Nejnovější

Když se ohlížím za rokem 2017, zjišťuji, že jsem v něm přečetla jen pár opravdu skvostných knih. Takových, které mi vyrazily dech. Které měly vliv na to, jakým způsobem se dívám na dění kolem sebe, a které pro mě byly důležité po čtenářské, ale i lidské stránce. Jsem ráda, že jsem před koncem roku počet takovýchto zázraků alespoň o jeden navýšila. Kniha Měla jsi vůbec někdy rodinu? od Billa Clegga, kterou na sklonku podzimu vydalo nakladatelství Domino, pro mě byla jedním z nejhezčích a zároveň nejsmutnějších čtenářských zážitků vůbec.
Dominu tímto mnohokrát děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a celkově za vše, co dělají pro českou knižní scénu. Přináší k nám úplné poklady a já jim nemohu být jako čtenář vděčnější 💝
Předvečer jednoho z nejkrásnějších dní v životě. Dcera June Reidové, Lolly, se má za pár hodin vdát za svého přítele. Vše je připraveno a celý dům se chystá na slavnostní okamžik. Zdánlivý mír však rozbije výbuch a zničující požár. June během okamžiku přichází o všechno a všechny. Zdrcená utíká pryč, daleko, uvězněna sama v sobě, spoutána svými myšlenkami, vzpomínkami a výčitkami. Živá, a přesto také pohřbená ve svém domě...
Román Měla jsi vůbec někdy rodinu? je knihou plnou protikladů, a to v tom nejlepším a nejúchvatnějším slova smyslu. Příběh je velmi komorní, a přesto svým způsobem epický a velkolepý. Je plný laskavosti a shovívavosti, přesto zůstává nekompromisní a srdcervoucí. Patří k náročnějšímu čtení, a přece se Vám bude číst lehounce, až Vás to překvapí.
Celé vyprávění je založeno na mnoha úhlech pohledu, na vyprávění celé řady postav a na několika časových rovinách. Slyšela jsem názory, že není lehké se v tom všem zorientovat. A já uznávám, že najdete přehlednější příběhy. Avšak této knize tato propletenost a komplikovanost obdivuhodně sedí, bez ní by ten čtenářský zážitek nebyl takový, jaký má být. Všechny epizody a jednotlivé příběhy se v poslední třetině knihy začnou báječně doplňovat a vytvoří pestrobarevnou, ale precizně vyskládanou mozaiku celé události. Každý drobný detail zapadne do toho velkého obrázku, který autor svým čtenářům předestírá.
Právě ta významná mozaikovitost celého příběhu vyvolává otázku, která Vás u jiných knih možná ani nenapadne. Jak to celé vlastně číst? Někdo se kloní k intenzivnímu čtení naráz, já Vám ale ze svojí zkušenosti mohu říci, že i postupné čtení během delšího časového úseku se ke knize hodí a požitek Vám nezkazí. A troufnu si říci, že je takovéto protrahované (ano, protrahované, nejde o překlep) čtení svým způsobem i o něco naléhavější a intenzivnější. Budete o tom, co se na stránkách děje, přemýšlet i ve chvílích, kdy nebudete mít knihu v ruce. Něco se Vám přihodí a Vy si vzpomenete na osudy hrdinů téhle knížky. Taková je Měla jsi vůbec někdy rodinu? kniha. 
Zmínku rozhodně zaslouží i nominace románu na Man Booker Prize. Upřímně Vám říkám, že se někdy knihám nominovaným, či dokonce cenami přímo ověnčeným, záměrně vyhýbám. Mnohdy mě zklamaly a připadala jsem si pak trochu jako brontosaurus, že jsem třeba nepochopila nebo neocenila něco úžasného. Měla jsi vůbec někdy rodinu? je ale jiná a já na ní dokážu vidět, čím a proč si nominaci zasloužila.
Kromě do posledního detailu promyšleného příběhu, který odhaluje i ta nejskrytější zákoutí lidké duše, je velmi silným prvkem knihy autorova práce s postavami. Ty jsou lidské, živé, až skoro hmatatelné, každá z nich má svůj vlastní unikátní a uvěřitelný osud. Postavy v této knize jsou lidé, které znáte, které potkáváte, se kterými mluvíte. Způsob, jakým autor čtenáři předkládá jednotlivé životní cesty a popisuje spletité situace, které všechny zúčastněné dovedly do onoho osudného okamžiku, je famózní. Vše je provedeno nekompromisně precizně. Také autorův přístup k vývoji jednotlivých postav je skvělý, přestože by téma mohlo k něčemu podobnému svádět, nenechává je ustrnout v bolesti a hořkosti, ani jim nedopřává okázalé a nepravděpodobné happyendy. Nechává je nádherně žít, existovat, proměňovat se tak, jak to samy postavy potřebují. Je to vážně dokonalé.
Měla jsi vůbec někdy rodinu? je příběh o vině, o výčitkách, o lidském strachu. Je o našich obavách a chybách a o tom, jak jít dál. Zeptá se Vás, jestli máme šanci nezbláznit se ze špatných rozhodnutí a z dědictví minulosti, jestli je vůbec možné posunout se v životě dál poté, co Vás potká něco zdrcujícího, smutného, temného. Jak žít s něčím, o čem jsme si mysleli, že se přežít vůbec nedá? Jak jít dál? A chceme vůbec? Kromě toho je ale tento román také nesmírně laskavým příběhem o lásce, přátelství, nezištnosti, o ochotě obětovat se a pomáhat bez očekávání čehokoliv na oplátku. 
Tahle kniha je velkým románem o malých okamžicích, které promění vše, celý lidský život. Rozehrát něco tak komplexního, propracovaného a originálního na necelých 300 stranách knihy malého formátu, to je jednoduše ohromující a autorovi patří veliký obdiv a poklona. Víte, jsou knihy, které se nádherně čtou, ale o to těžší je pak napsat jejich recenzi... protože jak předáte ostatním tu sílu příběhu a pocity, které jste díky knize prožívali? Snad se mi to v této recenzi alespoň maličko povedlo, přesto mám pocit, že knize nemohu svými slovy prokázat dostatečnou službu. Můžu jen říct: Přečtěte si to a pochopíte, co se snažím říct. Kniha ode mě samozřejmě dostává pět hvězdiček a pokud hledáte krásný knižní dárek pod stromeček, s Měla jsi vůbec někdy rodinu? rozhodně neprohloupíte.
Knihu můžete koupit zde.
  
