Nejnovější články

Před pár měsíci jsem se zapřísahala, že fenoménu série Royalové nepodlehnu, protože takovéhle knihy já přece nečtu. Cha. Pak jsem jednoho jarního dne nakousla Papírovou princeznu a už to jelo. Za tři dny jsem měla první tři díly série za sebou a byla jsem z toho zničená. Z toho, jak strašně hloupý to je, a z toho, jak návykovýmu čtení jsem právě podlehla. Z téhle ostudné kocoviny už jsem se sice dávno vzpamatovala, ale novince Něco skutečného od autorské dvojice Erin Watt jsem, já nepoučitelná, znovu podlehla. A jo, je to pořád stejně blbý a pořád stejně dobrý.

Co vy a Erin Watt? Patříte mezi fanoušky, nebo zapřisáhlé odpůrce?

Autorská dvojice Erin Watt přináší návykový příběh o slavném rockerovi, jenž si potřebuje trochu vylepšit pověst, a dívce, jejímž úkolem je předstírat, že je jeho přítelkyní. Seznamte se s Oakleym Fordem – mladou celebritou, známým hudebníkem a synem slavných herců, zpěvákem s miliony fanynek… a věčným potížistou. Na první pohled má vše, co si kdo může přát, soukromý život se mu však rozpadá, jeho hudební kariéra jde z kopce a bulvární plátky nestíhají psát o všech jeho eskapádách. Oakleyho manažeři nabízejí zdánlivě snadné řešení: Oakley musí světu dokázat, že konečně dospěl. A s tím mu má pomoci i jeho nová – a falešná – přítelkyně. Na scénu vstupuje Vaughn Bennettová – oddaná sestra, servírka na částečný úvazek, naprosté ztělesnění „normálnosti“. Za jiných okolností by na tu nabídku nepřistoupila, její rodina však nutně potřebuje peníze, proto Vaughn nemá na vybranou. A za peníze, které jí Oakleyho tým nabízí, je ochotná přetrpět divoké hollywoodské večírky i novináře na každém kroku. No a co, že je Oakley podle ní jen povrchní sebestředný pitomec? Přece se do sebe nezamilují i ve skutečném životě… že ne?
I v nové knize Erin Watt se setkáváme se scénářem tolik typickým pro předešlé počiny těchto autorek. Základ tvoří dva mladí lidé zcela bez dozoru dospělých, kteří žijí rádoby dospělácký život a řeší rádoby dospělácké problémy. Faktem je, že pokud už člověk dospělý je, podobná dějová linka mu pravděpodobně bude připadat trochu úsměvná, pokud se ale od tohoto aspektu oprostíte, můžete si čtení této poněkud lehčí literatury určitě užít. Je to tak, knihy Erin Watt jsou, a nejspíš i nadále budou, takovou poněkud kvalitnější fanfikcí. Žádná vysoká literatura to není. Nicméně nemyslím to nijak hanlivě. Je to prostě parádně čtivá záležitost o prvních velkolepých láskách, které trvají navždy a které odolávají všem svodům osudu.
Co oceňuji na novince Něco skutečného je to, že se autorky nepouštěly do žádných příšerných vztahových zvratů. Celé vyprávění o Oakleym a Vaughn bylo takové uhlazenější a méně grandiózní než série o rodině Royalů. Přesto se však autorky v samotném závěru (čímž doopravdy myslím posledních pár krátkých kapitol) neubránily naprosto neskutečné snůšce osudových náhod, které drtivě dopadají na naše mladé milence a staví je před zásadní životní výzvu.
Vystavění postav je šablonovité, on je nesnesitelný nafoukaný rebel, který důmyslně skrývá svou citlivou stránku, ona je zase hotový anděl, který zachraňuje všechny kolem a na sebe vůbec nepomýšlí. Perfektní základ pro romantický příběh, který se nevyhýbá klišé. Je to tak, určitých stereotypů se Něco skutečného opravdu nebojí. Na druhou stranu je autorkám nutné přiznat jejich cit pro to, co čtenáři od podobné literatury chtějí. Přesně tohle.
Příběhu nemůžete upřít jeho čtivost, návykovost, není možné říci, že se netěšíte na to, jak to bude dál. Těšíte, a moc. U knihy si úžasně odpočinete, oddechnete, zapomenete na každodenní starosti. Já bych řekla, že tohle občas potřebuje každý - dobře, možná spíš každá - z nás.
Dávám čtyři hvězdičky - za čtivost a za to, že člověk se u čtení někdy potřebuje prostě jen pobavit, nikoliv se neustále intelektuálně vyzývat. A k takovému lehkému letnímu počtení se knihy Erin Watt hodí úžasně. Možná i podzimnímu. A dost možná i zimnímu a jarnímu.
Ne, nebudu kecat, knihy tohohle spisovatelského dua si užiju vždy. A na Jedinou maličkost, která je plánována na listopad, se zase děsně těším.

Název knihy (originál): When It's Real
Název knihy (česky): Něco skutečného
Autor: Erin Watt
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 400
Určitě se i vám už někdy stalo, že jste drželi v ruce nějakou knížku a váhali. Mám si ji koupit? Bude za to stát? Nemám si vypůjčit raději něco jiného? A pak jste si řekli, že to zkusíte. Přečetli jste ji a pochopili jste, jaká strašná škoda by to byla, kdybyste se rozhodli ty dvě stovky ušetřit nebo jít z knihovny s o něco lehčí taškou. Mně se přesně tohle stalo s jednou z nejnovějších odeonek, prvotinou autorky Laetitie Colombani Cop.

Určitě máte také nějakou knihu, která vás nečekaně zasáhla... Která to je? Budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o svoje tipy! A samozřejmě se ptám i na to, zda jste již četli Cop, nebo zda to plánujete?

Tři ženy žijící ve třech různých světadílech, tři osudy: Indka, která patří k nejnižší společenské vrstvě – Italka, jež zdědí rodinnou firmu – Kanaďanka, která má skvělou kariéru v právnické firmě. Všechny tři spojuje touha po důstojném životě. Nikdy se spolu nesetkají, nevědí o sobě; a přesto se mezi nimi vytvoří intimní pouto – symbolické pouto vzpoury proti nepřízni osudu.
Necelých dvě stě stran čtení, ale tolik moudrosti, pokory, lásky a síly. Je neskutečné, co všechno dokáží někteří autoři do svých literárních počinů vtisknout, jak nesmazatelnou stopu zanechávají jejich řádky v duších čtenářů. Nedávno jsem si podobně niterný zážitek odnesla z fascinujících Osmi hor Paola Cognettiho, na kterých mě uhranulo především to téměř hmatatelné propojení vyprávění s přírodou. U Copu jsem zase zůstala okouzlena především zdrcující lidskostí a odvahou všech tří hlavních hrdinek vyprávění.
Přestože, jak je ostatně diskutováno i v úvodu, Cop silně hraje na dnes tolik oblíbenou strunu ženskosti a feminismu, pro mě zůstal především příběhem o nezlomnosti lidského charakteru a o tom, že pokud jsou naše pohnutky a motivace dobré a správné, pokud se vyvarujeme zla a pletich, je náš životní příběh vlastně vždy dobrý, bez ohledu na překážky a zkoušky, jimž jsme vystaveni.
Silným tématem knihy je sociální postavení (nejen) žen v různých zemích a různých společnostech, přičemž zajímavý prvek tvoří právě proměnlivost tohoto osudu. Teď pozor na spoilery: Smita se z prokleté, odsouzené, zapomenuté ženy proměňuje v hrdinku, poutnici, nesmírně silnou matku odhodlanou zajistit, aby život její dcery byl lepší, než ten její. Giulia se proměňuje z dcery majitele fabriky na úspěšnou a nebojácnou podnikatelku, která zachrání rodinnou firmu před krachem a rodinu samotnou před ztrátou veškerého majetku. Sarah se z neohrožené, snad až iracionálně racionální workoholičky proměňuje v laskavou a láskyplnou mámu, odhodlanou bojovat za svůj život a svoji budoucnost do posledního okamžiku.Právě ono přelévání mezi kastami a mezi různým postavením ve společnosti, které často závisí na tom nejdrobnějším detailu, na tom nejnevýznamnějším rozhodnutí, je stejně děsivé, jako ohromující.
Ústřední postavy, to jsou silné ženy, které zůstávají nebojácné i ve chvílích, kdy jsou vyděšené. Nejsou to podivné amazonky či rádoby drsňačky – ne, před tyto ženy se s rukama v bok postavil jejich osud a ony se rozhodly si jej tvořit, nepodvolovat se. Jsou odvážné a obdivuhodné a veškerou sílu pro své konání nachází v nitru sebe samých, jakkoli rozedraném. 
Muži jsou v tomto románu jen jakýmsi vedlejším produktem, nezbytným doplňkem, mnohdy spíše přítěžkem než čímkoli nápomocným. Přesto s mužskými postavami autorka nepracuje pohrdlivě, pouze dává svým ženám možnost ochránit sebe samé, bez jakékoli pomoci.
V závěru pak Laetitia Colombani dopřává postavám i čtenářům jakýsi happyend, dá-li se to tak nazvat, zároveň ale konec příběhu není patetický, není nerealistický. Propletení osudů našich hrdinek není násilné, románové, „na efekt“, ale naopak, je velmi uvěřitelné a lidské. Vážím si také toho, že autorka našla odvahu čtenáře nezdrtit ve všech příběhových liniích. Právě u této knihy by mě podobné vyznění vysloveně mrzelo, přestože u jiných ho třeba vyhledávám, a pozitivní poselství příběhu je pro mě mnohem hodnotnější.
Cop je skvělá, silná a především - v mých očích - velmi kvalitní literatura, která je plná okamžiků k zamyšlení, plná chvilek, kdy si s vděčností uvědomíte, kde žijete a co všechno máte, plná inspirativních žen, jejichž vnitřní nezlomnost vás nezanechá klidnými. Obrovské doporučení všem!

