti výborně. Kniha určitě chce dobré čtenářské načasování, potřebujete na ni mít specifickou chuť a náladu, ovšem když se trefíte (jako já), zážitek je to parádní. 
Kniha pro mě osciluje na hranici 4 a 5 hvězdiček, nicméně za všechnu tu originalitu, humor, neskutečnou údernost autorova psaní, výborné dialogy a taky za závěr... musím dát plných pět hvězd a velké doporučení těm z vás, kdo se nebojí temných, a trochu úchylných, thrillerových příběhů.

Mrkněte také na trailer ke knize, najdete ho zde!

 
Název knihy (originál): The Dark Side
Název knihy (česky): Na odvrácené straně
Autor: Anthony O'Neill
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 432
Já vím, já vím, ráno slibuju přírůstky a pak zveřejňuju vlogy a články o svíčkách. Ale to se tak někdy stane. Dnes Vám totiž chci nejenom ukázat další z připravovaných svíček, ale také je vlastně poprvé představit tady na blogu a povědět vám něco o tom, proč jsem svíčky vůbec dělat začala a jaká je moje filozofie. 

Budu moc ráda, když mi pod článkem napíšete komentář, jestli vás svíčky lákají, zajímají, jestli vás baví to, jak jejich výrobu vidím a jaké principy při ní dodržuji... Váš názor je pro mě hodně důležitý! 😊