Název knihy (originál): Did You Ever Have a Family?
Název knihy (česky): Měla jsi vůbec někdy rodinu?
Autor: Bill Clegg
Rok vydání (originál): 2015
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 296
Novinka od autorky Fiony Barton pro mě byla velmi očekávaným titulem od chvíle, kdy jsem zavřela její debut Vdova. Z toho jsem byla naprosto nadšená, a když jsem viděla, že autorka chystá další knihu, moc jsem se těšila. Bohužel nemohu říci, že by pro mě Dítě zcela udrželo vysoko nastavenou laťku autorčiny tvorby. Kniha je to skvělá, vynikající, čtivá, avšak něco málo mi v ní - narozdíl od Vdovy - prostě chybělo.
Za poskytnutí recenzního výtisku jsem moc vděčná mému nejmilovanějšímu nakladatelství Domino - děkuji! 💖
Na staveništi jsou nalezeny ostatky dětského tělíčka. Policejní analýzy prokáží, že dítě na místě leží řadu let, a toto zjištění otevře dávné rány u mnoha lidí. Osudy tří žen se během nejednoduchého hledání pravdy začínají proplétat v mnohem fatálnější míře, než si mohou vůbec uvědomit...
I ve své druhé knize autorka fantastickým způsobem pracuje s budováním atmosféry celého příběhu. Vyprávění má opět trochu pozvolnější charakter, ten však námětu vysloveně sluší a dopřává mu prostor pro přirozený rozvoj a pozvolné odhalování událostí, které vedly k hrůznému nálezu. Kniha je označena jako psychothriller a pro mě více naplňuje tu psychologickou rovinu, než tu thrillerovou. Nemohla jsem se při čtení ubránit pomyšlení na knihu Manželovo tajemství od Liane Moriarty, kterou mi Dítě především stavbou příběhu a využitím pohledu tří žen připomínalo. Kniha Fiony Barton je však podle mě napsaná poctivěji a řemeslněji a rozhodně bych ji hodnotila výrazně výš než zmiňované Manželovo tajemství.
Samotný námět je velmi povedený a samotné vyústění příběhu jsem na jeho začátku neočekávala. V průběhu čtení mě však možný způsob zakončení vyprávění napadl a trefila jsem. Pro čtenáře podle mě nebude těžké odhalit, jak to celé ve skutečnosti bylo, již nějakou chvíli před koncem knihy. Není to ale na škodu, protože pozorovat s vědomím, že znáte pravdu, to velké finále, kdy se ji dozvídají i naše tři hrdinky, je po čtenářské stránce poměrně epické. Právě poslední čtvrtina knihy pro mě byla asi nejzajímavější, docela jsem koukala, co všechno dokáže autorka na stránkách své teprve druhé knihy předvést.
Celý ten důmyslný systém knihy by samozřejmě neobstál bez brilantní práce s postavami. Z té jsem u autorky vůbec neměla obavy, protože to, co dokázala s jednotlivými charaktery vymyslet ve Vdově, bylo skutečně mistrné. A nezklamala jsem se. Přestože v Dítěti spojuje ženské postavy podobný motiv životních cest a osudů, jsou pro čtenáře po celou dobu snadno rozpoznatelné a dostatečně jedinečné. Autorka vůbec nepotřebuje využívat takové ty čtenářsky nemilé berličky v podobě nadužívání jmen či opakujících se popisů vzhledu.
Stále chválím, přestože jsem na začátku psala, že mi v knize něco chybělo. Tím něčím byla taková zvláštně teskná a ponurá atmosféra, kterou byl prodchnut autorčin debut Vdova. V její první knize na mě jako na čtenáře doléhala tíživost, nevyhnutelnost, takový ten pocit zmaru nad pokaženými osudy lidí. Tohle mi v Dítěti prostě chybělo. Je to samozřejmě dáno i odlišným tématem, přesto si myslím, že se s tou emocionální stránkou atmosféry dalo pracovat trochu lépe. Je však důležité zdůraznit, že tato výtka je čistě můj osobní pocit a že v objektivním měřítku je Dítě naprosto vynikající knihou, se kterou rozhodně neuděláte chybu třeba pod stromečkem, protože obdarovanému s naprostou jistotou udělá radost nejen v okamžiku rozbalování, ale taky čtení. Ráda tuhle novinku doporučím dál a hlavně budu dychtivě vyhlížet autorčiny další tituly, protože mě přesvědčuje o tom, že i žánr psychothrilleru se dá dělat na úrovni a nejen jako honba za co největší senzací.

 
Název knihy (originál): The Child
Název knihy (česky): Dítě
Autor: Fiona Barton
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 424
Tak je to tu! Je tu prosinec, jeden z nejkrásnějších měsíců v roce. Na zimu mě sice neužije, ale prosinec ráda mám. Přijde Mikuláš, mám narozeniny, následují Vánoce... Prostě krása. Doufám, že i Vy si tenhle předvánoční čas (který je nakonec na Vánocích asi to nejúžasnější) užíváte naplno, s chutí a radostí, bez starostí a stresu.
Dnes tu pro Vás mám výběr knih, které mě v prosinci docela zaujaly. Některé se určitě objeví v mém dopise pro Ježíška 🎄 A co Vy? Jaké novinky zajímají Vás? Na jaké knihy se v prosinci těšíte? A co dopis Ježíškovi, už jste ho poslali, nebo ještě ne?
Dívka jménem Sus (Jonas T. Bengtsson)