Název knihy (originál): La tresse
Název knihy (česky): Cop
Autor: Laetitia Colombani
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 200
Konečně je to tady, juchů! 😍 Jedna z největších pecek letošního podzimního edičního plánu nakladatelství Domino se dnes objeví na pultech knihkupectví. Povídkový soubor od Toma Hankse je bezpochyby něčím, na co jsem zvědavá nejen já. 
Díky božské Daně z Domina se ke mně recenzní výtisk této skvělé novinky dostal s předstihem a já vám tak můžu referovat o tom, jak je kniha krásná už jen díky svému vnějšímu vzezření. Mimořádně vydařený přebal knihy ukrývá další grafický skvost, neboť samotná kniha je stylizovaná do takového mile oldschoolového vzhledu, který vás prostě dostane.
Hlavním tématem před vydáním knihy mi přijdou očekávání. Co vlastně od prvotiny slavného herce Toma Hankse všichni čekáme? Já se chystám na kolekci lidských, hloubavých, laskavých příběhů... a jsem pořádně napnutá, zda se aspoň trochu trefím.

A co byste od sbírky povídek Toma Hankse očekávali vy? Těšíte se na knížku Neobvyklý typ, budete si ji chtít přečíst? Budu se těšit na vaše komentáře! 😊

Sbírka sedmnácti povídek oscarového herce Toma Hankse je ve všech ohledech různorodá. Díky autorovi se setkáváme s plejádou pečlivě propracovaných postav, sledujeme jejich osudy zasazené do nejrozličnějších míst (dokonce i mimo tuto planetu) a časů (v jednom příběhu se také přímo časem přesunujeme). Hanks proslul svým oduševnělým a procítěným herectvím – a tytéž kvality vnáší do své literární prvotiny. Je vtipný, ale umí přejít k melancholii; píše lehkým perem, ale dotýká se velkých témat. Je zjevné, že se svými postavami žije, a snad právě proto mu čtenář věří, podléhá a užívá si každou větu. Je lhostejné, jestli právě čteme povídku o soužení válečného veterána, o vášnivém milostném vzplanutí dvou přátel, nečekaném objevu mladého nadšeného surfaře nebo o sloupkaři z maloměsta, který starosvětsky komentuje moderní svět. Každý příběh nás přenese do zcela jiného světa, jedno je jim však společné: nevyslovené připomenutí, že i když zdánlivě stojíme nohama pevně na zemi, je dobré mít na zřeteli, že země umí být zrádně vratká.
Obálka knihy i anotace jsou převzaty z webu www.dominoknihy.cz.
Stále narůstající kupa recenzních výtisků u mě přes léto vyvolala opravdu zběsilé čtenářské tempo, za které jsem moc ráda. Teď v září trochu opadlo, z mnoha důvodů, ale věřím, že se časem vše vrátí do normálu a že se na těch deset knížek měsíčně zase dostanu. Přesně tolik jsem jich totiž přečetla v červenci, a přijde mi to jako super počet.

Kolik knih přečtete za měsíc vy? A kolik byste přečíst chtěli? 😊

Prázdniny jsem zahájila skvělou, ba přímo úžasnou a podle mě zatím nejlepší knihou od Karin Slaughter. Pieces of Her byla thrillerem par excellence, přesně takhle si tenhle žánr představuju a tenhle kousek proto všem fanouškům napínavého čtení doporučuju. Za recenzní výtisk moc děkuji knihkupectví Oxford Bookshop!
Oproti tomu novinka nakladatelství Jota Život zn. Hygge je romantika jako vyšitá. Ale taková ta chytřejší, vtipnější, motivační... nikoliv plytká a bezduchá. Podle mě má v sobě tahle knížka úchvatnou atmosféru pohody a klidu a skvěle se hodí na delší podzimní večery s čajem, huňatou dekou a spoustou svíček.
S romantickou literaturou musím nakládat opatrně, přeci jen to není můj klasický žánr, takže jsem navázala čtením psychothrilleru Stíny nad zálivem. Autorka si mě ihned získala a už jsem si od ní pořídila i další knížku, protože Stíny jsou parádní studií jedné nešťastné události a jejích dopadů na životy dvou rodin.
Na můj vkus až moc dlouho jsem nečetla žádnou knihu s tématikou druhé světové války, a kdo mě zná, ten ví, jak moc tuto literaturu vyhledávám. Byla jsem proto moc ráda, že jsem dostala možnost přečíst si novinku od nakladatelství Cosmopolis Chlapec, který přežil pochod smrti. Kniha graficky naprosto boží, obsahově nesmírně silná. Pro ty z vás, které druhá světová válka zajímá, naprostá nutnost.
Na vlně nakladatelství Cosmopolis jsem pokračovala i nadále, a sice s jejich letní novinkou Normálně jiní. Pro fanoušky knih Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala je tenhle titul skoro povinnou četbou. Je to milý, něžný text o první velké lásce, která je vystavena příliš těžkým zkouškám. Ačkoliv jsem po dočtení nadšením poněkud šetřila, zpětně na knížku vzpomínám s velkou čtenářskou láskou.
Další kniha byla bohužel velkým zklamáním. Navždy od Mayi Sinay je šablonovitá romantika, není ani trošičku originální a je psána hodně jednoduchým, až takovým dětinským stylem. Pro jemné duše možná prima čtení, pro mě bohužel jeden z největším omylů letoška.
Naopak Dítě svobody mě dokázalo neuvěřitelně překvapit. Má očekávání nebyla vysoká, nicméně dostala jsem velmi svižný thriller s originálním námětem, působivými postavami a spoustou zajímavých témat jako jsou sekty či zločinecké klany. Pokud vám kniha zatím unikala, doporučuji po ní mrknout, mohla by vás zaujmout.
Morgenland bylo moje první setkání s českým autorem Richardem Sklářem. A proběhlo na jedničku. Kniha mě zaujala nejen po stránce děje a příběhu, ale především díky nesmírné jazykové síle textu. Ten je místy děsivý, místy smutný, místy vtipný... Má v sobě zkrátka to nejlepší, co do něj šlo vtisknout. Pokud vás čeští autoři baví, Richarda Skláře byste v žádném případě neměli vynechat.
Na Zoopisník Miroslava Bobka jsem se nesmírně těšila, ale kvalita knihy mě dokázala i přesto mile překvapit. A to podotýkám, že má očekávání rozhodně nebyla skromná. Zoopisník je plný chytrých, poučných, dojímavých i veselých textů, které jsou navíc doplněny o naprosto skvostné fotografie. Skutečně doporučuji všem bez výjimky, a také například jako dárek bude tahle kniha jednoduše skvělá.
Poslední červencová kniha, a sice Copycat od Alex Lake, byla, souzeno zpětně, pořádným thrillerovým průměrem. Během čtení mě sice bavila, ústřední myšlenka mi přišla zajímavá, ale zpětně mám problém dát dohromady děj, rozuzlení, a koneckonců i mé celkové dojmy z knihy. Takhle dobrý thriller na čtenáře určitě nepůsobí. Pro ty z vás, kdo tento žánr nečtou pravidelně, je Copycat prima volbou, pro častější konzumenty thrillerů ale bude spíše všední záležitostí, která mezi dalšími knihami snadno zapadne.
Už to skoro mám! Poslední dohánění přírůstků je tu. Tentokrát se podíváme na červenec. Ten byl na nové knížky velice chudý, o to pekelnější ale byl srpen, který se mi... chtěla jsem říct, že se mi vymkl z ruky, ale nebyla by to tak docela pravda. V srpnu jsem si chtěla udělat radost, a tak jsem si ji udělala. A radost, to jsou desítky nových knih, žejo. Ale o tom až příště. Dnes ve stručnosti o prvním prázdninovém měsíci.
Vidíte správně, v červenci mi do knihovny přibyly jen a pouze dvě knížky, a to ještě dárky. O prázdninách totiž slavím svátek, a tak jsem si od rodiny vyprosila doplnění této romantické edice od nakladatelství Argo. Kromě Hotýlku v údolí Loiry mi chyběly jen tyto dvě krásky, takže mám radost, že si ke mně konečně našly cestu.
Zasněženou svatbu se ušetřím na období Vánoc, jelikož jsem od této autorky před lety četla setkání o Vánocích, a to právě o Vánocích, a vzpomínám na to jako na skvělý zážitek. Něco podobného bych si ráda zopakovala letos, tak snad se mi to podaří. Poslední roky se mi totiž stává, že mám na Vánoce nachystané vánoční knížky, a pak čtu krváky 😂
Léto s vůní čerstvého chleba jsem chtěla stihnout v srpnu, ale nakonec na to nebyla ta správná nálada. Tak dá-li Bůh, přečtu si ji společně s předchozí knihou Ostrov s vůní čerstvého chleba o příštích prázdninách.
A to je vše! Dnes to bylo superrychlé, ale věřte, že srpen takový rozhodně nebude :)

Jaké nové knihy přibyly v červenci vám? Krotíte se, nebo s radostí nakupujete?

