RC RECENZE | Až tady nebudu (Linda Green)

Dnes pro Vás mám jednu ze svých dlužných recenzí, jejichž vydání se zpozdilo tak, až mě hanba fláká. Velikánskou omluvu a také poděkování posílám Ivě z nakladatelství Bookmedia, která mi Až tady nebudu poslala k recenzi.

ZBÝVÁ VÁM 18 MĚSÍCŮ ŽIVOTA… "Zemřela jsem nešťastnou náhodou. Křečovitě zavírám oči a zase je otvírám, jen abych se ujistila, že jsem vzhůru." Když si Jess Mountová prohlíží svůj facebookový profil, zjistí, že se čas na jejím účtu přehoupl o osmnáct měsíců dopředu, do dne, kdy zemřela. Mezi srdceryvnými příspěvky přátel a rodiny najde i fotku svého ještě nepočatého syna. Do chlapečka se hned zamiluje, a tak i proto musí čelit rozhodnutí - zkusí změnit budoucnost a zachrání si svůj život? Protože jestli ano, její syn přece nemusí vůbec nikdy existovat. Do jaké míry může Jess změnit svůj osud aniž by ohrozila život svého syna? Druhý česky vydaný román autorky Lindy Greenové skrývá nejen napínavý příběh, ale také svým čtenářům předkládá důležitou zprávu.


Před rokem jsem od autorky Lindy Green četla knihu Před pikolou za pikolou a byla jsem naprosto nadšená. Příběh mě překvapil v mnoha směrech a rozhodně patřil k tomu nejlepšímu, co jsem v roce 2018 měla tu čest čtenářsky potkat. Proto jsem byla nadšená, když jsem se dozvěděla, že na český knižní trh se chystá další autorčin počin. Bohužel, po dočtení je mé nadšení trochu zakaleno.
Knize se v žádném případě nedá upřít nesmírně zajímavá myšlenka. Co byste dělali, kdybyste věděli, jaké hrůzy vás v nejbližších měsících čekají? Snažili byste se osudu vzepřít? A jde to vůbec, nebo si to, co máme ve hvězdách napsáno, vždy najde cestu?
Samotné provedení skvostného námětu mě ale bohužel neoslovilo. Problém začíná u nesnesitelně nevyzrálé, nevyrovnané a celkově nerozumné hlavní hrdinky, která je díky všem těmto charakteristikám samozřejmě poměrně nesympatická  a já jsem k ní za celou dobu čtení nedokázala jakkoliv přilnout. Drtivou většinu jejích rozhodnutí jsem nechápala a nedovedla jsem najít cestu, jak jí rozumět. 
Další věcí, která mi brnkala na nervy, byly jednotlivé vzkazy od rodiny a přátel, datované již po smrti hlavní postavy. Přišly mi nedobře napsané, takové hrozně "na sílu", působily nuceně a jako něco, co rozbíjí příběh, ale zároveň v něm musí být, aby to obhájilo motiv celé knihy. Využití tématu mi přišlo nedotažené a nedostatečně domyšlené.
Zatímco v Před pikolou za pikolou jsem svým způsobem chápala každou jednu postavu, včetně pachatele, v Až tady nebudu jsem měla problém najít se cestu ke komukoliv. Jednotlivé postavy byly ploché, autorka si příliš nevyhrála s jejich rolí v příběhu, všichni plnili svůj šablonovitý úděl.
Jednu věc však autorce upřít nemůžu v žádném případě, a to je čtivost jejích textů. Stejně jako Před pikolou za pikolou je i Až tady nebudu návyková záležitost, kapitoly jsou krátké, úderné, z celého vyprávění se snad ani na okamžik nevytrácí napětí. Líbila se mi také stísněná atmosféra nejistoty a určitá izolovanost hlavní hrdiny - jak řeknete lidem kolem sebe, že jste si na Facebooku přečetli, že za rok umřete?
Celkově mi přijde, že se z námětu dalo prostě ždímnout trochu víc. Nejvíce knize asi uškodily postavy, které jsou v podobných příbězích alfou a omegou, a zde mi přišly takové odbyté. Na druhou stranu, pokud se od tohoto čtenář oprostí, dostane thriller s výbornou atmosférou, od kterého se odchází nelehko. Až tady nebudu sice je mnohem slabší kniha, než jakou byla Před pikolou za pikolou, od touhy sledovat další autorčinu tvorbu mě to však neodradilo a budu moc zvědavá, s čím přijde příště. Nebojím se, že by to nebylo něco originálního.

Okomentovat

My Instagram

Made with by OddThemes | Distributed by Gooyaabi Templates