Poslední dobou hodně přicházím na chuť takovým těm pomalejším, klidnějším, zamyšlenějším knihám. Už prostě nejedu jenom thrillery :) A trochu filozofičtější vlnu pro mě představují Odeonky. Dívka jménem Sus mě zaujala na první pohled a je jedním z těch titulů, o které si Ježíškovi určitě budu psát.
Jonas T. Bengtsson přichází s novým románem, ve kterém nám představuje dalšího hrdinu, jenž by se jen stěží vešel do škatulky „obyčejný Dán“. Přesto nepochybujte, že by se takový příběh nemohl odehrát i u nás. Sus je devatenáct let, ale vypadá na dvanáct. Většinu života strávila v drsném prostředí kodaňského ghetta těch nejchudších. Její bratr leží v kómatu v nemocnici. Otec, pro Sus jen brutální opilecké monstrum, sedí ve vězení za vraždu její feťácké matky. Sus drží při životě jediná touha – touha po pomstě…
Dokonalá (Gilly MacMillan)
Autorce Gilly MacMillan vychází v Čechách druhá kniha a světě div se, já jsem stále ještě nečetla tu předchozí, kterou už navíc mám doma prakticky od jejího vydání... Jednou jsem ji rozečetla, ale nějak mě nechytla. Budu jí tedy muset dát druhou šanci, abych zjistila, zda potřebuji i Dokonalou, jejíž anotace mě velmi zaujala.
Bestsellerová autorka Gilly Macmillanová přichází po Spálené obloze s novým znepokojujícím psychothrillerem. Pro všechny, kteří ji znají, je Zoe Maiseyová – dětský génius a hudební senzace – jednoduše dokonalá. Jenomže před několika lety zavinila Zoe tragédii. Svůj trest si odpykala a teď je zase volná. Matka a otčím ji a jejího nevlastního bratra všemožně podporují v jejich nadání ke hře na klavír. Ten den je čeká životní vystoupení. O půlnoci však Zoeyinu matku naleznou mrtvou…
Nebe, na němž nesvítily hvězdy (Rainer M. Schröder)
Novinka Nebe, na němž nesvítily hvězdy je pro mě příslibem dalšího titulu, který nahlíží na druhou světovou válku a její následky trochu netradiční optikou. Takové knihy hodně vyhledávám, protože o válce mám načteno opravdu hodně a ráda si přečtu něco, co není úplně dle té klasické válečné šablony. Na Nebe jsem proto moc zvědavá!
Alija Bet je hebrejské kódové označení pro ilegálně organizované přistěhovalectví do britské mandátní oblasti Palestina. Pro Leah a Janneka svitla na obzoru naděje – oba jsou z rodiny jediní, kdo přežili koncentrační tábory, a nyní, v roce 1946, se stále ještě hluboce traumatizovaní potulují jako živé mrtvoly rozbombardovaným Mnichovem. Doslechli se o nebezpečné plavbě na přeplněných vracích parníků, o mnoha utopených nebo v britských sběrných táborech internovaných uprchlících, o neustálých bojích s arabskými obyvateli – ale nemají jinou možnost. A tak se oba vydávají jako ilegální běženci na cestu přes Středozemní moře s nadějí na novou vlast.
Otevřený hrob (Angela Marsons)
4. díl v sérii Kim Stone
Přestože mi přijde, že kvalitativně jde série s Kim Stoneovou hodně dolů, něco mě ke knihám strašně táhne, a proto dám čtvrtému dílu ještě šanci. Je to pro mě asi ten titul, který záhadu rozlouskne - buď mě přesvědčí, že v sérii stojí za to pokračovat, nebo už opravdu bude mým posledním. Vypadá moc dobře, tak doufám, že mi vynahradí zklamání z třetí Tiché modlitby a že nakopne moji dávnou vášeň pro tuto sérii.
Mrtví neprozrazují tajemství… když jim nenasloucháš. Zavražděná žena s obličejem rozbitým k nepoznání, prázdný pohled směřující k nebi, z úst se jí sype hlína. A stovky much se slétají ke krvavé hostině. Výzkumné zařízení ve Westerley studuje rozklad lidských těl, jejími rezidenty jsou ti, co i po smrti chtějí posloužit vědě. A právě tady nalezne Kim Stoneová se svým týmem mrtvolu – ale čerstvou, o níž místní badatelé nemají tušení, kde se tam vzala. Po objevení druhé dívky, ponechané napospas smrti, s ústy naplněnými hlínou, je jasné, že Kim a její tým mají co do činění se sériovým vrahem. Ale kolik těl ještě leží někde pohozeno? A kdo bude další? Pak zmizí místní reportérka Tracy Frostová a věci naberou rychlý spád. Kim ale bude muset být rychlejší… než si vrahova pokroucená mysl vyžádá další život.
Podivuhodný život osamělého pošťáka (Denis Thériault)
Na začátku článku jsem zmiňovala, že teď vyhledávám trochu pomalejší knihy a Podivuhodný život osamělého pošťáka mi proto okamžitě padl do oka. Začíná to krásně vyvedenou obálkou a pokračuje fantastickou anotací, která na knihu rozhodně naláká. Trochu se tohoto titulu i bojím, nevypadá jako nejlehčí čtení, ale nejspíše neodolám a knihu si pořídím.
"Knížka, kterou by chtěl ve schránce najít každý." Kdo jiný by měl ctít listovní tajemství než pošťáci? Jenže mladý pošťák Bilodo je natolik ostýchavý, že si povídá sotva se svou zlatou rybkou. Aby se dostal k lidem blíž, potají otevírá jejich dopisy. Vše se pro něj změní, když si přečte první dopis psaný v haiku. Milostné korespondenci mezi guadalupskou dívkou Ségolene a výstředním intelektuálem Gastonem propadne natolik, že když po čase Gastona srazí auto, pokusí se jej nahradit... Poetický román o lásce a záhadách lidské identity.
Rodina (Emma Cline)
Sekty, komunity, pakty... to všechno mě v knihách hodně baví, ale moc dobrých titulů jsem zatím neobjevila. Do Rodiny proto vkládám toužebné přání, aby byla opravdu dobrá a aby stála za přečtení. Je to rozhodně jeden z titulů, do kterých určitě půjdu, snad už jen ze zvědavosti.
Evie Boydová toho v životě prožila hodně, ale vzpomínky na konec divokých 60. let by nejraději pohřbila hluboko v sobě. Jednoho dne však narazí na mladý pár, jenž jí všechno připomene: čas, kdy jí bylo sladkých patnáct, i chvíli, kdy poprvé spatřila dívky z Rodiny. Evie se doma nudí a brzy zjistí, že dny strávené na ranči, kde žije komunita vedená charismatickým Russellem, jenž vyznává volnou lásku a usiluje o smlouvu na svou první desku, ji naplňují víc než maloměstské hodnoty její matky. Postupem doby nicméně zjistí, že věci se nemají tak, jak se na první pohled zdálo. Když nahrávání padne, Russell se svou Rodinou nachystá strašnou odplatu. Evie se zmítá mezi láskou k Suzanne a zdravým rozumem. Jak nakonec dokáže najít cestu ven z roztáčející se spirály násilí, drog a sexu? Literární debut Emmy Cline je thrillerem inspirovaným osudy komunity Charlese Mansona, jehož chladnokrevně provedené vraždy nevinných lidí na konci éry hippies vyděsily americkou společnost.
Zmizelé z Cooley Ridge (Megan Miranda)
Další thriller s různými úhly pravdy a s postupným odhalováním, "jak to tehdy bylo". Upřímně nevím, zda budu utrácet peníze a knihu pořizovat. Možná počkám, až se dostane do knihovny, nebo ji pořídím o něco levněji jako e-book. Celkově mi přijde, že je podobných témat teď už na knižních pultech snad až moc, už mě to i trochu unavuje - a to jsem sakra thrillerová. Co myslíte Vy, nezdá se Vám tahle vlna už taky trochu přemrštěná?
Je to deset let, co Nicollete Farellová odešla z rodného Colley Ridge, malého městečka v Severní Karolíně, kde se každý zná s každým. A taky deset let od chvíle, kdy beze stopy zmizela její nejlepší kamarádka Corinne. Tělo se nikdy nenašlo, a byť byli všichni podezřelí a nikdo neříkal úplnou pravdu, žádný viník nebyl vypátrán. Nyní se vrací domů vyřešit rodinné záležitosti. Brzy po jejím příjezdu však záhadně zmizí i Anneleise, Nicolletina sousedka, která tehdy jí a několika jejím kamarádům poskytla alibi na tu noc, kdy se ztratila Corinne… Nic začne zjišťovat, co se s Corinne stalo, aby v netradičně vyprávěném příběhu postupně odkryla pravdu nejen o svých přátelích a rodině, ale i tom, co se tu noc tehdy skutečně stalo.
Všechny anotace a obrázky použité v tomto článku jsou převzaty v webu www.neoluxor.cz. 
Máme tu Mikuláše, a to je ideální příležitost k vyhlášení vánoční soutěže 😊 Pořídila jsem pro Vás tři výtisky knihy Lež od C. L. Taylor. Tenhle parádní psychothriller vydalo loni nakladatelství Domino, a mně se neskutečně líbil. Od autorky jsem četla všechny tři doposud vydané knihy a Lež považuji za zatím nejlepší kousek. Ostatně, kdybyste váhali, zda je kniha pro Vás to pravé ořechové, můžete nakouknout do mojí recenze, najdete ji tady. O jeden výtisk budeme soutěžit na blogu, o druhý na Facebooku a o třetí na Instagramu. Zúčastnit se můžete všude. 