B. A. Paris. Za zavřenými dveřmi. Nebojím se říct, že jde skoro až o fenomén posledních měsíců. Tenhle psychothrillerový hit četl snad každý. Já s knihou počkala až do chvíle, kdy prvotní nadšení poněkud opadlo a kdy už na nás tenhle titul nevyskakuje na každém rohu a blogu. A takhle... přečtení knihy rozhodně nelituju, bavila mě, slupla jsem ji jako malinu, a rozhodně patří k tomu lepšímu, co tento žánr nabízí. Na druhou stranu ale je ale v knize pár věcí, které mi neseděly, a které podle mě jinak kvalitně promyšlený příběh trochu srážejí. 

Patříte k té čtenářské většině, která už Za zavřenými dveřmi četla? A co na knihu říkáte? Budu ráda, když se podělíte o svůj názor a své dojmy dole v komentářích 😍

Každý zná někoho, jako jsou Jack a Grace. On je atraktivní a bohatý, ona má šarm a eleganci. Možná je nechcete mít rádi, ale máte. Rádi byste poznali Grace blíž. Jenže to je velmi obtížné. Ti dva jsou totiž nerozluční. Někdo by to mohl nazvat pravou láskou, jiný by se mohl ptát, proč Grace nikdy nezvedá telefon. Nebo proč s vámi nikdy nejde na oběd, pokud s ní není i Jack. A proč jsou na jednom okně mříže. Někdy může být dokonalé manželství jen jednou velkou dokonalou lží.
Na úvod musím říci, že naprosto chápu, proč se tahle záležitost lidem tolik líbí, ale jedním dechem dodat, že jsem, mám-li být upřímná, čekala ještě trochu větší pecku. Doufala jsem, že mě autorka něčím absolutně odrovná, že mě přesvědčí o tom, že tohle ještě nikdo nevymyslel nebo nezpracoval stejným způsobem, to se ale tak úplně nenaplnilo. Jenže to je dost možná jen můj osobní problém, protože čím více o knize přemýšlím, tím více zjišťuju, že mi v ní chybělo ono nedefinovatelné, nepopsatelné "něco", které je nekonečně subjektivní a které právě vy můžete v knize najít měrou vrchovatou. A které jsem si já asi sama částečně vytvořila hodně vysokým očekáváním.
Jedno se ale musí B. A. Paris bez sebemenších výtek nechat. A to je schopnost udržet čtenáře v napětí i ve chvíli, kdy vlastně vědí, co se přesně stalo. Páni. Celý příběh je tak nehorázně čtivý! Tahle kniha je pro mě synonymem pro ono oblíbené "nejde odložit". Tohle fakt nejde dát z ruky. Já jsem knihu četla v docela rušném období, a stejně jsem ji dokázala přelouskat za jeden, možná dva dny. Četla jsem, kdykoliv jsem měla příležitost, a zoufale nerada jsem od vyprávění odcházela za povinnostmi.
Dále také velice oceňuju délku knihy, která je v mém měřítku docela krátká. Vážím si toho, že se autorka nesnažila příběh za každou cenu natáhnout, protože ne vždy má podobné protahování děje smysl, a konkrétně knize Za zavřenými dveřmi ona údernost a strohost vysloveně prospívá.
Hodnotit samotný příběh a jednotlivé postavy je skutečně nesmírně těžké bez spoilerů. Možná snad i nemožné. Proto další text týkající se jednotlivých postav příběhu zabělím a varuji vás - čtěte na vlastní nebezpečí. 
Ale co si budem, stejně jste to už všichni četli 😂
Grace, hlavní ženská postava knihy, mě trochu štvala tím, že mi v určitých momentech přišla až bolestivě naivní, slabá a nevyzrálá. Rozumím sice tomu, že celou věc měl Jack vymyšlenou naprosto precizně a senzačně, ale přijde mi trochu fascinující už jen to, že mu Grace vůbec podlehla a že souhlasila s tak evidentně uspěchaným sňatkem. Já bych do něčeho podobného - a tak jednoznačně podezřelého a divného - rozhodně takhle bezhlavě neskočila, na druhou stranu, charakterově jsem Grace asi zásadně nepodobná, a proto jí mohu těžko rozumět.
Jack je pak slizák par excellence, scény s ním mi byly opravdu nepříjemné a dokázala jsem se vcítit do úzkosti a beznaděje, kterou prožívala jeho žena.
Hodně mě pak bavilo vylíčení Graceiny sestry Millie a celkově využití postavy s Downovým syndromem nikoliv jako figurky, ale jako člověka, který samozřejmě dokáže i přes svůj handicap racionálně uvažovat, zapojovat se do života a vyhodnocovat nejrůznější nestandardní situace, a to i ty vysloveně extrémní. Jsem opravdu ráda, že se autorka nebála ukázat světu, že s lidmi trpícími Downovým syndromem nemusíme - ba přímo nesmíme - komunikovat jako s někým méněcenným. Myslím, že postavu Millie si musel každý čtenář zamilovat, a já jsem rozhodně nebyla výjimkou.
Co mě samotnou překvapilo, to byl závěr, který mi i přes určitou velkolepost a okázalost nepřišel příliš přitažený za vlasy. Navíc podtón posledních vět dodával knize zároveň atmosféru naděje i určité zlověstnosti, záleží na úhlu pohledu.
Jak jsem řekla hned na začátku, jako celek je kniha rozhodně jedním z kvalitnějších psychothrillerů, navíc se věnuje důležitému a aktuálnímu společenskému tématu a ukazuje ho v opravdu hrubém a nemilosrdném světle. A to je potřeba. Přidejte k něčemu podobně silnému ještě naprosto neskutečně čtivý styl vyprávění a máte kouzelný recept na perfektní thriller, voilá.
Naprosto rozumím vlně nadšení a přidávám se ke spokojeným čtenářům, kteří Za zavřenými dveřmi rádi doporučí ostatním.

Název knihy (originál): Behind Closed Doors
Název knihy (česky): Za zavřenými dveřmi
Autor: B. A. Paris
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 264
Možná mám štěstí na výběr knih, ale zdá se mi, že se v poslední době v žánru thrilleru blýská na zářné časy. Nechápejte mě špatně, já thrillery miluju odjakživa a vždycky jsem zbožňovala i tu jejich poněkud konzumní tvář, kdy hltáte jeden napínavý příběh za druhým a ani vám tolik nevadí, že není vždy superoriginální. Ale za poslední rok se mi dostávají do ruky thrillerové skvosty, které dalece překračují nároky na tento žánr kladené. Objevují se ožehavá společenská témata, psychologie postav jde do větší hloubky... thrillery už prostě nejsou jen procedurální studií zločinu, ale spíše analýzou společnosti a lidí samých. A novinka V dobrém i zlém je zatím asi jedním z nejhloubavějších a nejnosnějších napínavých příběhů, jaké jsem četla. 
Slyšeli jste už o V dobrém i zlém? Láká vás tento psychothriller? Nebo podobné čtení nevyhledáváte? Budu ráda, když se o názor podělíte dole v komentářích 😊

Za poskytnutí knihy V dobrém i zlém k recenzi moc děkuji Marii z nakladatelství Cosmopolis 💖

Napínavý psychothriller plný nečekaných zvratů, který provokativně odhaluje temnou stranu manželství, mateřství a přátelství. Bezmezně milující manželka, oddaný manžel, opečovávané dítě. Američané Merry, Sam a Conor jsou perfektní rodina, žijící na perfektním místě. Merry si domácký život nemůže vynachválit – pečení, práce na zahradě, péče o malého syna. Sam začíná po odchodu z univerzity s novou kariérou filmaře. Občas se přistihnou, že sami nevěří tomu, jak šťastní jsou. Tady na švédském venkově, kde začínají žít svůj nový perfektní život. Když je v jejich švédském ráji navštíví Merryina kamarádka Frank, stane se okamžitě součástí rodiny. Sblíží se s malým Conorem. A se Samem. Frank a Merry jsou skoro jako sestry, proto Frank okamžitě odhalí věci, které ostatním unikají. Faleš a zradu, kterým se dá při pohledu na tuhle pohádkovou rodinku těžko věřit. Ale jenom Frank ví, co se tady skutečně odehrává... Kdo je manipulátor a kdo oběť?
Tohle byla opravdu síla. Kniha V dobrém i zlém prozkoumává ta nejtemnější témata týkající se lidských vztahů, přátelství, mateřství, manželství... Témata, o kterých se lidem nechce mluvit, a snad ani přemýšlet.
Samotný příběh je jako celek velmi uvěřitelný, skutečně by mohl být ze života. Autorce se podařilo vyvarovat kudrlinek, které by ho posouvaly do nereálné roviny. Snad jen samotný závěr se dá považovat za maličko překombinovaný, ale nikoliv ve smyslu rozuzlení, ale spíše ve smyslu chování postav. Na druhou stranu, jednotlivé charaktery v tomto vyprávění jsou tak příšerně komplikované, že se asi i tomuto zakončení dá vcelku bez problému věřit.
Psychologie postav, ta je v této knize jednoduše dechberoucí. Autorka se nebojí nahlédnout do těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli a otevírat otázky mateřské (ne)lásky, ochoty podvádět, lhát a klamat, a dokonce i schopnosti zabíjet. Vybranými tématy jde kniha skutečně až na dřeň lidské povahy a odhaluje ty nejhlubší a nejsložitější pohnutky, které v našem životě ovlivňují a řídí jednotlivá rozhodnutí. Ano, komplikované je vskutku to správné slovo... Na události v knize budete potřebovat své nejrůznější čtenářské osobnosti, nejrozmanitější čtenářské schopnosti, pestrou škálu emocí, díky kterým každé postavě porozumíte. Musíte se připravit, že čtení vás vyždímá, zdrtí, že budete potřebovat číst pořád dál, ale zároveň budete chtít knihu odložit a všechno to rozdýchat. Jenže dočtením textu to nekončí. Až knihu zavřete, budete o ní přemýšlet, budete si o ní chtít povídat, v hlavě vám bude vrtat neuvěřitelná spousta detailů.
Jo, je to vážně zážitek.
Blíže se vyjadřovat k jednotlivým postavám je mírně ošidné, protože se musím vyvarovat spoilerů, a to není jednoduché. Všem je ale asi jasné, jak zásadní roli hraje v tomto vyprávění manipulace. Postavy manipulují sebou navzájem, ale také autorka obratně manipuluje čtenářem a postrkuje ho do role a do pozice, ve které ho chce mít ona sama. Vše je důmyslné, inteligentní, nepřehnané. Udržet takto komplexní a propletený příběh v podobně rozumné a oduševnělé rovině je podle mě naprosto mistrovský kousek.
Co mě na samotném textu nepatrně rušilo, to byla absence přímé řeči. Ona tam jako taková je, ale je díky chybějícím uvozovkám poněkud schovaná, což vede k tomu, že si čtenář někdy větu jednoduše musí přečíst dvakrát, aby si ujasnil, jaké je její sdělení. Na druhou stranu, tato skutečnost vychází ze samotného originálu (který jsem si poněkud neprozřetelně opatřila, načež jsem dostala možnost užít si knihu v češtině), takže její přenesení do češtiny naprosto chápu. Není to nic, co by vás ze čtení vyloženě vytrhovalo, jde spíše o takovou specifický způsob, jak z textu samotného vytáhnout tu sugestivní úzkost a nejistotu, která čtenáře během čtení svírá a která je v některých momentech vysloveně nepříjemná (myšleno v pochvalném slova smyslu, má to být pořádně nepříjemné).
V dobrém i zlém je jednoduše úžasně kvalitní kniha, která je ve své podstatě strašně krásná a je ojedinělým čtenářským zážitkem. Na druhou stranu o něčem podobném jen těžko můžete prohlásit, že je to pěkné a milé čtení.
Jenže přesně takové knihy já ráda. A věřím, že i vy. Pokud si chcete popřemýšlet, pokud máte energii na trochu čtenářské úzkosti a pokud hledáte thrillery, které se neženou za senzací, ale pozvedají tento žánr k piedestalu jazykově vyspělých a myšlenkově bohatých titulů... V dobrém i zlém v knihkupectví nenechte.

