RC RECENZE | Ready Player One (Ernest Cline)

| 20:04 8 comments
Přeji Vám krásný nedělní večer a omlouvám se, že dnes článek tak trval – tomu neskutečnému počasí se prostě nedalo odolat :) Užívala jsem si toho sluníčka tak fenomenálně, až mám spálená celá záda a nevydržím v tričku :) Doufám, že i Vy jste si tohohle skvělého víkendu užili do sytosti a že jste načerpali spoustu energie do nového pracovního týdne :)
Dnes se podíváme na moji první RC recenzi, která bude věnována novince Knižního klubu Ready Player One. Kniha už sice před několika lety vyšla, nyní se ale dočkala nového provedení a v těchto dnech se objevuje na pultech knihkupectví. Já titul vyhrála v soutěži Knižního klubu, za což znovu moc děkuji, byl to totiž parádní čtenářský zážitek :)
V blízké budoucnosti se stírají rozdíly mezi reálnou realitou a virtuální realitou. Z nehostinného skutečného světa se lidé uchylují do snového prostředí simulace OASIS, stvořené před lety geniálním Jamesem Hallidayem. Právě ten před svou smrtí do OASIS ukryl tajné klíče, brány a především velikonoční vejce – a v den své smrti zahájil hon na tento poklad. Kdo ho získá, bude odměněn nejen lákavým finančním honorářem, ale především neuvěřitelnou mocí. Situace je o to komplikovanější, že ne všichni mají ušlechtilé zájmy. Nadnárodní korporace IOI chce Hallidayovo vejce získat také, aby mohla konečně ovládnout OASIS a zavést i ve virtuální realitě brutální diktaturu. Uprostřed všeho tohohle potkáváme Wadea Wattse alias Parzivala, mladého kluka s pochroumaným životem, který obětuje všechno, aby dosáhl na svůj sen – umístit se na prvním místě tabulky a stát se vítězem honu na Hallidayovo velikonoční vejce…
Musím říct, že ze začátku jsem byla vyděšená, protože mi kniha vůbec neubývala. První část knihy je věnována spoustě vysvětlování a také historickým událostem předcházejícím honu na velikonoční vejce. Asi to není vyprávění pro někoho, kdo vůbec nezná popkulturu 80. let a počítačové hry. Já se upřímně přiznám, že přes to druhé zrovna odborník nejsem, i když nějaké povědomí mám, zato však to první zvládám vcelku slušně a myslím, že ve spoustě věcí bych si s Wadem rozuměla. Těch odkazů je v knize opravdu neskutečné množství, a to mě samozřejmě moc bavilo. Domnívám se, že kniha by mohla fakt dobře sednout právě mé věkové skupině (cca 20 – 30), protože mi přijde, že všichni koho ve svém okolí mám, v určité fázi svého života ujížděli právě na podobných věcech, které bavily i Jamese Hallidaye a které tím pádem nesmírně zajímaly Wada Wattse. Odbočila jsem od hodnocení příběhu, viďte? Má se to takhle: Začátek je pomalejší a na můj vkus až moc detailní. Jenže! Ono se to všechno zúročí v samotném konci. Zpočátku mě štvalo, že každou technickou vychytávku Cline pečlivě popisuje do nejmenšího detailu, že neustále přibližuje historie různých postav a že celkově pořád dokola vysvětluje, jak něco funguje. Všechno to, co do Vás nahustí, se Vám bude hodit ve druhé půlce knihy, která je strhující. Nic se nevysvětluje – vždyť už to dobře znáte z první půlky a prostě se jenom graduje. Žádné zdržování s vysvětlováním, proč se to stalo tak a ne takhle. Příběh je – odmyslíte-li si ten drobný detail, že jde o sci-fi z roku 2045 – nesmírně uvěřitelný, stupňování napětí není přehnané a dějové linii nijak neškodí. Čímž se pozvolna dostáváme k tomu, že…
…že i postavy jsou famózní. Třeba zrovna Wade se nesmírně vydařil, protože to sice je kladný hrdina, ale udělá i spoustu vysloveně hloupých, školáckých chyb. Přestože se snaží, občas podléhá svým citům, byť si uvědomuje, že jeho jednání se stává iracionálním. Je to zkrátka skvěle napsaná postava osmnáctiletého kluka, na kterého toho už bylo trochu moc. Bavil mě celou dobu a strašně jsem mu držela palce. I jeho virtuální kamarádi jsou pěkně vyvedeni, Cline s nimi pracuje hlavně v dialozích a rozhodně jim nedělá ostudu. Nejdůležitější při hodnocení postav je ale jedna věc: Kniha na příkladu OASIS perfektně ukazuje, že tím, kým jsme, nás fakt nedělá naše tělesná schránka. Že pokud se lidi mají rádi, cítí k sobě respekt, lásku, přátelství… pramení to vždy z toho, jací jsou, nikoliv z toho, jak vypadají. Hlavně ke konci si s touhle otázkou pohrál autor fakt brilantně a skoro mě dojal.
Co se týče Clineova stylu psaní, nemohu ho ohodnotit jinak než jako vybroušený. Je evidentní, že mu záleží na každém slově a že je volí velmi obezřetně. Neřekla bych, že je to zrovna jednoduchý text, nicméně i přesto je nesmírně čtivý a Cline Vás bez problému vtáhne do děje. V momentě, kdy se prokoušete trochu více popisným začátkem, roztočí se šílený vír událostí, který autor podává tím nejpreciznějším možným způsobem. Žádné bum prásk, stačí nám podmět a přísudek. Kdepak. I ty nejostřejší momenty jsou popsány téměř akademickým spisovatelským stylem, autor to nikdy neodbývá. To mě na něm strašně baví a upřímně mě to v tomto žánru i překvapilo. Zároveň se ovšem nebojí některá místa doslova utnout sarkasmy, černým humorem a ironií. Tohle je mi také velmi blízké a musím říci, že smysl pro humor máme s autorem nastavený dost podobně.
Celkově knihu hodnotím velmi pozitivně, byť jsem si na začátku nemyslela, že to řeknu. Začátek byl na mě opravdu příliš pomalý a velice popisný, oceňuji však, že se to v dalším textu zúročilo a nebylo to zbytečné. Druhé dvě třetiny knihy už mají neskutečný spád a jsou vystavěné opravdu mistrně. Proto knihu srdečně doporučuji, s jednou výjimkou – fakt to chce, aby Vám to geekovství bylo trochu blízké a abyste se v těchto chuťovkách maličko vyznali. Kniha obsahuje opravdu značné množství odkazů, jak už jsem zmiňovala, a myslím, že pro někoho, komu je tento svět vzdálen, by kniha nepřipadala zdaleka tak atraktivní. Pokud si ale umíte užít dobrou počítačovou hru (a oceníte některé starší a skoro klasické kousky), a filmy a hudba 80. let Vám nepřipadají jako fantaskní snůška psychedelických nesmyslů, tohle čtení je pro Vás. 
Název knihy (originál): Ready Player One
Název knihy (česky): Ready Player One
Autor: Ernest Cline
Rok vydání (originál): 2011
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 432
Jak to vidíte Vy? Četli jste Ready Player One už tehdy před lety, když vyšel poprvé? Nebo se na něj chystáte teprve nyní? Máte ho na seznamu knih k přečtení? Budu moc ráda, když mi dáte vědět v komentářích :)
Mějte se krásně a přeji Vám úspěšný start do nového týdne,
K