Co pro výhru udělat?

Vím, jaké jsou teď před Vánoci shony, kdo má čas vypisovat nějaké sáhodlouhé komentáře. Bude stačit pouze následující:
🌟 Buďte pravidelným čtenářem blogu (kolonka v pravém panelu "GFC Čtenáři - Pravidelní čtenáři") a do komentáře mi napište přezdívku, pod kterou Vás v seznamu najdu.
🌟 Do komentáře připište svou e-mailovou adresu, na které Vás budu moci kontaktovat v případě, že vyhrajete.
A to je vše! Když budete chtít, napište do komentáře jakýkoliv vzkaz nebo zprávu, budu jen ráda, ale podmínka to není.
Pokud chcete svoje šance na výhru znásobit, mrkněte na Facebook a na Instagram, kde s obdobnými pravidly poběží soutěž o zbylé výtisky.
Ať máte na soutěžení dost času (a taky s ohledem na současnou spolehlivost České pošty), vyhlásím všechny výherce těsně po Novém roce, a budu je kontaktovat na e-mailové adresy, které mi nechají ve svých komentářích. Pokud do tří dnů neodpoví, budu losovat nové vítěze.
Soutěž je otevřena českým i slovenským soutěžícím.
Knihy do soutěže jsem kupovala já, nejsou žádným způsobem sponzorovány.
Přátelé! Mnoho z Vás se mě ve zprávách či mailech ptalo, zda po Knižním listopadu přichystám taky Knižní prosinec❄️ Nebyla jsem si úplně jistá, zda to stihnu, ale naštěstí se podařilo a nová výzva je tu. Někteří z Vás mě znají už lépe, takže vědí, jak velký vánocomil jsem. 😍 Proto jsem prosincovou výzvu pojala trochu jinak a ke klasice se třeba vrátíme v lednu.
🌟Témat je v prosinci méně, přesně šestnáct. Já nevím jak u Vás, ale u nás je v prosinci docela blázinec... pečení, přípravy, výzdoba. A já si tenhle krásný rumraj často ráda užívám ničím nerušená. Věřím, že to máte podobně, proto je výzva trochu skromnější - abychom měli čas nejen na focení, ale taky na tu pravou domácí vánoční atmosféru s našimi nejbližšími.
Témata jsou hodně volná a hodně vánoční. Bylo by fajn, kdybychom udrželi to, že jde o knižní výzvu, ale jinak si s tématy pracujte dle své libosti a fantazie. Jsou nastavená tak, aby zachycovala předvánoční a vánoční čas a abychom třeba navzájem poznávali, jak kdo slaví Vánoce, jaké kdo dodržuje tradice, jaké má recepty na cukroví, nebo jaké barvě fandí při zdobení stromečku. 🎄 
💫Žádná pravidla. Pamatujte na to, že výzvu děláme pro zábavu. Nechce se Vám zrovna fotit? Kašlete na to. Nejradši byste k jednomu tématu pořídili fotky tři? Proč ne! Chcete se od čtyřiadvacátého jen cpát cukrovím a kochat se dárečky? Klidně na výzvu zapomeňte! 🎁 Zúčastněte se prostě přesně tak, jak to bude vyhovovat Vám. Navíc si uvědomuji, že například téma "Sněhulák" je opravdu riskantní a pokud nemáte doma nějakého krásného poctivého plastového sněhuláčka, může se snadno stát, že příroda nám tohle téma prostě překazí. 😂

Přidávejte fotky na Instagram a klidně i na Facebook, přidejte hashtagy #knizniprosinec a #vanocnivyzva a když budete chtít, klidně mě na fotce označte @thebooktalkblog.

Já se na všechny Vaše vánoční fotky budu strašně moc těšit, užívejte si nádherný sváteční čas a mějte se překrásně. 🎄 ⛄ ❄️


PS Brzy na blogu: nové recenze, nový formát minirecenzí, vánoční speciály, vánoční soutěž, a tak dále, a tak dále, tak se sem nezapomeňte za chvilku zase vrátit 💖

Co když nepředstavitelné zlo dřímá v každém z nás?

Autora Johna Boynea jistě mnoho z Vás zná a jistě jste od něj četli knihu u nás asi nejznámější - Chlapce v pruhovaném pyžamu. Letos se na pultech českých knihkupectví objevila další autorova kniha s tématikou druhé světové války. Chlapec na vrcholu hory je příběhem o moci zla, o síle zoufalství a o ohebnosti lidského charakteru. Příběh je jednoduchý a zároveň nesmírně komplikovaný a autor na relativně malém prostoru otevírá skutečně vážná témata. Pro mě velmi silné a působivé čtení, které vřele doporučuji - více o tom, jak moc se mi kniha líbila, si můžete přečíst v recenzi na serveru VašeLiteratura.cz - odkaz najdete pod fotkou 😊
Rubriku "Povídání" jsem na blog chtěla zařadit kdysi dávno, ale nakonec jsem počkala. Nějak jsem v ten moment necítila... těžko se to popisuje, zkrátka chybělo to správné rozpoložení pro sdílení názorů a osobních dojmů. Teď se to ale mění. Cítím, že potřebuji blog posunout dál, že z něj potřebuji učinit trochu osobnější místo, které bude více odrážet mě samotnou a můj svět. Chápu, že to s sebou nese svá negativa. Zapřisáhlé pejskomily asi neosloví moje kočičí historky (a že jich mám!), realisty a pesimisty možná bude štvát můj nekonečný a nenapravitelný optimismus. Někomu možná přijde, že řeším zbytečnosti, a někdo si řekne, že mluvím o ničem. Jenže já nejvíc věřím tomu, že můj blog už nyní čtou a že si jej dále najdou lidé, kteří jsou otevření, zajímají je postoje ostatních a nesoudí. Doufám, že Vás ta nepatrná proměna bude bavit a že si články budete užívat o něco víc. Knihy budou dál hrát prim, to se rozhodně nebojte! 😊
A abych svá slova potvrdila, tak dneska něco málo o tom, že se v posledních dnech cítím zoufale přečtená a přepsaná. Co tím vůbec myslím? Mám pocit, že čtení věnuju spoustu času. Jenže se v knížkách posouvám strašně pomalu, což je vzhledem k opravdu požehnané hromádce recenzních výtisků fakt radost. A zároveň mě stojí spoustu sil sesmolit článek. Všechna ta slova, která ke knihám mám a chci Vám je sdělit, jsou taková zvláštně zmražená. Jsou tam, ale chvilku potrvá, než ten balíček povolí a budu jeho obsah moci použít. A to je samozřejmě poněkud frustrující.
Na "přepsání" jsem zvyklá, to se mi jednou za čas stává, a dobře vím, že to odezní. Jasně, ráda bych, aby to bylo brzo, ale vydržím. Ale na to "přečtení" - na to si zvykám těžko a nerada. Sice nechci nic lámat a nutit se, ale zároveň to opravdu chci zlomit. Jo, je to protimluv, ale je to tak. Čekají tu na mě samé nádherné knihy a já je fakt chci přečíst co nejdřív, vychutnat si je, přečíst je rychle a najednou, protože takový čtenářský zážitek je pro mě nejintenzivnější.
Máte radu, jak si s tím vším poradit? Jak překonáváte čtecí krizi? Jak prolamujete psací blok? A nevíte, jak vydělat peníze bez práce? 😂
Budu ráda, když mi dáte vědět, jak to máte Vy, a když třeba napíšete i svůj názor na takové osobnější a více povídací články... Krásný večer Vám všem! 💖

