KNIŽNÍ ZVYKY | Jak píšeme recenze?

By | 18 comments
Zdravím Vás a přeji Vám krásné úterý :)
Dnes mám pro Vás připravený nový článek do rubriky Chvíle s knihou - Knižní zvyky, tentokrát na téma recenze. Podobný tag před časem obletěl blogový svět, já už měla tento článek sepsaný a formu jsem nechtěla měnit - a tak jsem ho odložila. Jenže pak byly další a další články a já odkládala a odkládala, až se to odložilo do září. Ups.
Takže jak vlastně připravujeme recenze? Co všechno musíme udělat předtím, než pustíme hotový článek do blogového světa?
Kdy píšeme recenzi? Vím, že někteří z nás píší recenze i s týdenním odstupem. To je pro mě docela problém. Jsem schopná psát recenzi ihned po dočtení knihy – a to myslím doslovně. Nepotřebuju svoje názory nechávat uležet, většinou se mi formují v průběhu celé knihy. Jediné, na co si nemohu udělat názor před dočtením, je příběh – ale ten mohu obvykle hodnotit hned a nepotřebuji k tomu nějaký čas na třídění myšlenek. Na druhé straně je pravda, že málokdy se člověk k okamžitému sepsání dostane – mně se to zatím povedlo pouze u Rozbitých andělů. Většinou se k recenzi dostávám s odstupem 1 – 3 dnů, což je pro mě ideální čas. Všechno je ještě čerstvé, knihu mám v živé paměti, vybavuji si svoje pocity a dojmy během čtení. Jakmile proluka překročí týden, začínám mít problém. A vůbec nejhorší je pro mě dodatečné psaní recenzí na knihy, které Vám tu chci představit, ale četla jsem je dávno předtím, než jsem spustila blog. Často se stane, že tyhle knihy skončí v rubrice Knižní tip, protože byť se mi líbily, kvalitní recenzi na ně už nejsem schopná sepsat.
Jak píšeme recenzi? Myslím, že někdo prostě sedne a sepisuje myšlenky, jak mu logicky plynou – výsledkem je souvislý text o knize. Já ale potřebuji mít pevné body, kterých se můžu držet, jinak by byla každá recenze úplně jiná a jejich vypovídací hodnota by nebyla valná. Zkrátka každý pes jiná ves, protože každá kniha je jiná, s tím se nedá nic dělat. Mám proto připravené svoje opěrné body, které jsem před časem zařadila i do článků v podobě podnadpisů – jak jsem se ke knize dostala, shrnutí děje, hodnocení příběhu, hodnocení postav, autorův styl psaní a celkový dojem. K těmto bodům se při sepisování recenze postupně vyjadřuji a dohromady pak tvoří – podle mě – ucelený text se všemi důležitými aspekty pro to, aby čtenář usoudil, zda kniha pro něj je zajímavá, nebo ne.
Máme text, a co dál? Takže máme sepsanou recenzi, přečetli jsme si jí po sobě a zdá se nám dobrá. A co dál? Asi málokdo publikuje recenzi bez fotek. Někdo možná používá fotky z internetu, já osobně preferuji vlastní fotky. Dělala jsem to tak od samého začátku blogu a nic měnit nehodlám. Nijak neodsuzuji to, když někdo nepoužívá vlastní fotky - ne každý má tu možnost, ale já mám osobně raději články, které autor opatří vlastními snímky. Každý má svůj specifický fotografický styl a já se někdy kochám a kochám. (Napadá mě třeba Mimozemšťanka, Verunka z Bookish Friendship nebo Evička z Čítárny… všechny tyto dámy mají krásné a superoriginální fotky, ale samozřejmě nejen ony! Blogů se spoustou překrásných snímků je spousta.) Já sama mám i pro focení určité schéma, které následuji. (Jsem úchylná, vim.) Vždy fotím hřbet knihy, dále samozřejmě přebal knihy a úryvek textu, aby se čtenáři blogu mohli podívat, jakým stylem autor píše a rozhodnout se, zda se jim líbí a baví je, nebo ne. Mám také jednu rezervní fotku na nějaký specifický snímek. Některá kniha má zajímavě řešený přebal, některá je zase krásně graficky vyvedená uvnitř, další kniha je plná lepíků, protože obsahovala spoustu zajímavých pasáží… Zkrátka čtvrtá fotka je vyhrazená pro něco atypického, co se neobjevuje u každé knihy, ale zároveň si ta konkrétní recenzovaná zaslouží, aby bylo na daný aspekt v recenzi upozorněno.
