Když upřímně věříme lži, stává se pak pravdou?
Za zprostředkování jednoho z nejsilnějších čtenářských zážitků spjatých s vyprávěním o 2. světové válce tímto mnohokrát děkuji nakladatelství Domino.
Adam Kulakov vede rodinnou hračkářskou firmu, kterou podědil po své dědečkovi - přeživším z Osvětimi. S životem si hlavu příliš neláme, peníze nepočítá, na věrnost nemyslí, starosti odsouvá. Jenže jednoho dne se mu jeho nonšalance a bezstarostnost vymstí a Adam musí vymyslet, jak z téměř bezvýchodné situace úspěšně vybruslit. Na pozadí jeho dětinských a snad až hloupých problémů se ale odehrává mnohem větší příběh. Jeho dědeček Arkadij do posledních chvil svého života usilovně skrývá pravdu, která může otřást nejen jeho a Adamovým světem, ale i dalšími osudy. Pravdu, která mění úplně vše... nebo ne?
Hračkář byl v podzimním edičním plánu nakladatelství Domino jednou z mých nejjasnějších voleb. Byla to ta kniha, ke které mě něco nepopsatelně a nevysvětlitelně táhlo, kniha, ve kterou jsem vkládala obrovské naděje a očekávání. A přestože jsem se domnívala, že příběh bude vystavěn jinak a že budu číst nepatrně jiné vyprávění, jsem nadšená. Hračkář je pro mě jednou z nejlepších knih dotýkajících se tématiky 2. světové války, jakou jsem četla, a to přes několik věcí, které se v knize vyskytují a které jsou pro podobnou literaturu velmi netypické.
Hlavní věc, na kterou se musíte před čtením připravit, je skutečnost, že druhá světová válka nehraje v Hračkáři prim. Drtivá většina příběhu se odehrává v současnosti, události války pouze podtrhují a zdůrazňují to, co se děje teď. A právě o to je poselství minulosti ještě silnější a naléhavější.
Další věc, které se čtenáři nesmí zaleknout, je ta, že Hračkář je jedna z těch knih, které se nebojí ptát na opravdu vážné a velmi komplikované otázky... Já sama jsem při čtení musela neustále přemýšlet. O válce; o tom, jak nás definuje minulost; kým se stáváme díky tomu, kým chceme být; kým jsme díky těm, kdo tu byli před námi. Ale především se kniha ptá: Co je pravda? Fakt, nebo víra? Je pravdivé to, čemu někdo upřímně věří? Je pravdivé to, co někomu pomáhá? Nebo je pravdou tvrdá realita? Co všechno může změnit lež a její odhalení? Jak velké tajemství dokáže člověk udržet? A je život s tajemstvími skutečně život, nebo jen přežívání?
Od příběhu nesmí čtenář očekávat nějakou velkolepou gradaci. Kdepak, vyprávění plyne klidně a pomalu, přesto však čtenáře polapí a ke stránkám doslova přiková. Právě to, že se autor nesnažil příběh příliš prodat, ale skutečně jej poctivě odvyprávět, činí z Hračkáře tak neopakovatelný a výjimečný čtenářský zážitek.
Takováto kniha by pak samozřejmě neobstála bez velmi důkladné práce na jednotlivých postavách. Je fascinující, nakolik autor donutí čtenáře přilnout k jednotlivým charakterům, z nichž ani jeden není v celkovém měřítku příliš sympatický. Postavy mají spoustu nejrůznějších chyb, od úsměvných k děsivým, od drobných k zásadním. Přesto však při čtení určitým způsobem porozumíte každé z nich. Autor tak i zde prokazuje své ohromné spisovatelské kvality.
Pokud bych měla na závěr této recenze vybrat jediné slovo, jakým knihu charakterizovat, řekla bych silná, neskutečně silná. Autor se nebojí čtenáře šokovat, a činí tak velmi okouzlujícím způsobem. Rozuzlení je pragmatické, logické, vysvětlující. Jenže zároveň také překvapující a zcela odzbrojující. Neměla jsem vůbec ponětí, co se na nás - čtenáře - chystá, celé mi to docvaklo jen pár vět před samotným odhalením. Přijde mi naprosto neuvěřitelné, jak famózně si autor dokázal s příběhem a jeho vyústěním pohrát a musím říci, že to knihu v mých očích zvedlo z tisíců hvězdiček na milion hvězdiček. Autorům se málokdy podaří doopravdy čtenáře překvapit, nedopustit, aby jejich záměr odhalil dříve, než sami chtějí. Liamu Pieperovi se to povedlo beze zbytku. Nefalšovaná dokonalost, opravdu.
Další věc, které se čtenáři nesmí zaleknout, je ta, že Hračkář je jedna z těch knih, které se nebojí ptát na opravdu vážné a velmi komplikované otázky... Já sama jsem při čtení musela neustále přemýšlet. O válce; o tom, jak nás definuje minulost; kým se stáváme díky tomu, kým chceme být; kým jsme díky těm, kdo tu byli před námi. Ale především se kniha ptá: Co je pravda? Fakt, nebo víra? Je pravdivé to, čemu někdo upřímně věří? Je pravdivé to, co někomu pomáhá? Nebo je pravdou tvrdá realita? Co všechno může změnit lež a její odhalení? Jak velké tajemství dokáže člověk udržet? A je život s tajemstvími skutečně život, nebo jen přežívání?