Když se ze zážitku snů vyklube nejhorší noční můra...

Moje poděkování patří Dagmar z nakladatelství Leda, která mi knihu nabídla k recenzi a zajistila mi tak několik pěkně napínavých večerů.

Laura "Lo" Blacklocková dostane v práci naprosto jedinečnou příležitost. Může se jako záskok za svoji šéfovou zúčastnit první plavby luxusní jachty Polární záře. Nad nabídkou přirozeně dlouho neváhá a vyráží za dobrodružstvím. Hned na začátku výletu se ale stává svědkem něčeho děsivého. Krvavá šmouha, tělo hozené přes palubu, pohřešovaná dívka. Vše vypadá jasně, ale záleží na úhlu pohledu. Může existovat vražda, když nemáte tělo? Může dojít k únosu, když nikdo nikoho nepohřešuje? Může být luxusní loď děsivým popravištěm?
Ruth Ware je mi - asi jako Vám všem - dobře známá díky její knize Všude kolem černý les, která u nás před nějakým časem vyšla. Tak dlouho jsem se na ni chystala, až vyšla od autorky další novinka... Ne, že by se mi něco podobného už nestalo s jinými autory. Když mi Dagmar z Ledy nabídla Ženu z kajuty č. 10 k recenzi, vůbec jsem neváhala a s nadšením jsem její nabídku přijala. A jsem moc ráda, protože jsem si čtení užila a jsem teď ještě přesvědčenější o tom, že si musím konečně pořídit i autorčinu předešlou knihu.
Žena z kajuty č. 10 je pro mě jedním z těch pomalejších, avšak velmi solidně budovaných thrillerů. Atmosféra je vystavěna postupně a důmyslně, s náznaky a adekvátním množstvím tajemství a nejasností. Sám čtenář váhá, zda může Lo vše věřit, nebo zda k ní má raději přistupovat s trochou skepse a podezření. Pozvolné tempo knihy autorka vynahrazuje závěrem, který se nebojím označit za zběsilý a díky kterému jsem finální fázi čtení absolvovala skutečně se zatajeným dechem. Pravda, možná, že ten konec je trochu dramatičtější, než by bylo nutné, ale knihu to nijak nesráží, naopak. Sedělo mi to tam a byla jsem proto velmi spokojená. 
Asi nejslabším článkem knihy pro mě byly postavy, přišly mi totiž hodně šablonovité, ale ono to v takovémto žánru není vždy na škodu. Lo je zbrklá a neustále panikaří, málokdy zachová chladnou hlavu a to ji dostává do dalších potíží, bez kterých by nebyl děj tak zamotaný a komplikovaný. Ostatní pasažéři pro mě byli napsáni spíše pod diktátem příběhu, než že by je autorka nechala se rozvíjet. Mrzelo mě, že některé vztahy zůstaly nedořešeny, a tak byly okamžiky, kdy byla v knize zaměřena pozornost právě na vedlejší postavy, trestuhodně nevyužité. Nejvíce mě to zklamalo asi u hlavního padoucha, jehož motivy byly vysvětleny opravdu stručně a povrchně. Tento problém patrně souvisí s tím, že samotný námět knihy nepatří mezi ty nejoriginálnější, a je proto obtížné nějak dramaticky pracovat s vývojem postav.
Přestože mám za sebou thrillery, které měly rychlejší spád či nápaditější zápletku, musím Ženu z kajuty č. 10 hodnotit opravdu vysoko. Ono vždycky nejde jen o to, být strašně originální. Autorka pro mě představuje onoho poctivého spisovatele, který píše systematicky, vše má promyšlené, nedopouští se nepřesností a chyb. Jasně, něco Vám může připadat přehnané, ale máte jistotu, že autorka to takhle chtěla. Ruth Ware mě v této knize přesvědčila o svých spisovatelských kvalitách, ať už jde o neuvěřitelnou čtivost příběhu nebo o to, jak precizně je kniha vystavěná. Za mě tedy velké nadšení. Musím tady také vyzdvihnout český překlad, který se podle mě skutečně povedl a až na pár opakujících se výrazů, které mi přišly trochu mimo (hlavní hrdinka kvůli mořské nemoci opakovaně blinká, a já Vám nevím, ale v mém světě blinkají jen malé děti), patří k těm nejpovedenějším v poslední době (a že je těch dobrých překladů teď jako šafránu).
A ještě jednu věc musím vychválit až do nebes, a to je obálka, která je úplně neuvěřitelně krásná a řadím ji mezi ty největší skvosty v mé knihovně. Jsem čtenářem, kterému se zavděčíte prací s různými texturami a povrchy, takže ty stékající kapky jsou pro mě úplnou pastvou pro oči.
Kniha ode mě tedy získává parádní čtyři hvězdičky, tu jednu nechám schovanou za nedotažené osudy postav, za nedostatečnou nápaditost, a za to, že to na mě bylo přeci jen z většiny dost pomalé a místy vysloveně natahované. Ovšem přesto hodnotím Ženu z kajuty č. 10 jako jeden z nejlepších thrillerů letošního roku a jako počin, který si zaslouží pozornost širokého publika, protože dokáže zaujmout nejrůznější čtenáře - nejen thrillerové fajnšmekry nebo naopak žánrové nováčky. Podle mě perfektní tip na vánoční dárek, tak se po knížce podívejte! 

