Nejnovější

Krásný první jarní den, moji milí!
Moc Vás zdravím u nového článku. Mám pro Vás další recenzi, tentokráte opět na žánr mně velmi blízký. Podíváme se totiž na krimiromán Zlo od Bena Sanderse.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Leda.

Zlo bylo na mém seznamu přání už pěkně dlouhou dobu, podle anotace jsem očekávala mrazivý krimiromán s královskou dávkou mafie. Nakonec se ke mně dostalo jako další recenzní výtisk od nakladatelství Leda, kterému tímto moc děkuji :)
Marshall Grade je teprve třicátník, ale v životě toho má za sebou více, než by se mu líbilo. Potom, co jedna akce v utajení nevyjde zrovna podle plánu, žije Marshall poněkud stranou společnosti, skryt za závojem nové identity v programu ochrany svědků. Jenže minulost nejde jen tak smazat, a tak se Marshall díky zmizení jemu cizí dívky zamotává do sítě, z které před pár lety jen sotva unikl... A není to jen jeho minulost, kdo ho pronásleduje. Leží v žaludku mnoha lidem, kteří neváhají najmout si vraha, který by uklidil jejich dávné problémy.
Šla jsem do Zla s tím, že anotace slibuje poctivý krimi příběh plný střílení, intrik a mafiánského prostředí. Trochu mi to evokovalo Kmotra, ale s podobným očekáváním samozřejmě nesmíte ke knize přistupovat. Naštěstí jsem se té myšlence na Puzova Kmotra statečně ubránila a nezkazila jsem si tak zážitek z kvalitní detektivky, která mafiánské praktiky a celkově koloběh podsvětí vystihuje báječně.
Když se podíváte na příběh jako na celek, je to velmi promyšlené a propracované, autor opravdu neponechal nic náhodě a především se mu podařilo vybudovat na stránkách knihy úplně neskutečnou atmosféru. Jenže se bohužel nevyvaroval zmatků. Zvláště v první polovině knihy jsem byla opravdu dezorientovaná, bylo to celé strašně zmatečné a nejednoznačné. Řekla bych, že jedinou cestou z tohohle problému by bylo přečíst prvních 150 stran na jeden zátah - pak by se člověk asi v ději vyznal lépe.
Je mi to docela líto, protože srazit takto dobrý příběh tím, že ho autor nenapíše dost kvalitně a uvede čtenáře ve zmatek, to je prostě a jednoduše strašná škoda. Jenže on si to Sanders nakonec zvládl docela vyžehlit. Druhá polovina knihy je fakt skvělá, dočetla jsem ji během jednoho dne a musím se přiznat, že ve mně ten příběh ještě nějakou chvíli rezonoval. Perfektně zvládnutý byl podle mě závěr, protože to finální vyvrcholení bylo nejen strhující, ale taky realistické a uvěřitelné, a to je pro mě vždy velikánské plus - málokterý autor tohle zvládne, zvlášť u těžkého tématu, jakým Zlo bezpochybně oplývá.
Za obrovské plus považuji skutečnost, že až na pár drobných výjimek měly všechny postavy (a že jich bylo!) v ději své nezastupitelné místo. Navíc některé byly vykreslené opravdu famózně. Hodně mě bavil samotný Marshall, který byl vlastně dost nenápadný a člověku by se občas skoro chtělo říci až nijaký, jenže právě tím byl originální a výjimečný a příběh tak svou přítomností senzačně podporoval. Šel si za svým cílem a i přes své temné zkušenosti z minulosti to byl rovný člověk.
I mafiáni byli vykresleni skvěle a místy se z nich člověku opravdu zvedal žaludek. Nejzajímavější z nich byl asi Troy, kterému autor věnoval poctivou péči a propracoval jeho minulost i současnost, jeho strach, jeho motivace, jeho vnitřní svět. Nakonec jsem mu docela i fandila, abych k Vám byla upřímná :) Do třetice mě ještě zaujal nájemný vrah, který má za úkol Marshalla poslat na onen svět. O tom, že to s ním nebude v žádném směru jednoduché, má čtenář jasno asi hned, ale jeho úloha na konci knihy musí dostat snad každého.
Jak to bylo právě množství postav, které mě zpočátku na knize rušilo snad nejvíc, nakonec to byly opět ony, kdo celý příběh dokonale prodal a vyšperkoval.

