Nejnovější

Sharon J. Bolton není pro české čtenáře neznámou autorkou. Její thrillery si oblíbila celá řada lidí, a není divu, neboť splňují mnohé nároky, které na žánr klademe. Jsou neskutečně čtivé, jejich náměty jsou rozmanité, autorka úžasně pracuje s prostředím, do kterého zasazuje děj, nebojí se být drsná a šokovat. Člověk pak snadno odpustí i mírnou překombinovanost děje a poněkud zběsilé tempo všech knih. A rád si knížky nechá podepsat, k čemuž budete mít příležitost už za pár dní - 26. června totiž v Praze v Knihkupectví Dobrovský na Václavském náměstí proběhne autogramiáda autorky. Nenechte si ji ujít ;)
Moc a moc děkuji nakladatelství Domino za to, že mi poskytlo recenzní výtisk knihy Temné říční proudy ještě před jejím vydáním. Velmi si toho vážím! Kniha vychází právě dnes, 15. června 2018.
Jsem Lacey Flintová, opakuje si každé ráno mladá vyšetřovatelka, zatímco plave v Temži. Extrémně nebezpečný koníček nakonec přinese nečekaný objev. Lacey narazí na mrtvolu ženy zabalené v látce. Rozbíhá se pátrání, které odhaluje, že zavražděná není jedinou obětí. A mezitím někdo nechává Lacey na její lodi podivné dárky... Co když bude tento případ její poslední?
Temné říční proudy jsou klasickou knihou autorky. Rozhodně nezapomněla, jak napsat zatraceně čtivý text, ani nedokázala ovládnout svou touhu po grandiózním vyvrcholení příběhu. A právě proto je tahle kniha tak skvělá.
Na začátku jsem zmiňovala, že mě na autorce, kromě jiného, baví její dovednost pracovat s prostředím, do kterého své knihy zasazuje. Dodnes vzpomínám na neuvěřitelně nádherně vykreslené Shetlandy a jejich rašeliniště, kde se odehrával příběh Obětiny. Tenkrát jsem si myslela, že autorka má to místo asi strašně ráda, že ho zbožňuje a je pro ni významné... Po přečtení dalších knih ale nabývám dojmu, že Sharon J. Bolton buďto fanaticky miluje každý centimetr britských ostrovů, anebo je v předávání krás všemožných míst skutečně tak zvráceně dobrá. Možná je to kombinace obojího, zkrátka přesvědčit čtenáře o kouzle každého z míst, kam své knihy zasazuje, zvládá se zarážejícím přehledem.
Děj Temných říčních proudů se odehrává na Temži, a bože, je to dokonalé. Upřímně vám říkám, že po dočtení knihy bych měla problém strčit do téhle řeky palec na noze, natož třeba celou nohu. Marně se pokouším vybavit si knihu, ve které by autor tak důmyslně pracoval s motivem řeky. Autorka umí dokonale popsat chování řeky, její hrůzu nahánějící nevypočitatelnost, ale také její dechberoucí krásu a schopnost vyvolat v lidech pokoru.
Jak už jsem naznačila, samotný příběh je klasicky zamotaně zamotaný. Autorka má jednotlivé případy rozhodně velmi dobře promyšlené, nakonec do sebe vše zapadne, zároveň ale čtenář nedokáže celou zápletku odhalit příliš brzo a zkazit si tak požitek z napínavého čtení. Já sama jsem ne všechny věci předvídala a očekávala, některá překvapení mi pak dávala smysl více a jiná méně. U Sharon J. Bolton to tak prostě je, ona je ve svém vyprávění poněkud teatrální a nedělá jí problém posunout závěr příběhu kousek za hranici uvěřitelnosti. Díky tomu je však celá kniha neskutečně strhující, v závěru už skoro nedýcháte a samotné rozuzlení vám dokáže zlomit srdce. Od autorky už prostě nečekám, že se bude držet při zemi, naopak, kdyby se tak stalo, bylo by to pro mě asi trochu zklamání.
I za asistence takto zběsilého tempa vyprávění se jí však v knize daří vybudovat hodně tísnivou a napínavou atmosféru. Čtení pro mě tentokrát mělo místy až hororový nádech - řekněte mi upřímně, že vás by nenervovalo, kdyby se ze špinavé, temné, noční Temže najednou vynořila hlava vraha a zase zmizela... Já se v určitých chvílích bála jako malé dítě.
Ze série jsem zatím četla první díl - Už mě vidíš? - a tento poslední. Musím říci, že u samotné Lacey jsem nezaznamenala nějaký zvláštní vývoj či posun, ale vůbec mi to nevadilo. Ona je prostě fajn přesně taková, jaká je - tajnůstkářská, ztřeštěná, nedisciplinovaná... Právě to na mladé vyšetřovatelce čtenáře baví a autorka nám tyto její vlastnosti i v Temných říčních proudech dopřává v úctyhodných dávkách. V této knize mě navíc hodně bavily i originální vedlejší postavy.
Co hodnotím nesmírně kladně je to, že autorka se vyvarovala jakýchkoli spoilerů na předchozí díly. Musí to podle mě být zatraceně těžké, protože musíte postavy a jejich zážitky přiblížit i čtenářům, kteří se s nimi setkávají poprvé, ale zároveň chcete, aby měli důvod si přečíst i dřívější knihy. Prozradit toho tak akorát je asi docela pracné, autorka to však zvládla skvěle a já mám po čtvrtém dílu pořádnou chuť na dva předchozí.
Jak už jsem naznačila, Temné říční proudy jsou posledním dílem o Lacey Flintové. Kniha celou sérii uzavírá dobře a na úrovni, přesto bych se dalším knihám s mladou vyšetřovatelkou vůbec nebránila. Autorka je pro mě zárukou návykového čtení a vynikajících napínavých zážitků, které si vždycky vychutnám. Proto i tuto novinku všem fanouškům žánru srdečně doporučuji, ode mě dostává čtyři hvězdičky, tu jednu musím nechat schovanou za to, že autorka občas skutečně jde za hranici... Komu bude Lacey chybět stejně jako mně, může se těšit na české vydání autorčiny nejnovější knížky Dead Woman Walking, které na podzim chystá nakladatelství Domino.
 
Název knihy (originál): A Dark and Twisted Tide
Název knihy (česky): Temné říční proudy
Autor: Sharon J. Bolton
Rok vydání (originál): 2014
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 496
Hory jsou osud. V poslední době se v knihách s motivem hor a jejich vlivu na lidský život setkávám často, a musím říci, že se autorům sázka na tento námět velmi vyplácí. Symbolika nekonečnosti, nezvratného osudu, ale zároveň také nezlomného odhodlání, nepředstavitelné dřiny a dobrovolné i vynucené pokory, je přirozeně vynikajícím základem pro vyprávění o lidských životech, které nebyly jednoduché, a které byly i tak prožity naplno.
Madona z hor, novinka od nakladatelství Domino, je dalším dílem, které by nemělo uniknout těm z vás, kdo v literatuře vyhledávají nelehké příběhy, jejichž postavy jsou komplikované, mnohovrstevnaté a na jejichž činy si není možné udělat jednoznačný a nekompromisní názor. Tahle kniha totiž rozhodně není černobílá.

Nakladatelství Domino tímto mnohokrát děkuji za poskytnutí recenzního výtisku knihy. Jste boží!