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): The Woman in Cabin 10
Název knihy (česky): Žena z kajuty č. 10
Autor: Ruth Ware
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 368
Mnoho z vás jistě zaznamenalo kampaň společnosti Saal Digital, která na Instagramu hledala dobrovolníky na otestování jejich produktů. Fotoobraz je věc, kterou plánuji pořídit už dlouhé roky, ale stále jsem vybírala a rozhodovala se a nakonec to nikdy nedopadlo. Když mi nabídka od Saal Digital umožnila vyzkoušet tvorbu vlastního obrazu za recenzi, neváhala jsem. Rozhodla jsem se pro pásmo fotek s osudovými muži mého života...
Nejprve musím s radostí pochválit opravdu variabilní výběr toho nejzákladnějšího - rozměrů a materiálu obrazu. U Saal Digital si skutečně vyberete přesně to, co se vám líbí a co se vám hodí do vašeho domova. Rozměrů je spousta, od tradičních až po netypické. To stejné platí pro materiály, kterých máte na výběr takové množství, že je až těžké se rozhodnout. 
Já nakonec vybrala levnější variantu materiálu a větší formát, obraz totiž bude umístěn v obýváku, který patří k největším pokojům v domě, takže pidiobrázek by u nás neměl mnoho smyslu. 
Dále musím vyzdvihnout naprosto senzační, intuitivní prostředí pro tvorbu fotoobrazu. Veškeré parametry nastavíte snadno a jednoduše. Fotografie můžete i upravovat a se zvolenými fotkami v rámci editoru dále pracovat.
Já jsem se při tvorbě obrazu rozhodla pro ponechání původních fotek, máme je pořízené zrcadlovkou a chtěli jsme, aby se barvy zachovaly ve své původní podobě.
Na fotce to asi není dostatečně patrné, ale zvolený materiál Alu-Dibond má báječně zpracovaný povrch. Ten je neuvěřitelně věrný původním barvám a za každého světla vám udělá radost - slunce ani umělé osvětlení se od něj nijak neodráží, takže ať se na fotku podíváte kdykoliv, potěšíte své oko. Právě povrch obrazu pro mě byl asi největším a nejpříjemnějším překvapením, je vážně velmi kvalitní a obraz zdvihá o další úroveň.
 
 
Obraz přišel v obrovském balíku, byl zabalený strašně poctivě a dorazil díky tomu v absolutně perfektním stavu. Položený byl na silné, tvrdé, kartonové desce, dále byl zabalen v ochranné měkké balíkové fólii. Toto všechno bylo dále obaleno několika vrstvami plastové folie (tu na fotkách bohužel nemůžete vidět, obraz jsme doma rozdělávali pozdě večer a fotky jsem pořizovala později - v momentě, kdy už byla folie vyhozená). Balík byl také dostatečně velký rozměrově, karton opravdu hodně přesahoval rozměry samotného obrazu a zajistil tak, že se při přepravě neobouchaly rohy a okraje. Co se balení týče, lepší práci jsem zatím asi u žádné zásilky neviděla, takže paráda!
 
Takovýhle krásný obraz Vás vyjde zhruba na patnáct set korun. Po objednávce vám dorazí během pár dnů a může vám dělat radost naprosto kdekoli ve vašem domově. My jsme se rozhodli pro obývací pokoj.
Saal Digital srdečně děkuji za možnost jejich fotoobraz vyzkoušet. Od začátku do konce to pro mě byla příjemná záležitost. Prostředí, ve kterém obraz tvoříte, je pro zákazníka jednoduché a bezproblémové. Komunikace s e-shopem je na vynikající úrovni a jejich produkty jsou báječné. U nás doma bude fotoobraz dělat radost nejenom mě, ale i dalším členům mé rodiny.
Děkujeme 💗
Říjnové čtení se neslo ve znamení kontrastů. Na jedné straně úchvatné knihy, které ve mně stále rezonují a musím nad nimi přemýšlet, na straně druhé ohromná zklamání. Pojďte se mnou kouknout na říjnové shrnutí a nezapomeňte mi v komentářích napsat, co všechno jste v říjnu přečetli vy, která kniha vás dostala nejvíce a třeba i to, jestli vás nějaká naopak zklamala a proč. Budu se moc těšit na vaše názory a tipy :)
Já jsem v říjnu zvládla přečíst pět knih, z toho dvě byly docela tlusťoučké, takže jsem vcelku spokojená. Do konce roku bych ale ten měsíční průměr chtěla trochu vytáhnout, jenže… práce, vánoční přípravy, zařizování. Nevím tedy, jak ty moje velkolepé plány vyjdou, snažit se ale nepřestanu.
První říjnovou přečtenou knížkou byl Manželský pakt, ze kterého jsem byla ohromně nadšená. Velmi čtivý styl vyprávění, neotřelý a neskutečně napínavý příběh, vynikající práce s hlavními postavami. Samozřejmě, že si kniha právem vysloužila plných pět hvězdiček. 
Na Manželský pakt jsem navázala Hračkářem. Dalším vynikajícím počinem, který mě velmi zasáhl. Příběh odehrávající se zčásti v současnosti a zčásti v době druhé světové války je zajímavou – nebojím se říct skoro až studií lidského strachu, slabostí a přetvářky. Hračkář vás donutí přemýšlet ještě dlouho po dočtení knížky. Příběh je navíc ozdoben neuvěřitelným vyústěním, které je sice více než logické a čtenáři dává smysl, přesto však dokáže šokovat. Klobouk dolů před autorem a dalším plných pět hvězdiček.
Třetí přečtenou knížkou a také posledním titulem, ze kterého jsem byla v říjnu unesená, byli Zimní muži. Tenhle velkolepý román o válce, o morálce, o lidských volbách a o tom, jak moc člověka promění utrpení, mi v mnohém připomínal ty nejúžasnější Remarquovy romány. Čtení to sice bylo náročné, ale stálo to za to. Velké doporučení všem, kdo se o válku v literatuře zajímají. Tohle je nutnost.
Zbylé dvě knihy už pro mě byly bohužel docela zklamáním. Nejdříve mě zaskočila nová kniha od Lauren Graham, od které jsem si slibovala spoustu legrace a spoustu zákulisních zážitků z placu Gilmorových děvčat. Bohužel, přijde mi, že se na knize podepsal nějaký přehnaně pilný editor, který z okouzlujícího projevu téhle sympatické herečky udělal klasický, ničím nevybočující, průměrný životopis. Proto jsem hodnotila třemi hvězdičkami.
Listopad jsem uzavřela bohužel nehezky, a to krátkou novelou Opozdilec… Tahle knížka mi vůbec nesedla, přišlo mi, že autor se s vážným tématem, které si vybral, nedokázal poprat ani trochu na úrovni. Chyběla práce s postavami i nějaká smysluplnější výstavba děje. Za mě dvě hvězdičky.
V listopadu si chuť zatím spravuji, momentálně čtu Ženu z kajuty č. 10, která mě moc baví, jen toho času bych potřebovala více. Tak uvidíme, jak bude vypadat tento článek za měsíc.
Říjen 2017
Počet přečtených knih: 5