Tak, na začátek troška lákání. Nová svíčka! Jmenuje se The Dark Riders a je inspirovaná jednou z mých největších knižních lásek, sérií Pán Prstenů. (Není jediná, ale pšššt, další novinky zase někdy příště.) Dominantní vůní tohohle kousku je limetka a máta, svíčka je hodně svěží a skvěle se hodí i do letních dní. V podstatě je to takové svíčkové mojito, a já z ní mám fakt velikou radost, tak snad bude bavit i vás.
A teď něco málo na téma "proč jsem se pustila do výroby svíček". Je to jednoduché, svíčky miluju od chvíle, kdy mi doma dovolili vzít do ruky sirky. Postupně jsem objevovala kouzla vonných svíček nejrůznějších značek, u nás doma hořelo pořád něco a já čichala a rozplývala se. Jenže před pár lety jsem se začala zajímat o to, jak žít co nejvíce zdravě, udržitelně, ekologicky a ohleduplně k přírodě. A v rámci svého výzkumu potravin jsem narazila i na články o svíčkách a zjistila jsem, že to s nimi není tak idylické, jak by se mohlo zdát.
Začala jsem proto prozkoumávat možnosti výroby vlastních svíček, ale začátky byly mnohdy tragické. Pořádná inspirace přišla až s knižním instagramem, kde jsem před lety objevila zahraniční knižní svíčky a začala jsem experimentovat. A pak mě napadlo, že by to mohlo bavit i další lidi. Pravda je, že můj perfekcionismus je v mnohém na škodu, trvá mi to už roky, protože chci mít vše důkladně ozkoušené a otestované, dotažené do posledního detailu. Ale na druhou stranu, může být poctivost na škodu? Já věřím, že ne, a že si moje svíčky najdou k lidem cestu. Moje filozofie je totiž takováto:
  • Začíná to voskem. A proto na něm rozhodně nešetřím. Sojový vosk, který ve svých svíčkách používám, je 100% rostlinný a hlavně, 100% sojový. Může se to zdát trochu úsměvné, vždyť sojový vosk z principu musí být sojový?! No, bohužel nemusí. Spousta vosků v sobě má příměsi - ropné, včelí, parafínové, palmové... mohla bych pokračovat. Proto spolupracuji s dodavatelem, který za kvalitu vosku ručí certifikátem kvality, a navíc je opravdu nadšeným ochráncem přírody. Svíčky jsou tedy vhodné i pro zapřísáhlé vegany, vosk je vyroben z čistě sojového oleje, je 100% rostlinný, biologicky odbouratelný a není testován na zvířatech. Samozřejmě. Oproti parafínovým svíčkám při pálení sojových nevznikají škodlivé výpary a navíc, hoří dvakrát déle. Jedna moje svíčka (35 ml) vám vydrží hořet cca 22 hodin (záleží na konkrétním produktu), což je srovnatelné s délkou hoření některých průmyslově vyráběných svíček prodávaných ve velkých řetězcích...
  • Pokračuje knotem. K připevňování knotu nepoužívám žádná umělá lepidla či jiné produkty, které by při hoření mohly vylučovat škodlivé látky. A bezolovnatý bavlněný knot považuji za samozřejmost.
  • Důležitá je i vůně. Nejenže výpary z přírodních vůní při hoření tolik neškodí, ony ty přírodní vůně jsou ještě mnohem příjemnější, než ty chemické a umělé. Všechny vůně, které používám, podléhají přísnému testování a kromě svíček jsou vhodné i do kosmetických přípravků.
  • Barvám říkám ne. Věřím, že přidávání uměle vyráběných barviv do 100% přírodního sojového vosku je na škodu, proto svíčky neprobarvuji. Některá barviva totiž při pálení mohou vylučovat škodlivé látky podobně jako již zmíněný parafín. Ze svých začátků mám ozkoušeno také to, že se některá barviva dokáží podepsat na výsledné vůni svíčky, protože svým uvolňováním vylučují zápach.
  • Znovupoužitelný obal. Přestože ani kovový obal není žádná výhra, přináší jedno pozitivum - je praktický i pro další použití. Kelímky jsou šroubovací a tedy dobře uzavíratelné. Všechny mé svíčky jsou vytvořeny tak, aby úplně vyhořely, což znamená, že poté, co svíčka naposledy zhasne, zůstane na dně kelímku jen tenký film zbytkového vosku, který v teplé vodě snadno vymyjete. Knoty, jak jsem již zmiňovala, nejsou připevňovány žádnými lepidly, takže i ty snadno odstraníte, a kelímek pak můžete použít na výrobu vlastní kosmetiky či uložení drobností.
Moji milí, váhala jsem, ale nakonec jsem odvahu sebrala... a tak na YouTube najdete nové video. Tentokrát se jedná o krátký vlog ze středečního křtu knihy Černooká. Psala jsem to i do popisku, ale zmíním to i tady - berte tohle video prosím s rezervou, rozhodně nejde o nějaké velké umění, je to jen moje vzpomínka na křest první knihy mojí kamarádky. Sesbírala jsem pár momentů, které mi přišly hezké, a prostřednictvím videa bych se o ně s Vámi ráda podělila. 
Křest proběhl 20. června v Paláci knih LUXOR na Václavském náměstí a kmotrem Aniččiny první knihy se stal známý youtuber Kovy. Pokud mi přísluší to soudit, mohu říci, že se křest nesmírně povedl, byla tam vynikající atmosféra a věřím, že pro Aničku jde o zážitek, na který nezapomene do konce života.
Pokud váháte, zda do Černooké jít, nebo ne, zkuste mrknout na moji recenzi (zde). Snad vás přesvědčí, že tahle prvotina za to stojí. A pro video ze křtu stačí kliknout na obrázek 👇 a hned to pofrčí :)

Slunečnice. Kniha, kterou jsem otevřela, přečetla prvních pár vět, a byla jsem polapena. Četla jsem dál a dál a strašně jsem v sobě chtěla najít sílu ovládnout se, odložit ji, ušetřit si tenhle báječný zážitek. Jenže ono to nešlo. Knížku jsem spolkla během pár hodin a pak ji několik dní rozdýchávala. Je krásná, je silná, je lidská... Má v sobě úplně všechno, co v současné době v knihách vyhledávám.

