RC RECENZE | Poprask v sýrové uličce (Robert Fulghum)

| 13:56 12 comments
Ahoj moji milí, vítám Vás u nové recenze.
Nejprve se chci omluvit za blogové výpadky – v posledních týdnech jsem neměla příležitost navštěvovat a komentovat Vaše blogy a ani odpovídat na Vaše milé komentáře tady u mě - v nejbližších dnech to všechno napravím. Bohužel naši rodinu zasáhla nesmírně smutná událost. Nenacházela jsem sílu dělat cokoliv, ale teď už se snažím s tím aktivně bojovat, a byť se mi ani trochu nechce, dělat nějaké normální věci. Život je teď ale úplně jiný, než byl ještě před relativně krátkým časem. Pořád čekám, kdy se vše vrátí do starých kolejí a pokaždé, když si uvědomím, že už se tak nikdy nestane…
Pojďme ale raději ke knize. Přináším Vám dnes totiž první recenzi na knihu, kterou jsem dostala v rámci spolupráce. Tu jsem na začátku léta navázala s knižním e-shopem Dobré knihy a jako první knihu ke zrecenzování jsem si vybrala nový titul od mého milovaného Roberta Fulghuma, Poprask v sýrové uličce. Ještě jednou moc děkuji! A co myslíte, splnil tento autor má vysoká očekávání?
Ve své nejnovější knize přináší Fulghum celkem 32 krátkých a krásných povídek plných životních postřehů, laskavosti a moudrosti. Není možné vyzdvihnout jednu nejlepší, protože jak už to tak u velkých autorů - kterým Fulghum bezpochyby je - bývá, každý příběh je velice osobitý a nezaslouží si srovnávání s ostatními. Zároveň však tato různorodá směsice tvoří velice kompaktní počin, ve kterém má každý krátký text své místo. 
Hodnotit jednotlivé příběhy je zcela jednoduché - jsou zkrátka senzační. Od prvního do posledního. Některé jsou velmi uvolněné a bezstarostné, zachycují každodenní okamžiky a jsou plné klasického laskavého humoru, kterým autor oplývá. Další příběhy mají větší filozofickou hloubku a přimějí Vás k zamyšlení. Všechny jsou však zpracovány precizně a každý text respektuje své téma.
Pokud budeme hodnotit strukturu knížky, je to znovu paráda. Povídky jsou báječně seřazené (což se nezdá, ale je to kumšt) a kniha má velice příjemnou a přirozenou gradaci. Závěrečná povídka je perfektní tečkou za celou knihou a uzavírá ji něžně a dojemně, ale zároveň ne pateticky.
Zaslechla jsem z různých stran, že se lidem nelíbí to, že Fulghum často vypráví příběhy pohledem "jednoho známého" - přičemž tím známým je samozřejmě on. Prý to působí odosobněně. Mně to tak tedy vůbec nepřipadá, protože Fulghum se nebrání podívat se známému do hlavy a představit čtenářovi jeho myšlenky. Navíc si myslím, že každému, kdo Fulghuma jen trošku zná, tenhle trik nezůstane dlouho zatajen a že si tedy čtení o známém užívá úplně stejně, protože moc dobře ví, o kom to autor vlastně vypráví.
Hodnotit styl Fulghumova psaní mi přijde mírně troufalé... Dlouho jsem přemýšlela, jak ho shrnout tak, abych případného fulghumovského nováčka nalákala k přečtení autorových knih. Viděla bych to asi takhle. I v Poprasku v sýrové uličce se setkáváme se zcela typickým fulghumovským rukopisem, to znamená se spoustou něžnosti, lásky, fascinace a pokory. Text obsahuje ohromnou úctu k životu a k bytostem, se kterými život sdílíme. K bytostem, které milujeme nebo které jenom potkáváme. Vyzdvihuje sílu okamžiku, prožitku, krásu skutečně žitého života. 
Díky těmto charakteristikám na mě Fulghum vždy účinkoval silně motivačně - jenže se tak děje úplně mimochodem a zcela nenásilně. Autor je zkrátka plný zkušeností, a tedy i moudrosti a inspirace. Někdy bych si přála strávit s ním jeden den někde na verandě a povídat si o všem možném - myslím, že takové setkání by bylo neuvěřitelně obohacující a že by to byl jeden z těch zážitků, které změní život.
Jak to celé shrnout... Víte, pamatuji si přesně knihy, které jsem četla, když mi umřel někdo blízký. Loni na podzim to bylo Prázdné místo od JK Rowling. Jak příznačné. Tentokrát sedla tato kletba na Fulghuma. A je to svým způsobem moc dobře. V prvních dnech mi pomáhal svými řádky získat nadhled a pociťovat vděk nad krásnými věcmi, jichž jsem byla svědkem a účastníkem. Zapomenout na ten smutek, byť jen na pár minut. Myslím, že přesně něco takového si od své knihy slibuje každý autor, a Fulghumovi se jeho přání jistojistě plní. Svými knihami rozdává radost, utěšuje, pomáhá.
Poprask v sýrové uličce je nádherná kniha a já na ní vidím ve Fulghumově tvorbě obrovský posun – od starších knih, které byly sice velice moudré a poučné, ale také mnohem rozvernější, ke knihám ještě moudřejším, avšak klidnějším a takovým… posvátnějším. Všechny příběhy v knize se mi nesmírně líbily a vlastně každá obohatila moje vidění světa. Za tohle Fulghumovi skládám poklonu, protože něco takového opravdu nedokáže každý.
Doufám jen, že si pro nás chystá ještě spoustu takto krásných textů – plných lásky, pokory a úcty k životu.
Název knihy (originál): Crisis in the Cheese Aisle
Název knihy (česky): Poprask v sýrové uličce
Autor: Robert Fulghum
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 160
A co Vy? Už jste tento nový Fulghumův počin četli? A jak se Vám líbil? Splnil autor Vaše očekávání? A jaká je Vaše nejoblíbenější Fulghumova kniha? 
Budu se moc těšit na vaše komentáře! :)
Mějte se moc krásně a říkejte těm, kteří jsou Vám nejdražší, jak moc je máte rádi!
K
 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+

12 komentářů: Povídejte i Vy!