1. Manželský pakt
| Michelle Richmond | 504 stran | 28. 9. - 12. 10. 2017 |
- recenze -
2. Hračkář
| Liam Pieper | 240 stran | 7. 10. - 17. 10. 2017 |
- recenze -
3. Zimní muži 
| Jesper Bugge Kold | 376 stran | 17. 10. - 24. 10. 2017 |
- recenze -
4. Rychleji mluvit nedokážu - Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům
| Lauren Graham | 208 stran | 24. 10. - 25. 10. 2017 |
- recenze -
5. Opozdilec
| Dimitri Verhulst | 128 stran | 18. 10. - 26. 10. 2017 |
- recenze -

Počet přečtených stran: 1 456
Průměrný počet stran za den: 47 😓
Další měsíc je pryč, a už asi není přehnané říci, že Vánoce jsou za rohem. Jak se těšíte? A už se chystáte? Já už mám nějaké dárečky a pomalu se připravuji na tu nádhernou předvánoční atmosféru - která je na Vánocích stejně nejkrásnější. Letos to u nás ale asi nebude slavné s výzdobou, Arnold všechny věci buď rozbije nebo sní, takže máme teď víceméně všechno, co je nám drahé, schované po skříních (a někdy bychom si tam nejradši sami zalezli taky).
Tak, dost povídání, pojďme mrknout na říjnové novinky... Nezapomeňte mi dole v komentářích dát vědět, jaké nové knihy se v uplynulém měsíci objevily ve vašich knihovnách, jestli jste nějaké novinky rovnou i přečetli a jak se vám případně knihy líbily. A na co se těšíte v listopadu?
První hromádku tvoří objednávka ještě ze září, která dorazila hned v prvních říjnových dnech. Dokupuji si zlevněné odeonky, které mě teď začaly hodně bavit, a přihodila jsem Na Sibiř, což je titul, po kterém už dlouho pokukuji, tak konečně nastal čas ho pořídit.
Říjen se také nesl ve znamení recenzních výtisků, kterých se sešlo opravdu hodně. Hračkáře, Zimní muže Rychleji mluvit nedokážu už mám i přečtené a zrecenzované. Ženu z kajuty č. 10 čtu právě teď a strašně mě baví, jen toho času bych si přála mít víc. Snad to o víkendu mezi všemi pracovními povinnostmi stihnu dolouskat :)
Další přírůstky jsem ulovila během jednoho takového milého zařizovacího dne s maminkou, a představte si, ani jedna z knížek na fotce nestála více jak stovku. Takže jsem je tam samozřejmě nemohla nechat, to je jasné :)
Knížky Budu vším, čím mě chceš mít a Chlapec v pruhovaném pyžamu jsem dala sama sobě jako dárek za jeden velký úspěch. Na Budu vším, čím mě chceš mít, kterou v září vydalo nakladatelství Domino, mě nalákala Šárka z Knižního ráje, tak se moc těším. Od Boynea jsem pak nedávno četla Chlapce na vrcholu hory, tak jsem se konečně - doslova po letech - rozhoupala k dokoupení jeho starší knížky a jsem zvědavá, jaký dojem ve mně zanechá. 
Celý měsíc pak uzavřel ještě jeden recenzní balíček od nakladatelství Domino, ve kterém jsem našla Dítě od Fiony Barton (z její Vdovy jsem byla loni hrozně nadšená - recenzi najdete tady) a Měla jsi vůbec někdy rodinu? od Billa Clegga. Právě od druhé jmenované čekám hodně silný příběh a strašně se tedy těším.
Říjnový souhrn
Počet nových knih: 19
Počet koupených knih: 13
Počet recenzních výtisků: 6
Počet knih jako dárky: 0
Počet vyhraných knih: 0
1. Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii (Mohsin Hamid)
2. Krvavý duben (Ismail Kadare)
3. Meursault, přešetření (Kámel Daúd)
4. Na Sibiř (Per Petterson)
5. Roviny života (Julian Barnes)
6. Hračkář (Liam Pieper)
- recenze -
7. Zimní muži (Jesper Bugge Kold)
- recenze -
8. Žena z kajuty č. 10 (Ruth Ware)
9. Nehoda (Chris Pavone)
10. Čerň a stříbro (Paolo Giordano)
11. Chyť mě (Lisa Gardner)
12. Zloděj kufrů (Arnošt Lustig)
13. V plamenech (Rosamund Lupton)
14. Kam se poděla Elizabeth (Emma Healey)
15. Chlapec v pruhovaném pyžamu (John Boyne)
16. Budu vším, čím mě chceš mít (Mindy Mejia)
17. Rychleji mluvit nedokážu - Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (Lauren Graham)
- recenze -
18. Dítě (Fiona Barton)
19. Měla jsi vůbec někdy rodinu? (Bill Clegg)

Listopad se nese v duchu parádních podzimních novinek.