Jak už jsem psala výše, u příběhu, Sanders má neuvěřitelnou schopnost vybudovat atmosféru. Dokonale Vás vtáhne do příběhu, sedíte u stolu společně s mafiány, krčíte se za autem při přestřelce, mrznou Vám nohy, když sedíte nekonečně dlouho v tuhé zimě a čekáte, zda obávaní kriminálníci skutečně přijdou prohledat Váš domov.
Za zmínku také stojí to, že je kniha opravdu hodně akční, o dramatické situace, přestřelky a rvačky v ní není nouze. Některé pasáže proto ubíhají tak, že se člověk nestačí divit.
Autor píše neuvěřitelně úderně, často volí krátké a velice úsečné věty, které jen podněcují tu úzkost a obavy, které ve Vás čtení vyvolá. Jeho styl je místy velice strohý a zároveň také naléhavý.
Co mě až tolik nebavilo, to bylo vyprávění z mnoha různých úhlů pohledu, Souvisí to s tím, ža Sanders do příběhu zapojil hodně postav. Děj se odehrává převážně v jedné časové rovině, ale navrací se i do minulosti, navíc to všechno vypráví různé postavy, jejichž pohled na události je opravdu velmi odlišný... Trochu se tím to vyprávění tříští a možná, že si jej čtenář neužije tak, jak by mohl, kdyby bylo vyprávění omezeno na pouhý jeden či dva pohledy.

Kdybyste mi při čtení první poloviny knihy řekli, jak moc budu nadšená, možná bych nevěřila. Ale jak říkám, druhá část knihy je naprosto dechberoucí a navíc skutečně naplňuje to, co čtenář od knihy očekává. Zlo je kniha napínavá, ošidná, a velmi mafiánská.
Každému, kdo má rád Kmotra, toto čtení z celého srdce doporučuji. Není to jako ono velkodílo, to ani nemůže být, ale přesto je to senzační román z podsvětí, který uspokojí každého fanouška staré dobré poctivé krimi :) Za mě proto jasné čtyři hvězdičky!

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): American Blood
Název knihy (česky): Zlo
Autor: Ben Sanders
Rok vydání (originál): 2015
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 301
A teď, prosím, povídejte Vy! Vím o několika z Vás, kdo už Zlo četli - souhlasíte s mojí recenzí? Jak se kniha líbila Vám? A ti z Vás, kdo knihu ještě nečetli - chystáte se? Zaujala Vás? A čím Vás nejvíce láká? 
Budu moc zvědavá na Vaše názory a dojmy, určitě mi prosím nezapomeňte napsat v komentářích, co si o Zlu myslíte :)
Mějte se krásně a užívejte jaro!
K
Ahoj, moji milí ♡
Zdravím Vás u nového článku. Dnes to bude trošku netradiční. Už pár dní letí knižně-blogovým světem vlna spolupráce s internetovým vyhledávačem nábytku a dekorací Favi.cz, který v rámci měsíce knih spustil zajímavý projekt, a sice tvorbu vysněných čtenářských koutků blogerů.
Favi.cz je přehledný, uživatelsky přívětivý vyhledávač plný inspirace, takže jsem si řekla "proč ne" a přislíbila jsem svou účast. Při hledání svých favoritů jsem narazila na spoustu skvělých kousků do interiéru, které rozhodně inspirují k dalšímu vylepšování bydlení. Nakonec jsem mezi množstvím věcí, které mě zaujaly, provedla přísný výběr a v dnešním článku Vám tak přináším to, co by se opravdu hodilo do našeho domova.
Ten se totiž nese v duchu celkem jednoduchých linií a především v duchu souboje mezi minimalistickým stylem a stylem provence. Já jsem přes ten minimalismus, mamka přes provence, a na jednotlivých místnostech našeho domova celkem snadno poznáte, čí ruka vládne v daném místě pevněji :) I proto jsem se rozhodla vytvořit koláže celkem dvě, aby měly oba styly své zástupce...