Knihu V dobrém i zlém můžete samozřejmě koupit přímo u nakladatelství Cosmopolis!

Název knihy (originál): You Were Made For This
Název knihy (česky): V dobrém i zlém
Autor: Michelle Sacks
Rok vydání (originál): 2018
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 296
Fanoušci Ruth Ware se konečně dočkali! Na začátku září totiž u nás vychází její další kniha, tentokrát velmi vychvalovaná Hra na lháře. Recenze slibují pořádně napínavé čtení plné strašidelných chvilek a zlověstných momentů a přisuzují knize charakter klasické anglické detektivky.
Já jsem na další autorčinu knihu moc zvědavá, protože se mi její příběhy i přes určitou rozvláčnost a místy i předvídatelnost líbí. Uvidíme, zda mě Ruth Ware dokáže v této novince překvapit něčím novým, nebo zda se bude držet své typické šablony vyprávění. Já pevně doufám v to první.
Co Vy a Ruth Ware? Těšíte se na její novou knížku, nebo vás tato autorka nechává chladnými?

Knihu Hra na lháře vydává nakladatelství Leda 4. 9. 2018 


HRA NA LHÁŘE MÁ JEDNODUCHÁ PRAVIDLA: VYSLOV LEŽ! – NA SVÉM VÝMYSLU TRVEJ! – NENECH SE NAČAPAT! V chladném červnovém ránu se na anglickém pobřeží prochází kdosi z místních lidí se psem. Zvíře vyhrabe věc, kterou jeho paní zpočátku považuje za trouchnivou větev, po chvíli ale zjistí, že se jedná o cosi podstatně zlověstnějšího. Hned nazítří dostanou tři mladé ženy žijící v Londýně – Fatima, Thea a Isa – textovku, kde stojí pouze dvě slova: „Potřebuju tě!“ Isa a její kamarádky kdysi v internátní škole hrávaly takzvanou hru na lháře: vykládaly smyšlené historky spolužačkám, učitelkám a vlastně kdekomu. Jenomže jejich poťouchlá zábava se neobešla bez následků, a tak dívky vyloučili ze školy. Po téměř dvou desetiletích je volá zpět Kate, poslední ze čtveřice nerozlučných přítelkyň. Nebude to ale sentimentální setkání po letech. Roky bájného lhaní si vyžádaly svou daň a teď je třeba uvést věci na pravou míru – hra na lháře má totiž ještě tahle dvě pravidla: NIKDY SI NELŽEME NAVZÁJEM! – POZNEJ, KDY S LHANÍM PŘESTAT!
A je to tu! Prázdniny utekly jako voda, a je tu nový měsíc a s ním hlavně nový školní rok. Doufám ale v to, že si i v září dokážu udělat čas na čtení jako doposud. Můj plán pro první podzimní měsíc je jednoduchý - přečíst co nejvíce knih a pokusit se splnit alespoň část svého seznamu. Už jsem se totiž naučila, že se mé čtenářské chutě mění ze dne na den, navíc když dorazí recenzní výtisk, dostane automaticky přednost. Skálopevně plánovat proto nejde.

Co vy a začátek nového školního roku? Znamená pro vás návrat do školních lavic, nebo už máte studentské roky za sebou? Jak se těšíte na podzim? A co plánujete číst? Dejte vědět v komentářích! 😊

Jako první tu mám nachystanou knihu od Sharon Bolton, druhý díl její série s Lacey Flintovou Tak to je, tak to bude. S Lacey jsem se naposledy potkala tuším v červnu, a už se mi po ní docela stýská, takže se těším na její další zběsilé dobrodružství. 
Hodně teď jedu na české vlně, proto je v mých plánech zastoupena tuzemská literatura hned třemi knížkami. Nejprve tu mám Petru Soukupovou, do které jsem se v srpnu naprosto zamilovala a od zaklapnutí knížky K moři se nemůžu dočkat, až se pustím do jejího dalšího díla. Na září jsem vybrala knihu Zmizet.
S dalšími dvěma českými autorkami, Viktorií Hanišovou a Jakubou Katalpou, se letos na podzim setkám poprvé. Mám tu připravenou Anežku od Hanišové a Němce od Katalpy a na obě se moc těším. Nedokážu ovládnout svá očekávání a doufám, že mě autorky nezklamou.
Předposledním kouskem je jedna z novějších odeonek, Kde kvete tráva od Han Kang, na níž mě nalákala hlavně Hanka (Hanka the bookworm). Už z prvních řádků je patrné, že je to hodně specifický a svérázný kousek, takže jsem napnutá, jak to na mě zapůsobí.
A na závěr tu mám dlouhodobý rest, Hluboký hrob od Steva Robinsona, který se mi doma povaluje už věky. Teď jsem si od autora dokoupila další dva díly této genealogické série, takže jsem si řekla, že je načase s tím pohnout. Snad se mi to v září povede.

Výroční články jsou fajn z mnoha důvodů, a jedním z nich je ten, že si člověk nečekaně často připomene, že je zas o rok starší... Pamatuju si to jako včera, když sepisovala článek k loňskému Dni nepřečtených knih. Byl to jen měsíc, co k nám do rodiny přibyl Arnold, nejpříšernější kočičí satáně a taky největší miláček. Vešel se tenkrát úplně všude a jeho hledání občas byla celorodinná akce na dvě hodinky. Sedím tu dnes, Arnold se válí u mě na stole a je to už velkej kočičí chlap, frajer, co si každýho hned omotá kolem packy - neznám člověka, kterej by si ho nezamiloval.
Utíká to.
Tak, tohle ale samozřejmě není zamyšlení nad tokem času, ale článek o tom, co jsem si letos připravila na čtení. Přestože plánuji readathon, vím, že to asi nebude moc slavné, příští týden mě čekají velké životní změny a ty poslední dny jsou hodně hektické. Nicméně nějaké ty cíle mám, tak na to pojďme společně kouknout.

Budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o váš výběr pro letošní Den nepřečtených knih... Do jaké z dlouho odkládaných knížek se pustíte vy?

