RC RECENZE | Ready Player One (Ernest Cline)

Přeji Vám krásný nedělní večer a omlouvám se, že dnes článek tak trval – tomu neskutečnému počasí se prostě nedalo odolat :) Užívala jsem si toho sluníčka tak fenomenálně, až mám spálená celá záda a nevydržím v tričku :) Doufám, že i Vy jste si tohohle skvělého víkendu užili do sytosti a že jste načerpali spoustu energie do nového pracovního týdne :)

Dnes se podíváme na moji první RC recenzi, která bude věnována novince Knižního klubu Ready Player One. Kniha už sice před několika lety vyšla, nyní se ale dočkala nového provedení a v těchto dnech se objevuje na pultech knihkupectví. Já titul vyhrála v soutěži Knižního klubu, za což znovu moc děkuji, byl to totiž parádní čtenářský zážitek :)

V blízké budoucnosti se stírají rozdíly mezi reálnou realitou a virtuální realitou. Z nehostinného skutečného světa se lidé uchylují do snového prostředí simulace OASIS, stvořené před lety geniálním Jamesem Hallidayem. Právě ten před svou smrtí do OASIS ukryl tajné klíče, brány a především velikonoční vejce – a v den své smrti zahájil hon na tento poklad. Kdo ho získá, bude odměněn nejen lákavým finančním honorářem, ale především neuvěřitelnou mocí. Situace je o to komplikovanější, že ne všichni mají ušlechtilé zájmy. Nadnárodní korporace IOI chce Hallidayovo vejce získat také, aby mohla konečně ovládnout OASIS a zavést i ve virtuální realitě brutální diktaturu. Uprostřed všeho tohohle potkáváme Wadea Wattse alias Parzivala, mladého kluka s pochroumaným životem, který obětuje všechno, aby dosáhl na svůj sen – umístit se na prvním místě tabulky a stát se vítězem honu na Hallidayovo velikonoční vejce…

Musím říct, že ze začátku jsem byla vyděšená, protože mi kniha vůbec neubývala. První část knihy je věnována spoustě vysvětlování a také historickým událostem předcházejícím honu na velikonoční vejce. Asi to není vyprávění pro někoho, kdo vůbec nezná popkulturu 80. let a počítačové hry. Já se upřímně přiznám, že přes to druhé zrovna odborník nejsem, i když nějaké povědomí mám, zato však to první zvládám vcelku slušně a myslím, že ve spoustě věcí bych si s Wadem rozuměla. Těch odkazů je v knize opravdu neskutečné množství, a to mě samozřejmě moc bavilo. Domnívám se, že kniha by mohla fakt dobře sednout právě mé věkové skupině (cca 20 – 30), protože mi přijde, že všichni koho ve svém okolí mám, v určité fázi svého života ujížděli právě na podobných věcech, které bavily i Jamese Hallidaye a které tím pádem nesmírně zajímaly Wada Wattse. Odbočila jsem od hodnocení příběhu, viďte? Má se to takhle: Začátek je pomalejší a na můj vkus až moc detailní. Jenže! Ono se to všechno zúročí v samotném konci. Zpočátku mě štvalo, že každou technickou vychytávku Cline pečlivě popisuje do nejmenšího detailu, že neustále přibližuje historie různých postav a že celkově pořád dokola vysvětluje, jak něco funguje. Všechno to, co do Vás nahustí, se Vám bude hodit ve druhé půlce knihy, která je strhující. Nic se nevysvětluje – vždyť už to dobře znáte z první půlky a prostě se jenom graduje. Žádné zdržování s vysvětlováním, proč se to stalo tak a ne takhle. Příběh je – odmyslíte-li si ten drobný detail, že jde o sci-fi z roku 2045 – nesmírně uvěřitelný, stupňování napětí není přehnané a dějové linii nijak neškodí. Čímž se pozvolna dostáváme k tomu, že…