Jak si jistě všimnete, ani v jednom čtecím koutku nesmí chybět knihovna, pohodlné posezení, dobré osvětlení a taky malé království pro našeho frajera! I když... Každý, kdo má kočky, jistě potvrdí, že pelech je to jediné místo v bytě, kam kočka za celý svůj život prakticky nevstoupí. :D Ale člověk stejně většinou neodolá a nějaký jí pořídí. A teď ke zbytku... Já jsem takový ten ležící čtenář, nejlépe se mi prostě čte v posteli, nicméně tenhle návyk má jeden nepříjemný průvodní jev - prospím víc času, než by se mi líbilo. To takhle jdete číst a najednou je z toho dvouhodinový šlofík. ;) Proto se nutím do pobytu v křeslech nebo na pohovce. Na té růžové z druhé koláže by se jistě četlo jako na obláčku. A knihovna, to je pro mě naprosto nepostradatelná součást domova. Já si dost zakládám na bílé a v co nejjednodušším provedení. Úplně ideální by pak bylo, kdyby byla nafukovací, protože v té mojí místo neustále dochází :) 
Pokud máte zrovna přehršel času, určitě na favi.cz mrkněte. Najdete tam spoustu věcí, které nutně potřebujete... Já měla nakonec problém to všechno do koláží nacpat :)
Mějte se moc krásně a dejte mi v komentářích vědět, jestli byste zašli na návštěvu a jestli by se Vám u nás líbilo ;)
K
Ahoj všichni!
Vítám Vás u nové recenze. Dnes to bude takové... zvláštní, mám pro Vás totiž recenzi na velmi kontroverzní knihu, ze které mám sama také rozporuplné pocity. Jedná se o Tampu od Alissy Nutting a hned na začátek Vám prozradím, že ta kniha byla skvělá, úžasná, famózní... jenže měla jedno obrovské ale.
Bux, slevy a moje obsese s odeonkami. Musím říkat něco víc? Tampu pořád můžete pořídit za legračních 50 Kč, tak po ní mrkněte ;)
Šestadvacetiletá Celeste je učitelkou na střední škole, nicméně nedělá t proto, aby vzdělávala budoucí generace. Je totiž pedofilka a ve svých třídách si vybírá objekty svého sexuálního zájmu. Pečlivým výběrem, během kterého zvažuje velké množství parametrů svého budoucího sexuálního „partnera“ zvolí jednoho ze studentů jak ideálního adepta. A její „zábava“ může začít. Jenže tentokrát nejde vše podle plánu. A Celeste se musí vypořádat s mnohými následky svých rozhodnutí.
Nosnou věcí této knihy není příběh samotný, jako spíše jeho zpracování autorkou a především, vykreslení postav. Přesto je ale děj knihy něco, co Vás postrčí k tomu, abyste ve čtení pokračovali i v případě, že Vás autorka, stejně jako mě, poněkud odradí úvodní erotickou sprchou.
Ono je to totiž opravdu velmi napínavé a z nikam směřujícího románu se kniha promění v poměrně dramatický příběh. Druhou polovinu knihy jsem díky strhující gradaci slupla jako malinu, nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, jak to dopadne a kniha mě hodně bavila. Přikládám to také tomu, že v druhé polovině už přeci jen opadl ten prvotní nápor sexuálních popisů a scén.
Mimochodem, v různých komentářích jsem četla, že lidé neunesou trochu explicitních popisů a že strážci mravnosti považují knihu za odpad. No, já se teda nepovažuju za strážce mravnosti, a bylo to na mě opravdu moc. Nejde totiž o to, že v té knize je sex. Ani o to, že by se dal charakterizovat jako nezákonný. Jde prostě o to, že v ní v první řadě být vůbec nemusel, nijak nepřispíval k rozvoji děje, a za druhé (a především) to mohlo být podané trochu jinak. Tady je opravdu vidět ta potřeba čtenáře šokovat a to mě prostě nebaví :)
Samotná Celeste je vykreslená absolutně dokonale. Je zvrhlá, nechutná, sebestředná, bezcitná, vypočítavá. Její myšlenkové pochody plné kalkulací jsou úplně neuvěřitelné. Jde za svým cílem a nezajímá se o to, jaké jsou důsledky pro ostatní. I v těch nejhorších momentech nezapomíná pečovat o své zájmy a o své budoucí cíle. Její chladnokrevnost mi vyrážela dech, a právě proto si vážím toho, jak věrohodně je všechno popsáno, přestože ona sama je tak neuvěřitelně krutá. Je lehké u těchto extrémů sklouznout k tomu, že e postava vykreslená přehnaně a čtenář má problémy uvěřit jejím myšlenkám a motivacím. U Celeste tomu tak není, a za to já autorce musím složit veliký obdiv.
Vzhledem k tomu, že je tato kniha opravdu jen o Celeste a o tom, jak efektivně využívá ostatní k dosažení svých cílů, nejsou další postavy nějak významně propracované. Ale je to dobře – v tomhle případě by to bylo na škodu a já jsem ráda, že se to celé točilo jen kolem Celeste.