Ach bože. Zjišťuju, že knihy, které jako čtenář zbožňuji, dost často posléze jako recenzent nenávidím. Opravdu naléhavě totiž každému čtenáři musím říct, že právě tahle kniha je v záplavě současné nabídky ta, kterou si nepotřebuje jen přečíst, ale kterou potřebuje prožít, protože ho změní. Možná trošičku, možná hodně, to je pak už úplně jedno. Ale dotkne se vašeho srdce, a to je to důležité.
Madona z hor je příběhem o zcela nezlomném životním odhodlání, o vůli přežít cokoliv a o schopnosti udělat vše pro to, aby věci byly tak, jak být mají.
Hlavní hrdinka Maria Vittoria se v úvodu knihy bojí především toho, že zůstane na ocet. V měřítku doby je už na vdávání skoro až moc stará, a proto se pro ni neznámý muž, kterého jako ženicha přivádí její otec, jeví jako čisté požehnání. Málokterá věc však je taková, jaká se na první pohled jeví, a mladá žena se záhy ocitá tváří v tvář problémům, kterým nikdy čelit nechtěla. Problematické manželství navíc drsně zasáhne i druhá světová válka a fašismus. Co je správné a co špatné? Co může člověk udělat pro záchranu rodiny a co už je zapovězeno? Hranice mezi černou a bílou se stírají a důsledky činů, které jsou vynuceny zdrcující životní situací, mohou člověka pronásledovat už navždycky.
Já vím, já vím, každou knihu od nakladatelství Domino chválím až do nebes. Jenže ono to prostě nejde jinak. Už tak neuvěřitelný talent k vyhledávání skvělých autorů a zajímavých knih totiž v Dominu dokáží okořenit ještě dalšími ingrediencemi, jako je například vynikající překlad, důsledná kontrola textu a z toho vyplývající absence jakýchkoli rušivých chyb, smysl pro velké a silné příběhy, a v neposlední řadě také péče o grafickou stránku vydávaných knih - pečlivě vybraným fontem, který lahodí oku, to začíná, obálkami, které doslova volají po labužnickém kochání se, to končí. Ono se to sice může zdát zbytečné, ale nebudeme si nalhávat, že při výběru knih nedáme na to, jak vypadají. Madona z hor je další knihou s jejíž obálkou si v Dominu skutečně pohráli. Na první pohled může vypadat jako fotografie, jedná se však o nádhernou ilustraci z dílny Kateřiny Coufalové, která se Dominu postarala již o podobně úchvatnou obálku knihy Osudy a běsy (jen se pokochejte zde).
Ale pojďme od vizuální stránky věci k tomu, co většinu z vás zajímá nejvíce, a to je obsah.
Dokonale vykreslené prostředí, působivá atmosféra, mnohovrstevnaté charaktery... To všechno je Madoně z hor vlastní a činí to z ní téměř encyklopedický příklad vynikajícího románu. 
Příběh je budovaný s naprostou precizností, začíná pozvolna, ale rychle nabírá spád. Gradace je strhující, ale zároveň stále přirozená a uvěřitelná. Samotný text je nesmírně čtivý, o čemž nejlépe asi vypovídá to, že jsem prvních čtyřicet stran, kde autorka v podstatě popisuje pouze velké praní, přečetla asi za 15 minut a pak jsem trpěla, když jsem neměla několik dní čas na čtení... protože jsem potřebovala víc. Víc praní, víc hor, víc Itálie, víc toho všeho.
Autorka má odzbrojující schopnost vyvolat ve čtenáři stejné emoce, jaké právě prožívají její postavy. S Marií Vittorií jsem se zatajeným dechem prošla vším, co si pro ni její nelehký osud připravil, bála jsem se jejích chyb a doufala jsem, že ji její vědomé i nevědomé omyly nebudou pronásledovat do konce života. Bylo mi společně s ní úzko a cítila jsem její naději ve světlých chvilkách. Dokázat přinutit čtenáře nečíst, ale prožívat, je podle mého názoru jedna z nejvyšších spisovatelských met a autorka Madony z hor ji ovládla bravurně a s přehledem.
Podobně silný text by nebylo možné napsat bez zcela precizní propracovanosti postav. Každá z nich dělá rozhodnutí, která odsoudíte, ale zároveň jim porozumíte. Autorka se nebojí postavit každou z nich před problémy, které by nikdo řešit nechtěl, a mnohdy je v tom nechá pořádně vykoupat. Valmorbida podle mého názoru musí být úžasným pozorovatelem života, protože ve své knize skvostně pracuje s jeho předvídatelností i nevypočitatelností, s jeho laskavostí i krutostí. Centrálním prvkem po celou dobu zůstává Maria Vittoria, pro mě ta opravdová madona z hor, kolem které se vine pavučina vztahů - s jejími rodiči, sourozenci, manželem, dětmi. Všechny se proplétají a navzájem ovlivňují svou dynamiku. Toto pozorovat je hrozně zajímavé a člověka to přiměje rozhlédnout se po vztazích ve svém životě a zamyslet se nad nimi z trochu jiného úhlu.
Sílu příběhu dodává i jeho historický kontext. Přesto však pro mě fašismus v knize nehrál vysloveně prim. Mnohem více pro mě Madona z hor představovala příběh o neuvěřitelné nezlomnosti lidské vůle, o ohromné odvaze, odhodlanosti a oddanosti. Tohle mě na románech, ve kterých autoři pracují s tématem druhé světové války, dokáže hodně bavit - když se nezapomíná na to, že obyčejné životy musely pokračovat i přesto, že byla válka. Když lidé pamatují, že hrůza se nedotýkala jen vojáků na frontě, jejich rodin a přátel, ale také lidí, po kterých sice přímo nesáhla, ale přesto o ně dokázala svým mrazivým stiskem zavadit a nedat jim zapomenout, že příště to mohou být právě oni.
Jak říkám, předat dál dojmy z těchto velkých silných románů o obyčejných lidech je pro mě vždycky těžké a pokaždé mám pocit, že jsem knize neprokázala dostatečnou službu, že jsem jí nedokázala oplatit všechno to, co mi dala. Tak na závěr shrnu všechno to, co ve mně dokázala zanechat... Velikou pokoru, vděčnost a ohromení, o kapku více odvahy a odhodlání, ale taky bezbřehou úzkost, strach a smutek. Cítila jsem na tváři nemilosrdný italský vítr, mezi prsty se mi prosýpala tak vzácná mouka a cukr, z dlouhých a osamělých cest mě bolela chodidla. Bylo to boží. A vy to chcete prožít taky.
 
Název knihy (originál): The Madonna of the Mountains
Název knihy (česky): Madona z hor
Autor: Elise Valmorbida
Rok vydání (originál): 2018
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 400

Novinka, kterou pro své čtenáře na červen připravilo YOLi, v posledních týdnech zaplavila sociální sítě každého fanouška young adult žánru. Aby taky ne, vždyť debutový román Anny Musilové s názvem Černooká je prvním českým thrillerem pro tuto cílovou skupinu čtenářů. Vnímám, jak moc se lidé na tuhle knížku těší, slýchám o ní od známých, pozoruji tu vlnu online reakcí... A jsem strašně ráda, že můžu říct, že skutečně je nač se těšit.
Osmnáctiletá Viktorie se na první pohled může zdát naprosto normální, ve svém nitru si však nese hluboké trauma, se kterým se nikdy nedokázala zcela vyrovnat. Pod tíhou životních okolností začne v zrcadle vídat Černookou, zvláštní bytost, která k ní promlouvá. Netrvá dlouho a Černooká ze zrcadla vystoupí. Začíná se stávat nedílnou součástí Viktoriina života a její hlas má pro mladou ženu stále větší rádcovskou hodnotu. Jenže co když všechny její rady nejsou míněné dobře? Kam až tajemná bytost dokáže Viktorii dohnat? Je možné se jí zbavit a začít zase žít obyčejný život?
Ano, správně, tahle novinka rozhodně není klasickou rozbolavělou, ale přesto sladkou young adultovkou. Je temná, je niterná, je děsivá... A taky zatraceně dobrá.
Autorka se rozhodně nebojí hodit svoje čtenáře do víru příběhu. Už na samém začátku ústřední motiv výborně rozpracovává, děj je od prvních kapitol napínavý a strhující. Já mám tento koncept moc ráda, mnohem raději než takové to chození kolem horké kaše. Jenže se s ním musí umět pracovat, protože není nic snadnějšího, než aby ostře odstartované knize došel dech. A právě tady Anna zaslouží neskutečnou poklonu, protože se toho dokázala ve svém mladém věku a ve své první knize dokonale vyvarovat. Po určitém zklidnění vyprávění v prostřední části rozbalí závěr, který je sám o sobě mrazivý a tísnivý, naprosto dechberoucím způsobem. To prostě jen sedíte, stránky se míhají a vy hltáte a hltáte. A pak je konec. Konec, kterého jste se nemohli dočkat, ale zároveň jste si přáli, aby nikdy nepřišel. Samotný závěr knihy je opět zvládnutý s elegancí a až zarážející spisovatelskou lehkostí - není zcela předvídatelný, ani zcela překvapivý. Je velmi vyzrálý a s ohledem na téma knihy také přirozený a uvěřitelný. Zanechá ve vás tíživé pocity beznaděje, ale i zvláštní úlevy a klidu.
Od příběhu bych se ráda přesunula k jazykové stránce knihy, která pro mě asi byla tím nejmilejším překvapením. Čtu autorčin blog i její novinové články, takže vím, že slovem vládne s nonšalancí, ale kniha je přeci jen něco jiného. I zde ale dokázala potvrdit své kvality a čtenářům předkládá jazykově neuvěřitelně vyzrálý text, který potěší i nás, čtenáře věkově už poněkud odrostlé žánru pro mladé. Já jsem byla ze stylu, jakým Anna píše, a ze způsobu, jakým pracuje se slovy, naprosto unesená. I díky tomu podle mě kniha zásadním způsobem překračuje svůj žánr a stává se čtivem, které není určeno jen pro jednu specifickou skupinu lidí, ale které naopak dokáže příjemně překvapit i ty, kdo by po knize běžně možná nesáhli.
Samotný námět je velice závažný a na kvalitní zpracování náročný, autorka se s ním ale poprala skvěle. V knize dokázala vybudovat omamnou atmosféru strachu a zmatenosti, beznaděje a zoufalství. Některé pasáže textu jsou emočně nesmírně náročné - říkám to jako člověk, který u knih nepláče, ovšem který na několika místech Černooké slzel jako o závod. Předat čtenáři tak silné emoce, vyvolat tolik pocitů, to je podle mého názoru umění.
Ač jsou stěžejními tématy knihy pocity nevyrovnanosti a rozpolcenosti, tahle kniha obsahově není ani jedno z toho. Naopak. Je velmi ucelená, komplexní, konzistentní, každé slovo v ní má své místo, každé je důležité a nese svůj význam. Tenhle český young adult thriller dalece překračuje svůj žánr a dokazuje, že v naší zemi máme ohromně talentované spisovatele, a to nejen ty zavedené, ale i ty mladé, nadějné a třeba zatím neobjevené. Před autorkou, pokud bude dál psát - za což se doslova modlím! -, podle mého názoru leží zářná budoucnost.
A ano, asi není těžké si, pokud můj blog čtete a sledujete s ním spojené sociální sítě, všimnout, že se s Aničkou nějaký čas přátelím. Nebudu lhát, hrozně jsem chtěla, aby se knížka povedla a abych ji mohla upřímně doporučovat dál. Ale to, co Anička na těch 288 stranách dokázala, dalece předčilo všechna má (nemalá) očekávání. Takže vám Černookou se zcela čistým svědomím doporučuji. Přečtěte si ji a dáte mi za pravdu, že jde jen těžko věřit údajům o věku autorky či tomu, že se jedná o její prvotinu. Tak dobrá je. Fakt.
 