Po říjnové smršti přichází - alespoň pro mě - o něco klidnější listopad. Kromě novinek od nakladatelství Domino, nového Roberta Bryndzy a posunutého vydání druhého dílu Illuminae nemám vlastně žádné absolutní must have. Přesto mám pro vás kromě zmiňovaných i pár dalších novinek, které mi padly do oka...
Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, na co se v listopadu nejvíce těšíte vy a co vám rozhodně nesmí uniknout 😊
Prozření (Jessica Shattuck)
Ano, mám tu opět druhou světovou... Je to zkrátka téma, které mě zajímalo vždy, a v současné chvíli mám období, kdy ho vyhledávám ještě víc. Prozření, které na začátku listopadu vyjde u Domina, je pro mě proto nutností! Příběh nacistických vdov vypadá jako jeden z titulů, které na válečné téma budou nahlížet z originálního úhlu pohledu. Takže za mě veliké těšení!
Na troskách nacistického Německa se Marianna von Lingenfelsová snaží splnit slib, který dala svému muži, popravenému za spoluúčast při atentátu na Hitlera: nalézt a zachránit manželky a děti ostatních spiklenců. Společně s šestiletým Martinem se vydává přes zbědovanou zemi do Berlína - tam mezi sovětskými vojáky zakouší největší ženské ponížení chlapcova matka, krásná a naivní Benita. Později se podaří zachránit ještě Aniu a její dva syny, které konec války přivedl do sběrného tábora, stejně jako další miliony vykořeněných lidí. Nesourodá skupina se usadí na staletém sídle rodu von Lingenfelsů, kdysi impozantním hradu uprostřed Bavorska, který býval místem setkání nejvyšších společenských vrstev. Nyní se válkou těžce zchátralá pevnost stává útočištěm tří zdrcených žen, kterým z někdejšího života zbylo jen velmi málo. Marianna věří, že prožitá bolest a tragické okolnosti budou dostatečně silným pojidlem, aby s Benitou a Aniou dokázaly držet pospolu. Brzy však začíná zjišťovat, že předválečný život ji i její společnice definoval natolik rozdílně, že nyní nenacházejí společnou řeč. Přesto se snad až posedle snaží dostát svému slibu, aby nakonec došla zdrcujícího poznání, že i nejušlechtilejší úmysly mohou dláždit cestu do pekel.
Byly tady, a už nejsou (Haylen Beck)
Psychothriller, jak má být... Byly tady, a už nejsou vypadá neskutečně slibně a navíc Domino, že. Myslím, že vysoká očekávání jsou na místě!
Audra v sobě konečně našla dost odvahy, aby utekla od násilnického manžela. Teď sedí v autě, na zadních sedačkách jsou připoutány její malé děti, a společně jedou vstříc své šanci na nový, lepší život. Volí trasu po okresních silnicích, aby se vyhnuli nežádoucí pozornosti. A právě když projíždí po pusté cestě kdesi v Arizoně, už velmi daleko od bývalého domova, postřehne ve zpětném zrcátku jakýsi pohyb. Pozornější pohled jí ukáže policejní vůz, který je sleduje se zapnutým majákem. Audra zastaví u krajnice. Je si až bolestně vědoma faktu, na jak odlehlém místě se ona a její děti nachází. Vystoupí z auta – a tím okamžikem se její šťastný útěk mění na nejhorší noční můru, která vysoce předčí veškeré představitelné obavy: netuší, proč ji místní šerif zatkl. Ví jen to, že když se v jeho doprovodu dostala na stanici, policisté jí tvrdí, že v autě žádné děti nebyly...
Klub zabijáků (Paul Finch)
3. díl v sérii Mark Heckenburg
Sérii s Markem Heckenburgem mám rozečtenou a moc mě baví. V Klubu zabijáků se vrací motiv prvního dílu, který zůstal docela otevřený. Jsem napnutá, jak to autor vymyslel a jaké všechny komplikace si pro chudáka Marka tentokrát přichystal.
Že po někom jdeš, ještě zdaleka neznamená, že on nejde po tobě. Pro detektiva Marka "Hecka" Heckenburga to byl nejprve obyčejný pracovní den. Právě vyšetřoval tři vraždy na severovýchodě Anglie, když k němu doputovala zpráva, že z ostře střežené věznice uprchl Magor Mike Silver, šéf rozprášeného Klubu sympaťáků. Trasu jeho útěku vyznačila zkrvavená těla zabitých policistů. Ale to ještě není všechno, co se má Heck dozvědět. Ještě se bude vraždit dál. Z celé Anglie přicházejí zprávy o krutě mučených a morbidně zavražděných lidech. Zdá se, že Klub se pustil do toho, čemu se v hantýrce podsvětí říká čištění: čistí zemi od všech, kteří s jejich kriminálním podnikáním mohou mít jakoukoli spojitost. Policie okamžitě vyhlásí masivní pátrací akci a Heckenburg ani na okamžik nepochybuje, že se na ní bude podílet. Mýlí se. Bez jakéhokoli vysvětlení je postaven mimo službu. Heckovi se to nelíbí a zuby nehty se brání. Hodlá jít po gaunerech z Klubu, přestože oni se zároveň rozhodli jít po něm...
Temné hlubiny (Robert Bryndza)
3. díl v sérii Erika Fosterová
Bryndzova série je jednou z nejčtivějších záležitostí, k jakým jsem v poslední době čtenářsky přičuchla... Odůvodňovat nadšení z nového dílu je proto asi zbytečné :)
Některá tajemství mají raději zůstat hluboko skryta... Když dostane detektiv šéfinspektor Erika Fosterová tip, že by klíčový důkaz ve velkém drogovém případu mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna, nařídí jeho prohledání. Z hlubin však její kolegové vyzdvihnou nejen důkazy k tomuto případu, ale i kostru malého dítěte. Pozůstatky jsou rychle identifikovány jako Jessica Collinsová. Sedmiletá dívka, jejíž zmizení plnilo stránky novin před šestadvaceti lety. Erika musí začít spojovat střípky z minulosti se současností a nořit se stále hlouběji do rodinných vztahů Collinsových i do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení holčičky nedokázala vyřešit. Erika brzy zjistí, že toto vyšetřování bude jistě jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších v její kariéře. Někdo si totiž nepřeje, aby byl případ vyřešen. A udělá všechno, aby Eričino pátrání zastavil…
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii (Ladislav Zibura)
Ladislav Zibura, to je můj velký rest. V listopadu vychází jeho další kniha, která je pro mě zakovou upomínkou, že bych se do jeho tvorby, kterou všichni tak zbožňují, měla už konečně také pustit.
Po dvojici bestsellerů přichází Ladislav Zibura s novým dobrodružstvím – tentokrát se vydává do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Princ Ládík putuje po těch nejzapadlejších vesnicích, aby mohl naslouchat příběhům místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a nostalgie po sovětských časech. Své zážitky z kavkazského putování líčí Zibura s humorem a ironií, pro které si získal popularitu nejen u příznivců cestopisů. Ať už je zrovna ztracený v horách, bojuje s nepřízní počasí, nebo omylem jí grilovaného ježka, vše přijímá s dokonalým nadhledem. Ziburův příběh je svědectvím o půvabu svobody a lehkosti života na cestách. O čem to je: Mladý poutník se vydá pěšky probádat Kavkaz. Očekává nenáročný výlet, situace se mu ale brzy vymkne z nohou. Komu to můžu koupit: Všem příznivcům cestování, poutavých příběhů a humoru. Co se mi na tom může líbit: Vtip, dobrodružství, hodně obrázků a krátký text. Jak to skončí: Přežije a vrátí se domů stopem.
Kniha noci (Rodrigo Blanco Calderón)
V poslední době přicházím odeonkám na chuť a z listopadových novinek mě nejvíce zaujala právě Kniha noci. Úplně neplánuji pořizovat ji hned, ale na seznam ji rozhodně píšu a snad se k ní časem propracuji.
Caracas 2010: společnost je paralyzována režimem Huga Cháveze, chybí potraviny, jsou přerušovány dodávky elektřiny. Dva přátelé – psychiatr a spisovatel – se scházejí v asijském bistru a debatují o literatuře, hudbě a aktuálních vraždách venezuelských žen. Spisovatel má v hlavě velký „gotický“ román nazvaný The Night podle kultovní skladby skupiny Morphine. Autor představuje desítky osudů drobných hrdinů, které míchá s reálnými postavami ze světa hudby, literatury a politiky. Závěr díla je apokalyptický: i múza našich přátel Margarita je s vlastní matkou brutálně zavražděna. Přátelé se rozcházejí. Caracas se propadá do nekonečné tmy.
 
Všechny obrázky a anotace použité v tomto článku jsou převzaté z webů www.neoluxor.cz a www.dominoknihy.cz.