Pláču nad tím, že autorka pohřbila tak dokonalé dílo tou snahou šokovat. Jak jsem psala tuším u knih přečtených v únoru, Tampa je naprosto úchvatná kniha, která ovšem doplácí na to, že autorka prostě potřebovala vyvolat senzaci. Což o to, ono se jí to povedlo, ale vůči knize samotné je to neskutečně nespravedlivé. Kdyby se vyvarovala těch nekonečných detailních sexuálních částí textu, byla by Tampa neuvěřitelnou sondou do hlavy narušeného člověka.
Autorka píše úplně famózně, čtenáře provádí příběhem s bravurní lehkostí a nonšalancí. Budou Vás bavit její vznosné obraty i její tvrdá přímočarost, získá si Vás tou neuvěřitelnou hloubkou, do které se noří, aby Vás přednesla ten nejpřiléhavější popis situace, okamžiku, člověka. V tomto směru opravdu smekám.

(...) vypadala jako stoik, který zdárně přežil katastrofu: živly se na něm vyřádily, ale navzdory pravděpodobnosti tu pořád ještě je. (str. 45)

Napíšu sem totéž, co jsem napsala na Goodreads. „Asi takhle: Je to zatraceně dobré, ale bylo by to milionkrát lepší, kdyby základ netvořila poněkud bezduchá obscénnost. Námět a vykreslení hlavní postavy, stejně jako autorčiny jazykové obraty a celkově spisovatelský projev, to jsou všechno ohromné plusy, kvůli kterým bych byla ochotna knihu doporučit dál. Ale celkový dojem zkrátka sráží zbytečně velké množství zbytečně vulgárních erotických scén, které k příběhu samotnému výrazně nepřispívají...“ Mohla bych se pod tohle prvotní shrnutí dojmů podepsat zas a znovu, perfektně to shrnuje všechny aspekty knihy a mé dojmy z nich. A abych to nějak uzavřela: Tuhle knihu rozhodně doporučuji, ale velmi důrazně Vás upozorňuji, že je třeba se – především v první polovině – obrnit vůči zbytečné a bezduché vulgaritě.
Pokud tohle dokážete, věřím tomu, že Vás nakonec Tampa dostane stejně, jako mě.
 
Název knihy (originál): Tampa
Název knihy (česky): Tampa
Autor: Alissa Nutting
Rok vydání (originál): 2013
Rok vydání (česky): 2014
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 224
Tak povídejte, co o tom soudíte Vy? Už jste o Tampě slyšeli, nebo jste ji dokonce četli? A je přemíra sexu něco, co Vás od knihy odradí? Nebo naopak naláká? :D Byli byste ochotni autorce odpustit výtky v případě, že je kniha jinak napsaná úplně bravurně? A nalákala Vás recenze na knihu?
Budu se moc těšit na Vaše komentáře!
Mějte krásný den,
K
Ahoj, moc Vás zdravím u dnešního článku :)
Bude to trochu novinka - letos se mi totiž podařilo navázat spolupráci se zajímavým literárním webem VašeLiteratura.cz, kde najdete spoustu recenzí od autorů s nejrůznějším čtenářským záběrem, soutěže, medailonky spisovatelů - zkrátka každý čtenář a knihomol si tam přijde na své :)
 Dnes byla publikována první recenze, kterou jsem pro VL připravovala, a sice Tam, kde ji našli.
Jak už jsem avizovala tady na blogu, kniha pro mě byla oproti Případu Amelia spíše zklamáním, celkově ale přesto patří do sféry těch lepších knih, které jsem měla příležitost číst. Všechnu chválu i kritiku si můžete přečíst v samotné recenzi:

Recenze - Tam, kde ji našli

Budu ráda, když si článek přečtete a když se ke knize taky vyjádříte. Už jste ji četli? Bavila Vás? Nebo se na ni teprve chystáte? Čím Vás nejvíce láká?
Těším se na Vaše komentáře a rovnou Vás i naladím - další recenzovanou knihou pro VL bude Diamantová holubice, na článku už pracuji, tak snad se ho brzy dočkáte :)
Mějte se moc krásně,
K
Březen, za kamna vlezem.
Možná, ale rozhodně s knihou.
Všechny Vás moc zdravím u nového článku, a sice u měsíční výzvy. Tuhle rubriku jsem zpočátku existence blogu dělala každý měsíc, ale pak jsem od toho upustila, příliš mě to stresovalo, když jsem od plánů upustila a četla najednou něco jiného. Proto je teď dělám jenom občas, a zrovna na březen jsem na jednu takovou výzvu dostala chuť.
V lednu a únoru jsem se totiž hrozně rozečetla (devět knih každý měsíc) a asi jsem si dokázala nějak lépe a efektivněji organizovat čas (sama jsem v šoku, věřte mi), protože práce, školy a celkově povinností rozhodně nebylo málo. Rozhodla jsem se, že by bylo fajn tuhle vlnu udržet. Blíží se mi státnice, ale přesto si dávám záležet, abych si na svůj největší koníček - tedy knihy, čtení a s tím související blog - ten volný čas udržela. Výzva mi s tím jistě pomůže, proto jsem při její tvorbě vůbec nešetřila.
Takže, co jsem si na březen nachystala?
Celkem je to třináct knih, ale nebojte, byť je to hodně, nezbláznila jsem se. Něco jsou totiž vysloveně jednohubky a něco jsem rozečetla v předchozích měsících.
Prvním adeptem na přečtení byla Diamantová holubice, kterou už mám za sebou a sepisuji recenzi :) Pokračovala jsem Smrtí krásných srnců, kterou jste zvládla přečíst celou včera. Nyní jsem u třetí knížky, a sice u Krávy nebeské, která je dost vtipná a podržte se, i trochu oduševnělá, což mě mile překvapilo.
Pokračovat budu recenzním výtiskem od Ledy, Zlem od Bena Sanderse, a dál zatím nevím. Na hromádce mám březnového vítěze naše čtenářského klubu My čteme - Hobita, dále rozečtený druhý díl Harryho Pottera, který bych už ráda sfoukla a také další dva díly série Letopisy Narnie. I tyhle dvě knížečky jsou jednohubky na jeden, dva dny, takže to asi půjde rychle.
Mezi dalšími plánovanými knihami je můj první Hartl, také tam mám obligátního Robina Cooka a ráda bych se pustila do V lese visí anděl. Knihu mám doma hodně dlouho a k přečtení mě hodně popostrčila Hanička, která na knihu nedávno napsala recenzi (koukněte sem). Výběr uzavírá jedna z mých nasyslených odeonek, které se snažím postupně "likvidovat", a Merleho Smrt je mým řemeslem.
Jestli to stihnu, to absolutně netuším, ale moc mě to netrápí. Budu se zkrátka pokoušet zvládnout toho co nejvíce a uvidíme. Navíc tu máme můj setrvalý cíl přečíst sto stran denně, jehož plnění je tento měsíc fakt zábavné, protože jsem prvních pár dnů nečetla vůbec, takže teď doháním :)
Tak, toliko k mým březnovým čtecím plánům. Jaké máte Vy? Která kniha Vám tento měsíc neunikne? A co právě čtete a jak Vás to baví? :)
Těším se na Vaše milé komentáře, vždy mi rozzáříte den, když si je čtu :)
Mějte se úžasně!
K
Ahoj!
Vítám Vás u slibovaného článku uzavírajícího sérii článků o knižních událostech uplynulého měsíce. Dnes se mrkneme na to, co jsem v únoru přečetla :)
Celkem jsem zvládla, stejně jako v lednu, devět knih, což je úplně skvělé a mám z toho radost. Začátek března mi ale úplně nevyšel, tak uvidíme, jak to bude dál, snad to doženu :) Únorové čtení mě z velké většiny bavilo a některé knihy mě opravdu dost zasáhly. Recenze budou, postupně vše dopisuji :)
Teď už ke konkrétním únorovým titulům. Únor jsem otevřela prvním setkáním s Larsem Keplerem. Konečně jsem se pustila do série s komisařem Joonou Linou, kterou jsem si koupila loni celou ve slevách. Rozhodně mě to oslovilo a na další díly se těším, ale mám tam něco, co mi prostě úplně nesedlo. Asi to bylo to množství zvratů a celková překombinovanost. Rušily mě také dvě dějové linky. Na goodreads jsem dala 4 hvězdičky, ale nevím, zda to se sepsáním recenze přeci jen neposunu na 5, protože objektivně je to velmi dobré čtení. Ale Adler-Olsen to prostě není, no.
