RECENZE | Dítě číslo 44 (Tom Rob Smith)

By | 19 comments
Ahoj přátelé, zdravím Vás u další páteční recenze.
Dnes se podíváme na knihu Dítě číslo 44 od Toma Roba Smithe. A upřímně Vám řeknu, že já sama pomalu nevím, jak tahle recenze dopadne. K tomuto titulu mám totiž velmi zvláštní postoj, o kterém by moje okolí (zdravím, Hani!) mohlo vyprávět.

Po této knížce jsem pokukovala dlouho, námět mi přišel zajímavý a neotřelý. Dostala se ke mně ale až na Vánoce, když mi ji pod stromeček dala maminka. Nedokážu Vám vysvětlit, proč mi trvalo další půlrok, než jsem se do knihy skutečně pustila. Ale asi to bude tou mojí filozofií, že každá kniha má svůj pravý čas :)
Ocitáme se v dobách stalinského Ruska. Lev, příslušník státní policie, slouží státu a příliš se neptá na metody a postupy, které vedou k zatýkání a popravám. Pokud systém tvrdí, že je někdo vinen, je vinen. Není prostor pro debaty. Jenže byť se Lev snaží být vzorným občanem, záhy se na seznamu ne zcela žádoucích jedinců ocitá sám a může si pogratulovat, že jeho provinění nekončí trestem na popravišti, ale pouhým vyhnanstvím na Uralu. V nehostinném městě se ocitá společně se svou ženou Raisou, která ho nemiluje. Jeho rodiče jsou za jeho provinění potrestání stěhováním do malého, přeplněného bytu. Deprimovaný Lev je navíc svým novým nadřízeným podezříván, že je moskevským agentem. Neutěšená situace ale opravdu vygraduje až v momentě, kdy se objevuje případ vraždy malého dítěte. Nápadně podobný případ pomohl Lev v Moskvě zamést, jenže tentokrát už mu jeho svědomí nedovolí zavřít oči. Jak ale může pátrat a dokazovat v zemi, kde zločinnost oficiálně neexistuje a ve které se sám stává nepřítelem systému?
Příběh samotný je podle mě velmi dobře promyšlený a propracovaný, navíc je zvolené prostředí originální – se stalinským Ruskem se v současném proudu literatury přeci jen běžně nesetkáváme. Přesto je v něm ale něco, co mi zcela nesedlo. Zaprvé, byť je kniha celkem poutavá a napínavá, já jsem se jí prokousávala celý týden. Prostě mě to nedokázalo strhnout tak, jak bych si představovala. Zadruhé, vadil mi konec, a to ve více smyslech. Příliš mě nezaujalo rozuzlení příběhu, které bylo na mě trochu více „epické“ a velkolepé, než by příběh potřeboval. Navíc mě vysloveně zklamal samotný závěr týkající se následků pro hlavní hrdiny knihy. Nebyl uvěřitelný, a to mě vždy pořádně zklame.
Postavy jsou Smithovou silnou stránkou, o tom není pochyb. Asi nejvíce mě bavil vývoj Raisy, Lvovy manželky, která ušla dlouhou cestu a její pohnutky pro mě byly vstřebatelné a pochopitelné. Naproti tomu Lev mě na několika místech textu vysloveně štval. Jeho myšlenky jistojistě pramenily z doby, v níž žil, ale to jeho neustálé přemítání a popírání a sebelítost… Bylo to místy vážně šílené a ty jeho vnitřní monology mě už ke konci knihy docela nudily. Dále mě mrzel generál Nestěrov, který si dle mého názoru zasloužil jako postava mnohem větší péči a pozornost – měl podle mě šanci být opravdu zajímavou součástí příběhu. Tento problém – tedy určitá nedotaženost postav – se objevila i u dalších osob. Podle mě velká škoda, protože Smith talent na uvěřitelné, reálné a vrstevnaté postavy stoprocentně má.
Co se týče autorova stylu, musím chválit. Není to sice úplná čtenářská jednohubka, ale takové texty taky nemůže člověk číst pořád. Pro mě byl jeho způsob psaní trochu výzvou, musela jsem se občas vrátit a něco číst znova, ale celkově mě moc bavil a bylo na něm vidět, že je vytříbený a že autor o slovech na stránkách skutečně přemýšlel. Znáte moje oblíbené hodnocení, že autor píše „lehce“ – toho jsem se tady nedočkala, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak, ta trocha křečovitosti příběhu hrozně seděla a byla to právě ona, kdo mě táhla k dočtení celé knihy. Když příběh pokulhával, způsob, jakým byl napsaný, to zachránil.
Shrnout celkový dojem pro mě není jednoduché. Uvědomuji si, že recenze nakonec vyzněla poměrně negativně, což jsem ale ne úplně chtěla. Ta kniha je dobrá a stojí za přečtení, přesto Vám ji ale nemohu doporučit zcela bez výhrad, protože se našly věci, které mi neseděly. Co mi vadilo asi nejvíc, byla skutečnost, že podle mě Smith spisovatelsky na dotažení zmiňovaných neduhů určitě má – jen se k tomu nějak nedostal. Takže za mě – dobré čtení o zajímavém tématu a se skvělým zpracováním. A přesto tam něco trošičku nehrálo.
Název knihy (originál): Child 44
Název knihy (česky): Dítě číslo 44
Autor: Tom Rob Smith
Rok vydání (originál): 2008
Rok vydání (česky): 2015
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 384
Jak jste na tom s touto knihou Vy? Už jste ji četli? A viděli jste i film? Já mám za sebou zatím pouze knihu, nechávám své dojmy trochu odležet a časem se určitě podívám i na film. Co se Vám líbilo víc? A četli jste od autora už i Farmu? Nebo pokračování Dítěte číslo 44? Budu ráda, když mi napíšete Vaše zkušenosti a názory do komentářů :)
Mějte se moc pěkně,
K
 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+
Novější příspěvek Starší příspěvek Domovská stránka

19 komentářů:

  1. Moc se mi líbí rozdělení tvé recenze, je krásně přehledná a zároveň skvěle napsaná :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tuhle knížku znám podle názvu, nicméně na čtení tohoto žánru si příliš nepotrpím, a přestože kníha podle tvého mínění za přečtení stojí, u mě nějak převládají negativní faktory nad těmi kladnými, a tak nevím, jestli bych jí zvládla zpracovat.