Jako hlavní cíl jsem si vytyčila dočtení třetího dílu Harryho Pottera, anglické vydání Vězně z Azkabanu. Zní to až humorně, ale já už ho mám rozečtený od dubna loňského roku, což mi přijde prostě úsměvné a ráda bych se čtením pohnula. Bohužel, dostala jsem se v ději do takového nijakého momentu, kdy mě moc neláká pokračovat ve čtení a nemůžu se tak prokousat k něčemu záživnějšímu. Snad to tedy v rámci DNK zlomím.
Pokud by celý den proběhl klidněji, než jak to zatím vypadá, ráda bych se pustila i do dalšího dílu klasické série Letopisy Narnie, konkrétně do čtvrtého příběhu o princi Kaspianovi.
A jako takovou zálohu pro případ, že by mě slavné pohádkové příběhy nebavily, mám připravenou také klasiku v podobě útlé knížky Petr a Lucie, a taky trochu české literatury zastoupené Jiřím Hájíčkem, jehož Selský baroko jsem nedávno nakousla jako e-book a od té doby se těším, až budu moci v příběhu pokračovat s papírovou knihou v ruce.
Jak to celé vyjde nebo nevyjde, to netuším, ale doufám, že si poslední prázdninový den po čtecí stránce všichni užijeme. Příjemné čtení vám všem! 📖
Tak už to konečně s těmi mými resty není tak špatné. S koncem prázdnin si dovolím poslední ohlédnutí za letošním prosluněným červnem, který kromě úžasného počasí přinesl i hromádku bezvadných knížek, které bych ráda doporučila dál.
Červnové čtení jsem zahájila se žhavou novinkou od nakladatelství Domino, zatím posledním dílem série s Lacey Flintovou od S. J. Bolton, knihou Temné říční proudy. Jak už to u Sharon bývá, i zde se dočkáme naprosto strhujícího vyprávění, které vás od prvního momentu drží u čtení jako přikované, a nepustí vás do posledního řádku. Hrozivé, a zároveň nádherné prostředí Temže je jen třešničkou na dortu.
Od thrillerů jsem odbočila k nesmírně silnému lidskému příběhu plnému lásky, oddanosti a přátelství. Slunečnice, ač kniha smutná a teskná, vás zvláštním způsobem pohladí po duši. Sarah Winman se mi zapsala do srdce a já se nemohu dočkat, až si ho nechám zlomit i jejími dalšími knihami.
A zpět k mému oblíbenému žánru. Prvotina mladé české spisovatelky Anny Musilové byla jedním z mých největších těšení letošního roku. Nemohla jsem se dočkat, až budu debut své milé přítelkyně držet v ruce... Dočkala jsem se v druhé polovině června a rovnou jsem se do knihy Černooká zamilovala. Aniččin jazykový projev je nesmírně vyspělý, květnatý, vyprávění je plné momentů, které nečtete, ale prožíváte. Ač má kniha v popisu zaměření na čtenáře young adult, já si troufám tvrdit, že tahle knížka potěší i ty starší z nás a že tak svůj zamýšlený žánr výrazně přesahuje.
Novinka nakladatelství Jota Chovejte se jako kočka, to pro mě byla čtenářská povinnost. Jsem veliký kočkomil, takže mi tato malá útlá knížka nemohla uniknout. Návod jak žít podle koček je vtipný, ale také poučný a inteligentní. Odráží se v něm autorova láska ke kočkám i odhodlání prožít svůj život jinak, než v běhu.
Velkým překvapením pro mě byla novinka od nakladatelství Moba, young adult dystopie Ink. Tahle kniha dalece, ale opravdu dalece vybočuje z mého čtenářského záběru, přesto jsem si ji užila, bavila mě, a díky konci se samozřejmě nemůžu dočkat dalšího dílu, který naštěstí vyjde ještě letos. Mobě se navíc fenomenálním způsobem podařila obálka, která je zkrátka přenádherná.
Celý měsíc jsem uzavřela parádní sci-fi Na odvrácené straně. A bylo to dokonalé. Zvrhlé, nesmírně legrační, drsné, místy snad až nechutné, plné tragikomických okamžiků i naprostých absurdit. Tahle kniha bez výjimky dostála tvrzení, že je to ta správná volba pro fanoušky Quentina Tarantina. Je! Na odvrácené straně určitě není čtení pro každého, ale pokud vám poněkud temný humor sedí, bude se vám líbit.
Dítě svobody pro mě dost možná zůstane největším překvapením letošního roku. Ke knize jsem přišla trochu jako slepá k houslím a vůbec jsem netušila, co mohu očekávat. Ke čtení jsem proto přistoupila s jedním z nejčistších štítů poslední doby, protože jsem o této novince nevěděla vlastně nic. A zůstala jsem koukat, jak příjemné čtení to bylo.

Velké poděkování patří Knihám Dobrovský za to, že jsem od nich výtisk knihy Dítě svobody dostala k recenzi 💗

Svoboda Oliverová má spoustu tajemství. Žije v malém městě v Oregonu hlavně sama pro sebe. Pár jejích přátel a sousedů ví, že pracuje v místním motorkářském baru; vědí, že je každý týden zadržena pro pití alkoholu na veřejnosti; vědí, že je drzá, zábavná a nebojácná. Co nevědí, je, že Svoboda Oliverová je falešné jméno. Nevědí, že před dvaceti lety byla zatčena, když zabila svého manžela, policistu. Nevědí, že dala své dvě děti k adopci. Nevědí, že je nyní v programu na ochranu svědků a každý den lituje, že tehdy udělala dohodu s FBI, kvůli níž přišla o děti. Jednoho dne se dozví, že její dcera zmizela, možná byla unesena. Odhodlaná zjistit, co se stalo, Svoboda sedá na motorku a míří do Kentucky za dcerou. Dává v sázku svůj život a odkrývá léta střeženou identitu. A nebezpeční není málo: pomstychtivá rodina jejího bývalého manžela; bývalá spoluvězeňkyně i rodina, která adoptovala její dcery.
Dítě svobody je ze všeho nejvíc pořádně akční thriller plný drsných scén a velmi zajímavých vztahových propletenců. Autorka v něm důmyslně pracuje s událostmi minulými a současnými a vytváří tak působivý a komplexní mozaikový obraz, v němž do sebe ve finále všechno dokonale zapadne. Vyprávění však zůstává zamotané přiměřeně a čtenář se ve vývoji událostí snadno zorientuje.
Ústřední postava Svobody Oliverové je pořádná drsňačka, a je jedna z těch, které člověku trochu lezou na nervy. Na druhou stranu je ale napsaná tak, že si vás zvláštním způsobem získá, probudí ve vás soucit a sympatie a vy jejímu divokému tažení z celého srdce fandíte. Já si ji oblíbila i přes tu neskutečnou spoustu klišé, kterými je tato postava obalená – ať už to vezmeme přes její alkoholismus, nevymáchanou pusu, nebo naprosto iracionální zbrklost.
A drobná odbočka k překladu - možná bych ocenila, kdyby Svobodino jméno zůstalo ponechané v originálním zněním, přeložené do češtiny přece jen působí trochu zvláštně... Na druhou stranu rozumím dvojakému významu samotného názvu knihy, takže chápu, co překladatele k tomuto kroku vedlo.
Na celém příběhu jsem jako čtenář ocenila především svižný, ale nikoliv zběsilý spád vyprávění, poctivou stavbu děje a vynikající budování atmosféry napětí a strachu. Samotné finále knihy bylo vysloveně grandiózní, nicméně tomuto příběhu prostě slušelo. Oceňuju taky určitou snahu o realistický závěr celé věci, která z podstaty je trochu přitažená za vlasy, a líbí se mi, že autorka odolala čistě patetickému hollywoodskému happyendu.
Zajímavá je i autorčina práce se zakomponováním nejrůznějších motivů a témat do příběhu. Máme tu problematiku sekt, motiv zločineckých rodinných klanů, otázku viny a taky sebeobětování, které mělo vést ke šťastnému konci, ale nakonec se zcela vymklo z ruky. 
Mě osobně nejvíce bavil motiv věnující se sektě, který byl zpracovaný prostě skvěle – velice temně, úzkostně, až tak nějak zlostně… Bavily mě také pasáže věnované rodině zločinců pronásledujících Svobodu, tyto části textu snad byly až trochu nadneseny a měly v sobě takový tragikomický podtón, nicméně do příběhu zapadaly skvěle a rozhodně jej obohacovaly.
Dítě svobody je ideální kousek pro milovníky akčních a drsnějších knih, a také fanoušci tématiky sekt si rozhodně přijdou na své! Pro mě osobně kniha představovala velmi milé překvapení, a její čtení jsem si užila od začátku až do konce.

Knihu Dítě svobody koupíte v Knihách Dobrovský.

Název knihy (originál): Freedom's Child
Název knihy (česky): Dítě svobody
Autor: Jax Miller
Rok vydání (originál): 2015
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 370
Zdroj anotace: www.knihydobrovsky.cz
Levné knihy a recenzní výtisky. To byl můj červen v přírůstcích. Zvláště Levné knihy mi v poslední době dávají zabrat, protože nabídka je čím dál lepší a jen těžko se těm krásným titulům odolává. Zvláště mě baví jejich anglická sekce, a to jsem ještě ani nenavštívila všemi tolik opěvované Budget Books. Chystám se tam v září a upřímně, už šetřím. Ale nespěchejme do podzimu, dnes se podíváme ještě na letní novinky.

Prozraďte mi v komentářích, jaké skvělé knihy jste v poslední době v LK pořídili vy a zda už jste stačili navštívit Budget Books? Nebo dejte vědět, zda jste některou z dnes zmiňovaných knih již četli a jak se vám případně líbila.