Strašně moc děkuji Marii z nakladatelství Grada / Cosmopolis, že mi knihu Slunečnice nabídla k recenzi. Nevím, zda by se ke mně jinak dostala, a to by byla neuvěřitelná škoda. Děkuji! 💖

Sarah Winham ve svém novém poetickém románu vypráví milostný příběh, který je však mnohem komplikovanější, než se na první pohled může zdát. V několika rovinách se zabývá tématy zamilovanosti, lásky, vášně, přátelství, ale také utrpením, ztrátami, smutkem a pocity osamění. Že je to na jednu dvousetstránkovou knihu příliš? Vůbec, je to úplně akorát.
Pro knihu Slunečnice je typický koncept "příběh nepříběh". Vyprávění nemá klasické uspořádání od pozvolného úvodu k dramatickému závěru, přesto vás ale dokáže pohltit už na prvních stránkách, ne-li řádcích. Před čtenářem se postupně skládají obrazy toho, co se vlastně stalo, jednotlivé postavy poznáváme skrz epizody vyprávění. Každá vzpomínka, každá další scéna vždy odkryje něco nového, jiného, zajímavého... něco, co člověka přinutí znovu přemýšlet nad tím, co už o událostech a postavách v knize ví, a také nad tím, zda je jeho dojem či názor správný.
Nevím, jak vy, ale já sama mám v knihách nejraději, když autoři nepopisují, ale doopravdy vyprávějí. Toho jsem se zde dočkala měrou vrchovatou. Celá kniha je jeden plynulý tok životních příběhů, je celistvá, vše na sebe příjemně navazuje a i v momentech, kdy trochu nevíte, kam to celé směřuje, je to pro čtenáře milé a rozhodně ne rušivé.
Samotné téma knihy je, jak je asi jasné už z prvních odstavců této recenze, velmi silné. Láska, přátelství, osamění, smutek, důležitost volby, malé radosti z obyčejných chvilek, utrpení, bolest, hledání spřízněné duše... to jsou všechno témata, která určitým způsobem a do různé míry rezonují nejspíše v každém z nás. Právě proto je kniha pro čtenáře tak přívětivá - každý si v ní najde rovinu, která se ho dotkne, osloví jej a dost možná mu alespoň trochu zlomí srdce. Sarah Winman vaše emoce rozhodně neušetří, na to se připravte.
Celé vyprávění je rozděleno na dvě části - první z pohledu Ellise, druhá z pohledu Michaela. Obě jsou krásné, ale Michaelova vás rozloží. Opakovala bych tu stále dokola ta stejná slova, druhá část je totiž neskutečně silná, zdrcující, opravdu vám mezi řádky drtí srdce a vy místy nemůžete ani dýchat, jak je vám úzko. A je to jeden z těch textů, u kterých věřím, že dokud si je člověk sám nepřečte, nepochopí, jak zásadní jsou.
Velkým tématem se u knihy Slunečnice stala obálka. Nebudu vám tu lhát, já z ní po vizuální stránce také nejsem úplně unesená, ale musím po dočtení knihy uznat to, že dává smysl po stránce obsahové. A to já mám ráda. Obrázek, který je pro obálku vybrán, mi po dočtení dával mnohem větší smysl než mnou na začátku vysněný obraz slunečnic. Dokreslovaná fotografie odkazuje na dva hlavní hrdiny knihy a na jednu z citově nejždímavějších (ha, vymyslela jsem nové slovo) scén, a proto mi přijde boží. 
Další "český aspekt" knihy bych chtěla pochválit, a sice vynikající překlad Petry Diestlerové, který je neuvěřitelně citlivý, jazykově úžasně vytříbený a celkově podle mě prokazuje knize službu. Udržet v textu čtivost, plynulost, a zároveň poetičnost... Prostě klobouk dolů :)
Co mohu dodat? Snad jen to, že Sarah Winman si mě touhle knížkou dokázala absolutně získat. Málokdy zařazuji spisovatele po přečtení jediné knihy na seznam oblíbených, ale tady nemůžu jinak. Rozhodně se pustím do autorčiny další tvorby a jsem bytostně přesvědčená, že mě nezklame. Jen se bojím, že mi bude chybět Ellis a Michael. Vlastně, co kecám, oni mi chybí už teď.

Knihu Slunečnice můžete koupit na stránkách nakladatelství Cosmopolis.

 
Název knihy (originál): Tin Man
Název knihy (česky): Slunečnice
Autor: Sarah Winman
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 200