Název knihy: Černooká
Autor: Anna Musilová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: YOLi
Počet stran: 288
S parádními knižními novinkami se teď doslova roztrhl pytel a já Vám proto mohu dnes představit další pecku, která nejspíše zaujme spoustu lidí. Motiv tetování je vskutku neotřelý a slibuje nový a originální dystopický svět. Přestože jsem ze žánru young adult už nějaký ten pátek odrostlá, Ink dokázalo zaujmout i mě. Ještě nemám dočteno, takže na hodnocení je příliš brzy, ale myslím, že není troufalé tvrdit, že tahle knížka si mezi mladšími čtenáři najde pěknou řadu příznivců. Tento týden, konkrétně v úterý 5. června, vyšla u nakladatelství MOBA, kterému já moc děkuji za možnost pustit se do knihy před jejím oficiálním vydáním. Brzy se těšte na recenzi!

Vy jste Ink již zaznamenali? Láká Vás? Čtete žánr young adult? A už jste se někde s podobným motivem setkali? Budu se těšit na vaše komentáře 😊

Představte si, že žijete v zemi, kde každá přelomová událost, každé důležité rozhodnutí, všechno, co pro vás má nějaký význam, skončí na vašem těle jako tetování. Po smrti pak z potetované kůže vytvoří knihu, která bude vašim potomkům sloužit jako vzpomínka na vás a vám jako záruka věčného života. V takovém světě žije Leora. Když její otec zemře, Leora by dala cokoli, jen aby mohl v paměti ostatních žít navždy. Ví totiž, že její otec si zasloužil, aby jeho kniha kůže se záznamem celého jeho dobrého života přetrvala navěky. Když však zjistí, že z knihy jejího otce někdo kus vyřízl a knihu upravil, musí se pustit do pátrání, které ji přiměje zamyslet se nad tím, zda svého otce vůbec znala. A jestli zná samu sebe. A jestli všechno, v co celý život věřila, je vůbec pravda. Tak začíná rozplétání strašného tajemství…
Obálka knihy je převzata z webu www.shop.mobaknihy.cz, anotace je převzata z webu www.kosmas.cz.
Už za pár dní, 15. června, doputuje na pulty českých knihkupectví zbrusu nová kniha od oblíbené Sharon J. Bolton. Temné říční proudy jsou čtvrtým a posledním dílem série s Lacey Flintovou a protože jsem díky nakladatelství Domino měla příležitost přečíst si knížku už před vydáním, můžu vám rovnou říct - je to pecka.
Nechci se tu úplně rozpovídávat, protože za pár dní vyjde recenze, ale trochu nalákat vás musím. Autorka v nové knize naprosto neskutečným způsobem pracuje s motivem vody, zakomponování Temže do příběhu je fakt skvostné, děsivé a velmi nepříjemně temné.
Kdo fandíte zamotaným thrillerovým příběhům, jejichž autoři se místy trochu nechají unést, je pro vás S. J. Bolton skvělou volbou. Její psaní je čtivé a pro čtenáře návykové, samotné příběhy nápadité a plné zvratů. Jo, někdy je to šílené a trochu překombinované, ale stále jednoduše skvělé.
Za mě velké doporučení a připomenutí, že 15. června byste určitě měli vyrazit na nákup!
Celá recenze se zde objeví za pár dní.

Zhluboka se nadechni. Zadrž dech. A vydrž co nejdéle… Mladá policistka Lacey Flintová si je velmi dobře vědoma, jak může být Temže nebezpečná – přesto na řece bydlí, pracuje a navzdory všem varováním v ní i plave. Podařilo se jí zotavit z traumat uplynulých měsíců a snad poprvé v životě má pocit, že by mohla být šťastná. Mýlí se. Za horkého letního dne zahlédne na vodě mrtvé tělo. Lacey slouží u námořní jednotky Metropolitní policie, a proto ví, kolik tragických úmrtí má řeka na svědomí. Všechny instinkty jí ale napovídají, že tento případ je jiný. Kdo byla ta žena a proč je pečlivě zahalena do bílého pohřebního roucha? Proč má Lacey neodbytný pocit, že komusi záleželo na tom, aby mrtvou ženu spatřila? Nalhává si to, anebo někdo opravdu slídí kolem jejího hausbótu? Inspektorka Dana Tullochová by to nikdy nepřiznala, ale pro záhadnou Lacey má slabost, i když se jí neustále vměšuje do vyšetřování toho podivného případu utonulé ženy. Dobře ví, jakým peklem si bývalá kolegyně prošla, a tak jí jen velmi nerada informuje o hrozícím nebezpečí. Ale Lacey už tuší, vlastně ví, že kolem její lodi se pohybuje vrah a nechává jí dárky, které by raději nikdy nedostala...
Obálka a anotace jsou převzaty z webu www.dominoknihy.cz
V rámci nové spolupráce se sítí knihkupectví Oxford Bookshop a jejich e-shopem Megabooks.cz jsem dostala ke čtení novou knihu Simona Mawera, Prague Spring. Autora nejspíše bude většina českých čtenářů znát díky jeho slavné knize Skleněný pokoj, v níž vypráví o osudech slavné vily Tugendhat za dob nacismu. Ve svém novém počinu se, jak je již z názvu patrné, posouvá do jiné etapy československých dějin.

Oxford Bookshop srdečně děkuji za poskytnutí knížky k recenzi, bylo to úžasné čtení.

Kniha Prague Spring vychází v srpnu, již nyní si ji ale můžete předobjednat na e-shopu Megabooks.cz.

Simon Mawer v Prague Spring vypráví příběh dvou mladých studentů, kteří se o prázdninách vydávají na dobrodružný výlet po Evropě. Bez jasných plánů či itineráře se spontánně rozhodnout navštívit i Československo, kde však právě vrcholí období velkých změn a zásadních politických kotrmelců.
Ač je samotný příběh nesmírně silný, nejpůsobivější pro mě v průběhu celé knihy zůstal způsob, jakým Mawer vypráví. Začíná to u dokonalého prolínání pasáží poetických s částmi vysloveně syrovými, drsnými, končí to fascinujícím využitím českých slov v textu.
Knihu autor otevírá kapitolou, odehrávající se v hospodě, kde James a Eleanor začínají velmi neortodoxním způsobem "plánovat" (plán je poněkud silné slovo) svou cestu po Evropě. Už tato pasáž čtenáře dostane a nepustí. Mawer brilantním způsobem přelívá konverzaci mezi dvěma nesmírně odlišnými lidmi, pracuje s dialogem tak neuvěřitelně intenzivně a působivě, že čtenář ze slov jednoduše vycítí, kdo je pronesl, a autor mu to sám sdělovat vůbec nemusí. 
Již na těchto prvních stránkách jsem pochopila, že mě čeká něco skvělého. A nemýlila jsem se. Po dočtení jsem pochopila, že tato první scéna je, alespoň pro mě, jakousi esencí knihy. Vše, co čtenář v knize dál potká, je jakousi zvětšeninou toho, co v minimalistické, zato však velmi úderné verzi, Mawer ukáže již na samém začátku. První kapitola opravdu působí velmi lákavě, snad nevědomky, snad naschvál, každopádně nepředstavuje planý slib.
Je to zvláštní čtenářský zážitek, když jste Čech. Čtete anglickou knihu a v ní na vás vyskakují důvěrně známé pojmy. Ve čtenáři to vzbuzuje až takový spiklenecký pocit, je to jako soukromý žert, který sdílíte jen s jedním člověkem a jen vy dva mu rozumíte. Bylo skvělé něco takového zkusit a čtenářský prožít, a byl to další aspekt, který knihu v mých očích povýšil.
Pro čtenáře, kteří česky nerozumí, je toto smysluplné zakomponování neznámých výrazů naopak dalším okořeněním příběhu, představuje dotek autenticity a knihu tak posouvá z úrovně románu na úroveň jakéhosi svědectví.
Jak už jsem zmiňovala, autor střídá text, který je jazykově nádherný a rozvlátý, s částmi, které jsou doslova drsné, velmi přímé, syrové, s ničím se nepárají a jdou přímo k věci. Podobně jako vypravěčský styl mění Mawer také časy. Jednou vypráví v přítomném, podruhé v minulém, má však nastavený naprosto pevný a jednoznačný systém, díky čemuž podobné změny nepůsobí zmatečně, ale naopak představují další velmi dobře promyšlený detail.
Když hovoříme o detailech, bylo by dobré zmínit další prvek knihy, který podobně jako zakomponování českých výrazů skvělým způsobem dokresloval autenticitu vyprávění. Tímto prvkem jsou určité epizody, například o Janu Masarykovi či Miladě Horákové, které čtenáři představují tyto významné osobnosti české historie, přibližují v krátkosti jejich osudy a zasazují jejich život do rámce politického dění, které hraje v knize tak zásadní roli.
Prague Spring pro mě představuje naprosto zásadní knihu, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je její historická a politická důležitost, tyto praktické aspekty ale kráčí ruku v ruce s vypravěčskými schopnostmi Simona Mawera. Tato kniha je promyšlená do posledního slova, je psána v mnohých ohledech netradičně, avšak stále si uchovává potenciál oslovit široké čtenářské publikum. To je samo o sobě neuvěřitelné. Autor příběh rozplétá zvolna, vše však čtenáři vynahradí samotným závěrem, který je tak silný, strhující a drtivý, že přinutí člověka slzet. U knih nepláču, nevím proč, zkrátka to ve mně kniha nedokáže vyvolat, ale u posledních stran Prague Spring jsem měla na krajíčku.
Knihu z celého srdce doporučuji, zároveň však uznávám, že angličtina zde opravdu není na úplně elementární úrovni. Pokud si na těžší anglický text troufáte, pak neváhejte a Prague Spring určitě zkuste. Věřím, že mohu říci, že toho nebudete litovat. Na druhou stranu, jestli se čtením v angličtině teprve začínáte, tohle by nemuselo být to úplně pravé. Nicméně i tak pevně věřím, že jednoho dne si cestu ke knize najdete. Zaslouží si to.
 