Máme text, máme fotky, začíná souboj s Bloggerem. Takže to máme kompletní. Text je sepsaný, fotky jsou nafocené, upravené, vše je připraveno k publikaci. Teď začíná souboj s technikou. Byť Blogger považuji za nejlepší blogovací platformu, někdy mě fakt dojímá. Nepochopím, proč mi některé fotky vytrvale zarovnává doleva, i když jsem je tisíckrát zarovnala na střed. Nebo proč mi odkazy v textu posouvá na samý začátek řádku a rozhazuje tak věty i odstavce. Při publikování tedy upravuji spoustu věcí a stejně se občas stane, že některé věci musím napravovat až po zveřejnění. Vždycky jen doufám, že mi to odpustíte, nebo že si třeba ani nevšimnete :)
A je publikováno. A stejně to pořád není konec. Víte, nebudu lhát, blog sice píšu především pro radost a pro knihy, které čtu, protože je to způsob, jak si lépe zapamatovat příběh a moje dojmy (knihy, na které píšu recenze, si zapamatuji do mnohem většího detailu než ty, na které jsem recenze nepsala). Ale když už ten blog tvořím, jsem strašně ráda, když přijde nějaká zpětná vazba. Občas jsem měla pocit, že funguje rovnice „čím vyvedenější recenze (podle mě) – tím méně komentářů“. Byla jsem párkrát až zaražená, protože jsem si s textem i fotkami dala velkou práci a žádné názory nepřicházely – tím ale rozhodně nemyslím chválu, ale prostě sdílení dojmů z knihy, abychom si rozuměli :) Ověřila jsem si tak za těch pár měsíců blogování jednu věc – když je to spontánní, je to nejlepší, takže píšu recenze i všechny ostatní články tak, jak mi – lidově řečeno – zobák narost. To neznamená, že je odbývám, ale spíše že zbytečně nekonstruuji. Zkrátka Vám sdělím své dojmy tak, jako bych to vyprávěla kamarádovi nad kafem (spíš pivem :)). A když komentáře přijdou, je to velká radost a potěšení, protože jestli něco miluju, je to povídání o knihách, sdílení dojmů, tipů na dobré tituly a diskuze o názorech na některá díla, která nás četlo víc. Strašně mě zajímají návyky ostatních čtenářů, aspekty, které jsou pro ně důležité při hodnocení knih, i třeba negativní názory na knihy, které se mně osobně líbily. Díky tomu se učím koukat se na knihy i jinak, než jak je pro mě přirozené a vnímat věci, které jsou důležité pro jiné milovníky knih. A upřímně, není nic lepšího. Díky blogu jsem si rozšířila naprosto neskutečným způsobem obzory, takže vůbec nelituji, že jsem se po měsících váhání rozhodla jít s kůží na trh. Takže na tomhle místě děkují Vám, mým čtenářům, kteří věnujete svůj čas čtení mých textů a necháváte tu své komentáře - strašně moc si toho vážím a věřte, že mám radost z každého slovíčka, které se mnou ztratíte :)
Tak, to je asi vše, co jsem chtěla zmínit. Teď samozřejmě přichází otázky – jak tohle všechno vnímáte Vy? Jak sepisujete recenze a připravujete svoje příspěvky na blog? Nebo, pokud jste čtenáři blogů, ale vlastní nemáte – co je pro Vás při čtení článků důležité? Co Vás zaujme a co Vás naopak odradí? Budu moc ráda, když se vyjádříte v komentářích, jsem moc zvědavá :)
Mějte se nádherně!
Novější příspěvek Starší příspěvek Domovská stránka