Pokračovala jsem dvěma prvními díly ze série Letopisy Narnie, kterou jste mohli vidět už včera v přírůstcích. Někdo říká, že je to hodně dětské, že je v tom hodně cítit ten křesťanský podtext, že jsou lepší filmy... Do jisté míry souhlasím, měla jsem v ruce jeden díl, který nebyl zfilmovaný a druhý, který se filmového zpracování dočkal, a víc mě rozhodně bavil ten nezfilmovaný. Pokud už jste nějaký snímek viděli, čtení se stává o hodně nudnějším. Proto ode mě Čarodějův synovec dostal plných 5 hvězdiček, zatímco druhý díl Lev, čarodějnice a skříň jen 4. Na březen plánuji se sérií pokračovat, takže jsem napnutá, jak to budu hodnotit dál.
Další knihu jsem zvolila jako legrační a velice oddechové čtení, u kterého jsem chtěla vypnout. Nová Bridget Jonesová to splnila do puntíku. Celkově jsem hodnotila 4 hvězdičkami.
Na blogu už najdete recenzi, ve které se dozvíte více - klik :)
Po Bridget jsem se vrhla znovu na svůj nejoblíbenější žánr, detektivky a thrillery. Nejprve jsem dala šanci druhému dílu ze série o detektiv inspektorce Kim Stoneové, Ďábelským hrám. Ke knize jsem měla milion výtek, ale přesto se mi líbila a já ji doporučuji dál. Je to zvláštní, já vím, a nebudu to tu znovu omílat, když veškeré informace najdete v recenzi. Kniha ode mě dostala 4 hvězdičky z 5.
Recenzi máte prosím zde.
Detektivek není nikdy dost, pokračovala jsem proto se Skrytým zlem od Sandry Brown. Pro mě osobně to bylo docela velké zklamání. Kniha měla naprosto nesmyslnou ústřední zápletku, která srážela téměř všechny události v knize a navíc rozuzlení bylo překombinované, nesmyslné a zbytečné. Zkrátka velká škoda. Autorce ještě šanci dám, ale za dlouho... Hodnotím 3 hvězdičkami z 5.
Měsíc jsem uzavřela velmi různorodou směsicí. Nejprve jsem dočetla Deformaci od Robina Cooka. Kdo mě čte déle, ví, že mám tohoto autora vcelku ráda. Nadšená jsem byla především z jeho knihy Nákaza. Pak přišla studená sprcha v podobě Stážisty. Deformace je tak nějak mezi, je to čtivé, napínavé, typicky cookovské, ale ty postavy jsou tak neskutečně otravné, že to zkazí celý dojem z knihy. Kniha proto ode mě dostala průměrné 3 hvězdičky. Recenze je rozepsaná a bude brzy :)
Po Deformaci jsem se zakousla do Tampy, o které jsem si myslela, že ji snad ani nedočtu. Mohli jste na ni u mě narazit už v rubrice Právě čtu. I na Tampu mám již rozepsanou recenzi, takže to tu nebudu moc rozvádět, abych sama sobě ty nejlepší připomínky a myšlenky už předem nevykradla. Je ale pravdou, že tahle kniha, to je jedna velká škoda. Škoda, že autorka nedokázala udržet na uzdě touhu po senzaci. Děj je přošpikovaný sexem a erotikou a je smutné, že to tam vlastně vůbec nemuselo být. Autorka totiž umí naprosto bravurně vykreslit postavy, stupňovat děj... Je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla, ale musím si z mysli vymazat ty nekonečně stránky plné zbytečných obscénností. I proto jsem jí dala 4 hvězdičky.
Únor pak byl uzavřen hysterickým dočítáním Opatství Northanger, které jsem dokázala pokořit až 28. února v noci, ale stihla jsem to. Přiznám se upřímně, moc mě to nenadchlo a jen jsem si potvrdila, že Jane Austenová fakt není pro mě. Hodnotila jsem 4 hvězdičkami, protože mi přijde, že objektivně je knížka dobrá, a mně zkrátka jen nesedí. Dlužím našemu klubu i recenzi na Starce a moře, obě snad vyjdou v nejbližších týdnech.
A to je všechno! Stovka stran denně mi unikla jen neskutečně těsně, především kvůli Austenové. Březen zase nezačal nijak zářně, tak uvidím, jak to celé dopadne. Je to sranda, takhle se hecovat a baví mě to s každým měsícem víc a víc. A všem je asi jasné, že jakmile stovku pokořím, cílem bude ji nejprve udržet a pak asi i navýšit... Zkrátka, vždy je za čím jít! :)
Únor 2017
Počet přečtených knih: 9