Od příběhu nesmí čtenář očekávat nějakou velkolepou gradaci. Kdepak, vyprávění plyne klidně a pomalu, přesto však čtenáře polapí a ke stránkám doslova přiková. Právě to, že se autor nesnažil příběh příliš prodat, ale skutečně jej poctivě odvyprávět, činí z Hračkáře tak neopakovatelný a výjimečný čtenářský zážitek.
Takováto kniha by pak samozřejmě neobstála bez velmi důkladné práce na jednotlivých postavách. Je fascinující, nakolik autor donutí čtenáře přilnout k jednotlivým charakterům, z nichž ani jeden není v celkovém měřítku příliš sympatický. Postavy mají spoustu nejrůznějších chyb, od úsměvných k děsivým, od drobných k zásadním. Přesto však při čtení určitým způsobem porozumíte každé z nich. Autor tak i zde prokazuje své ohromné spisovatelské kvality.
Pokud bych měla na závěr této recenze vybrat jediné slovo, jakým knihu charakterizovat, řekla bych silná, neskutečně silná. Autor se nebojí čtenáře šokovat, a činí tak velmi okouzlujícím způsobem. Rozuzlení je pragmatické, logické, vysvětlující. Jenže zároveň také překvapující a zcela odzbrojující. Neměla jsem vůbec ponětí, co se na nás - čtenáře - chystá, celé mi to docvaklo jen pár vět před samotným odhalením. Přijde mi naprosto neuvěřitelné, jak famózně si autor dokázal s příběhem a jeho vyústěním pohrát a musím říci, že to knihu v mých očích zvedlo z tisíců hvězdiček na milion hvězdiček. Autorům se málokdy podaří doopravdy čtenáře překvapit, nedopustit, aby jejich záměr odhalil dříve, než sami chtějí. Liamu Pieperovi se to povedlo beze zbytku. Nefalšovaná dokonalost, opravdu.
Překvapuje mě, jak strašně těžké je sepsat recenzi na takto dobrou knihu. Zdá se, že by člověk chtěl vychrlit záplavu superlativů. Jenže ona je tak vynikající, že mě napadá jen jediná skutečně výstižná věc: Přečtěte si to.
Když jsem sepisovala recenzi Hany od Aleny Mornštajnové, říkala jsem, že je to snad jediná kniha, kterou si letos prostě musíte přečíst, ale považuji za nutné se opravit. Hračkář se může hrdě zařadit po její bok. Tohle fakt musíte zažít na vlastní kůži. Proto má tahle novinka za mě jedno velké, co velké - obrovské, doporučení!
Knihu můžete koupit zde.
Název knihy (originál): The Toymaker
Název knihy (česky): Hračkář
Autor: Liam Pieper
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 240
Knihy z 2.světové války moc nemusím a nevyhledávám je, proto jsem tuhle knihu v zásadě přešla. Recenze se mi ale moc líbí a zdá se, že názor ještě přehodnotím. :))
OdpovědětVymazatMožná, že právě tím, že tam ta válka nehraje vysloveně prim, by Ti to mohlo sednout. Za mě je Hračkář rozhodně jednou z nejlepších letošních knih a stojí za přečtení :) ♡
VymazatTak to si asi musím přečíst! Parádní recenze a zdá se že i skvělá kniha! Jen, teda zase 2. světová válka? Nemám těchto knih v tomhle roce až moc? :-O
OdpovědětVymazatDíky Ti. a Měj se hezly!
Moc díky za milý komentář, Moni ♡ Myslím, že by se Ti Hračkář mohl líbit. A upřímně, myslím, že knih s touto tématikou není nikdy dost. Je třeba se dozvídat nové informace a nezapomenout... Měj se moc krásně!
VymazatTa fotka! Opět úúúúžasná :-)
OdpovědětVymazatRecenze moc krásná, knížku si určitě napíšu na seznam k přečtení, je toho však moc moc a moc a listopad nebude jiný, těžko říct, kdy se ke knížce dostanu...
Měj se krásně Kristý :-)
Marcelko, moc a moc děkuji za pochvalu ♡ Budu se na ten okamžik, kdy se ke knížce dostaneš, moc těšit - věřím, že Tě taky dostane. Měj se moc pěkně!
VymazatZase druhá světová? Proč mi to děláš, vždyť já těch knih na to read listu mám už tolik, že to nikdy nepřečtu. :D :(
OdpovědětVymazatAno, zase. Tady tedy nehraje úplně prim, ale stejně je to poselství hodně působivé a především netradiční. Pokud Tě tohle téma zajímá, je pro Tebe Hračkář nutnost, Vlasti :))
VymazatOpravdu nadšená recenze, Kristý, je cítit, že jsi příběhu plná. Jsem ráda, že jsem si Hračkáře pořídila, i když se k němu hned nedostanu. Ale mám ho a těším se na něj :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Šári, jsem ráda, že se mi to podařilo v recenzi předat ♡ Já se zase strašně těším, až se k němu dostaneš a co na něj řekneš :) Měj se krásně :)
Vymazat