ČTECÍ PLÁNY | Leden 2018

Nový rok, nové rubriky - to je povinnost 😊 Jednou z nich jsou Čtecí plány, jejichž určitou obměnu už blog dříve zažil v podobě již dávno zapomenutých měsíčních výzev. V těch byly plány velkolepé, odvážné... a málokdy splněné. Tak snad to teď půjde o něco méně bolestivě.

Leden se u mě ponese v duchu dohánění recenzních restů, kterých mám skutečně ohromné množství. Pořád si ale fandím a věřím, že do svého čtenářského programu zvládnu zakomponovat i nějakou tu nepovinnou literaturu. Po čtyřech kouscích pokukuji zvlášť mlsně.
Máte také nějaké plány na leden? Jaké knihy byste si chtěli přečíst? A máte nachystanou nějakou podobnou srdcovku, jakou pro mě představují třeba níže zmiňované Selfies? Budu moc ráda, kdy se podělíte dole v komentářích 😊

Prvním lednovým plánem je Habermannův mlýn, který si cestu do mojí knihovny našel již na podzim, ale do mých rukou se nedostal. Jako správný neandrtálec - jeskyňář jsem film zatím, narozdíl od zbytku republiky, neviděla, a chci si to už ušetřit až po čtení. 

Zbylé kousky jsou novinkami. K Dívce jménem Sus mě táhne takový ten neviditelný čtenářský vlasec. Nevím proč, ale na tuhle knihu jsem neskutečně zvědavá. Navíc si ke mně našlo cestu hned několik nadšených recenzí, takže věřím, že mohu popustit uzdu svým očekáváním.

Selfies od Jussiho Adlera-Olsena, od mojí dánské lásky, to je radost už jen při pohledu do knihovny, kde na mě poslušně čeká. Popsat Vám, jak moc se nemohu dočkat, až se začtu do prvních řádků... to se snad nedá. Olsenovy knihy, to je pro mě jako setkání s dávným přítelem, jehož vyprávění Vám bere dech a musíte poslouchat pořád dál.

Poslední vybranou knihu asi představovat nemusím. Geminy je teď všude plno, a slýchám samé natěšené ohlasy a dokonce i zvěsti, že je snad tento díl lepší než první. Tak snad tomu tak doopravdy bude. Tahle bichlička bude vyžadovat nějaký čtecí maraton, protože už teď je mi nad slunce jasné, že se nebudu moci odtrhnout.