Název knihy: Prague Spring
Autor: Simon Mawer
Rok vydání: 2018 (vyjde v srpnu)
Nakladatelství: Little Brown
Počet stran: 400
Nový měsíc, nové čtecí plány... Červen se u mě ponese ve znamení recenzních výtisků, kterých se mi tu poslední týdny sešla pěkná hromádka. Doufám však, že stihnu i nějaké vlastní kousky. Zatím se mi čtení daří, to mohu říci, protože už během prvního dne měsíce jsem zvládla jednu z plánovaných knih dokončit. 

Co plánujete přečíst v červnu vy? Na jakou knihu se nejvíce těšíte? A dali jste si nějaký cíl, kolik kousků byste chtěli zvládnout? Budu moc ráda, když napíšete pod článek komentář 😉

Na začátek tu mám novinku od nakladatelství Jota, útlounkou a rozměry malinkou knihu ve stylu hygge, lykke... ale tentokrát se nebudeme inspirovat v severských zemích, nýbrž u někoho, s kým mnozí z nás sdílejí domácnost. U koček! Většina z vás o mě ví, že jsem celoživotní kočkomil, takže titul Chovejte se jako kočka jsem si nemohla nechat ujít a Lucka z Joty byla tak hodná, že mi jej ochotně poskytla k recenzi. Děkuji, o víkendu se vrhám na čtení a moc se těším 😻
Další knihou na hromádce je recenzní výtisk nové knihy od S. J. Bolton. Temné říční proudy vydává nakladatelství Domino už 15. června, a protože je právě tato novinka onou knížkou, kterou jsem dnes dočetla, můžete se brzy těšit na recenzi. Avšak Domino je zárukou kvality, takže vám mohu již nyní prozradit, že za čtrnáct dní byste se určitě měli zajít podívat do knihkupectví a tenhle dechberoucí a nervydrásající si pořídit 👌
O tomto víkendu se chystám nejen na čtení o kočičím životním stylu, ale také na nový poetický román od Sarah Winman. Slunečnice jsem dostala od nakladatelství Grada, jejich Marii tímto moc děkuji! Již mám rozečteno a vypadá to na takový ten poctivý spisovatelský kousek, kde je každé slovo promyšlené a celé je to takové nádherně jímavé. Po dávce thrillerů přesně tohle potřebuji 😊
Dále tu na mě čekají dvě anglické pecky, obě od mé oblíbené Karin Slaughter. Novinka Pieces of Her vyjde v srpnu a já jsem dostala její proof copy od sítě knihkupectví Oxford Bookshop a jejich e-shopu Megabooks.cz. Také k nim směřuje můj veliký dík! Navíc na mě byli tak hodní, že když jsem zmínila, jak moc mám Karin Slaughter ráda, poslali mi i její další knížku, The Good Daughter. Tu někteří z vás určitě budou znát, protože u nás již vyšla pod názvem Hodná dcera. Já jsem ji naštěstí ještě nečetla, takže se na ni v originále moc těším. Je to ale pěkná bichlička 🙈😂
A poslední recenzní výtisk, který tu mám připravený, je parádní novinka od Ledy. Na odvrácené straně slibuje směsici sci-fi a noir, a hlavně, jak se píše na obálce, je to lahůdka pro fanoušky románu Marťan a filmů Quentina Tarantina. Tenhle popisek mě vskutku dostal, přijde mi báječně lákavý a já jen doufám, že kniha dostojí mým velmi vysokým očekáváním. Nakladatelství Leda za tuto knížku moc děkuji!
A to je z těch "pevných" plánů vše, ale jak už jsem psala, doufám, že zvládnu i další knížky. Chystám se taky na návštěvu knihovny, kde snad ulovím nějaké další fajn kousky 💗
Myslím, že už můžu celkem s přehledem konstatovat, že květen se mi solidně vymkl z ruky. Nestíhala jsem číst, pracovně jsem se vůbec nezastavila, v té trošce volného času, který mi zbyl, vlastně také ne, a do toho se mi na poličce nahromadila kupa recenzních výtisků, které všechny poskakují a volají po tom, abych si je přečetla. Na druhou stranu, rozhodně jsem se nenudila!
S koncem května Vám ale chci přinést nový knižní tip, a tenhle, ten je pro mě doslova srdcový 💖 Na začátku června totiž u YOLI vyjde novinka Černooká, první český young adult thriller. Bude pořádně temný, dozajista úchvatně napsaný a hlavně, bude od jedné z nejúžasnějších a nejmilejších osob, jaké jsem měla tu čest poznat. Anna Musilová je inspirativní, statečná a nesmírně obdivuhodná mladá žena, čistá a upřímná duše, laskavý a naprosto výjimečný člověk. Zbožňuju ji, neskutečně moc jí fandím a už se těším, až mi tu svou nádhernou prvotinu podepíše.
Jestli jste dodnes na má doporučení nedali, věřte mi, že je čas začít. Aniččinu Černookou si nechcete v žádném případě nechat ujít.
Viktorie je osmnáctiletá studentka, která žije zdánlivě normální život. Chodí na střední školu, řeší rozpory s kamarádkou a právě prožívá první lásku. Skutečnost je však jiná, než se na první pohled zdá. Před lety zemřela Viktorii matka a ona se s tím dosud nevyrovnala. Jednoho dne spatří v zrcadle záhadnou dívku – přízrak s černýma očima, který jí začne podsouvat zvrácené myšlenky. Kdo je tahle nevypočitatelná Černooká? A dokáže ji Viktorie porazit?
Zdroj anotace i obrázku obálky: www.knizniklub.cz.
Ráno jsem vám slibovala nový knižní tip, takže tady je. Dnes jsem pro vás vybrala novinku, kterou na konec května připravuje nakladatelství Slovart, a sice Horké mléko od Deborah Levy. Od autorky jsem už před nějakým časem četla Doplavat domů, knihu, která vyšla u Odeonu a na kterou vídám absolutně protichůdné názory. Buď čtenáře naprosto dostane, nebo se s nimi absolutně mine. Rozumím oběma stranám, přestože patřím k té, které byla uchvácena. A právě proto se hodně těším i na novou autorčinu knížku. Poetika, tajemství, zasněné výjevy, míchání reality a snu, pravdy a lži... to všechno autorka servíruje na stříbrném podnose. Mě si získala hlavně autenticitou svého psaní a zcela výjimečnou atmosférou, kterou dokázala v Doplavat domů vybudovat doslova na pár stranách.

Co vy a Deborah Levy? Četli jste Doplavat domů? Slyšeli jste o Horkém mléku? Budu ráda, když se podělíte o svoje dojmy v komentářích... 😊


Mladá antropoložka Sofia se již celé roky snaží vyřešit záhadu matčiny nevysvětlitelné choroby. Z Rose a jejích věčných nářků a stížností je už celá zničená, ale na druhé straně pro ni představují únik před vlastním neuspokojivým životem, za který se stále zdráhá převzít zodpovědnost. Společně s matkou odcestují na vyprahlé pobřeží Španělska, kde hodlají navštívit věhlasného lékaře, do něhož vkládají naději, že by mohl vyléčit Rosino matoucí ochrnutí. Je to její poslední šance. Doktor Gómez však používá velmi zvláštní metody, které mají pramálo společného s klasickou medicínou, a jak léčba pokračuje, Rosin stav se i pro něj stává stále větší záhadou. Krize ve vztahu mezi matkou a dcerou se stupňuje a rozptýlení hledající Sofia se zaplétá do svůdné a pomíjivé milostné aféry. Tento takřka snový hypnotický příběh o síle ženy je jako labyrint plný tužeb, pudů a surrealisticky přesvědčivé logiky. Autorka v něm prozkoumává otázky lidské sexuality, potlačovaného hněvu, svůdnosti sklouznutí k hypochondrii a užívání farmaceutik i prazvláštní povahu mateřství a zároveň oslavuje hodnotu experimentování se životem – hodnotu zvídavosti, prostého úžasu a snahy žít naplno.
Přeji vám hezký den a vítám vás u nového článku. Dnes to bude velmi krátké, ale připravuji na odpoledne ještě knižní tip. Nyní bych s vámi však ráda sdílela své historicky první video, které jsem před pár dny publikovala na YouTube. Někteří z vás už ho nejspíše viděli, někteří ale možná ne, tak jsem si říkala, že není špatný nápad přidat jej i na blog. Takže stačí kliknout na obrázek, a můžete koukat! 😊







Je to takové oddychové video, sestřih hezkých chvil z posledních několika dnů. Nic tam nepovídám, můj obličej taky neuvidíte, ale přesto doufám, že vás bude alespoň trochu bavit. Teď už připravuji druhé video a tam snad konečně najdu odvahu k tomu, abych vám i něco povykládala. Bez toho byste totiž určitě nemohli existovat 🙈😂

Mějte se moc krásně, budu zvědavá na vaše názory - a nebojte, vím, že se dá vylepšit a vychytat ještě spousta věcí. Budu na tom pracovat!