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro někoho, kdo tento žánr nevyhledává, nedoporučuji - najdou se totiž lepší knížky tohoto typu, které by si měl člověk přečíst :) Měj se hezky Lory!

      Vymazat
  3. Videla jsem akorat film, ktery me prilis nebral, spoustu veci jsem nepochopila. Knihu zatim bohuzel neresim...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se na film chystám, uvidíme, co se mnou udělá... Na knize mi prostě něco scházelo, třeba to film napraví. Uvidíme :)

      Vymazat
  4. Pěkná recenze :-) knížka se mi moc líbila .)

    OdpovědětVymazat
  5. Knížku jsem četla a velmi rychle, ale stejně jako ty, mám problém s koncem. Líbilo se mi hlavně vykreslení atmosféry té doby a hlavních postav. Bohužel ten závěr byl na mě moc neuvěřitelný a až moc vykonstruovaný. Na film jsem viděla kdysi recenzi v Odvážných palcích a tam ho tak strhali, že ho rozhodně neplánuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že se shodneme. Na film se chystám, ale slyším hodně negativních názorů - tak se bojím, co mě čeká. Šanci mu ale dám. Děkuju za komentář, Moni :) Měj se pěkně! :)

      Vymazat
  6. Knížku mám už hodně dlouho v plánu, tak snad se k ní dostanu :) Jsem na ni moc zvědavá. Parádní recenze :)

    OdpovědětVymazat
  7. Knížku mám už hodně dlouho v plánu, tak snad se k ní dostanu :) Jsem na ni moc zvědavá. Parádní recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Šári. Jsem zvědavá, co na knihu povíš! :)

      Vymazat
  8. Říkám to pořád dokola, ale vážně — už si musím Smithe taky přečíst. Po Dítěti číslo 44 už docela dlouho prahnu, pořád se k němu ale nějak nejsem schopná dostat.

    Téma knihy je rozhodně zajímavé. Obzvlášť při skutečnosti, že s knihami umístěnými v Rusku nemám žádné předchozí, jak to říct, zkušenosti? Jo, asi tak. Jednoduše řečeno, žádnou podobnou knihu jsem nikdy nečetla a tahle mě vážně zajímá. Co se týče těch nedostatků, které zmiňuješ — nejsem si jistá, jestli mě trochu odradily, nebo jestli mě utvrdily v tom, že si knihu chci přečíst a udělat si vlastní názor. Uvidím, no. Myslím ale, že knize (jednou, někdy, až budu mít čas a prázdnou TBR polici) šanci dám.

    Recenze jako vždy naprosto úchvatná — miluju, jak se vyjadřuješ — a profesionální. Paráda. Vážně tvoje recenze děsně ráda čtu a vždycky se hrozně těším na další. Měj se nádherně a krásně si užívej léto!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za tolik chvály, Káťo, vážím si toho a strašně mě to motivuje! Díky díky díky! :)
      Jinak kniha je přesně ten typ čtení, na který si asi každý musí udělat svůj vlastní názor - v tom s Tebou naprosto souhlasím. Jsem zvědavá, co na ni povíš. Měj se moc pěkně :)

      Vymazat
  9. Musím říct, že mám na autora vlastně tak nějak stejný názor jako ty, tudíž je to opravdu asi v něm a ani moc nezáleží na knize (protože jak víš, já četla Farmu). Celou dobu jsem z knihy měla vlastně celkem dobrý pocit, styl psaní mi velice sedl, ale je pravdou, že to není úplně lehké. Postavy, stejně jako příběh propracovat určitě umí, a přesto tomu něco chybí. I já byla ze závěru Farmy tak trochu na rozpacích...A úplně mi bereš slova z úst, když píšeš, že tě to mrzí o to víc, že na to autor má. Ano, s tím musím souhlasit. Je to velký talent a kapacita, snad v budoucnu napíše knihu, se kterou budeme my obě stoprocentně spokojené :)
    Báječná recenze, Kristýnko, měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, ne že by mě těšilo, že Tě Farma nenadchla, ale jsem ráda, že se takto shodneme. Věřím ale, že to ze sebe autor v budoucnu vyždíme :) Měj se krásně a děkuji za senzační komentář :)

      Vymazat
  10. Tohle bude mimo: Máš úžasný design a líbí se mi, jak máš ten blog rozložený. Jakto, že si můžeš odkazy udělat, jaké chceš? Uch, chci tomu rozumět...:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Adri, moc děkuji za pochvalu, dělá mi to velkou radost :) Je to hodně hrabání v html a hodně pokusů a omylů - odkazy vznikly násilnými pokusy znovu a znovu a teď všechny odkazy kopíruji z toho jednoho správně fungujícího. Příliš elegantní to není... :))

      Vymazat

Srdečně děkuji každému, kdo zde vyjádří svůj názor, zkušenost, či dojmy. Moc ráda si s Vámi o knížkách povídám a právě Vy čtenáři jste mou největší inspirací :)