Začátek měsíce, ten se nesl ve znamení Levných knih. Po dlouhém rozmýšlení jsem totiž vyrazila pořídit Červený vrch od oblíbené autorky Jamie McGuire. A co jsem v Levných knihách neobjevila, naprosto úžasný komiks 101 Dalmatinů, který jsem tam prostě nemohla nechat. Přiznávám, že už jsem se do něj chtěla mnohokrát pustit, ale stále odolávám a šetřím si ho, protože je prostě nádherný.
Na začátku června mi také dorazila výhra z instagramové soutěže u mého oblíbeného @bury_booknerd, u kterého jsem vyhrála knihu Hotová zlodějka. Na tenhle kousek jsem slyšela dost rozporuplné názory, takže jsem hodně zvědavá, jak zapůsobí na mě 
Následovala pořádná porce recenzních výtisků. V červnu mě zásobovala hlavně Bára z nakladatelství Grada – Cosmopolis, která mi poslala pořádný balík jejich novinek. Jedna kniha byla odlišnější než druhá, všechny ale nesmírně povedené, takže je ráda doporučuji dál. Stíny nad zálivem jsou skvělým psychologickým románem o životě jedné malé komunity a dávné tragédii, která životy jejích aktérů nikdy neopustí. Morgenland je vynikající český počin od známého Richarda Skláře, odehrává se ve dvou rovinách – současnosti a za druhé světové války, a je to nejen napínavé, ale taky jazykově naprosto úchvatné čtení. Zoopisník Miroslava Bobka zase čtenářům přináší veselé, vtipné, poučné, zajímavé, ale také smutné příběhy ze zvířecí říše. Poslední novinkou z Cosmopolis pak byl Chlapec, který přežil pochod smrti od Pavla Taussiga, která čtenářům předestírá velmi silný životní příběh chlapce, který v jedenácti letech zažil pochod smrti. Kniha je navíc skutečným grafickým skvostem plným dobových dokumentů, díky čemuž vyčnívá z řad příběhů z druhé světové války a čtenáři poskytuje opět o něco hmatatelnější vjem z příběhu, který se na stránkách knihy odehrává.
📖 Recenze - Zoopisník Miroslava Bobka
Lucka z nakladatelství Jota mi v červnu poslala skvělou romantickou knížku Život zn. Hygge. Tohle sladké vyprávění mě mile překvapilo, jedná se o inteligentní a inspirativní román pro ženy, z něhož dýchá pohodová a příjemná atmosféra.
Také další novinka byla recenzním výtiskem. Tentokrát mi jej poslala sama autorka, Maya Sinay. Bohužel, její kniha Navždy mě vcelku zklamala, příběh byl plný klišé, neměl pro mě žádný strhující či překvapivý vývoj, a navíc byl psán až téměř dětinským jazykem, který postrádal jakoukoliv vyspělost a vytříbenost.
V červnu mi do knihovny přibyla také fyzická podoba hitu letošního května, novinky Ink od Alice Broadway, kterou mi poslalo nakladatelství Moba. Tahle knížka, na které mě baví obsah i obal, je skvělá, a jsem moc ráda, že mi její papírové vydání v knihovně nechybí, protože… panebože, musím to vysvětlovat? Ta obálka se povedla tak neskutečně moc, až to pěkné není.
Z Grady mi v červnu dorazila k recenzi ještě jedna jejich novinka, a sice román pro fanoušky knih Než jsme se poznali a Hvězdy nám nepřály. Kniha Normálně jiní vypráví příběh mladé dvojice, jejíž láska je vystavena překážkám větším, než si oba zaslouží. Přestože jsem si čtení užila, ověřila jsem si, že jsem na zamilované young adult knihy už trochu stará, anebo prostě jen hodně skeptická. Pokud vás ale dvě zmíněné knihy, které čtenáře lákají i na obalu novinky Normálně jiní, bavily, je tahle knížka pro vás to pravé.
Poslední knihou na recenzi bylo v červnu Dítě Svobody, ke kterému jsem přišla jako slepý k houslím v rámci setkání se Sharon Bolton v Knihách Dobrovský, kde si pro blogery nachystali výběr několika novinek k recenzi a já jsem sáhla právě po této. Upřímně, neměla jsem od knížky nijak velká očekávání, ale musím říct, že jsem byla mile překvapená. Je to vskutku originální thriller, kterému nechybí spousta akce, spád děje, a také správná hlavní hrdinka, která je sice drsňačka par excellence, ale která si vás svou svérázností snadno získá.
Měsíc jsem v Levných knihách zahájila, a také ukončila. Neodolala jsem knihám Jamese Carola, z nichž první dvě už sice mám doma v hardbacku, ale chtěla jsem i tu třetí a tak nějak mi z toho vyšlo, že se mi vlastně vyplatí si to celé pořídit ještě jednou v paperbacku. Logika level milion, co vám budu vyprávět.
Ohromnou radost jsem si pak udělala knihami od Jan Ellis. Už mám doma The Bookshop Detective, moc jsem si přála A Summer of Surprises a když jsem v poličce objevila ještě další titul, o jehož existenci jsem neměla ani tušení? Byla jsem nadšená. Teď už mi nádherně zdobí knihovnu a těším se, až se do knížek pustím.
Znám spoustu lidí, kteří mají krátké sloupky Miroslava Bobka rádi stejně tak, jako já. Mít je pohromadě v jedné publikaci, navíc doplněné o skvostné fotografie, je proto vítáno celou řadou milovníků přírody i fanoušků pražské zoologické zahrady. Zoopisník Miroslava Bobka je nesmírně zajímavá kniha tvořená s láskou a nadšením, která by neměla chybět v žádné rodinné knihovničce.

Mnohokrát děkuji Báře z nakladatelství Grada za poskytnutí knížky k recenzi.

Zoopisník ředitele Zoo Praha obsahuje přes sedmdesát kapitol, ve kterých vás autor seznámí s mnoha pozoruhodnými zvířaty a lidmi. Poznáte zákulisí pražské zoologické zahrady a seznámíte se s dobrodružným světem pouští a pralesů. Více i méně vážná témata, která autor podává neotřelou a odlehčenou formou, zakončují překvapivé pointy a poprvé je doplňují zcela unikátní fotografie. Víte, kudy cestují kvakoši? Jak to bylo s lanovkou v pražské zoo? Kdo založil muzeum bobků? Kdy se slaví Světový den luskounů? Jak se daří pražským koním Převalského v Mongolsku? Který živočich je nejrychlejší? Kudy v Kamerunu jezdí Toulavý autobus? Kolik má Zoo Praha zvířecích obyvatel? To všechno a mnohem víc se dozvíte, když si přečtete nový Zoopisník Miroslava Bobka.
Recenzovat knihu plnou esejí věnujících se zajímavostem ze světa zvířat je překvapivě těžké, protože se najednou nemůžu uchýlit ke zhodnocení příběhu a postav a jazyka. Co vám ale můžu říct vcelku jednoznačně: Zoopisník je naprosto skvělá kniha. Naprosto skvělá. A to tak, že přestože jsem se na ni těšila a myslela jsem si, že se mi bude líbit, nenapadlo mě, že mě bude bavit až tak moc.
Obecně mívám s kratšími literárními útvary problém, a faktografické zaměření ho pak samozřejmě většinou ještě umocňuje. Často se musím do čtení nutit a celkově mi většinou trvá čtení podobných knih pěkně dlouho. U Zoopisníku jsem se ale musela ovládat, aby si ho nepřečetla moc rychle. Přelouskat na jediný zátah třetinu knížky totiž nebyl vůbec žádný problém – mám ověřeno.
Jednotlivé eseje, či chcete-li sloupky, jsou vtipné, poučné, ale některé i smutné. Obsahují spoustu zajímavostí a dozvíte se v nich nenásilným způsobem neskutečné množství informací ze zvířecího světa, z prostředí ochrany přírody i ze samotné pražské zoologické zahrady. Texty jsou psané čtivě, nenásilně, velmi lidsky. Přestože se v nich setkáte s exotickými i odbornými tématy, nikdy vám není Bobkovo sdělení cizí, všemu rozumíte, se vším vás seznamuje bez jakýchkoli zmatků.
Jak jsem zmínila – jednotlivé kapitoly jsou doslova nacpané informacemi. Zajímavý fakt střídá zajímavý fakt, nicméně to neznamená, že po dočtení skončíte s hlavou jako pátrací balón a změtí nicneříkajících střípků informací o tom či onom. Kdepak! Miroslav Bobek má neuvěřitelný dar předávat čtenářům informace takovým způsobem, že si skutečně zapamatujete. A to říkám jako někdo, kdo – ač se k tomu nerad přiznává -, občas zažívá to, že podobné množství informací jde jedním uchem tam a druhým ven. V podání Miroslava Bobka si ale všechny zajímavosti pamatuju a nebudu vám lhát, většinu z nich dávám v posledních týdnech k dobru všude, kam vlezu.
Celá kniha je navíc doplněna celou řadou dechberoucích fotek zachycujících krásy zvířecí říše v její urputné divokosti i bezbřehém klidu. Na celé publikaci je naprosto hmatatelná ta láska a nadšení, s níž byla kompletována, a to mě moc baví.
Na závěr snad už jen taková perlička, pana ředitele jsem před lety, v časech mé zašlé novinářské pseudokariéry, měla možnost poznat osobně, a tak vím, jak sympatický, příjemný a vstřícný člověk to je. V souvislosti se svojí novou knihou mi to potvrdil znovu. Když jsem mu po dočtení jednoho ze sloupků poslala e-mail s několika otázkami, jeho odpověď přišla obratem. Uprostřed léta, v pátek, v pět odpoledne. Pokud se tomuhle neříká ochota a nadšení do práce, pak už asi ničemu. Láska ke zvířatům, kterou Miroslav Bobek v srdci má, na vás dýchne nejen skrz stránky jeho nejnovější knihy, ale i v každém koutě neustále rozkvétající pražské zoo. Takže vzhůru do čtení a na výlet.

Knihu Zoopisník Miroslava Bobka můžete koupit u nakladatelství Grada.

Název knihy: Zoopisník Miroslava Bobka
Autor: Miroslav Bobek
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Grada
Počet stran: 288
Dnes pro vás mám další hromádku přečtených knih, tentokrát květnovou. S příchodem léta se moje čtecí tempo nějak zvláštně utlumilo, nevím proč, ale v květnu mi čtení zkrátka nějak nešlo od ruky. I tak jsem zvládla celkem hezkých pět knížek, které vám v dnešním článku ukážu a o kterých už jste ode mě párkrát slyšeli.

