PRÁVĚ ČTU | Osm hor (Paolo Cognetti)

U nás doma se říkávalo - zvlášť po posvícenské tancovačce -, že krutá jsou rána opilcova. Ale povím Vám jedno. S postupujícím věkem zjišťuji, že i čtenářova rána umí být nevýslovně krutá. Jako to dnešní. Po čtyřech hodinách spánku jsem se úplně gumová hrabala z postele, oči mě pálily a představovala jsem si ten pracovní den, který mi tak vyzývavě ležel u nohou a posměvačně mi mával před obličejem seznamem úkolů.

Ale stejně jsem nelitovala, že jsem si po půlnoci vzala do ruky knihu Osm hor, přečetla prvních pár řádků, a neodložila ji do tří do rána, kdy jsem došla asi do půlky. Mnozí mě dobře znáte, takže víte, že z odeonek mám docela respekt, ale tohoto výběru litovat nemusím. Je to nádherné čtení. Příběh je přesně tím vyprávěním, jaká v poslední době vyhledávám. O obyčejných lidech, o obyčejných osudech, o tom, že se život nedá naplánovat a že nás vždycky nějak překvapí, o tom, že většinou to celé rozhodne jeden malý moment.

Ještě nemám dočteno, ale myslím, že mohu doporučovat dál. Osm hor si skutečně zaslouží čtenářskou pozornost. A samozřejmě moc děkuji Lucce z Martinusu za nabídku recenzního výtisku, díky ní si ke mně knížka našla cestu. S recenzí počítejte brzy.

Co právě teď čtete Vy? A zkoušeli jste Osm hor? Líbila se Vám knížka? Budu ráda, když mi napíšete do komentářů 😊