RECENZE | Opozdilec (Dimitri Verhulst)

By | 10 comments

Před realitou utíkáme každý po svém... do světa zastřeného mlhou demence ale málokdo.

Désiré Cordier se v pokročilém věku rozhodne, že je čas zatočit se svým dosavadním životem a konečně se vymanit ze zajetí své neustále si stěžující manželky. Jeho způsob, jak z reality uniknout, je vskutku ojedinělý - Désiré se rozhodne dokonale předstírat, že pod vlivem stařecké demence postupně chátrá a degraduje. Jeho výkon je natolik autentický, že přesvědčí i lékaře. Netradiční hrdina se tak ocitá ve svém vytouženém domově pro seniory. Jaká je ale cena za takovéto životní představení?
Krátká próza belgického autora pro mě byla velkým zklamáním. Byla to první kniha dotýkající se stařecké demence, do které jsem se pustila od doby, kdy podobná záležitost zasáhla naši rodinu a nakonec mi vzala jednoho z mých nejbližších. V literatuře je pro mě tohle téma hodně citlivé a zatím jsem se mu vyhýbala. Musím konstatovat, že moje rozhodnutí sáhnout nejprve po něčem, co tuto problematiku nahlíží z netradičního úhlu, bylo patrně velmi chybné.
Opozdilec se mi nelíbil. Nelíbilo se mi, jak autor pracuje s námětem, nelíbilo se mi, jak vykresluje své postavy, nelíbilo se mi, jak nedokáže udržet smysluplnou nit svého vyprávění a nelíbilo se mi, jaký konec zvolil. Jo, opravdu se mi to celé dost nelíbilo.
Z autorova projevu je strašně násilně cítit snaha o to šokovat čtenáře, vytvořit jakousi parodii nemoci i institucí, v nichž pečují o tyto pacienty, pustit se do neobyčejných nechutností a celé to servírovat jako strašně vtipnou záležitost. Pro mě osobně to bylo jen hrubé, neomalené, místy velmi vulgární a především prostoduché. Nepřišlo mi to jako jakkoliv zajímavá sonda do jakéhokoliv problému. Spíš takový výlev směřující odnikud nikam, který toho žádnému čtenáři mnoho nedá.
Jediným momentem, kdy jsem začala doufat, že by to snad autor skutečně mohl na poslední chvíli zachránit, byla taková vrcholná scéna v samém závěru. I tu ale Verhulst naprosto nesmyslně utnul, nechal ji vyšumět a nedořešil ji. Místo toho se rozhodl knihu ukončit za pomoci finále, které pro mě osobně bylo velmi kýčovité, přestože nemohu autorovi upřít, že skutečně odráželo realitu společnosti. (Spoiler: Takhle to fakt funguje, když někdo umře. Mnozí si najednou vzpomenou. Najednou mluví. Ale pak jde život dál.)
Největší míru viny za tohle fiasko přisuzuji autorově nevědomosti. Dočetla jsem se o něm, že jeho dětství bylo poznamenáno dětskými domovy a náhradními rodinami a že z těchto svých zkušeností čerpá v některých svých dílech. Myslím, že u toho měl zůstat. Nechci a nemohu ho obviňovat z toho, že s lidmi trpícími demencí zkušenost nemá, ale působí to na mě tak. Nebo pokud má, rozhodně se s ní nevyrovnal. Něco takového by totiž nemohl napsat. Možná jsem útlocitná, ale některé pasáže knihy se mě opravdu dotýkaly, přišly mi jako výsměch a projev absolutního ignorantství okořeněného nulovou úctou.
Oprostím-li se od těchto - řekněme osobních - důvodů ke kritice, kniha pro mě stejně vykazovala celou řadu problémů. Jedním z nich je autorova nulová práce s postavami, které se nejenom nevyvíjí, ale navíc nejsou příliš dobře a smysluplně vykresleny ani jejich charakteristiky. Dále bych vytkla velké množství určitých výkřiků - nevím, jak lépe to pojmenovat. Autor vypráví, vypráví - a najednou odskočí na dva odstavce k něčemu úplně jinému, co do kontextu nezapadá a příběh to neobohacuje.
Možná si po přečtení této recenze někteří řekněte, že jsem se příliš nechala strhnout svými zážitky a zkušenostmi. Ale při čtení se málokdo zcela oprostí od toho, co prožil nebo co zažívá právě teď. Knihy na nás nemohou působit stejně. Na mě Opozdilec udělal dojem velmi špatný a věřím, že spousta z vás, kdo se s podobnou nemocí setkali, by mi dala za pravdu. Dalším čtenářům ale možná kniha může připadat jako docela vtipný obrázek naší chátrající společnosti. Nevím, třeba to tak za čas také uvidím, myslím si však, že ne. Jsem pro každou legraci, ale když se humor projevuje na účet pokory, úcty a respektu, nedokážu jej ocenit. Proto a pro nehezkou práci s postavami a nesmyslnost dějových odboček nemohu hodnotit jinak než 2 hvězdičkami.
 