 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+

8 komentářů: Povídejte i Vy!

  1. Mne sa táto kniha celkom páčila, ale patrím do tej skupiny, ktorá o 80-tych rokoch a počítačových hrách skoro nič nevie a tak ma tie odkazy skôr nudili a zdržovali :/ Ale čo sa celkového deja týka a hlavne neskorších častí knihy, to bolo oveľa lepšie a pútavejšie aj pre mňa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, děkuji za komentář :) Jak píšu v recenzi, já jsem docela fanynka osmdesátek, ale taky toho tam na mě někdy bylo příliš. Každopádně je pravdou, že druhá polovina knihy a hlavně závěr, to bylo neskutečně strhující :) Přeji Ti krásný den!

      Vymazat
  2. Super recenze :D Já četla to starší vydání a nemohla si knihu vynachválit :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Jsem ráda, že se i Tobě kniha líbila. Přeji hezký zbytek dne :)

      Vymazat
  3. Jak já se na tuhle knihu těším. A po přečtení (báječné - jako vždy) recenze ještě o to víc. Musím si tu knihu někde sehnat, než se zas úplně rozprodá. Gratuluji k sepsání první RC recenze, mě brzy taky čeká, před ani ne týdnem mi dorazil recenzní výtisk :) Nějak se nám ty blogy rozjíždí, to je dobře :) Jinak jsem koukala, že koukáš na Survivoru, já ještě finále neviděla, dnes jdu na to, ale páni, mám prostě pocit, že jsem v tobě snad nelezla své druhé já. :) Hrozně se těším, až se uvidíme, měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milá slova, Hani :) A naše pocity jsou stejné, jak jsem Ti dnes psala, už se těším, až to všechno probereme nad dobrým čajem :) Měj se nádherně :)

      Vymazat
  4. Skvělá recenze! :)
    Knihu jsem kdysi četla (ještě tu od Joty), ale sekla jsem se na straně 80 a dál ani ťuk. Dávám ta za vinu stylu psaní, protože mi vůbec nesedl :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Luci. Docela rozumím tomu, že Ti to nesedlo, je to opravdu specifický styl a já se začátkem taky prokousávala horko těžko. Ale nakonec to za to naštěstí stálo :)

      Vymazat

Srdečně děkuji každému, kdo zde vyjádří svůj názor, zkušenost, či dojmy. Moc ráda si s Vámi o knížkách povídám a právě Vy čtenáři jste mou největší inspirací :)