18 komentářů:

  1. To je uplne normalni, jakmile mi prijde clanek naprosto skvely a ja nad nim stravim takovou dobu, nikdo nekomentuje :D
    Jinak ja pisu recenze pomerne s odstup casu, v tydnu ani nemam cas sednout si a psat. A povedeny a zajimavy tag, take nad nim premyslim :)
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že v tom nejsem sama :D Také někdy píšu s odstupem, někdy ten čas prostě není, ale píše se mi pak mnohem hůř. Děkuji za komentář a přeji krásný den :)

      Vymazat
  2. To je tak skvělý a upřímný článek, Kristý. Když teď nad tím přemýšlím, asi bych ten svůj měla aktualizovat, protože to teď vlastně dělám úplně jinak než na začátku :)
    Zrovna já patřila k lidem, kterým nevadilo sepisovat recenze třeba i s odstupem měsíce a to teď už tedy rozhodně neplatí. Když se kouknu na své staré recenze, musela bych se stydět...nejsou vůbec autentické a nepředají žádnou emoci. Teď, když recenze sepisuju téměř okamžitě po dočtení, jsou mé recenze daleko lepší (doufám), právě proto, že "píšu jak mi zobák narostl" a snad díky tomu dokážu čtenářům zprostředkovat své dojmy mnohem lépe :)
    Co se fotek týče, chtěla bych se alespoň přiblížit některým z nejlepších (a zrovna fotky od těch tří, co zmiňuješ, miluju), ale to se mi asi nikdy nepodaří, protože zkrátka nemám to pravé estetické cítění a absolutně nedokáži z takových maličkostí jako je kniha, hrnek a květiny vykřesat něco tak velkolepého... ale díky bohu za ty, co to umí :)
    Je toho ještě spousta, co bych k tomuhle článku mohla napsat, každopádně věz, že tvůj blog bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších a taky věz, že není den, kdy bych se na něj nepodívala! :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, strašně moc Ti děkuju za tak krásný komentář, udělala jsi mi obrovskou radost :)
      Myslím, že v kvalitě recenzí se s postupem času posouváme všichni, a rozhodně není důvod stydět se za ty dřívější (moje začátky byly taky výživné!! :D). Hlavně, že jdeme dál.
      Tvoje fotky jsou krásné, nemáš vůbec proč se kritizovat :)
      A vůbec, "věz, že tvůj blog bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších a taky věz, že není den, kdy bych se na něj nepodívala! :)" Je to tak, máme to naprosto vzájemné.
      Ještě jednou moc děkuju a přeju Ti krásný den!

      Vymazat
  3. Tak ako čítam predošlé komentáre- vážne krásny a úprimný článok. :) Veľakrát si mi vyčarila úsmev na tvári, pretože v niektorých prípadoch vidím samú seba. :D
    Recenzie píšem ihneď po prečítaní. Keďže si vediem denník, je to pre mňa úplne jednoduché a píšem všetko zaradom, čo ma napadne. :) Avšak, nemôžem ich ihneď publikovať. :D Musím si to párkrát za sebou prečítať a uistiť sa, či to všetko má hlavu a pätu.
    Čo sa fotiek týka, tiež preferujem blogy, ktoré majú vlastné fotky. Btw- ty fotíš nádherne.
    Maj sa krásne a užívaj si čítanie. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc a moc děkuji za ta krásná slova. Musím říci, že vést si deník není vůbec špatný nápad. Já zatím stále pracuji bez nějakých poznámek, při psaní vše lovím z hlavy, ale mít nějaké postřehy by jistě usnadnilo práci. Začnu s tím! :) Ještě jednou moc díky a přeji hezký den :))