První květnovou přečtenou knížkou byli již stokrát opěvovaní Probuzení bohové. Do sci-fi série Sylvaina Neuvela jsem se beznadějně zamilovala, a přestože jsem čekala, že druhý díl bude skvělý, jeho úchvatnost mě dostala víc, než jsem tušila. Byla to paráda a já už se nemůžu dočkat finálního dílu, který bude bez nejmenších pochyb naprosto epický.
Pokračovala jsem zde na blogu již mnohokrát opěvovanou novinkou od oblíbeného autora Simona Mawera. Jeho Prague Spring je dílo bohaté po jazykové i obsahové stránce, v těchto dnech navíc o to zajímavější, že si připomínáme 50 let od událostí srpna 1968. Velice doporučuji!
V květnu jsem také zkusila debutovou sbírku povídek od šestice mladých autorů. Šestero je super hororový začátek pro ty z vás, kdo tenhle žánr teprve zkouší, nebo pro podobné strašpytle, jako jsem já.
Čtvrtou knihou byla v květnu novinka z Domina, božská Madona z hor, která mě ohromila jazykem, prostředím, a samozřejmě osudovým příběhem Marie Vittorie, která v období druhé světové války prožívá těžké chvíle zapříčiněné válečnými událostmi i obyčejnou lidskou malostí.
Měsíc jsem uzavřela opět knihou od Domina, a sice překrásným novým vydáním knihy Už mě vidíš?, která představuje první díl oblíbené série s Lacey Flintovou. Autorka těchto detektivních příběhů je u nás oblíbená, a není vůbec divu. Grandiózní kriminální příběh i živoucí prostředí vyprávění tvoří dohromady charakteristický knižní zážitek, který milovníkům thrillerů umí dopřát snad jen Sharon Bolton.
Mezi letními novinkami nakladatelství Cosmopolis se objevila i nová knížka Richarda Skláře, Morgenland. Pro mě kniha představovala první setkání s autorem, rozhodně však nebylo poslední. Přestože Morgenland rozhodně není žádná oddechovková jednohubka, jeho čtení jsem si nesmírně užila a patří k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době ze současné české literatury ozkoušela. V dnešní recenzi se vám pokusím shrnout všechno, co mě na knize bavilo, i to, co pro mě představovalo trochu zklamání.

Moc děkuji Báře z Cosmopolis za poskytnutí knížky Morgenland k recenzi.

„Nevěř všemu, co vidíš. I sůl může vypadat jako cukr.“ Nevinně vypadající telegram oživí vzpomínky na jednu letní studentskou brigádu před téměř třiceti lety. Odpověď na telegram způsobí zemětřesení nejen v samém srdci Evropy, ale odkryje také mnohem starší souvislosti, patřící k nejstřeženějším tajemstvím třetí říše. Průsečíkem všeho je prastará, až mystická oblast s původním názvem Morgenland… Rudolf Honig, veterán z první světové války, je prostý vesnický kovář ve vesnici Malá Morávka v Jeseníkách. Koncem druhé světové války i u něj doma dojde ke krveprolití, které zásadním způsobem zasáhne do zbytku jeho života. Je zajat, ale před postupující frontou se mu podaří i se svým věznitelem, důstojníkem SS, uniknout. Oba jsou ranění a několikrát přežijí svou smrt. Cesty osudu je vedou do přísně utajené továrny na území dnešního Polska, kde sídlí Vůdcova poslední naděje – zbraň odplaty. Konec války je zastihne na druhé straně Hrubého Jeseníku, nicméně pořád jako oko v hlavě střeží tajemství, svěřené jim nejzáhadnější ženou třetí říše. Ono tajemství v paralelním příběhu prosákne i do dnešních dní a protne se ve vzrušujícím závěru. Většina osob a událostí, vyskytujících se v příběhu, jsou výplodem autorovy fantazie. Ledaže…
Přiznávám to hned na úvod: Tohle asi bude moje nejzmatenější recenze vůbec. Budu se samozřejmě snažit, ale mám z knihy tolik různých dojmů a pocitů, že se mi to těžko předává naživo mým blízkým, natož prostřednictvím omezeného množství řádků zde na blogu. Na jednu stranu je totiž Morgenland naprosto boží kniha, která v mnohém předčila má původní očekávání a celkově mě mile překvapila, na druhé straně je v ní ale dost věcí a okamžiků, které jsou doslova přitažené za vlasy, a které mě proto až tak neoslovily. Na druhou stranu, tušila jsem, do čeho jdu, a nebyla jsem tedy nijak nepříjemně překvapena.
Příběh je v základu rozdělen do dvou dějových linek, jedna je zasazená do válečného období, druhá do současnosti. Nedokážu jednu vyzdvihnout nad druhou, obě jsou podle mě nápadité a skvěle napsané. Jejich střídání je časté, autor tak udržuje v příběhu příjemné napětí a nechává vyprávění zvolna, přesto v žádném případě příliš pomalu či zdlouhavě, gradovat. Závěr knihy je pak vysloveně grandiózní, zároveň mě ale bavilo to, jak všechny okamžiky a vztahy a události dokonale zapadly na své místo, jako poslední dílky puzzle. Vše bylo v mých očích logické a uvěřitelné.
Bohužel, významnou částí děje je i motiv velkého tajemství Třetí říše, které pro mě bylo trochu za hranicí. Jasně, kdo se o válku zajímá, zná různé povídačky a snad až mýty, které Hitlera a celkově druhou světovou válku obestírají, ale já jim nikdy zvlášť neholdovala a téma rozváděné v Morgenlandu mě příliš neoslovilo. Na druhou stranu, pro milovníky konspiračních teorií bude tato rovina příběhu asi celkem lákavá a bude je nejspíše bavit.
Musím také velice ocenit jistě vcelku zevrubnou historickou rešerši, která má za následek naprostou uvěřitelnost vyprávění a absenci velkých dějinných nesrovnalostí, kterých občas býváme v historických knihách svědky. Odmyslíte-li si tu konspirační část, samozřejmě :)
Ani s tvorbou postav nezůstává autor nijak pozadu, a hlavně nesourodá dvojice Rudolf Hönig a jeho věznitel, důstojník SS, je vylíčená bravurně. Jednotlivé charaktery jsou komplikované, mají složitou minulost, nejsou černobílé. Autor jim dopřává patřičný rozvoj a nenechává je ustrnout na jednom místě, v jedné morální škatulce.
Také z jazykové stránky Morgenlandu jsem nadšená, nadšená, stokrát nadšená. Richard Sklář mě svým přístupem k využití českého jazyka současného i minulého naprosto uchvátil. Do textu nenápadně zapojuje dialekty, cizí řeč, propojuje dřívější výrazy s těmi aktuálními… Celou knihu provází naprosto úžasná jazyková rozmanitost a pestrost, odzbrojující květnatost, která ale v žádném momentě nepůsobí strojeně či „frajersky“. Ne, Skláře nevede snaha ohromit čtenáře širokou slovní zásobou, Sklář prostřednictvím jazyka prokazuje obětavou službu knize a příběhu samotnému. Zkrátka ukazuje zcela mistrnou práci a právě výrazová květnatost je jednou z věcí, které mě silně přitahují k dalším autorovým knihám.
Jako celek knihu Morgenland vřele doporučuji dál. Komu? Milovníkům napínavých příběhů, fanouškům českých autorů, čtenářům fikce z období druhé světové války… Cílová skupina této knihy je opravdu rozmanitá. Já si její čtení neskutečně užila, a přestože jsem byla místy zmatená nebo skeptická, představovaly tyto pasáže zlomek knihy. Její naprostá většina je úžasná, ale je to jeden z těch titulů, které každý musí zažít na vlastní kůži, aby ji správně ocenil. Zkuste to taky!

Knihu Morgenland můžete koupit u nakladatelství Cosmopolis.

Název knihy: Morgenland
Autor: Richard Sklář
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 348

Zdroj anotace: www.cosmopolis.cz
Říká se, že léto je okurková sezóna, ale já si dovolím nesouhlasit. Aspoň v nakladatelství Cosmopolis se pěkně činí a na polovinu srpna si přichystali skvělou thrillerovou novinku V dobrém i zlém. Tento titul slibuje pořádně mrazivé čtení plné lží a polopravd, příběh obestřený těžkým dědictvím minulosti a postupné odhalování toho, zda i ve skutečnosti jsou věci takové, jaké se na první pohled zdají. Zkrátka a dobře, tahle novinka je přesně něco pro mě a už se nemohu dočkat, až se k ní dostanu a přečtu si ji, protože u Cosmopolis vím, že pravděpodobně nebudu vůbec zklamaná. Všechno moje těšení pak dovršuje minimalistická, ale velmi sugestivní obálka, která se podle mě povedla na jedničku s hvězdičkou.

Co říkáte, zaujala Vás novinka V dobrém i zlém?

Napínavý psychothriller plný nečekaných zvratů, který provokativně odhaluje temnou stranu manželství, mateřství a přátelství. Bezmezně milující manželka, oddaný manžel, opečovávané dítě. Američané Merry, Sam a Conor jsou perfektní rodina, žijící na perfektním místě. Merry si domácký život nemůže vynachválit – pečení, práce na zahradě, péče o malého syna. Sam začíná po odchodu z univerzity s novou kariérou filmaře. Občas se přistihnou, že sami nevěří tomu, jak šťastní jsou. Tady na švédském venkově, kde začínají žít svůj nový perfektní život. Když je v jejich švédském ráji navštíví Merryina kamarádka Frank, stane se okamžitě součástí rodiny. Sblíží se s malým Conorem. A se Samem. Frank a Merry jsou skoro jako sestry, proto Frank okamžitě odhalí věci, které ostatním unikají. Faleš a zradu, kterým se dá při pohledu na tuhle pohádkovou rodinku těžko věřit. Ale jenom Frank ví, co se tady skutečně odehrává… Kdo je manipulátor a kdo oběť?
Obálka i anotace jsou převzaty z webu www.grada.cz.
Před prázdninami se nakladatelství Cosmopolis vytasilo s celou řadou nesmírně lákavých knížek nejrozmanitějších žánrů. Měla jsem to štěstí, že jsem si jich pár mohla vybrat k recenzi, a biografickému příběhu z druhé světové války jsem samozřejmě nemohla odolat, jelikož, jak už spousta z vás ví, podobnou literaturu vyhledávám.

