Jmenuju se Amber Reynoldsová a Občas lžu

Nedávno se v českých knihkupectvích objevil nový psychothriller, který českým čtenářům přineslo nakladatelství Domino. Občas lžu slibuje na přebalu napínavé čtení, jehož závěr překvapí i nejprotřelejší čtenáře tohoto žánru. A já, jakožto velký psycho fanda, můžu potvrdit, že tahle kniha a její hlavní hrdinka si se mnou pohrály bravurně.

Ostatně, pojďme se rovnou pověnovat hlavní postavě vyprávění. Amber leží v kómatu, občas lže a ještě k tomu není dvakrát sympatická. Opravdu, nijak zvlášť mi k srdci nepřirostla, ale stejně mě dokázala celou dobu bavit. Ostatně ona ani jedna z postav není chodící ideál, ale to je přesně to, co mě na podobných knihách baví. Jak už bývá u Domina tradicí, i u této knihy se setkáte s výborně propracovanými a nesmírně lidskými postavami, které si svou komplikovaností nezadají s těmi, které potkáváte v reálném životě.
Celý příběh je vyprávěn ve třech různých rovinách – jedna se odehrává v dětství Amber, druhá těsně před její nehodou a třetí v současnosti, tedy ve chvílích, kdy Amber leží v kómatu v nemocnici.
Udržet příběh, který se z principu věci zakládá na střípcích vyprávění, takto kompaktní, to je podle mě naprosto úžasný spisovatelský výkon. Přestože se sled událostí skládá do uceleného obrázku velmi postupně a řekla bych, že dobrou polovinu knihy čtenář ani trošinku netuší, kdo, co, proč a jak, nevzbuzuje to ve vás pocit, že se v ději jakýmkoliv způsobem ztrácíte.
Bavilo mě také jazykové zpracování kómatu, autorka v něm pracuje se všemi smysly, s tím co člověk zná a přirovnává to k abstraktním, obtížně představitelným věcem, pocity jsou však díky tomuto popisu téměř hmatatelné.
Další věcí, kterou na knize oceňuji, je jistá destigmatizace kómatu. Já osobně mám na tuto problematiku svůj názor, ne nutně podložený fakty, ale spíše mým vnímáním světa, a jsem ráda, že Alice Feeney ve své knize otevřela otázku toho, zda a jak lidé v kómatu skutečně vnímají. Právě zapracování tohoto tématu do celého vyprávění je další krásnou ukázkou toho, jaké knihy Domino čtenářům přináší – vždy mají přesah.
Občas lžu není jen prvoplánový thriller o tom, co se komu stalo a proč. Je to kniha, v níž se kloubí napětí (co se stalo a proč) s důležitým společenským tématem (kóma) a nádherným jazykem (popis pocitů člověka v kómatu). A ano, mohu potvrdit, že ten konec vás dostane. Za mě jedno z nejžhavějších doporučení letošního jara!
A závěrem, v pracovním životě si teď „užívám“ pořádné peklíčko a tahle kniha byla za poslední týdny jedinou věcí, která dokázala zcela zaměstnat mou pozornost a nechala mě odpočinout si od toho neustálého pracovního šrotování v hlavě. A za to moc a moc děkuju, moje duševní zdraví to potřebovalo jako sůl. 
Velké poděkování proto patří nakladatelství Domino za poskytnutí knížky k recenzi ❤️

2 komentáře :

  1. Taky bych potřebovala nějaký psychický oddech. :D
    Měj se krásně. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nekecej! pritom takova nenapadna kniha! Hmm:).

    OdpovědětVymazat

My Instagram

Made with by OddThemes | Distributed by Gooyaabi Templates