Nevím, jak vy, ale já si docela často říkám, že bych nejradši chytla všechny ty smartphony, notebooky a internety, vyhodila je z okna a odstěhovala se do hor. A ani to nemyslím moc v nadsázce. Jít životem zcela sama, asi bych to už dávno skutečně udělala, i za cenu strachu vyhlédnout z okna do černočerné tmy a každodenního vstávání ve čtyři ráno.
Hrdinka sladkého románku Pojízdný krámek snů, který u nás stejně jako další knihy autorky Jenny Colgan vydalo nedávno nakladatelství Argo, sice svůj úprk ze společnosti nevzala tak od podlahy, ale přesto se dokázala okouzlujícím způsobem vymanit ze spárů oné děsivé, dynamicky se rozvíjející společnosti se všemi jejími feedbacky a reporty. Své životní štěstí našla uprostřed luk, v kaluži plné bahna, zmoklá na kost. Fakt.

Co vy, dokázali byste se odstěhovat někam daleko od civilizace? Jaké je vaše vysněné místo? Co byste tam chtěli dělat nebo naopak nedělat? A lákají vás podobně miloučké knihy, jako je Pojízdný krámek snů? A co samotná autorka Jenny Colgan, máte s ní zkušenost? Jaká její kniha se vám líbila nejvíc? Budu ráda, když mi napíšete všechny svoje myšlenky dolů do komentáře 😍

Nina nejvíc na světě zbožňuje knihy. Jenže jednoho dne se její poklidný knihovnický život rozpadne na prach a Nina je nucena rozhodnout se, zda dá přednost jisté vidině nespokojenosti, kterou by ji práce ve zmodernizovaném centru plném technologií jistě přinesla, anebo nejisté vidině štěstí, kterou slibuje inzerát na dodávku, již by si Nina přála naplnit knihami a přinášet s ní radost do míst, kde se na čtení dávno zapomnělo... Introvertní knihovnice nakonec překvapí sama sebe, když se vydá na dlouhou cestu do Skotska, a tam se rozhodne, že čas plnit si sny nadešel právě teď.
Nebudu vám tady nalhávat, jak ohromně hodnotné literární dílo Pojízdný krámek snů je. Protože až tak úplně není. Přesto je to ale knížka, kterou se nestydím doporučit dalším lidem k přečtení. Je totiž laskavá, něžná, je plná svobody a snů a splněných přání. Je to něco, co člověka trošinku popostrčí a přiměje ho zamyslet se nad tím, jestli v sobě přece jen nemá ještě trochu více odvahy, než si myslel, a jestli není škoda nechávat tuhle odvahu ležet ladem. A to jen tak nějaké vyprávění nedokáže.
Příběh Niny je plný překážek, ale také romantických klišé. Hlavní hrdinka je totiž nejen odvážná, ale zároveň také velice naivní a většinou na svět hledí trošinku skrz růžové brýle. Její křehkost a místy snad až dětinské plány vám ale rozhodně nepolezou na nervy, autorka tuto charakterovou vlastnost zvládá s grácií. Naopak to bude něco, pro co si Ninu oblíbíte a důvod, proč jí budete držet palce, aby vše dobře dopadlo.
Text knížky má v sobě takovou zvláštní magickou sílu, je plný naprosto skvostných popisů přírody a autorce se daří neskutečně silně předat čtenáři atmosféru, kterou v příběhu buduje. Nestojíte vně vyprávění, ale připadáte si, jako byste byli přímo uvnitř. Nejste pozorovatelem, ale doopravdy prožíváte to, co se na řádcích knihy odehrává. Celý příběh má příjemný spád, nenudíte se, v knize se stále něco děje a přestože se nejedná o nejnapínavější čtení na světě, budete nuceni otáčet stránky a číst stále dál a dál.
Jak už jsem zmiňovala v bezprostřední reakci na Goodreads, za prvních 90 % knihy bych dala pět hvězdiček, za samotný závěr, který se trošinku zvrhl a byl poněkud rozdrásaný a na můj vkus zbytečně patetický, bych dala hvězdičky tři. Celkem z toho tedy poměrně jasně vycházejí čtyři hvězdičky. Pojízdný krámek snů je romantické a zasněné čtení, které ale není prvoplánovou sladkárií, nýbrž naopak silným a inspirativním vyprávěním, které potěší všechny milovníky klidných příběhů, dobrých konců a především knih.
Za sebe jednoznačně doporučuji a už se těším na další autorčiny knížky, které tu mám nachystané 💗
 
Název knihy (originál): Little Shop of Happily Ever After
Název knihy (česky): Pojízdný krámek snů
Autor: Jenny Colgan
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 294
Už dlouho se na blogu neobjevila rubrika právě čtu. Je to paradox - mě baví ji připravovat, vás dle všech čísel a reakcí baví ji číst - a přesto se zde objevuje poskrovnu. Knihu, která mi v těchto dnech dělá společnost, vám ale ukázat musím, jelikož je jednoduše úchvatná 😍
Někteří si už možná všimli, že jsem nedávno navázala novou spolupráci se sítí knihkupectví Oxford Bookshop, která zaštiťuje i internetový obchod Megabooks.cz. A právě díky této spolupráci se ke mně minulý týden dostala proof copy nového románu Simona Mawera. Tohoto autora bude většina z vás znát nejspíše díky Skleněnému pokoji, který u nás už před několika lety vydalo nakladatelství Kniha Zlín, a který je dodnes velmi populárním čtením. 
K motivu lidského příběhu na pozadí velkých dějin se Mawer vrací i ve svém novém díle Prague Spring. Tentokráte se však zaměřuje na šedesátá léta a na období Pražského jara, během kterého do Československa putují dva angličtí studenti. 
Momentálně jsem v polovině knihy a jsem hodně nadšená. Autor píše prostě skvěle, je to velmi přímočaré a poetické zároveň, některé popisy jsou působivě syrové, Mawer se také nebojí zdůrazňovat autenticitu textu českými výrazy... Angličtina zde ale není na té nejelementárnější úrovni, proto knihu doporučuji spíše těm z vás, kdo už nějaké anglické čtení ochutnali. Chtěla bych vám toho napsat ještě více, ale musím si nějaké své poznatky ušetřit i do recenze, která jistě vyjde zanedlouho, tak pak mrkněte 😉 
Prague Spring vychází v srpnu, máte se tedy nač těšit. Já moc děkuji Oxford Bookshop za zprostředkování knihy k recenzi, velice si toho vážím 💖 Knihu si budete moci včas předobjednat na jejich e-shopu Megabooks.cz.

Co vy a Simon Mawer? Četli jste od něj něco? Jak se vám jeho styl psaní líbí? A těšíte se na novinku Prague Spring? Troufnete si na ni v angličtině, nebo budete spíše doufat, že se dočká překladu? Budu se moc těšit na vaše komentáře! 😊


Krásné pondělí vám všem! Pevně doufám, že jste nebyli nuceni zapojit se do pracovního či studijního procesu a že si užíváte volna. Já pro vás mám nový knižní tip, protože právě dnes vychází u nakladatelství Domino úžasně slibná novinka, Madona z hor 😍
Tento román je příslibem velkého vyprávění o silném lidském osudu a já věřím, že mě opět zasáhne přímo do srdce. Domino totiž tyto majestátní příběhy umí, dokáží vybrat neuvěřitelně nádherné texty, zajistit jim skvělý překlad a postarat se tak o čtenářské zážitky, na které jen tak nezapomenete.
Mně se od mého oblíbeného ostravského nakladatelství dostalo v poslední době do ruky pěkných pár kousků podobného kalibru, a vždy jsem byla autorem tak nějak zvláštně emočně rozložena a opět složena zpátky. Do Madony z hor proto bez skrupulí vkládám ohromné naděje a věřím, ba ne - skoro to vím -, že mě nezklame. Velkolepé literární dílo je navíc doprovozeno nádhernou obálkou, která dokonale vystihuje atmosféru, již můžeme v knize očekávat.

Co říkáte na knížku vy? Zaujala vás? Je tento příběh něčím, co byste si chtěli přečíst? Nebo si ji necháte ujít? Budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích 😊

PS Kniha má vlastní záložku, takže je v podstatě božsky boží, abych to tak řekla 💕
Velkolepě vylíčený životní příběh Marii Vittorii začíná na počátku dvacátých let dvacátého století v italských horách, kde drsná dřina a neochvějná víra utvářejí celý lidský život. Žena, která se neprovdá, je považována za méněcennou. I Maria se bála, že zůstane starou pannou, ale když už se v pětadvaceti vzdávala všech nadějí, přivedl jí otec z námluv manžela. Po svatbě se přestěhovali do vesnice v podhůří a otevřeli si obchod, Maria pečuje o čtyři děti a má se pořád co otáčet. Drsné dřině je uvyklá od dětství, ale nástup fašismu a války vrhne na její život temný stín. Uživit rodinu je stále těžší, jídla je málo a drsné válečné zimy jsou k nepřečkání. Lidem se najednou nedá důvěřovat, z přátelských sousedů se stávají zrádci, bratranec se dal k fašistům a zneužívá nově nabytou moc, ve dveřích obchodu se střídají nacisté s partyzány a všichni se domáhají potravin, které se jinde než na černém trhu nedají sehnat... Pro Mariu je rodina středobodem světa, udělala by pro ni cokoli, naprosto cokoli. Odhodlá se k činům, které by vzhledem ke své povaze i víře považovala za nemožné. Silou vůle dokáže překonat období, kdy rodině nemůže dát k jídlu nic jiného než ještěrky, přečká i manželskou krizi, a v následných letech také odloučení dětí. Román Madona z hor je epickým a inspirativním příběhem, který nejlépe vystihují Mariina vlastní slova: „Vydržet hladovění je stejně důležité jako umět uvařit noky."
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Jasně, že tohle si dneska prostě nemůžu odpustit. Už máte políbení za sebou? Doufám, že ano! 💋 Já vám samozřejmě přeji krásný první máj a zvu vás k dnešnímu povídání o květnových čtecích plánech. Protože mi to čtení v poslední době docela jde, a protože dubnové plány jsem ze 75 % splnila, řekla jsem si, že nebude škoda být ve výběru pořádně odvážná...

