RC RECENZE | Oni nevědí, co činí (Jussi Valtonen)

Každý z vás už určitě četl nějakou knihu, která byla svým způsobem fascinující, a přesto neuvěřitelně těžká a složitá k přečtení. Na jednu stranu člověk chce hltat stránky jednu za druhou, jenže zároveň je po chvilce čtení doslova přesycen a musí si dát pauzu. Tak přesně takový čtenářský zážitek mám čerstvě za sebou. O mnoho vjemů, dojmů a pocitů se tentokrát postarala novinka z nakladatelství Leda, technothriller Oni nevědí, co činí.

Dagmar z Ledy moc děkuji za to, že mi knihu k recenzi nabídla a poskytla, bylo to výjimečné čtení! 😊

Vy jste tuto nejen vizuálně krásnou knihu už zaznamenali? Máte ji na svém seznamu k přečtení, nebo jste ji dokonce už četli? Co na ni říkáte, jaký to byl pro vás zážitek? A přečetli byste si knihu stejně jako já znovu? Budu se moc těšit na vaše komentáře 😊

Hlavní hrdina románu Joe Chayefski je úspěšným vědcem, v osobní rovině se mu ale ne všechno daří.Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. 

Uf, jak bylo těžké tuto knihu číst, je podobně těžké psát na ni recenzi. Předat dalším lidem to, jakou knihou tento velký román je, to je vážně oříšek. Na úvod bych asi řekla především tohle: Oni nevědí, co činí je nesmírně sugestivní čtení plné intenzivních momentů, které čtenář niterně prožívá společně s hlavními hrdiny. Není to text, který se čte lehce a rychle, není nacpaný klasickými thrillerovými zvraty, které všichni tak dobře známe. Ne, tahle kniha vás překvapí takovým plíživým způsobem. Autor buduje atmosféru překvapení postupně, přesto ale jednotlivé proměny směru příběhu neztrácejí na své síle a čtenáře bezpochyby zasáhnou.

Nesmírně silnou stránkou knihy jsou zcela excelentní dialogy. Něco tak skvostného jsem dlouho nečetla. Dialogy v této knize nejsou napsané, jsou zaznamenané. Při čtení je skutečně vnímáte jako autentický rozhovor dvou živých osob, nejsou osekané, nejsou stručné, ba naopak, mnohdy autor používá vysloveně výplňové fráze, které ale, pokud se nad tím skutečně zamyslíte, do každodenních hovorů patří a které povyšují text na reálný a hmatatelný zážitek. 

Hovoříme-li o dialozích, nemohu opomenout také vizuální stránku textu, na které je vidět skutečně mravenčí a velmi poctivá práce. V průběhu knihy se setkáte s proměnou fontu, s působivým oddělením různých typů textu, ale také třeba se vsuvkami, které už tak velmi realistický text posouvají na další úroveň – například se jedná o uvedení plného znění novinového článku, který je ve vyprávění zmíněn.

Co v textu hodnotím objektivním pohledem poněkud negativně, to je veliké množství anglických výrazů. Mě osobně toto nerušilo, anglicky mluvím, všemu jsem rozuměla, a možná to pro mě zážitek ze čtení naopak ještě zintenzivňovalo. Nicméně pro čtenáře, který angličtinu neovládá, může být tato skutečnost opravdu rušivá. Nejedná se o pár slovíček sem tam, ale i o celé věty, o pojmy, které jsou důležité pro plynutí děje, zkrátka a dobře nevím, zda to pro někoho není v daném množství spíše na škodu. Složitě se mi to hodnotí, protože dovedu pochopit, co k takovému utvoření textu vedlo a co měl tento krok za cíl, a jak už jsem zmiňovala, pro mě se naopak jednalo o něco, co můj požitek ze čtení naopak posilovalo. U každého to tak však být určitě nemusí.

Oni nevědí, co činí je velkým románem, a nijak se tím netají. Je to veliké vyprávění o složitém a svým způsobem nadčasovém tématu, je to příběh, který musí zákonitě rozvířit diskusi mezi všemi, kdo jej přečtou. Není to lehké čtení, ale ani nemůže být. Pro mě to byl jeden z nejsugestivnějších čtenářských zážitků poslední doby a rozhodně se budu chtít ke knize ještě někdy vrátit. Určitě ji doporučuji dál – především lidem, kteří mají rádi solidně budované thrillery, čtenářům, kteří dbají na precizní atmosféru knihy, fanouškům žánru, který kombinuje napětí, technologie a snad i politiku. Připravte se ale na to, že tento kousek rozhodně neslupnete za pár večerů. Tuto knihu nemůžete jen přečíst, nemůžete si z ní jen něco vzít, ale musíte jí i něco dát – svůj čas, svou pozornost, své myšlenky, musíte otevřít svoje vnímání a analyzovat to, co právě čtete, z mnoha různých úhlů. Pokud se na to cítíte, tahle kniha vás ohromí.

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): He eivät tiedä mitä tekevät
Název knihy (česky): Oni nevědí, co činí

Autor: Jussi Valtonen

Rok vydání (originál): 2014

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Leda

Počet stran: 488

Uvedená anotace je převzata od nakladatelství Leda.