RC RECENZE | Temné hlubiny (Robert Bryndza)

By | 6 comments
Robert Bryndza. Jméno, které je v poslední době důvěrně známé knihomolům i neknihomolům. Fenomén detektivního žánru, který si dokázal během velmi krátké chvíle najít cestu do srdcí mnoha čtenářů. Také pro mě je Bryndza absolutní sázkou na jistotu. Jeho poslední česky vydaná kniha - Temné hlubiny - jen potvrzuje, jak skvělým autorem je, a dává tak čtenářům další příslib, že chystané díly budou stejně božské.
Ke mně si Robert Bryndza našel cestu díky nejmilejší Báře z nakladatelství Grada, která mi minulý rok nabídla k recenzi první díl a od té doby mě těmito skvostnými detektivními příběhy pravidelně zásobuje. Mockrát jí za to děkuji! 💖
Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová vede zásah nového týmu v hayeském lomu. Doufají, že z jeho bahnitého dna vyloví tým potápěčů důkaz, který povede k uvěznění známého drogového dealera. Netuší ale, že na dně lomu je skryto mnohem temnější tajemství... Když vyzvednou ostatky dítěte, Erika je rozhodnuta případ vyřešit. Bez ohledu na to, k jakému týmu je právě přiřazena, vydává se s tvrdohlavostí sobě vlastní hledat dávno pohřbenou pravdu.
V souvislosti s Temnými hlubinami slýchám dvě věci. Tou první je tvrzení, že se jedná zatím o nejlepší díl série. Tou druhou pak - pro mě překvapivě časté - srovnávání hlavní vyšetřovatelky Eriky Fosterová s jinou známou inspektorkou - Kim Stoneovou ze série od Angely Marsons.
S prvním hodnocením bych se ztotožnila. Třetí díl série je opravdu brilantní a vidím v něm u autora velký spisovatelský posun. Přesto bych po pocitové stránce těžko volila mezi Dívkou v ledu a Temnými hlubinami. Obě tyto knihy se mi zatím líbily nejvíce a každou chvíli upřednostňuji z této dvojice jiný titul. Oproti tomu zatím nejslabším článkem série pro mě je Noční lov. Tuto skutečnost přisuzuji tomu, že Bryndza v druhém dílu využil možnost odhalit pachatele brzy a sledovat proces jeho dopadení. Mě osobně toto schéma příliš nebaví, raději zůstávám v napětí do samotného konce příběhu. A u Temných hlubin jsem ke svému nadšení byla až do úplného závěru vysloveně nervózní.
Námět příběhu se nesmírně povedl a jak už je u Bryndzy dobrým zvykem, patří k těm v žánru celkem originálním. Není prvoplánový, má mnoho vrstev, a autor umně odkrývá jednu po druhé tak, aby čtenář mohl spekulovat, ale zároveň zůstával v nejistotě. Zaujala mě také transformace příběhu od chvíle, kdy Erika neměla v podstatě žádného podezřelého, až k momentu, kdy byli podezřelí prakticky všichni. Jak se to celé odehrálo, to pozorný čtenář odhalí nějakou chvíli před koncem. Není to příliš brzy, ale nečekejte ten v současnosti tolik oblíbený zběsilý a šokující závěr na posledních několika stranách. Bryndza ale i po odhalení pravdy výborně pracuje s gradací děje, čtenář se nenudí a až do posledního písmenka vyprávění doslova hltá. Autor si nechal adekvátní prostor na důstojné uzavření knihy, což se mi moc líbí a velmi to oceňuji, neboť něco podobného není samozřejmostí.
Také práce s postavami je na velmi vysoké úrovni. Bryndza pro mě Temnými hlubinami znovu potvrdil, jak výborně umí vykreslit jednotlivé charaktery, s jakou lehkostí jim dokáže přiřknout ty nejrozmanitější vlastnosti, a přesto je udržet kompaktní a solidně vybudované. To je jedna z věcí, kterou v recenzích autorových knih často opakuji - jeho postavy žijí, proměňují se, a je cítit, že Bryndza je poslouchá. Přestože nejsem úplným fanouškem těch osobních rovin, které se v detektivních sériích nutně vyskytují, v sérii s Eriky Fosterové mě baví čím dál víc. V Temných hlubinách se čtenáři dočkají zajímavého vývoje vztahu mezi Erikou a superintendantem Marshem a také detektivem inspektorem Petersonem. Obě tyto vztahové linky jsou velmi lidské a uvěřitelné a příběhu vysloveně prospívají. 
A právě zde bych se vrátila k jedné věci, kterou jsem zmiňovala na začátku recenze, a sice ke srovnávání Eriky Fosterové s Kim Stoneovou. Zcela na rovinu Vám říkám, že mu nerozumím, protože tyto dvě postavy by podle mě nemohly být zpracovány odlišněji. Jistě, určité paralely mezi životními osudu těchto dvou dam by se našly, ovšem způsob vyrovnání se s minulostí, který jim autoři nadělili, nemůže být rozdílnější. Robert Bryndza se nebojí dopřát Erice Fosterové možnost posunout se v životě dál, překonat smutnou minulost, přestože je to bolestivé. Dává jí prostor odpustit si, a přestože tak Erika ne vždy činí, umožňuje jí to růst a proměňovat se. Zkrátka tuto postavu  nechává samu rozhodnout, jak se s traumatem a minulostí vyrovná, pokud to tak mohu říci, a nenutí ji násilím k tomu, aby byla "temná" a "složitá". A tím se pro mě Erika stává o 100 % lépe zvládnutou a propracovanou postavou.
Teď tu mám jeden spoiler, který zabělím, takže prosím, kdo jste ještě nečetli, neoznačujte si text 😊 ↠ Malinko mě na knize mrzí snad jediná věc, a to je opakující se motiv pachatele z rodiny, jehož jsme byli svědky už v Dívce v ledu. Řekněte si, že jsem blázen, ale nechtělo by to i nějakého pořádného maniaka? Jasně, ten byl využit v Nočním lovu, ale tam byl zase brzy odhalen... Já osobně bych si proto moc přála, aby v některém z dalších dílů Bryndza skloubil to nejlepší ze všech knih - odhalení pachatele na konci, ale zároveň také využití nějakého pořádného sériového... ano, maniaka.
S vynikajícím námětem a perfektní prací s postavami ale Bryndza přináší ještě jednu věc, která si zaslouží samé superlativy. A to je jeho styl psaní. Nejsem jediná, kdo neustále opěvuje to, jak báječně lehce se jeho knihy čtou. Jeho sloh je čtenářsky nesmírně příjemný, ale zároveň nesklouzává do takové té zcela oddechovkové jednoduchosti. 
Zkrátka a dobře, pokud hledáte kvalitní detektivku, která se Vám bude dobře číst a jejíž postavy Vám přilnou k srdci, tady ji máte. Celou sérii vřele doporučuji a Temné hlubiny zvlášť. Tahle kniha Vás nemůže zklamat, a já věřím, že i v dalších dílech se máme vskutku nač těšit (už ať tu jsou, prosím!).
 