1. Hypnotizér
| Lars Kepler | 543 stran | 31. 1. 2017 - 5. 2. 2017 |
2. Čarodějův synovec
| C. S. Lewis | 208 stran | 5. 2. 2017 - 6. 2. 2017 |
3. Lev, čarodějnice a skříň
| C. S. Lewis | 200 stran | 6. 2. 2017 - 9. 2. 2017 |
4. Dítě Bridget Jonesové - recenze
| Helen Fielding | 240 stran | 9. 2. 2017 - 12. 2. 2017 |
5. Ďábelské hry - recenze
| Angela Marsons | 360 stran | 14. 2. 2017 - 19. 2. 2017 |
6. Skryté zlo - recenze
| Sandra Brown | 368 stran | 13. 2. 2017 - 21. 2. 2017 |
7. Deformace
| Robin Cook | 224 stran | 14. 2. 2017 - 22. 2. 2017 |
8. Tampa
| Alissa Nutting | 224 stran | 31. 1. 2017 - 24. 2. 2017 |
9. Opatství Northanger
| Jane Austen | 224 stran | 6. 2. 2017 - 28. 2. 2017 |

Počet přečtených stran: 2 591
Průměrný počet stran za den: cca 93 (Takhle, ono to je přes sto, píšu si to, ale já sem jako správnej bulík počítám jen dočtené knihy, aby to byla opravdu výzva... Tentokrát mi to překazilo prokleté Opatství Northanger, se kterým jsem se patlala nehorázně dlouho. Příště už to ale určitě vyjde! :D)
To je ode mě dnes vše, teď už se budu jenom těšit na Vaše komentáře! :) Budu ráda, když mi povíte, jak vyšel únor čtenářsky Vám, ale taky jak jste se měli a jak jste si ho užili mimo knihy :) A stalo se třeba, že jsme v tomto měsíci četli nějakou stejnou knihu, krom společného čtení v podobě Austenové? Které knihy Vás zaujaly? Které jste už četli a co si o nich myslíte? Pište pište pište!
Mějte se moc krásně a zítra se přijďte kouknout na mou šílenou březnovou výzvu ;)
K