RECENZE | Polámané panenky (James Carol)

Přeji Vám všem krásný den a vítám Vás u nové recenze! 

Dnes se znovu setkáváme u žánru pro mě nejtypičtějšího, a sice u thrilleru. V dnešní recenzi se totiž podíváme na první díl jedné slibné série, kterými jsou Polámané panenky.

Tip na Jamese Carola jsem dostala někdy na začátku tohoto roku, a když jsem zmínila Polámané panenky v článku o přírůstcích / dubnové výzvě, vím, že hlavně Lucka z blogu Sea Book mi psala nadšené komentáře, jak si Jeffersona Wintera – hlavního hrdinu této série – zamilovala. Nemohla jsem se proto dočkat, až se ke Carolovým knihám dostanu, protože osobitých vyšetřovatelů je jako šafránu. U mě jasně vede Carl Mørck ze série o oddělení Q od Jussi Adlera-Olsena, následovaný Willem Trentem ze stejnojmenné série od Karin Slaughter a Cormoranem Strikem, které zase stvořila J. K. Rowlingová pod pseudonymem Robert Galbraith. (Hodně jmen, co?) Po prvním dílu se Jefferson Winter zařadil k těmto třem – zatím však žádného nepřekonal. Myslím ale, že se to může s dalšími díly velice snadno změnit. James Carol jde na odhalování Winterova příběhu opatrně a je ještě dost věcí, které o něm nevíme.

A u jaké příležitosti se s Winterem setkáváme poprvé? Jakožto bývalý profiler FBI je přizván k vyšetřování sériových zločinů v Londýně. Pachatel unáší úspěšné a atraktivní ženy, které posléze mučí, ale nevraždí. Provede jim lobotomii a pustí je zpátky na svobodu – neschopné vnímání, myšlení, uvažování. Netrvá dlouho a Winter z pachatelova rukopisu vyčte jednu zásadní informaci, jenže… co když se plete a vše není tak, jak se z indicií může zdát? Jeho chyba může stát život ne jenom jednu ženu. (Páni, nesnáším shrnování děje napínavých knih – je toho tolik, co Vám nemůžu říct, abyste nepřišli o překvapení!)

Když jsem Polámané panenky začala číst, ze všech stran jsem slyšela, jaký je to masakr. Já jsem asi fakt zvrhlý čtenář, mně to jako nějaký šílený masakr nepřišlo. Stylově mi to připomínalo Myšlenky zločince – pachatel je zkrátka trochu úchyl, ale nesmíme zapomínat, že není jediný. Ze závěru jsem pak byla trochu rozpačitá - nějak mi nepřišlo, že by příběh k tomuto vyústění směřoval („jasný, tohle jsem si tipoval, to dává smysl“), zároveň se ale nejednalo o překvapení, při kterém se plácnete do čela („že já blbec jsem to neviděl dřív!“). Jinak je to ale neotřelý detektivní nápad a Carol se jednoznačně ukázal jako talentovaný spisovatel tohoto žánru – jen si myslím, že směřuje spíše do toho klasického detektivního proudu, než do nějakého moderního stylu. Co se mi nezdálo, bylo náhlé a poněkud pošetilé vybočení pachatele ze vzorce. Prostě mi to tam nesedělo, ale možná jsem už opravdu přečetla příliš mnoho fakt povedených thrillerů a detektivek a mám kvůli tomu až moc vysoké nároky.

Z postav mohu hodnotit hlavně Wintera. Tento vyšetřoval je génius a jeho metody jsou tak neotřelé, až to s ním v FBI nevydrželi. Trochu mě mrzí, že nám autor nedává trochu více nahlédnout do Jeffersonovy mysli, abychom věděli, co ho právě napadlo. Často je to shrnuto slovy „zavolám večer“ – pak si Winter celé odpoledne asi promýšlí své závěry a večer to vybalí na Vás i na chudáka vyšetřovatele, který si Wintera přizval a který mu nerozumí o nic více, než Vy. Nicméně i přes tenhle skokový příval informací nemohu v žádném případě říci, že by v knize něco zůstalo nevysvětleno, což samozřejmě oceňuji.

Dalšími postavami jsou především pachatel, kterého nám ale Carol příliš nepřibližuje, a dále jeho oběti, kterým je věnován značný prostor a které jsou zpracovány fakt mistrně. Ten proces věznění a mučení, myšlenkové pochody, fáze odporu a odevzdání – to všechno Carol zvládnul naprosto senzačně a uvěřitelně, není v tom klišé. Poslední zajímavou postavou je vyšetřovatelka Templetonová, která na Wintera zpočátku především dohlíží, ale nakonec je mu velice nápomocnou kolegyní. Musím říct, že i ta se Carolovi povedla, je to sympatická ženská, trochu amazonka, ale zároveň ne superžena. Když nějaký mužský autor takto zvládne ženskou postavu s ryze mužským povoláním (policajtky, dělnice, kosmonautky), moc si toho vážím – viz Graham Masterton a jeho Katie Maguireová.

Kniha je napsána v krátkých kapitolkách a Carolovo psaní je jedno z nejsvižnějších, jaká znám. Píše lehce, nepříliš složitě, velice přímočaře. Tento styl má za následek to, že autor perfektně udrží Vaši pozornost i v případě, že čtete delší dobu. A to je dobře, protože Polámané panenky jsou jednou z knih, které se špatně odkládají. A není to jen příběhem, ale právě i Carolovou schopností velice poutavě vyprávět. Navíc má vytříbený cit pro to, kolik toho říci teď a kolik potom, co prozradit a co ještě chvíli tajit. Čtení je i díky této autorově schopnosti velmi napínavé a Carol mě tím rozhodně nalákal na své další knihy, druhý díl s Winterem už mám doma a určitě se na něj chystám co nejdříve.

Vy Jamese Carola a jeho sérii znáte? A co ti z Vás, se kterými jsem se o Panenkách už bavila – dostali jste se už i k Dobře se dívej? Je to také pěkné? Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů! :)

Mějte se nádherně,

K

Název knihy (originál): Broken Dolls

Název knihy (česky): Polámané panenky

Autor: James Carol

Rok vydání (originál): 2015

Rok vydání (česky): 2015

Nakladatelství: BB/art

Počet stran: 309

Každé pondělí: Právě čtu

Každou středu: Knižní tip

Každý pátek: Recenze

Každou neděli: Speciální článek

Každý měsíc: Přírůstky, Přečteno a Měsíční výzva

The Book Talk Blog na Google+

The Book Talk Blog na Facebooku

The Book Talk Blog na Twitteru

The Book Talk Blog na Databázi knih

The Book Talk Blog na Goodreads