Název knihy (originál): Dark Water
Název knihy (česky): Temné hlubiny
Autor: Robert Bryndza
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 416
Novější příspěvek Starší příspěvek Domovská stránka

6 komentářů:

  1. Skvela recenze, Tynko. Byt jsem te serii tak nejak nepropadla a pro jednou odolala reklame, ty me tak nejak neustale utvrzujes v tom,ze si ale preci jen potrebuju precist )
    Nastesti pro me uz jsem ale pochopila,ze ty knihy tu budou stale a nemusim pro ne bezet do knihkupectvi tedka hnedka, takze jsem si dala za cil nejprve docist rozectene detektivni serie,ktere mam, a ktere me zajimaji a pak si pro tu Eriku zabehnu :) treba do te doby alespon pribude jeste nekolik dilu :)
    Mej se fantasticky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, určitě budu časem moc zvědavá, co na sérii řekneš. A máš naprostou pravdu s tím, že pochopit, že nemusíme hned mít všechno, co vyjde, je strašně super. Takový osvobozující pocit! :)

      Vymazat
  2. Parádní recenze :-) Jsem ráda, že se ti líbil i třetí díl. Trochu jsem se bála tvého názoru, ale nakonec je pozitivní a psán v superlativech. Na jaře má vyjít další díl, tak se nemůžu dočkat :-) Robert Bryndza je prostě srdcová záležitost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to ohromná srdcovka a moc mě těší, že bude brzy další díl. Taky se nemůžu dočkat :) Měj se moc hezky, Marcelko :)

      Vymazat
  3. Detektivky poslední dobou moc nevyhledávám, ale pravdou je, že tohohle autora bych někdy chtěla zkusit, už proto, že je to takový fenomén. :) Pěkná recenze. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu zvědavá, jak to na Tebe zapůsobí :) Děkuji za pochvalu, měj se krásně :)

      Vymazat

Srdečně děkuji každému, kdo zde vyjádří svůj názor, zkušenost, či dojmy. Moc ráda si s Vámi o knížkách povídám a právě Vy čtenáři jste mou největší inspirací :)