Budu ráda, když mi dáte vědět, zda máme některé knížky třeba společné, nebo zda jste některou již četli a jak se Vám líbila 😊

Mám tu proto rovnou deset knížek, ale některé z nich jsou docela hubeňoučké... V těchto dnech mám pořádně anglickou náladu, vybrala jsem si tedy nějaké zahraniční kousky. Od klasiky v podobě Cizince, přes pohádky, až po pecku Viral od Helen Fitzgerald. Tuto autorku můžete znát díky Knize Zlín, která ji u nás vydává.
Ráda bych po delší době pohnula také se sérii Letopisy Narnie, vytáhla jsem si tedy z boxu Prince Kaspiana, který je čtvrtým dílem tohoto pohádkového vyprávění. Roviny života a Na Sibiř mám na nočním stolku už pořádně dlouho, u obou doufám ve velmi silné příběhy, tak snad s nimi v květnu už konečně pokročím. Na těžké texty nemá člověk vždy tu správnou náladu, nicméně já mám právě teď pocit, že se v takovém rozpoložení nacházím, proto toho musím hned využít.
Z novinek se chystám na Brownův Počátek,  dále na Zlomené anděle a na Probuzené bohy, které právě čtu. Jako třešničku na dortu tu mám nachystaného taky Shakespeara a jeho Sonety. To ke květnu tak nějak patří, ráda si v podvečer, když zapadá sluníčko a všechno se tak nějak zklidňuje, přečtu pár řádků těchto krásných veršů... 
Kromě těchto plánů, nebo třeba i místo nich, bych ještě ráda sáhla do restů z minulých měsíců - napadá mě například Dívka jménem Sus, Habermannův mlýn nebo Budu vším, čím mě chceš mít. Tyto knížky už jsem v měsíčních plánech měla, ale nestihla jsem je, proto bych to ráda napravila. Uvidíme, jak to dopadne 😊

Robert Bryndza se dokázal za uplynulých několik let stát fenoménem thrillerového žánru a naprostým miláčkem čtenářů po celém světě. Česká republika není výjimkou. Letos na jaře u nás vyšel čtvrtý díl série s Erikou Fosterovou, tentokrát s názvem Do posledního dechu. A je to fakt velká paráda.

Moc děkuji Báře z nakladatelství Grada, která mi nejnovější Bryndzův hit poskytla k recenzi 💞

Když si s někým dlouhé měsíce píšete a voláte, nemůže přece být nebezpečný... Nebo ano? Mladé Londýňanky vyráží na romantické schůzky, z nich se už nikdy nevrátí. Když je v kontejneru nalezeno tělo mladé ženy, Erika Fosterová se vlastně dílem náhody přimotá na místo činu. Její instinkt se ale okamžitě probouzí a Erika nachází souvislost s dalším zločinem. Jak se ale dostane k vyšetřování, které vede její nepřítel? A existuje vůbec šance dopadnout vraha, který existuje jen na síti?
Pro mě osobně se tento díl stal zatím jednoznačným vrcholem série a představuje v mých očích to nejlepší, co Bryndza doposud napsal. Přestože se autor stále drží svého osvědčeného projevu, který spočívá především v ohromující čtivosti textu a v lehkosti, s níž Bryndza píše, tentokrát do své knihy přidává i něco jiného. Do čtvrtého dílu série dokázal vetknout stopu skutečného mistrovství, jíž potvrzuje, že v současnosti patří mezi nejlepší autory žánru.
Ve svých knihách autor zatím pravidelně střídá dva koncepty: Jednou odhalí vraha až na samém konci, podruhé pak v jejím průběhu a dále sleduje proces vypátrání a dopadení. Druhý zmiňovaný princip je uplatněn i v Do posledního dechu, narozdíl od Nočního lovu je zde však zvládnut naprosto brilantním způsobem. Bryndza vás udrží v dokonalém napětí i přesto, že vraha už znáte. Stránky hltavě otáčíte dál a toužíte vědět, co se ještě stane. Já jsem knihu dočítala během docela hektického dne a fakt jsem s ní doslova chodila a četla každou sekundu, kdy to bylo možné.
Tahle excelentní gradace v mých očích stojí na vynikající práci s charakterem vraha a s okolnostmi, které jeho činy provázejí, a dále na smysluplně vystavěném procesu vyšetřování. Autor se v těchto věcech nehoní za senzací, spíše selským rozumem dedukuje, co by se mohlo pokazit, zamotat, jaké by mohly přijít komplikace - a to jak pro pachatele, tak pro vyšetřovatele. Nesnaží se o fatalistické šoky a zmatečné zvraty, které jsou sice senzační, ale smyslu mnoho nedávají.
Ostatně, to nás vede k samotnému vrahovi. Jak ten mě bavil. Celou dobu jsem ho viděla jako... nechci to nikomu zkazit, takže přestože následující řádky za spoiler nepovažuji, raději je i tak zabělím: Bena Whishawa, který hraje postavu Q v nových bondovkách. Benovi se tímto omlouvám. Nicméně, Bryndzův padouch je skutečně mnohovrstevnatou postavou, která se vám chvílemi hnusí a v dalších momentech pro ni nacházíte spoustu lítosti a smutku. Její vykreslení není prvoplánové, autor kvalitně pracuje s vývojem charakteru a dopřává čtenářům i některé zvrhlé detaily, které kvalitně okoření některé situace tak, že se ze znepokojivých scén stávají okamžiky doslova démonické.
A od vraha k postavám vyšetřovatelů. (Doufám, že vidíte ty bravurní oslí můstky.) Moc se mi líbí, jakým směrem Bryndza postrkává hlavní postavu Eriky Fosterové. Dělá to pomalu, nenásilně, zároveň ji však nepřikovává na jedno smutné místo, odkud není úniku. I ostatním členům týmu věnuje v knize patřičnou pozornost, některým více a jiným méně, tak to však u vícedílných počinů bývá. Tentokrát se autor hodně zaměřuje na Petersona a také na neoblíbeného detektiva šéfinspektora Sparkse. Do pozadí naopak v tomto díle ustoupil superintendant Marsh, což mě hodně mrzelo, protože jsem si ho v minulých knihách velmi oblíbila a tentokrát mi chyběl. Snad pro něj tedy Bryndza do pátého pokračování chystá něco velkého.
Poslední silnou stránkou knihy, o které chci v dnešní recenzi mluvit, je přesah námětu. Téma zneužívání sociálních sítí je velmi aktuální a přestavuje problém, kterému by jistojistě měla být věnována patřičná pozornost. Lidé sdílí na síti skutečně všechno možné, až mě fascinuje, kolik z nich dobrovolně označuje v každém příspěvku na Facebooku a Instagramu svoji současnou lokalitu. Jak řekl sám Robert, když hovořil o námětu své knihy, dívka v autobuse se zalekne, když se jí cizinec zeptá na to, kam jede nebo kde bydlí, bez nejmenšího zaváhání ale stejné informace zveřejní na svém profilu na Facebooku. Oceňuji, že s něčím podobně aktuálním Bryndza v knize pracuje a že to dělá tak bravurním způsobem, který je ohromující a nesmírně děsivý zároveň.
Knihu Do posledního dechu vám všem moc doporučuji - pokud jste autorovi ještě nedali šanci, udělejte to. Skutečně věřím, že vás jeho knihy osloví a že si jej oblíbíte stejně jako my, kdo jsme se ním již seznámili. Navíc, pokud ve svém psaní udrží to, že je každá nová kniha ještě o něco lepší než ta předchozí, máme se dozajista nač těšit. 

Knihu Do posledního dechu můžete koupit u nakladatelství Grada.

 
Název knihy (originál): Last Breath
Název knihy (česky): Do posledního dechu
Autor: Robert Bryndza
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 416
Přeji vám krásný závěr dubna 😊 Doufám, že už spřádáte plány na čarodějnice a na první máj! Co chystáte, prozradíte mi to? Budu ráda!
Já pro vás dnes mám představení nové instagramové knižní fotovýzvy, kterou jsem připravila na květen. Mám ji tu nachystanou už pár měsíců a ani nevíte, jak jsem se těšila, až bude čas vám ji ukázat. Zveřejňuji ji pár dní s předstihem, ať máte čas třeba nafotit něco dopředu a tak 😉
Takže tramtadadá, je tu #knihomaj. Pravidla jsou taková, že nejsou. Výzva poběží jako vždy primárně na Instagramu, ale pokud budete chtít jakékoliv fotky sdílet i na Facebooku, nebo třeba napíšete článek na svůj blog, budu jen a jen ráda. Hlavně mě nezapomeňte všude označit, ať mi nic neunikne (@thebooktalkblog) a přihodit hashtag #knihomaj, ať máme všechny fotky hezky pohromadě a můžeme se kochat. Když budete chtít přidat jednu fotku za celou výzvu, je to skvělé. Když budete chtít přidat jednu fotku každý den, je to báječné. Když budete chtít přidat tři fotky za den, protože se nebudete moct rozhodnout, která je ta nejlepší, je to úžasné. Hlavně si to užijte, inspirujte se, pobavte se. Takže, jak to vidíte, přidáte se? 😍
Budu se moc těšit!
PS V květnu proběhne Svět knihy 2018, doufám, že to bude příležitost potkat se! Zatím si nejsem úplně stoprocentně jistá, kdy vyrazím, ale vypadá to na pátek. Budu mít na sobě jmenovku, v kabelce přichystanou nějakou radost pro každého, kdo se mě nebude bát pozdravit a s sebou moji skvělou maminku, která asi trochu doufá, že zjistí, že jsem děsná knihoblogerská hvězda... Tak mě kdyžtak zastavte, ať jí nezničíme iluze 😂 A skoro bych zapomněla, v sobotu budeme mít takový menší sraz - alespoň doufám, že to klapne, takže kdo by chtěl poznat pár knihomolů a dát si dobrou snídani, dejte vědět. Mějte se báječně! 💗
Každý správný knihomol už jistě zaznamenal, že v poslední době se nabídka anglických knih v Levných knihách parádně rozrostla a že se tam dají najít opravdové skvosty. Já tak například pravidelně doplňuji svou sbírku klasiky z edice Wordsworth Classics. V nedávných týdnech jsem ale objevila pár knížek v překrásném vydání, které podle mého názoru skoro každý z vás opravdu potřebuje, a ráda bych vám je dnes ukázala.