      Vymazat
  4. Mám podobnou zkušenost, že články napsané hned po přečtení jsou nejlepší :) Jinak jsem ale dost spontánní psavec, nemám osnovu a jedu podle dojmu (takže vždycky nehodnotím všechny aspekty knihy, zaměřuju se na to, co podle mě vyniká - ať už v dobrém, či špatném).
    S fotkami mám stejný problém, o kterém píše Hanka - taky na to nemám cítění.
    Každopádně ti přeju, aby tě tvůj recenzovací styl ještě dlouho bavil! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ony ty spontánní recenze jsou často ty nejkrásnější, ale já bych bez osnovy filozofovala a to nechci :) Tvoje recenze patří k mým nejoblíbenějším, takže jen tak dál :)) Moc díky za komentář, měj se hezky! :)

      Vymazat
  5. Při psaní recenzí mi přijde naprosto nejhorší ta situace, když prostě dočtu knížku a chci tu recenzi hned napsat, protože pak začnu číst další a mohlo by se mi to motat :D Jenže obvykle knížky dočítám v noci/brzy ráno... Takže to moc nejde :D S Bloggerem zápasím taky, se snad naprosto stejnými věcmi. Ale což, člověk se u toho alespoň jen tak nenudí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, Blogger, to je nekonečně hluboká studnice výzev a zábavy :D A s motáním já osobně nezápasím, spíše s tím, že s odstupem mi přijde, že tak dobře nepředám takové ty pocity a dojmy z knihy... Držím palce, ať jde sepisování recenzí jedna báseň :) Měj se moc krásně :))

      Vymazat
  6. Krásně sepsané! :)
    Tento článek už také delší dobu plánuji, ale teď chci svůj blog posunout ještě o level výš, takže to bude chtít nějaké změny :)
    Poslední bod je naprostá pravda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, moc děkuji. Na blogovou evoluci se moc těším a jsem zvědavá, co chystáš :) Děkuju za komentář a přeju Ti krásný den :)

      Vymazat
  7. Skvělý článek. Určitě se v jistých bodech shodneme. Taky bych nebyla teď schopná napsat recenze na knihy, které jsem třeba četla před několika měsíci. Zjistila jsem, že byť se mi knihy líbí a zaujmou, stejně se mi po čase „vypaří“ z hlavy a zůstane jen vědomí, že jsem četla a bylo to dobré :)
    A zpětná vazba je samozřejmě velmi důležitá, s tímto bodem naprosto souhlasím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně tak, s tím vypařením velký souhlas! Proto nejsem schopná sepsat recenze na knížky, které jsem četla v "před-blogovém" období, a objevují se maximálně v knižním tipu :) Děkuju za komentář a porozumění, Šári, měj se krásně :)

      Vymazat
  8. Tyjo, Týnko, to tvoje každodenní článkování vůbec nezvládám pravidelně komentovat! :D

    S tím načasováním psaní recenzí to máme stejně. Já už si po týdnu prostě nepamatuju všechny detaily a už mám problém to nějak smysluplně sepsat. Většinou si už BĚHEM ČTENÍ dělám nějaké drobné poznámky, které samozřejmě pak upravuju, jak ve čtení pokračuju a jak se mi mění pohled na děj nebo postavy (takové to "wau, tahle postava je naprosto super — wait, what"). Recenze taky píšu hned, protože jsem plná emocí a mám pocit, že kdybych to všechno ze sebe nedostala, tak mi pukne hlava.

    Ty záchytné body jsou fajn. Tys to vyřešila těmi nadpisy fakt skvěle. Já, vzhledem k tomu, že jsem ten nejvíc neorganizovaný člověk na světě, se to vždycky snažím psát tak, že začnu celkovým shrnutím knihy a pokračuju shrnutím a zhodnocením děje a detailnějším rozebráním postav. Většinou do toho přidávám i hysterické výlevy, protože moje emoce jsou trošku jako horská dráha.

