RC RECENZE | Do posledního dechu (Robert Bryndza)

Robert Bryndza se dokázal za uplynulých několik let stát fenoménem thrillerového žánru a naprostým miláčkem čtenářů po celém světě. Česká republika není výjimkou. Letos na jaře u nás vyšel čtvrtý díl série s Erikou Fosterovou, tentokrát s názvem Do posledního dechu. A je to fakt velká paráda.

Moc děkuji Báře z nakladatelství Grada, která mi nejnovější Bryndzův hit poskytla k recenzi 💞

Když si s někým dlouhé měsíce píšete a voláte, nemůže přece být nebezpečný... Nebo ano? Mladé Londýňanky vyráží na romantické schůzky, z nich se už nikdy nevrátí. Když je v kontejneru nalezeno tělo mladé ženy, Erika Fosterová se vlastně dílem náhody přimotá na místo činu. Její instinkt se ale okamžitě probouzí a Erika nachází souvislost s dalším zločinem. Jak se ale dostane k vyšetřování, které vede její nepřítel? A existuje vůbec šance dopadnout vraha, který existuje jen na síti?

Pro mě osobně se tento díl stal zatím jednoznačným vrcholem série a představuje v mých očích to nejlepší, co Bryndza doposud napsal. Přestože se autor stále drží svého osvědčeného projevu, který spočívá především v ohromující čtivosti textu a v lehkosti, s níž Bryndza píše, tentokrát do své knihy přidává i něco jiného. Do čtvrtého dílu série dokázal vetknout stopu skutečného mistrovství, jíž potvrzuje, že v současnosti patří mezi nejlepší autory žánru.

Ve svých knihách autor zatím pravidelně střídá dva koncepty: Jednou odhalí vraha až na samém konci, podruhé pak v jejím průběhu a dále sleduje proces vypátrání a dopadení. Druhý zmiňovaný princip je uplatněn i v Do posledního dechu, narozdíl od Nočního lovu je zde však zvládnut naprosto brilantním způsobem. Bryndza vás udrží v dokonalém napětí i přesto, že vraha už znáte. Stránky hltavě otáčíte dál a toužíte vědět, co se ještě stane. Já jsem knihu dočítala během docela hektického dne a fakt jsem s ní doslova chodila a četla každou sekundu, kdy to bylo možné.

Tahle excelentní gradace v mých očích stojí na vynikající práci s charakterem vraha a s okolnostmi, které jeho činy provázejí, a dále na smysluplně vystavěném procesu vyšetřování. Autor se v těchto věcech nehoní za senzací, spíše selským rozumem dedukuje, co by se mohlo pokazit, zamotat, jaké by mohly přijít komplikace - a to jak pro pachatele, tak pro vyšetřovatele. Nesnaží se o fatalistické šoky a zmatečné zvraty, které jsou sice senzační, ale smyslu mnoho nedávají.

Ostatně, to nás vede k samotnému vrahovi. Jak ten mě bavil. Celou dobu jsem ho viděla jako... nechci to nikomu zkazit, takže přestože následující řádky za spoiler nepovažuji, raději je i tak zabělím: Bena Whishawa, který hraje postavu Q v nových bondovkách. Benovi se tímto omlouvám. Nicméně, Bryndzův padouch je skutečně mnohovrstevnatou postavou, která se vám chvílemi hnusí a v dalších momentech pro ni nacházíte spoustu lítosti a smutku. Její vykreslení není prvoplánové, autor kvalitně pracuje s vývojem charakteru a dopřává čtenářům i některé zvrhlé detaily, které kvalitně okoření některé situace tak, že se ze znepokojivých scén stávají okamžiky doslova démonické.

A od vraha k postavám vyšetřovatelů. (Doufám, že vidíte ty bravurní oslí můstky.) Moc se mi líbí, jakým směrem Bryndza postrkává hlavní postavu Eriky Fosterové. Dělá to pomalu, nenásilně, zároveň ji však nepřikovává na jedno smutné místo, odkud není úniku. I ostatním členům týmu věnuje v knize patřičnou pozornost, některým více a jiným méně, tak to však u vícedílných počinů bývá. Tentokrát se autor hodně zaměřuje na Petersona a také na neoblíbeného detektiva šéfinspektora Sparkse. Do pozadí naopak v tomto díle ustoupil superintendant Marsh, což mě hodně mrzelo, protože jsem si ho v minulých knihách velmi oblíbila a tentokrát mi chyběl. Snad pro něj tedy Bryndza do pátého pokračování chystá něco velkého.

Poslední silnou stránkou knihy, o které chci v dnešní recenzi mluvit, je přesah námětu. Téma zneužívání sociálních sítí je velmi aktuální a přestavuje problém, kterému by jistojistě měla být věnována patřičná pozornost. Lidé sdílí na síti skutečně všechno možné, až mě fascinuje, kolik z nich dobrovolně označuje v každém příspěvku na Facebooku a Instagramu svoji současnou lokalitu. Jak řekl sám Robert, když hovořil o námětu své knihy, dívka v autobuse se zalekne, když se jí cizinec zeptá na to, kam jede nebo kde bydlí, bez nejmenšího zaváhání ale stejné informace zveřejní na svém profilu na Facebooku. Oceňuji, že s něčím podobně aktuálním Bryndza v knize pracuje a že to dělá tak bravurním způsobem, který je ohromující a nesmírně děsivý zároveň.

Knihu Do posledního dechu vám všem moc doporučuji - pokud jste autorovi ještě nedali šanci, udělejte to. Skutečně věřím, že vás jeho knihy osloví a že si jej oblíbíte stejně jako my, kdo jsme se ním již seznámili. Navíc, pokud ve svém psaní udrží to, že je každá nová kniha ještě o něco lepší než ta předchozí, máme se dozajista nač těšit. 

Knihu Do posledního dechu můžete koupit u nakladatelství Grada.

 

Název knihy (originál): Last Breath

Název knihy (česky): Do posledního dechu

Autor: Robert Bryndza

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Cosmopolis

Počet stran: 416