…že i postavy jsou famózní. Třeba zrovna Wade se nesmírně vydařil, protože to sice je kladný hrdina, ale udělá i spoustu vysloveně hloupých, školáckých chyb. Přestože se snaží, občas podléhá svým citům, byť si uvědomuje, že jeho jednání se stává iracionálním. Je to zkrátka skvěle napsaná postava osmnáctiletého kluka, na kterého toho už bylo trochu moc. Bavil mě celou dobu a strašně jsem mu držela palce. I jeho virtuální kamarádi jsou pěkně vyvedeni, Cline s nimi pracuje hlavně v dialozích a rozhodně jim nedělá ostudu. Nejdůležitější při hodnocení postav je ale jedna věc: Kniha na příkladu OASIS perfektně ukazuje, že tím, kým jsme, nás fakt nedělá naše tělesná schránka. Že pokud se lidi mají rádi, cítí k sobě respekt, lásku, přátelství… pramení to vždy z toho, jací jsou, nikoliv z toho, jak vypadají. Hlavně ke konci si s touhle otázkou pohrál autor fakt brilantně a skoro mě dojal.

Co se týče Clineova stylu psaní, nemohu ho ohodnotit jinak než jako vybroušený. Je evidentní, že mu záleží na každém slově a že je volí velmi obezřetně. Neřekla bych, že je to zrovna jednoduchý text, nicméně i přesto je nesmírně čtivý a Cline Vás bez problému vtáhne do děje. V momentě, kdy se prokoušete trochu více popisným začátkem, roztočí se šílený vír událostí, který autor podává tím nejpreciznějším možným způsobem. Žádné bum prásk, stačí nám podmět a přísudek. Kdepak. I ty nejostřejší momenty jsou popsány téměř akademickým spisovatelským stylem, autor to nikdy neodbývá. To mě na něm strašně baví a upřímně mě to v tomto žánru i překvapilo. Zároveň se ovšem nebojí některá místa doslova utnout sarkasmy, černým humorem a ironií. Tohle je mi také velmi blízké a musím říci, že smysl pro humor máme s autorem nastavený dost podobně.

Celkově knihu hodnotím velmi pozitivně, byť jsem si na začátku nemyslela, že to řeknu. Začátek byl na mě opravdu příliš pomalý a velice popisný, oceňuji však, že se to v dalším textu zúročilo a nebylo to zbytečné. Druhé dvě třetiny knihy už mají neskutečný spád a jsou vystavěné opravdu mistrně. Proto knihu srdečně doporučuji, s jednou výjimkou – fakt to chce, aby Vám to geekovství bylo trochu blízké a abyste se v těchto chuťovkách maličko vyznali. Kniha obsahuje opravdu značné množství odkazů, jak už jsem zmiňovala, a myslím, že pro někoho, komu je tento svět vzdálen, by kniha nepřipadala zdaleka tak atraktivní. Pokud si ale umíte užít dobrou počítačovou hru (a oceníte některé starší a skoro klasické kousky), a filmy a hudba 80. let Vám nepřipadají jako fantaskní snůška psychedelických nesmyslů, tohle čtení je pro Vás. 

Název knihy (originál): Ready Player One

Název knihy (česky): Ready Player One

Autor: Ernest Cline

Rok vydání (originál): 2011

Rok vydání (česky): 2016

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 432

Jak to vidíte Vy? Četli jste Ready Player One už tehdy před lety, když vyšel poprvé? Nebo se na něj chystáte teprve nyní? Máte ho na seznamu knih k přečtení? Budu moc ráda, když mi dáte vědět v komentářích :)

Mějte se krásně a přeji Vám úspěšný start do nového týdne,
K

 

Každé pondělí: Právě čtu

Každou středu: Knižní tip

Každý pátek: Recenze

Speciální nedělní články: Měsíční shrnutí, Výzva a Chvíle s knihou

Google+

Facebook

Twitter

Databáze knih

Goodreads