    Fotky jsou podle mě pro recenze základ. Ať si kdo chce řiká co chce — my lidi jsme děsný lemry a nedokážeme se soustředit na delší odstavce textu bez nějakého toho rozptýlení. Proto si myslím, že zařadit fotky je naprosto vhodný. Já teda takhle brutální schéma jako ty na focení nemám (ale tfuj, to ode mě znělo zle, ty víš, že tvoje fotky miluju), ale vždycky dodržuju to, že hned první fotka je přední obal. Dál většinou fotím i zadní stranu obalu a dělám i fotky z vnitřku knihy — hlavně, když v dané knize jsou třeba zajímavé ilustrace nebo pěkné názvy kapitol.

    Ježiši kriste! Přesně vím, o čem mluvíš! Agh! Ačkoli mi Blogger přijde fakt fajn (třeba oproti wordpressu), to psaní článků je někdy fakt peklo. Hlavně s tím zarovnáváním těch fotek tak, aby seděly do textu. To mi většinou zabere dýl, než samotný psaní recenze. :D

    A to s těmi ohlasy a zpětnou vazbou, to je holej fakt. Dokonce i jedna moje oblíbená zahraniční blogerka (Jen z blogu Bookavid, jestli ji znáš, fakt skvělá holka) se o tomhle zmiňovala. Je to hrozně smutný, když si vezmeš, že vlastně ty recenze jsou takovej základní kámen celýho knižního blogování a většinou jsou to články s nejmenším počtem komentářů. I já osobně to vidím na svých článcích — třeba TOP 5 články mají daleko víc komentářů, než recenze. A je to takově děsně demotivující. Ale pls, Týnko, nepřestávej recenze psát, my je milujem.

    No, zakončim svůj výlev. Měj se nádherně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme, Káťo, zda já to svoje každodenní článkování přežiju :) Moc děkuju za Tvůj komentář a jsem moc ráda, že někdo zápasí s Bloggerem stejně jako já. Vždycky, když vidím Tvé články, tak si říkám, jestli tě to poslechne rovnou, nebo jak dlouho to šteluješ. teď už vím, že asi dlouho. Přeju pevný nervy! A o recenze se neboj, ty odsud nikdy nezmizí. Moc děkuju zaa krásný komentář a za kompliment, udělalas mi radost. Měj se taky hezky a hlavně zdravě! :)

      Vymazat
  9. Blogujem o knihách už pár mesiacov, no stále s recenziami trochu bojujem. Niekedy viem jasne čo chcem povedať a ako svoje pocity vyjadriť, ale niekedy (a to hlavne keď s recenziou dlhšie čakám) knihu neviem ani za svet správne popísať. Rozmýšľala som, že by som aj ja každú recenziu delila na dej, postavy, štýl písania atď. ale niekedy mám pocit, že o niektorých kategóriach nemám čo povedať. Väčšinu kníh vnímam ako celok a ak jednotlivé časti nejak extra nevyčnievali často k ním nemám čo povedať. Vždy sa viac sústredím na dej, na to ako ma kniha bavila a aké pocity vo mne vyvolávala. Na tom mi totiž najviac záleží aj pri čítaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každému při psaní recenzí vyhovuje něco jiného a já naprosto rozumím tomu, že píšeš více pocitově - i mě takové recenze hodně baví číst. Jen je bohužel nejsem schopná sepsat, aniž by z toho vznikl filozofický opus. Přeji příjemné psaní do dalších měsíců a roků blogování, mám Tvoje recenze moc ráda, Marti! :) Měj se hezky!

      Vymazat

Srdečně děkuji každému, kdo zde vyjádří svůj názor, zkušenost, či dojmy. Moc ráda si s Vámi o knížkách povídám a právě Vy čtenáři jste mou největší inspirací :)