Moc mě potěší, když mi v komentářích napíšete, zda třeba nemáme nějaký úlovek společný nebo zda si na některou z knížek děláte zálusk. Budu vám taky vděčná, když mi doporučíte něco, co jste si pořídili vy a máte dojem, že to potřebují i všichni ostatní 😍

Na první knížku, The Bookshop Detective, mě nalákala Bichlička, které se podařilo ukořistit hned oba dva díly. Já jsem takové štěstí neměla, ale i tento mi stačil k dětinskému nadšení. Příběh o tajemné lodi a zapomenuté minulosti jednoho městečka slibuje příjemné oddechové čtení. 
Vlastně náhodou jsem při nákupu The Bookshop Detective narazila i na nádherné vydání Alice's Adventures in Wonderland. Přiznávám se bez mučení, pořídit si tuhle knížku byla prostopášnost... už ji doma anglicky mám. Jenže ta kniha je tak překrásná, měli poslední dva kousky a já jsem věděla, že když ji tam nechám, budu toho litovat.
A konečně, při jedné z posledních návštěv jsem objevila literární scénář (alespoň tak já chápu "book of the film") Beauty and the Beast. Knížka je znovu úchvatně vyvedená, navíc mi ji darovala maminka k Velikonocům místo oblečení, které nepotřebuji, takže z ní mám dvojitou radost.
Jepice je bez nejmenších pochyb thrillerovou senzací letošního jara. Nadějného autora Jamese Hazela pro české čtenáře objevilo nakladatelství Domino a přineslo tak na trh příslib skvělé detektivní série, ve které se kloubí velkolepý námět s unikátním vypravěčským stylem a smyslem pro detail.

Dominu mnohokrát děkuji za poskytnutí knihy k recenzi 💖

Zaznamenali jste již na pultech knihkupectví tento skvělý thriller? Zaujala vás Jepice, nebo jste ji dokonce už pořídili a četli? Co na ni říkáte? Získal si vás Charlie Priest stejně jako jiné čtenáře? Budu moc ráda, když se o své dojmy podělíte dole v komentářích 😊
Rok 1946 a výslech zadrženého nacistického lékaře. Současnost a místo činu, nad kterým ustrne i ten nejotrlejší vyšetřovatel. Současnost a agresivní maniak, který napadne Charlieho Priesta, bývalého policistu a nyní advokáta, u něho doma. Události, které spolu zdánlivě nemohou mít nic společného... ale které přesto spojuje na první pohled drobný detail. Jepice.
Už jsem to řekla milionkrát, pravda je to ale stále a já to tedy musím zopakovat. V Dominu prostě umí. Mají čich na skvělé autory, dokáží přinášet zajímavé knihy, jejichž zpracování dalece překračuje žánr, do kterého jsou řazeny, umí nacházet poutavé náměty a zdobí tak český trh nadprůměrnými knižními počiny. Jepice není výjimkou.
Jako první bych v této recenzi ráda vyzdvihla velmi umně zpracovanou jazykovou stránku knihy. Sám autor má zcela evidentní spisovatelský cit, dokáže svými slovy čtenářům velmi autenticky předávat emoce a pocity, umí čtenáře vtáhnout do děje a přinutit je prožívat situace, které právě zakoušejí jeho hrdinové. Zároveň je tento vynikající základ podpořen skvělým překladem, na který jsem si u Domina sice už zvykla, ale faktem zůstává, že na obecné úrovni v současné době překlady vždy kvalitní nebývají. Jepice je ale přeložena výborně a obrovský potenciál textu, který není jen rádoby senzačním svědectvím zločinu, ale skutečně velkolepým vyprávěním, je tak využit do posledního písmenka.
Samotný příběh je svým způsobem ohromující. Na začátku knihy si čtenář nedokáže překvapit, jak velikou mozaiku autor v příběhu rozložil a následně zase složil zpět dohromady. Až knihu dočtete, dojde vám ona dechberoucí spektakulárnost celé věci. Toto všechno je okořeněno skutečně puntíčkářským přístupem autora k celé věci. V tomhle příběhu nenajdete mezery a nedostatky, každý detail je dokonale promyšlen, vyřešen, vše do sebe zapadá s udivující přesností. 
Jenže zde se taky nachází odůvodnění té jedné chybějící hvězdičky v mém hodnocení. Tento perfekcionismus byl totiž pro mě paradoxně důvodem, že na mě kniha bohužel nepůsobila v průběhu čtení tak dramatickým dojmem, jako na konci. Místy jsem díky té mravenčí práci s drobnými detaily a fakty tak nějak ztrácela ze zřetele rámec příběhu, onen velký obrázek, ke kterému všechno směřovalo. Přišlo mi to trochu jako škoda, chvílemi jsem měla dojem, že se z vyprávění vytrácí taková ta pojící nit napětí. Nicméně, tohle může být jenom můj osobní dojem a pocit, proto není potřeba brát to až tak vážně.
James Hazel si v úvodním dílu série vybudoval velmi kvalitní základy nejen pro další příběhy, ale také pro budoucí práci s postavami. Ty jsou vedle jazyka dalším aspektem, který mě na Jepici hodně bavil a kvůli kterému byste si knihu podle mého názoru určitě měli přečíst. Po dlouhé době se setkáváme s prostředím, které není pro detektivky a thrillery příliš obvyklé - ano, Charlie Priest sice byl policistou, ale nyní je právníkem. Advokátní kancelář a Charlieho spolupracovníci hrají v příběhu zásadní role. Navíc, autor si skutečně pohrál s vykreslením jednotlivých charakterů. Ať už jde o samotného Charlieho, jeho kolegy, příslušníky policie či Priestovu neočekávanou pátrací kolegyni, všichni představují velmi barevné, dynamické, a především netradiční osobnosti. Hlavní hrdina sice trpí disociativní poruchou, ale alespoň nepije, což se v dnešním proudu thrillerů rovná skoro zázraku.
Jako celek na mě Jepice zapůsobila naprosto výborně. Jedná se o příběh, který je poctivě vystavěný, na kterém je téměř hmatatelná autorova péče a důslednost, který je obohacen o opravdu kvalitní jazykové zpracování a který znovu potvrzuje, že thrillery nemusí znamenat podružné či lehké čtení. Jepice je kvalitní literární záležitostí, která nezklame ani náročnější čtenáře. Pokud chcete thriller, na který jen tak nezapomenete, tato knížka je vynikající volbou.

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): The Mayfly
Název knihy (česky): Jepice
Autor: James Hazel
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 464
Moc vás zdravím u nového článku 😊 Dnes pro vás mám pravidelné shrnutí knih přečtených v uplynulém měsíci. Co všechno jsem zvládla v březnu? Sice jsem nedokázala stejně jako v únoru pokořit svoji laťku 100 stran přečtených za den, ale zato jsem zlomila jinou knihomolskou kletbu. A mám z toho velkou radost. Naučila jsem se totiž poslouchat audioknihy. Začala jsem pozvolna -  inscenací, dále něčím důvěrně známým, pokračovala jsem pohádkou... A povedlo se. Sice trochu předbíhám, ale prozradím, že teď v dubnu už jsem dokonce dokázala vyposlechnout celou knihu, úplně normální thriller. Mám z toho velkou radost, protože co si budeme nalhávat, poslouchání audioknih je skvělá cesta, jak hýbat s těmi našimi nekonečnými seznamy 😍

Ale teď zpět do března! Budu ráda, když mi dáte vědět, zda jste nějakou knihu už také četli, případně jak se vám líbila, nebo zda se na některou z mého výběru chystáte v budoucnu. A jak se čtenářsky dařilo v březnu vám, byli jste spokojení? Napište mi dolů do komentářů 💕