  1. Tak předně, Týnuško, moc mě mrzí, že takové úžasné osobě, jako jseš ty, se dějou ošklivé věci. Take your time, já vím, že je to těžký, ale taky věřím, že to zvládneš.

    K recenzi. Jako vždycky naprosto miluju, jakým způsobem se o té knize vyjadřuješ. Dneska možná ještě víc, než obvykle. Jsem strašně ráda, že se ti kniha líbila, a že na tebe měla takový, dalo by se říct, terapeutický účinek.

    Nebudu ti psát, ať se máš krásně, protože by to zrovna teď asi nemělo moc cenu a ničemu by to nepomohlo. Opatruj se a drž se. Budu na tebe myslet, uvidíš, že to bude brzo lepší. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Káťo, opravdu moc Ti děkuju za úžasná slova podpory. Moc to pro mě znamená a strašně mi to pomáhá! Jsi zlatá, děkuji děkuji děkuji. <3

      Vymazat
  2. Kristý, přeji, ať je líp, i když v jistých situacích to jde asi hodně těžko. Jinak od autora jsem dosud nic nečetla, takže prozatím je pro mě jedna velká neznámá. Možná ho časem také zkusím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za podporu, Šári. Fulghuma Ti moc doporučuji, za mě se rozhodně řadí k tomu, co člověk musí přečíst. Je skvělý :)

      Vymazat
  3. Přiznávám, že jsem byla dost skeptická, jestli se do téhle knížky pouštět. Má to být další z jeho "knížek pro Čechy", jestli jsem to dobře pochopila, a mně se ta první - Věčná dobrodružství kapitána Školky - moc nelíbila. Měla jsem pocit, že tato "česká témata" znamenají víc zahradničení a vulgarit. Neměla jsi podobný pocit?
    Ale nalákala jsi mě hodně. Fulghum je taky jedním z mých nej nejoblíbenějších autor :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, moc děkuji za komentář. Máš pravdu v tom, že je to další kniha cílená na Čechy, ale - v téhle to není vůbec cítit. Při čtení jsem na to myslela a hledala náznaky, ale musím říct, že mi přijde, že se to v této knížce vůbec neobjevuje.
      Jinak s Tebou souhlasím hned na několika frontách - Fulghum patří k mým nej autorům a Věčná dobrodružství mi také úplně nesedla.
      Tuhle knihu doporučuji, ale zároveň musím přiznat, že moje dojmy muselo zákonitě ovlivnit to, v jaké situaci jsem knihu četla. Když to ale zhodnotím objektivně a všechny tyhle osobní příkrasy si odpustím, Poprask stále rozhodně doporučuji.
      Měj se moc hezky a ještě jednou díky! :)

      Vymazat
    2. To je pro mě dobrá zpráva, že "české" zaměření na knize není vidět a že ti taky Věčná dobrodružství nesedla! Díky, dám jí šanci :)

      Vymazat
    3. Není zač, jsem moc ráda, že ses rozhodla se do knížky pustit. Přeji krásné čtení, Leni :)

      Vymazat
  4. Kristý, teď jsem absolutně neměla čas nejen na svůj blog, ale ani ty ostatní a moc mě mrzí, čím sis musela projít. Přeci jen už snad máš to nejhorší za sebou, tak to tady nechci znovu otevírat, jen ti popřeju opravdu upřímnou soustrast...
    Co se týče Fulghuma, je to jeden z autorů, na které se chystám snad úplně nejdéle. Vím, že ho má moc ráda třeba i taková Léňa z blogu Létám na pegasu. Zrovna Poprask v sýrové uličce mě láká hodně, ale opravdu hodně moc, i když si nejsem tak úplně jistá, jestli je to zrovna to nejklasičtější, do čeho bych se od něj mohla pustit :)
    Věřím, že mě nadchne tak jako tebe, měj se krásně a hlavně, ať se ti už po všech stránkách daří lépe :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, moc a moc děkuji za podporu. Byť jsem neodpovídala, komentáře jsem četla a vědět, že mám takovou milou oporu, bylo utěšující... Teď už je líp, i když už to nikdy nebude jako dřív.
      Poprask doporučuji moc, ale přeci jen, na začátek bych zvolila klasiku - Všechno, co doopravdy potřebuju znát... Ta Tě dostane. Některé pasáže si i po letech pamatuji prakticky doslova.
      Měj se moc hezky!

      Vymazat
  5. Fulghuma mám hrozně ráda. Z Poprasku v sýrové uličce jsem zatím četla jen začátek, ale už úvodní povídka mě dostala.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úvodní povídka je neskutečně povedená a vůbec se nedivím, že propůjčila jméno celému souboru :) Užij si celou knížku a měj se krásně!

      Vymazat

Srdečně děkuji každému, kdo zde vyjádří svůj názor, zkušenost, či dojmy. Moc ráda si s Vámi o knížkách povídám a právě Vy čtenáři jste mou největší inspirací :)