RC RECENZE | Chladnokrevně (Robert Bryndza)

Jestli u někoho opravdu chápu to davové nadšení a hromadné těšení na novou knihu, je to Robert Bryndza. Naprosto rozumím tomu, proč je jeho styl vyprávění blízký tolika lidem a proč se jeho knihám daří napříč mnoha zeměmi. Případy detektiv inspektora Eriky Fosterové mají spád, jsou psány s lehkostí, sloh je nesmírně čtivý a navíc, každý příběh dokáže znovu překvapit. Moc díky Báře z nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk pátého dílu, Chladnokrevně!

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení… Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven… Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu. Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.

Robert Bryndza mi přijde jedinečný především tím, že jeho série nejde s kvalitou dolů. To je totiž ten nejčastější a nejobvyklejší případ. Do ruky se vám dostane skvělá detektivka, která vás dostane, a když po dočtení zjistíte, že se jedná o první díl série, s nadšením běžíte bušit na dveře nejbližšího knihkupectví. Po hlavě se vrháte do druhého dílu a ono ouha, už to není tak dobré jako první díl. Tak pokračujete dál a doufáte, že se to s dalšími pokračování zlepší, ale dle mých zkušeností toto většinou nebývá pravdou. Například taková Angela Marsons a její série s Kim Stoneovou je s každým dílem – pro mě osobně – vyloženě horší a horší. Vynechejme teď to, že stejně další knihy kupuji a pořád doufám.

U Roberta Bryndzy se s tímto problémem nesetkáte. Dokonce je to přesně naopak, mám dojem, že s každým dalším dílem je tento autor lepší a lepší. Není to tak dávno, co jsem byla naprosto uchvácena Temnými hlubinami a pasovala jsem je na nejlepší díl série. Jenže pak přišel titul Do posledního dechu s naprosto úchvatně zvrácených hlavním padouchem a rázem bylo o favorita postaráno. A nyní Bryndza přichází s knihou Chladnokrevně a ano, ta se opět s lehkostí vyhoupla na pomyslnou první příčku v mém čtenářském hodnocení. Důvod je naprosto jednoduchý – Robert Bryndza se nebojí začlenit do svého příběhu silná témata, která rezonují celou společností, nikoliv jen světem detektivek. V novince Chladnokrevně to jsou hlavně nezdravé mezilidské vztahy a hranice toho, kam až člověk dokáže v jejich rámci zajít.

Co mě na sérii také neuvěřitelně baví, to je skutečnost, že Bryndza ve svých textech neopomíjí vývoj postav, se kterými se setkáváme opakovaně. Erika prochází velkou, přesto však přirozenou proměnou. Mnohým změnám jsou také vystaveny její vztahy, a to jak ty soukromé, tak i pracovní. Právě určitá náklonnost k jednotlivým postavám mě na Bryndzovi hodně těší, u jiných autorů mi totiž vyšetřovatelé někdy přijdou jen jako nástroj jak rozplést příběh. Erika však tomuto neduhu vystavena není a autor ji nechává plně rozvíjet a žít.

Co vám budu nalhávat, závěr je jednoduchý. Chladnokrevně je naprosto skvělý thriller – má spád, je čtivý, příběh graduje, postavy jsou uvěřitelné, nápadité a hlavní vyšetřovatelka série se v příběhu dále vyvíjí. Co chtít od detektivní série víc? No, vlastně něco by se našlo. Víc dílů, prosím.