Sharon J. Bolton není pro české čtenáře neznámou autorkou. Její thrillery si oblíbila celá řada lidí, a není divu, neboť splňují mnohé nároky, které na žánr klademe. Jsou neskutečně čtivé, jejich náměty jsou rozmanité, autorka úžasně pracuje s prostředím, do kterého zasazuje děj, nebojí se být drsná a šokovat. Člověk pak snadno odpustí i mírnou překombinovanost děje a poněkud zběsilé tempo všech knih. A rád si knížky nechá podepsat, k čemuž budete mít příležitost už za pár dní - 26. června totiž v Praze v Knihkupectví Dobrovský na Václavském náměstí proběhne autogramiáda autorky. Nenechte si ji ujít ;)
Moc a moc děkuji nakladatelství Domino za to, že mi poskytlo recenzní výtisk knihy Temné říční proudy ještě před jejím vydáním. Velmi si toho vážím! Kniha vychází právě dnes, 15. června 2018.
Jsem Lacey Flintová, opakuje si každé ráno mladá vyšetřovatelka, zatímco plave v Temži. Extrémně nebezpečný koníček nakonec přinese nečekaný objev. Lacey narazí na mrtvolu ženy zabalené v látce. Rozbíhá se pátrání, které odhaluje, že zavražděná není jedinou obětí. A mezitím někdo nechává Lacey na její lodi podivné dárky... Co když bude tento případ její poslední?
Temné říční proudy jsou klasickou knihou autorky. Rozhodně nezapomněla, jak napsat zatraceně čtivý text, ani nedokázala ovládnout svou touhu po grandiózním vyvrcholení příběhu. A právě proto je tahle kniha tak skvělá.
Na začátku jsem zmiňovala, že mě na autorce, kromě jiného, baví její dovednost pracovat s prostředím, do kterého své knihy zasazuje. Dodnes vzpomínám na neuvěřitelně nádherně vykreslené Shetlandy a jejich rašeliniště, kde se odehrával příběh Obětiny. Tenkrát jsem si myslela, že autorka má to místo asi strašně ráda, že ho zbožňuje a je pro ni významné... Po přečtení dalších knih ale nabývám dojmu, že Sharon J. Bolton buďto fanaticky miluje každý centimetr britských ostrovů, anebo je v předávání krás všemožných míst skutečně tak zvráceně dobrá. Možná je to kombinace obojího, zkrátka přesvědčit čtenáře o kouzle každého z míst, kam své knihy zasazuje, zvládá se zarážejícím přehledem.
Děj Temných říčních proudů se odehrává na Temži, a bože, je to dokonalé. Upřímně vám říkám, že po dočtení knihy bych měla problém strčit do téhle řeky palec na noze, natož třeba celou nohu. Marně se pokouším vybavit si knihu, ve které by autor tak důmyslně pracoval s motivem řeky. Autorka umí dokonale popsat chování řeky, její hrůzu nahánějící nevypočitatelnost, ale také její dechberoucí krásu a schopnost vyvolat v lidech pokoru.
Jak už jsem naznačila, samotný příběh je klasicky zamotaně zamotaný. Autorka má jednotlivé případy rozhodně velmi dobře promyšlené, nakonec do sebe vše zapadne, zároveň ale čtenář nedokáže celou zápletku odhalit příliš brzo a zkazit si tak požitek z napínavého čtení. Já sama jsem ne všechny věci předvídala a očekávala, některá překvapení mi pak dávala smysl více a jiná méně. U Sharon J. Bolton to tak prostě je, ona je ve svém vyprávění poněkud teatrální a nedělá jí problém posunout závěr příběhu kousek za hranici uvěřitelnosti. Díky tomu je však celá kniha neskutečně strhující, v závěru už skoro nedýcháte a samotné rozuzlení vám dokáže zlomit srdce. Od autorky už prostě nečekám, že se bude držet při zemi, naopak, kdyby se tak stalo, bylo by to pro mě asi trochu zklamání.
I za asistence takto zběsilého tempa vyprávění se jí však v knize daří vybudovat hodně tísnivou a napínavou atmosféru. Čtení pro mě tentokrát mělo místy až hororový nádech - řekněte mi upřímně, že vás by nenervovalo, kdyby se ze špinavé, temné, noční Temže najednou vynořila hlava vraha a zase zmizela... Já se v určitých chvílích bála jako malé dítě.
Ze série jsem zatím četla první díl - Už mě vidíš? - a tento poslední. Musím říci, že u samotné Lacey jsem nezaznamenala nějaký zvláštní vývoj či posun, ale vůbec mi to nevadilo. Ona je prostě fajn přesně taková, jaká je - tajnůstkářská, ztřeštěná, nedisciplinovaná... Právě to na mladé vyšetřovatelce čtenáře baví a autorka nám tyto její vlastnosti i v Temných říčních proudech dopřává v úctyhodných dávkách. V této knize mě navíc hodně bavily i originální vedlejší postavy.
Co hodnotím nesmírně kladně je to, že autorka se vyvarovala jakýchkoli spoilerů na předchozí díly. Musí to podle mě být zatraceně těžké, protože musíte postavy a jejich zážitky přiblížit i čtenářům, kteří se s nimi setkávají poprvé, ale zároveň chcete, aby měli důvod si přečíst i dřívější knihy. Prozradit toho tak akorát je asi docela pracné, autorka to však zvládla skvěle a já mám po čtvrtém dílu pořádnou chuť na dva předchozí.
