RECENZE | Sběratel motýlů (Dot Hutchinson)

Asi každý potkáme během roku pár knížek, ke kterým nás něco táhne. Nedokážeme vysvětlit, co přesně to je, ale knize prostě neodoláme. A pak nastává modlení, aby nás náš instinkt nezklamal. Něco podobného jsem zažila s knihou Sběratel motýlů od Dot Hutchinson. Nakonec jsem si tento titul pořídila jako e-knihu a pustila se do čtení.

Nádherná uzavřená zahrada plná péče a krásy, v níž poletují okouzlující motýli. Od každého druhu jeden. Motýli, ve skutečnosti mladé ženy, unesené za jedním jediným účelem - přinášet radost Zahradníkovi. Svému únosci a následně i svému vrahovi...

Rozhodně nemohu říci, že bych snad byla zklamaná. Ale nejsem ani úplně bezpodmínečně nadšená. Bohužel nedokážu úplně jasně a přesně vysvětlit, co mi na knize chybělo, ale něco jsem zkrátka postrádala. Takovou tu hranu, která oddělí dobré čtení od vynikajícího. Nicméně, na chvilku se od toho neidentifikovatelného nedostatku oprostíme.

Je totiž důležité konstatovat, že Dot Hutchinson ve Sběrateli motýlů ukazuje, jak neskutečně originálně se dá přistoupit k výstavbě thrillerového příběhu. Střídání vyprávění ze Zahrady a z výslechové místnosti, které však stále sleduje jednu časovou linii, je ve své podstatě tak trochu hlavním tahounem knížky. Propůjčuje jí totiž tu správnou dynamiku, dopřává jí gradaci, která čtenáře nutí nepřestat číst. Hlavní postavu Inary díky tomu čtenář vnímá v každém momentě trochu jinak - stejně jako vnímá ona sama sebe, stejně jako ji vnímají vyšetřovatelé.

Jenže tahle rozpolcenost hlavní hrdinky je asi tím, co mi nakonec na knize nejvíce vadilo. Nepřijde mi totiž, že by postavy byly dobře propracované. A to je samozřejmě u knihy, která z velké části stojí na psychologické rovině, docela průšvih. Nezískala jsem z hlavních postav dojem, že by byly jakkoliv hluboké. Objevily se u nich některé třeba i protichůdné vlastnosti, díky nimž docházelo k jakési imitaci rozmanitosti, ale jinak byly postavy ploché, obyčejné, stereotypní. Inařin projev mě sice bavil, měla v sobě správnou dávku životní skepse, nadhledu a sarkasmu, ale ani ona nebyla na psychologické úrovni dobře zvládnutá. O Zahradníkovi, který představoval naprosto ideálního kandidáta na to, aby se na něm autorka charakterově vyřádila, raději pomlčím.

A kromě postav mě při čtení rozčilovala ještě jedna věc. Už jsem někde mluvila o tom, že i když čtu thriller, chci, aby jeho základ byl uvěřitelný. Abych si řekla, že se tohle vlastně klidně mohlo stát. U Sběratele motýlů jsem s tím ale měla problém. Ta technická stránka věci, obšírně, a přesto bizarně nekonkrétně popisovaná, byla podle mě za čárou. Navíc to autorka ještě vyšperkovala drobnými vsuvkami (spoiler: Zahradníkovy procházky po Zahradě s manželkou), které jen umocňovaly neuvěřitelnost celé věci.

S tímhle problémem se taky pojila určitá zmatečnost – scéna se odehrávala ve dne a najednou následoval skok do noci a zpět. To byly vyslovené omyly, které bylo potřeba vychytat, ale nestalo se. Zmatky se objevily i v samotné formě vyprávění – Inara během své výpovědi často v podobě takových drobných epizodek odbíhala do minulosti. Na jednu stranu je to velmi autentické, protože věřím, že podobné odbočky k výpovědi oběti zkrátka patří. To, že Inaře utíkaly myšlenky, působilo velmi věrohodně. Jenže bohužel, ať to působí věrohodně, jak chce, čtenáře to ve výsledku poměrně ruší, a pak je otázkou, zda je to k dobru.

A přichází úplné finále, a to je konec knihy. Právě ten byl asi tou poslední kapkou, která rozhodla o tom, že mé dojmy z knihy jsou tolik rozporuplné. Sběratel motýlů se bohužel zařadí mezi knihy, jejichž poslední stránky mě dokázaly naprosto zklamat a pokazily pocit z celého čtení. Nedávalo to tváří v tvář předchozím událostem žádný smysl, bylo to překombinované, rádoby senzační, chtělo to prvoplánově šokovat. A to tahle kniha neměla vůbec zapotřebí.

Co dodat? Snad jen, že přestože se nakonec může zdát, že jsem knihu zkritizovala od začátku do konce (toliko k mému úvodnímu - "co mi vlastně na knize vadilo?"), není vůbec tak špatná. Jen jsem upozornila na to, co se nepovedlo. Sběratel motýlů je čtivým, ambiciózním thrillerem, který je napsán originálně a dynamicky, a fanoušky žánru tak nemůže zklamat. Autorce se pouze nepodařilo vyrovnat se s touhou šokovat za každou cenu, která příběh posunula do problematicky uvěřitelné roviny a zcela ovládla konec vyprávění. Přesto dávám vcelku jasné čtyři hvězdičky a doporučení těm z vás, kdo jsou schopni obrnit se vůči senzacechtivosti celé knihy.

 

Název knihy (originál): The Butterfly Garden

Název knihy (česky): Sběratel motýlů

Autor: Dot Hutchinson

Rok vydání (originál): 2016

Rok vydání (česky): 2017

Nakladatelství: XYZ

Počet stran: 347