Název knihy (originál): De laatkomer
Název knihy (česky): Opozdilec
Autor: Dimitri Verhulst
Rok vydání (originál): 2013
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 128
Novější příspěvek Starší příspěvek Domovská stránka

10 komentářů:

  1. To je zajímavé. O knize jsem neslyšela, ale asi se do ní ani nebudu pouštět. Taky už jsem ale párkrát s těmi krátkými malými novelami z Odeonu zažila zklamání podobného typu, tedy že to byly texty, které chtěly hlavně něčím šokovat a za každou cenu být zajímavé, jiné, syrové.. a vlastně byly pro mě nakonec jenom prázdné. Dneska už si ani nevzpomenu, jak se ty knížky jmenovaly, protože ve mně z nich nic nezůstalo. Nemohla jsem si ale u čtení té recenze nevzpomenout na román, který ve mně zůstal, je to knížka o stáří, inkontinenci, možná i té demenci.. a pro mě byla hrozně silná https://www.databazeknih.cz/knihy/duch-odchazi-1983 - možná Tě to taky nenadchne, ale třeba jo, tak Ti o tom říkám :-) Měj se krásně a přeju už jen nějaké lepší čtení!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dani, díky za komentář a za tip. Já si zatím tohle téma budu šetřit, přijde mi, že na to prostě nejsem nachystaná. Ale časem, časem tomu šanci dám. Tvým doporučením věřím dost bezvýhradně, takže si myslím, že nebudu zklamaná.
      S těmi Odeonkami obecně máš pravdu - zvlášť tyhle krátké novelky jsou často jen pokusem o to, šokovat čtenáře. A přesto to nepřestanu pokoušet :)
      Měj se taky krásně a díky!

      Vymazat
  2. Fakt až tak? Na knížku mám zálusk, ale teď teda nevím, nevím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem opravdu zklamaná a až poněkud znechucená. I s poměrně velkým časovým odstupem. Bohužel :(

      Vymazat
  3. Tak to je škoda, koukala jem na databázi, že nemá kniha špatné hodnocení a měla jsem na ni docela zálusk. No, asi do ní vůbec spěchat nebudu. Téma mě zaujalo podle anotace, ale ještě tedy uvidím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já prostě nedoporučuji, i s velkým časovým odstupem to vidím stejně... :/

      Vymazat
  4. Knihy od Odeonu nečtu, ale tahle mě zaujala svým tématem. Je pravda, že nějak podrobněji se o něj nezajímám, ale knihu mám v seznamu. Jsem zvědavá, jestli se mi bude líbit, až se k ní dostanu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem zvědavá, budu se na recenzi těšit a ráda porovnám naše dojmy :)

      Vymazat
  5. Já tak miluju, když se takhle rozohníš a byť jsem knihu nečetla, myslím, že se autor teda už tak jako z principu pustil na dost tenký led s postavou předstírající demenci notabene s nějakým potíráním tak závažného problému, který se mnoha lidí (včetně tebe) může dotknout velmi osobně :)
    Já se z toho Odeonu na pár věcí fakt chystám, ale vím, že ze mě nikdy nebude takový fanda, abych to četla jedno za druhým. Myslím, že je potřeba si pečlivě vybrat, protože na to, aby člověk dokázal vystavět silný příběh na tak malém prostoru (jako většina odeonek má), musí být sakra dobrý spisovatel :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, pod všechno, co jsi napsala, se můžu podepsat. Já teď těm odeonkám trochu na chuť přicházím, ale stále u mě vyžadujou velmi specifický rozpoložení a stejně není úspěch zaručen. Jsem zvědavá, na co se chystáš a co na to řekneš :) Měj se krásně :)

      Vymazat

Srdečně děkuji každému, kdo zde vyjádří svůj názor, zkušenost, či dojmy. Moc ráda si s Vámi o knížkách povídám a právě Vy čtenáři jste mou největší inspirací :)