Jak už jsem naznačila, Temné říční proudy jsou posledním dílem o Lacey Flintové. Kniha celou sérii uzavírá dobře a na úrovni, přesto bych se dalším knihám s mladou vyšetřovatelkou vůbec nebránila. Autorka je pro mě zárukou návykového čtení a vynikajících napínavých zážitků, které si vždycky vychutnám. Proto i tuto novinku všem fanouškům žánru srdečně doporučuji, ode mě dostává čtyři hvězdičky, tu jednu musím nechat schovanou za to, že autorka občas skutečně jde za hranici... Komu bude Lacey chybět stejně jako mně, může se těšit na české vydání autorčiny nejnovější knížky Dead Woman Walking, které na podzim chystá nakladatelství Domino.
Na začátku jsem zmiňovala, že mě na autorce, kromě jiného, baví její dovednost pracovat s prostředím, do kterého své knihy zasazuje. Dodnes vzpomínám na neuvěřitelně nádherně vykreslené Shetlandy a jejich rašeliniště, kde se odehrával příběh Obětiny. Tenkrát jsem si myslela, že autorka má to místo asi strašně ráda, že ho zbožňuje a je pro ni významné... Po přečtení dalších knih ale nabývám dojmu, že Sharon J. Bolton buďto fanaticky miluje každý centimetr britských ostrovů, anebo je v předávání krás všemožných míst skutečně tak zvráceně dobrá. Možná je to kombinace obojího, zkrátka přesvědčit čtenáře o kouzle každého z míst, kam své knihy zasazuje, zvládá se zarážejícím přehledem.
Děj Temných říčních proudů se odehrává na Temži, a bože, je to dokonalé. Upřímně vám říkám, že po dočtení knihy bych měla problém strčit do téhle řeky palec na noze, natož třeba celou nohu. Marně se pokouším vybavit si knihu, ve které by autor tak důmyslně pracoval s motivem řeky. Autorka umí dokonale popsat chování řeky, její hrůzu nahánějící nevypočitatelnost, ale také její dechberoucí krásu a schopnost vyvolat v lidech pokoru.
Jak už jsem naznačila, samotný příběh je klasicky zamotaně zamotaný. Autorka má jednotlivé případy rozhodně velmi dobře promyšlené, nakonec do sebe vše zapadne, zároveň ale čtenář nedokáže celou zápletku odhalit příliš brzo a zkazit si tak požitek z napínavého čtení. Já sama jsem ne všechny věci předvídala a očekávala, některá překvapení mi pak dávala smysl více a jiná méně. U Sharon J. Bolton to tak prostě je, ona je ve svém vyprávění poněkud teatrální a nedělá jí problém posunout závěr příběhu kousek za hranici uvěřitelnosti. Díky tomu je však celá kniha neskutečně strhující, v závěru už skoro nedýcháte a samotné rozuzlení vám dokáže zlomit srdce. Od autorky už prostě nečekám, že se bude držet při zemi, naopak, kdyby se tak stalo, bylo by to pro mě asi trochu zklamání.
I za asistence takto zběsilého tempa vyprávění se jí však v knize daří vybudovat hodně tísnivou a napínavou atmosféru. Čtení pro mě tentokrát mělo místy až hororový nádech - řekněte mi upřímně, že vás by nenervovalo, kdyby se ze špinavé, temné, noční Temže najednou vynořila hlava vraha a zase zmizela... Já se v určitých chvílích bála jako malé dítě.
Ze série jsem zatím četla první díl - Už mě vidíš? - a tento poslední. Musím říci, že u samotné Lacey jsem nezaznamenala nějaký zvláštní vývoj či posun, ale vůbec mi to nevadilo. Ona je prostě fajn přesně taková, jaká je - tajnůstkářská, ztřeštěná, nedisciplinovaná... Právě to na mladé vyšetřovatelce čtenáře baví a autorka nám tyto její vlastnosti i v Temných říčních proudech dopřává v úctyhodných dávkách. V této knize mě navíc hodně bavily i originální vedlejší postavy.
Co hodnotím nesmírně kladně je to, že autorka se vyvarovala jakýchkoli spoilerů na předchozí díly. Musí to podle mě být zatraceně těžké, protože musíte postavy a jejich zážitky přiblížit i čtenářům, kteří se s nimi setkávají poprvé, ale zároveň chcete, aby měli důvod si přečíst i dřívější knihy. Prozradit toho tak akorát je asi docela pracné, autorka to však zvládla skvěle a já mám po čtvrtém dílu pořádnou chuť na dva předchozí.
Jak už jsem naznačila, Temné říční proudy jsou posledním dílem o Lacey Flintové. Kniha celou sérii uzavírá dobře a na úrovni, přesto bych se dalším knihám s mladou vyšetřovatelkou vůbec nebránila. Autorka je pro mě zárukou návykového čtení a vynikajících napínavých zážitků, které si vždycky vychutnám. Proto i tuto novinku všem fanouškům žánru srdečně doporučuji, ode mě dostává čtyři hvězdičky, tu jednu musím nechat schovanou za to, že autorka občas skutečně jde za hranici... Komu bude Lacey chybět stejně jako mně, může se těšit na české vydání autorčiny nejnovější knížky Dead Woman Walking, které na podzim chystá nakladatelství Domino.
Název knihy (originál): A Dark and Twisted Tide
Název knihy (česky): Temné říční proudy
Autor: Sharon J. Bolton
Rok vydání (originál): 2014
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 496
Krásně jsi to sepsala. Moc dobře jsi vystihla Lacey, je to fakt sympaťanda.
OdpovědětVymazatDěkuju Baru! Už se těším na ty díly, které mi tu ještě zůstaly :)
VymazatPěkná recenze! :)
OdpovědětVymazatZdá se mi to, nebo jsi trochu poupravila vzhled blogu? :O ♥
Děkuji! A ano, ale jen malinko, záhlaví :)
Vymazat