Březnové čtení jsem zahájila ve společnosti novinky od nakladatelství Domino. Thriller Co zbylo z mojí sestry působivě zpracovává koncept nespolehlivého vypravěče, který je teď tolik oblíben. Příběh válečné novinářky Kate ale z proudu průměrných thrillerů rozhodně vyčnívá a doporučuji ho proto i náročnějším čtenářům.
Pokračovala jsem dalším recenzním výtiskem, a sice autobiografií severokorejského chlapce Sungdžu. Tahle kniha je velice silným a srdcervoucím svědectvím o realitě celého jednoho národa, která je té naší vzdálená tak, že nám přijde absolutně neskutečná. Další čtení, které moc doporučuji všem bez výjimky.
Třetí přečtenou březnovou knížkou byla Gemina, druhý díl série Illuminae. Doufala jsem, že to bude zase tak velká paráda jako díl první, a autoři mě nezklamali. Gemina se mi líbila neskutečně moc a už se samozřejmě klepu na třetí díl. Konec série ale snad obrečím 😂 Recenzi vám zatím dlužím.
Pokračovala jsem audiojízdou. Měla jsem pár dnů, kdy jsem dělala takovou nepřemýšlecí práci, takže jsem poslouchala jako o závod. Zvládla jsem dvě klasiky detektivního žánru. Jednu od Agathy Christie - Není kouře bez ohýnku, a jednu od Arthura Conana Doylea - Skandál v Čechách. Agatha Christie je skvělá, ale k mým srdcovým autorům nepatří a nemohla bych ji číst / poslouchat stále dokola. Oproti tomu Sherlocka můžu bez omezení, a to jak v knižní, tak v seriálové a audioknižní podobě. Navíc, inscenace namluvili Viktor Preiss a Otakar Brousek, a to je prostě nádhera poslouchat 💗
Pokračovala jsem pohádkovou audioknihou Obr Dobr, kterou četla Věra Slunéčková. A byla jsem naprosto nadšená a okouzlená. Audiokniha se mi moc líbila a připravuji proto samostatný článek, ve kterém vám ji blíže představím a doporučím.
Po tomto poslouchacím maratonu jsem se ale zase vrátila ke čtení opravdovému. Jenže jsem se docela dost zasekla na největším zklamání měsíce - na mém milovaném, zbožňovaném Adlerovi-Olsenovi. Sedmý díl jeho série o oddělení Q, který nese název Selfies, mě nepříjemně překvapil. Knihu jsem četla více než dva týdny, a přestože jsem po dočtení byla tak nějak spokojená a chápala jsem, proč se autor vydal tím směrem, kterým se vydal, nemohla jsem se ubránit tomu, že jsem od knížky čekala víc. Mám rozepsanou recenzi, kde vám povím víc.
Poslouchání Obra Dobra a taky doporučení Dany z Domina mě přimělo pustit se do dalšího Roalda Dahla. Protože jsem si po nevydařených chvílích se Selfies potřebovala spravit chuť, sáhla jsem po Revolting Rhymes, což mi přišlo jako slibná záležitost. A taky že byla! Výborné počtení, které bych snesla mnohonásobně delší. Anglické básničky, které zábavně převypravují klasické pohádky, navíc okořeněné o Dahlův poněkud zvrhlý humor. Za mě veliká paráda a další věc, kterou vám chci představit v samostatném článku.
A protože jsem březen recenzními výtisky otevřela, bylo na místě jej recenzáčky taky uzavřít. Pustila jsem se proto do Útěku, opět od nakladatelství Domino. C. L. Taylor je boží a v nové knize to znovu potvrdila. Už se nemůžu dočkat novinky The Fear, kterou Domino chystá na podzim. Recenzi jsem publikovala včera, tak mrkněte.
A poslední březnovou knížkou byl nesmírně náročný thrillerový román od Jussiho Valtonena, který vydalo nakladatelství Leda. Oni nevědí, co činí rozhodně není žádné lehké čtení, které přelouskáte za dva večery. Ale je to literatura, která vám za vloženou investici, časovou i intelektuální, opravdu stojí. Moc doporučuji!
💗
Březen 2018
Počet přečtených knih: 10 (z toho 3 audioknihy)
Počet přečtených stran: 2 736
Průměrný počet stran za den: 88 

1. Co zbylo z mojí sestry
| Nuala Ellwood | 376 stran | 26. 2. 2018 - 1. 3. 2018 |

2. S každou padající hvězdou
| Sungdžu Lee, Susan McClelland | 272 stran | 1. 3. 2018 - 3. 3. 2018 |

3. Gemina
| Amie Kaufman, Jay Kristoff | 672 stran | 3. 3. 2018 - 6. 3. 2018 |

4. Není kouře bez ohýnku
| Agatha Christie | audiokniha | 9. 3. 2018 |

5. Skandál v Čechách
| Arthur Conan Doyle | audiokniha | 13. 3. 2018 |

6. Obr Dobr
| Roald Dahl | audiokniha | 13. 3. 2018 - 15. 3. 2018 |

7. Selfies
| Jussi Adler-Olsen | 512 stran | 6. 3. 2018 - 23. 3. 2018 |

8. Revolting Rhymes
| Roald Dahl | 48 stran | 22. 3. 2018 - 23. 3. 2018 |

9. Útěk
| C. L. Taylor | 368 stran | 24. 3. 2018 - 27. 3. 2018 |

10. Oni nevědí, co činí
| Jussi Valtonen | 488 stran | 2 . 3. 2018 - 30. 3. 2018 |
Britskou autorku C. L. Taylor představilo českému čtenáři nakladatelství Domino v roce 2016, již nyní si ale vydobyla své právoplatné místo v mnoha čtenářských srdcích. Útěk je její čtvrtou česky vydanou knihou a dalším korálkem na šňůrce vynikajících psychologických thrillerů z pera této sympatické autorky.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Domino za to, že k nám C. L. Taylor přinesli, a také za to, že mě jejími knihami zásobují, moc si toho vážím 💗

Jo Blackmoreová je manželka, matka, ale především žena plná strachů a úzkostí. Traumatické zážitky z minulosti ji dennodenně zahánějí do kouta. Všechny její hrůzy ztělesní jednoho dne neznámá žena, která se vnutí k Jo do auta a začne jí vyhrožovat: Měla byste si dávat pozor na dceřiny věci. A na dceru... Jo je vyděšená a zmatená, v nikom však nenachází patřičnou podporu. Manžel, policie, i sociálka jsou vůči jejím tvrzením podezřívaví a nakonec začnou hledat viníka právě v Jo. A v ten moment nezbývá nic jiného než... útěk.
C. L. Taylor je pro mě po čtyřech přečtených knihách zárukou kvality. Ve svém psaní zůstává okouzlujícím způsobem konzistentní, její čtenáři vědí, co mohou čekat, mohou se spolehnout na to, že styl, na který si přivykli, se příliš neproměňuje. Co však prochází dramatickými změnami, to jsou jednotlivé náměty knih. Přestože se všechny spojují pod označením psychothriller, jsou velmi rozmanité a také různorodě zpracované. V případě Útěku tomu není jinak. 
Jak už je v současné thrillerové literatuře skoro běžné, i v Útěku se do jisté míry setkáváme s vypravěčem, který není až tolik spolehlivý. Jo bojuje s všemožnými démony a činí rozhodnutí, která nejsou logická, nejsou promyšlená, a pokud chceme soudit, dost často nejsou ani správná a zodpovědná. Autorce se však daří udržet určitou hranici a nesklouzne tak k tomu, aby se čtení stalo prvoplánovým. 
Nicméně právě zbrklost hlavní hrdinky a její mnohdy iracionální motivace k rozhodnutí, která činí nejen za sebe, ale i za svou dceru, mohou některé čtenáře místy trochu štvát. Já sama jsem si v některých momentech říkala "Proboha, holka, zastav se, koukni na to trochu z perspektivy a začni přemýšlet, jak to vyřešit!" Jenže tohle není kniha o řešení, ale o utíkání, a jako takovou ji C. L Taylor vystavěla skvěle.
Samotnou zápletku někteří jistě odkryjí poměrně brzy, nicméně ničemu to nevadí. Knize napětí i přes odhalení hlavního zvratu rozhodně nechybí a druhá polovina knížky, ve které se děj přesouvá úplně jinam, zůstává stejně mrazivě napínavá jako začátek knihy. Autorčina schopnost vtáhnout čtenáře do děje a nepustit ho do poslední věty je odzbrojující. Já jsem knihu, jak už to tak s tituly od Domina bývá, opět přečetla za jeden jediný den. Povinnosti volaly, ale od Útěku se prostě nedalo odejít. (A krásně jsem si zavzpomínala na čtení Lži, které bylo úplně stejné - spousta práce, málo času, a já stejně musela nejdřív dočíst knížku.)
Ještě jedna drobnost mi ale na knize přece jen vadila. Byla jí určitá překombinovanost vztahů a na můj vkus zakomponování dost velké náhody - ptala jsem se jaká může být pravděpodobnost, že se lidský osud takhle zamotá... Na druhou stranu, podobné věci nás někdy překvapí i v životě, takže proč ne. Navíc to nebylo nic, co by člověka nějak vyrušovalo při čtení - jen po zaklapnutí knihy si člověk pomyslí, že to bylo fakt docela zašmodrchané.
Nenechte se ale zmást, Útěk je nadprůměrně zpracovaný thriller, který nezklame fanoušky autorky, ale ani vášnivé čtenáře thrillerového žánru obecně. C. L. Taylor zde mistrně ukazuje, že napínavou knihu můžete napsat i bez čtvrcení lidí a hektolitrů krve, protože kvalitní autor dokáže i v psychologické rovině přinutit své čtenáře, aby zadrželi dech a otáčeli a otáčeli a otáčeli... až na samý konec. 
A abyste se měli nač těšit, připomínám, že už na podzim chystá Domino vydání autorčiny novinky The Fear, která v březnu vyšla v originále. Já vůbec nepochybuji o tom, že to bude další velká paráda, a jak nechci spěchat do podzimu a zimy, na knížku se moc a moc těším a nemůžu se dočkat 😊

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): The Escape
Název knihy (česky): Útěk
Autor: C. L. Taylor
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 368