Jepice je bez nejmenších pochyb thrillerovou senzací letošního jara. Nadějného autora Jamese Hazela pro české čtenáře objevilo nakladatelství Domino a přineslo tak na trh příslib skvělé detektivní série, ve které se kloubí velkolepý námět s unikátním vypravěčským stylem a smyslem pro detail.
Dominu mnohokrát děkuji za poskytnutí knihy k recenzi 💖
Zaznamenali jste již na pultech knihkupectví tento skvělý thriller? Zaujala vás Jepice, nebo jste ji dokonce už pořídili a četli? Co na ni říkáte? Získal si vás Charlie Priest stejně jako jiné čtenáře? Budu moc ráda, když se o své dojmy podělíte dole v komentářích 😊
Rok 1946 a výslech zadrženého nacistického lékaře. Současnost a místo činu, nad kterým ustrne i ten nejotrlejší vyšetřovatel. Současnost a agresivní maniak, který napadne Charlieho Priesta, bývalého policistu a nyní advokáta, u něho doma. Události, které spolu zdánlivě nemohou mít nic společného... ale které přesto spojuje na první pohled drobný detail. Jepice.
Už jsem to řekla milionkrát, pravda je to ale stále a já to tedy musím zopakovat. V Dominu prostě umí. Mají čich na skvělé autory, dokáží přinášet zajímavé knihy, jejichž zpracování dalece překračuje žánr, do kterého jsou řazeny, umí nacházet poutavé náměty a zdobí tak český trh nadprůměrnými knižními počiny. Jepice není výjimkou.
Jako první bych v této recenzi ráda vyzdvihla velmi umně zpracovanou jazykovou stránku knihy. Sám autor má zcela evidentní spisovatelský cit, dokáže svými slovy čtenářům velmi autenticky předávat emoce a pocity, umí čtenáře vtáhnout do děje a přinutit je prožívat situace, které právě zakoušejí jeho hrdinové. Zároveň je tento vynikající základ podpořen skvělým překladem, na který jsem si u Domina sice už zvykla, ale faktem zůstává, že na obecné úrovni v současné době překlady vždy kvalitní nebývají. Jepice je ale přeložena výborně a obrovský potenciál textu, který není jen rádoby senzačním svědectvím zločinu, ale skutečně velkolepým vyprávěním, je tak využit do posledního písmenka.
Samotný příběh je svým způsobem ohromující. Na začátku knihy si čtenář nedokáže překvapit, jak velikou mozaiku autor v příběhu rozložil a následně zase složil zpět dohromady. Až knihu dočtete, dojde vám ona dechberoucí spektakulárnost celé věci. Toto všechno je okořeněno skutečně puntíčkářským přístupem autora k celé věci. V tomhle příběhu nenajdete mezery a nedostatky, každý detail je dokonale promyšlen, vyřešen, vše do sebe zapadá s udivující přesností.
Jenže zde se taky nachází odůvodnění té jedné chybějící hvězdičky v mém hodnocení. Tento perfekcionismus byl totiž pro mě paradoxně důvodem, že na mě kniha bohužel nepůsobila v průběhu čtení tak dramatickým dojmem, jako na konci. Místy jsem díky té mravenčí práci s drobnými detaily a fakty tak nějak ztrácela ze zřetele rámec příběhu, onen velký obrázek, ke kterému všechno směřovalo. Přišlo mi to trochu jako škoda, chvílemi jsem měla dojem, že se z vyprávění vytrácí taková ta pojící nit napětí. Nicméně, tohle může být jenom můj osobní dojem a pocit, proto není potřeba brát to až tak vážně.
James Hazel si v úvodním dílu série vybudoval velmi kvalitní základy nejen pro další příběhy, ale také pro budoucí práci s postavami. Ty jsou vedle jazyka dalším aspektem, který mě na Jepici hodně bavil a kvůli kterému byste si knihu podle mého názoru určitě měli přečíst. Po dlouhé době se setkáváme s prostředím, které není pro detektivky a thrillery příliš obvyklé - ano, Charlie Priest sice byl policistou, ale nyní je právníkem. Advokátní kancelář a Charlieho spolupracovníci hrají v příběhu zásadní role. Navíc, autor si skutečně pohrál s vykreslením jednotlivých charakterů. Ať už jde o samotného Charlieho, jeho kolegy, příslušníky policie či Priestovu neočekávanou pátrací kolegyni, všichni představují velmi barevné, dynamické, a především netradiční osobnosti. Hlavní hrdina sice trpí disociativní poruchou, ale alespoň nepije, což se v dnešním proudu thrillerů rovná skoro zázraku.
Jako celek na mě Jepice zapůsobila naprosto výborně. Jedná se o příběh, který je poctivě vystavěný, na kterém je téměř hmatatelná autorova péče a důslednost, který je obohacen o opravdu kvalitní jazykové zpracování a který znovu potvrzuje, že thrillery nemusí znamenat podružné či lehké čtení. Jepice je kvalitní literární záležitostí, která nezklame ani náročnější čtenáře. Pokud chcete thriller, na který jen tak nezapomenete, tato knížka je vynikající volbou.
Knihu můžete koupit zde.
Název knihy (originál): The Mayfly
Název knihy (česky): Jepice
Autor: James Hazel
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 464
Souhlasím zatím do písmenka. Je pravda, že ta kniha úplně nepádí a napětí jsem se zatím spíše nedočkala, paradoxně mi to ale vůbec nevadí, protože teď mám za sebou dost zběsilý thriller v podobě V pasti lží, takže si klidně ráda oddechnu u něčo skutečně kvalitně pojatého :) Překlad musím taky vychválit, místy je ta kniha fakt vtipná, zejména Priestovy hlášky, u kterých ta překladatelská práce podle mého skutečně vynikne a je to jeden z důvodů, proč ji přirovnávám k Adlerovi a humoru Morcka :)
OdpovědětVymazatSkvělá dynamická recenze, doufám, že zůstanu nadšená jako ty až do konce :)
Měj se krásně
Moc děkuju Hani, jsem ráda, že si čtení užíváš a těším se na finální dojmy :) B. A. Paris mám vysoko na seznamu a protože mám docela chuť na něco pořádně zběsilého, pustím se do ní snad brzy :) Měj se moc hezky :)
VymazatMožná se po ní podívám :)
OdpovědětVymazatTo bych byla ráda, ta kniha si pozornost zaslouží :)
VymazatKnihu jsem právě dočetla a moc se mi líbila.
OdpovědětVymazatJen mě mrzí, že je v knize psáno (český překlad ) Buchenwald 6.4.1945 vojáci dorazili před dvěma dny tzn.4.4.
1) ale osvobozen byl až 11.4.1945
2) nebyly zde plynové komory
3) nápis zde byl : Jedem das Seine
Četla jsem spousty knih o holokaustu, tak mě to zarazilo. Hlavně před Jepicí jsem dočetla od Miloše Bondyho - Co odvál dým, aneb jak jsem přežil holokaust. Zde pan Bondy popisuje právě jeho poslední dny války a pobyt v Buchenwaldu.
Jsem moc ráda, že se knížka líbila :) Historických nepřesností je samozřejmě škoda, na druhou stranu mě to u podobné beletristické záležitosti, která není celá vysloveně zasazená do konkrétních historických událostí, nijak dramaticky nepopuzuje :)
Vymazat