Báře z nakladatelství Cosmopolis moc děkuji za možnost knihu Chlapec, který přežil pochod smrti recenzovat 💖

V roce 1981 sepsal Pavel Taussig pro svého staršího syna k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. To proto, že i jemu bylo jedenáct, když se ocitl v Osvětimi. Poté přežil ještě tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen a pochod smrti. Při popisování zážitků použil jen své vlastní zápisky. Psal si deník a zážitky od zatčení přes koncentráky do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. S nikým se přitom o nich nebavil, psaním si krátil dlouhou chvíli v nemocnicích v Rakousku, kdy byl ještě přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil. Postupně pak Pavel Taussig text doplnil o poznámky, dokumenty vystavené v koncentračních táborech a těsně po osvobození i o přepis původního deníku, který psal od 4. května 1945 do 27. 7. 1945.
Nebudu to tu dlouze uvádět a rovnou začnu tím méně příjemným. Nehodlám lhát, přestože se mi nesmírně těžce kritizují skutečné příběhy lidí, kteří přežili války (proboha, kdo jsem, abych jejich vyprávění a jeho formu soudila?!), mám ke knize určité výhrady. 
Ta největší výtka se týká obsahu. Tak nějak jsem očekávala, že se v knize setkám s vícero zážitky ze samotného pochodu, že bude čtení trochu syrovější a sugestivnější. Na druhou stranu se zpětně sama sobě divím, protože očekávat něco podobného od zápisků jedenáctiletého chlapce je prostě hloupost.
Vyprávění pro mě bylo místy trochu rozvláčné, pokud to tak mohu vůbec říci - jde přece o skutečné zážitky z války! Jako celek kniha obsahuje hodně povídání o věcech a událostech kolem války, o letech před a po ní. Původně jsem očekávala trochu silnější zaměření na válku samotnou, na druhou stranu ale musím velice ocenit zasazení všech zážitků a dojmů do širšího kontextu. Život prostě nebyl jen válka, jakkoliv zvláštně to zní, a tato kniha to skvěle vystihuje.
Vím, že v nakladatelství Cosmopolis jsou hodně pyšní na grafické provedení knihy, a já se jim vůbec nedivím. Myslím, že nebude nadnesené, když řeknu, že Chlapec, který přežil pochod smrti je podle mě zatím nejlépe graficky vyvedenou knížkou s válečnou tématikou, jaká se mi zatím dostala do ruky. Hned na úvod jsou čtenáři předloženy dvě mapy ilustrující válečné putování Pavla Taussiga, obsah knihy je pak doplněn dobovými dokumenty a fotografiemi. Ty v tomto případě rozhodně nejsou jen "líbivou vatou", pouhým ozvláštněním textu, ale skutečně nosnou součástí vyprávění. Jejich výběr je navíc precizní a jedinečný, zvláště mě zaujaly naskenované úřední dokumenty a samozřejmě celé stránky autorova deníku. Díky těm je celé vyprávění ještě hmatatelnější a reálnější, a je hrozně dobře, že se do knihy dostaly. Celkově proto grafické provedení knížky hodnotím jako jedno z nejoriginálnějších.
Přestože mám, jak jsem zmínila hned na začátku, ke knize pár drobných výtek, je asi jasně patrné, že jako celek se mi velice líbila a že vám ji vřele doporučím. Její originální zpracování povznáší už tak silné a zásadní téma na novou úroveň. Čtenářům, kteří téma druhé světové války, by kniha Chlapec, který přežil pochod smrti, rozhodně neměla chybět v knihovně. A pro ty, kdo s válečným žánrem třeba teprve začínají, je také rozhodně vhodným titulem do začátku, neboť historické události předkládá s ohromující lidskostí, pokorou a upřímností. 

Knihu Chlapec, který přežil pochod smrti můžete koupit u nakladatelství Cosmopolis.

Název knihy: Chlapec, který přežil pochod smrti
Autor: Pavel Taussig
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 208
Než zase všichni spustíte, že je srpen a já se tu hrabu s květnem... já o tom vím! 😂😂😂 Jenže moje obsesivně kompulzivní já prostě nemůže všechny tyhle přehledové články, s nimiž jsem nabrala ten nechutný skluz, vynechat. Prostě to nejde. Takže jsem tu s květnem a věřte, že to postupně dotahuju. V září už to bude všecičko v pořádku 😊
Květen byl recenzní měsíc - veškeré novinky, které mi v knihovně přibyly, byly recenzní výtisky. A protože byl jeden lepší než druhý, jsem ráda, že je vám mohu i takhle trochu zpětně ukázat, třeba se někdo ještě dodatečně inspiruje 😉

Povídejte, zaznamenali jste některou z knih, nebo jste nějakou četli?

První a hned velmi žhavou novinkou byl první recenzní výtisk v rámci nové spolupráce s knihkupectvím Oxford Bookshop, a sice nejnovější kniha uznávaného autora Simona Mawera, Prague Spring. Naprosto úžasné čtení a velké doporučení všem milovníkům kvalitní literatury, která je bohatá nejen tématem, ale i jazykem. Pokud ale se čtením v angličtině teprve začínáte, možná si počkejte na překlad, úplně jednoduché čtení to není.
Z nakladatelství Domino v květnu dorazila úchvatná, božská, dechberoucí Madona z hor. Velký příběh o malých lidech - tohle já prostě můžu a Madona mě snadno dostala nádhernými popisy italského prostředí, smutnou syrovostí samotného příběhu i nádherným jazykem. A také - a teď se ozve povrchní Kristýna - naprosto skvostnou obálkou.
Další květnovou novinkou byla první kniha šestice začínajících autorů, příznačně nazvaná Šestero. Šest hororových povídek, které sice měly své mouchy, je podle mě nejen chvályhodným počinem mladých lidí, ale také super příslibem jejich spisovatelské budoucnosti. Doporučuji hlavně těm, kdo s žánrem teprve začínají. Nebo stejně ostudným strašpytlům, jako jsem já.
O jeden z mých nejlepších čtenářských zážitků letošního roku se mi postarala Marie z nakladatelství Cosmopolis, která mi poslala k recenzi knihu Slunečnice. Bože, tohle bylo tak krásné, tak smutné, tak silné, tak skvělé. Doporučuji a jen doporučuji, tohle si prostě chcete přečíst. Všichni.
Další zásoba čtení pak dorazila opět z nakladatelství Domino. Jednak jsem od nich dostala krásnou novou edici knihy Už mě vidíš? od oblíbené Sharon Bolton, která je v prvním vydání už beznadějně vyprodaná, a mohla jsem se tak pustit do vychvalované série s Lacey Flintovou. Téma Jacka Rozparovače mě moc bavilo, stejně jako klasická autorčina překombinovanost. Sharon Bolton je prostě skvělá, o tom není pochyb.
Potvrdil mi to ostatně i zatím poslední díl zmiňované série, čerstvá novinka Temné říční proudy. Pod rukama Sharon Bolton neožívají jen postavy, ale i prostředí, v tomto případě děsivá a zároveň nádherná Temže. Navíc oceňuji, že autorka píše zcela bez spoilerů, a já se tak mohu v klidu vrátit ke dvěma předchozím dílům. A že se na ně těším!
A knihkupectví Oxford Bookshop mě v květnu zásobilo skvělým čtením ještě jednou. Dostala jsem od nich k recenzi novinku mé oblíbené Karin Slaughter, Pieces of Her. Bez přehánění, tohle je podle mě zatím snad nejlepší kniha autorky, dostala mě vážně hodně a přestože jsem během čtení měla určité výtky, celkovým výsledkem mě Slaughter dokázala přesvědčit, že každý drobný detail v knize měl svůj velký význam. Boží záležitost, kterou si milovníci kvalitních thrillerů nesmí nechat ujít. Moc a moc doporučuji!
Jako supermilou pozornost jsem od Oxford Bookshop našla v balíčku i loňskou novinku, The Good Daughter. Chystám se na ni brzy, možná ještě v létě možná na podzim, ale těším se moc.
Předposledním přírůstkem je pecka od nakladatelství Leda, Na odvrácené straně. Božínku, tohle tedy byla věc. Tahle kniha je zatraceně divná a ujetá, ale taky naprosto božská, plná inteligentního i méně inteligentního humoru, bizarních situací, akce a napětí. Námět mi přišel stejně praštěný jako geniální, a celkově mě kniha přesvědčila o tom, že si od autora chci přečíst i jeho další tituly. Popisek "pro fanoušky románu Marťan a filmů Quentina Tarantina" to vystihuje naprosto dokonale - pokud vás zaujal, je tahle knížka to pravé pro vás.
Poslední květnovou novinkou pak byl titul Chovejte se jako kočka, který vydalo nakladatelství Jota. Zapomeňte na hygge a lykke, inspirujte se u koček! Jako člověk, který s těmihle noblesními bytostmi žije celý život jsem se při čtení skvěle bavila. Chovejte se jako kočka totiž není jen holým návodem, jak žít lépe, ale humorně glosuje kočičí i lidské návyky a je tak prima poučným, motivačním i odpočinkovým čtením.