Určitě se i vám už někdy stalo, že jste drželi v ruce nějakou knížku a váhali. Mám si ji koupit? Bude za to stát? Nemám si vypůjčit raději něco jiného? A pak jste si řekli, že to zkusíte. Přečetli jste ji a pochopili jste, jaká strašná škoda by to byla, kdybyste se rozhodli ty dvě stovky ušetřit nebo jít z knihovny s o něco lehčí taškou. Mně se přesně tohle stalo s jednou z nejnovějších odeonek, prvotinou autorky Laetitie Colombani Cop.
Určitě máte také nějakou knihu, která vás nečekaně zasáhla... Která to je? Budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o svoje tipy! A samozřejmě se ptám i na to, zda jste již četli Cop, nebo zda to plánujete?
Tři ženy žijící ve třech různých světadílech, tři osudy: Indka, která patří k nejnižší společenské vrstvě – Italka, jež zdědí rodinnou firmu – Kanaďanka, která má skvělou kariéru v právnické firmě. Všechny tři spojuje touha po důstojném životě. Nikdy se spolu nesetkají, nevědí o sobě; a přesto se mezi nimi vytvoří intimní pouto – symbolické pouto vzpoury proti nepřízni osudu.
Necelých dvě stě stran čtení, ale tolik moudrosti, pokory, lásky a síly. Je neskutečné, co všechno dokáží někteří autoři do svých literárních počinů vtisknout, jak nesmazatelnou stopu zanechávají jejich řádky v duších čtenářů. Nedávno jsem si podobně niterný zážitek odnesla z fascinujících Osmi hor Paola Cognettiho, na kterých mě uhranulo především to téměř hmatatelné propojení vyprávění s přírodou. U Copu jsem zase zůstala okouzlena především zdrcující lidskostí a odvahou všech tří hlavních hrdinek vyprávění.
Přestože, jak je ostatně diskutováno i v úvodu, Cop silně hraje na dnes tolik oblíbenou strunu ženskosti a feminismu, pro mě zůstal především příběhem o nezlomnosti lidského charakteru a o tom, že pokud jsou naše pohnutky a motivace dobré a správné, pokud se vyvarujeme zla a pletich, je náš životní příběh vlastně vždy dobrý, bez ohledu na překážky a zkoušky, jimž jsme vystaveni.
Silným tématem knihy je sociální postavení (nejen) žen v různých zemích a různých společnostech, přičemž zajímavý prvek tvoří právě proměnlivost tohoto osudu. Teď pozor na spoilery: Smita se z prokleté, odsouzené, zapomenuté ženy proměňuje v hrdinku, poutnici, nesmírně silnou matku odhodlanou zajistit, aby život její dcery byl lepší, než ten její. Giulia se proměňuje z dcery majitele fabriky na úspěšnou a nebojácnou podnikatelku, která zachrání rodinnou firmu před krachem a rodinu samotnou před ztrátou veškerého majetku. Sarah se z neohrožené, snad až iracionálně racionální workoholičky proměňuje v laskavou a láskyplnou mámu, odhodlanou bojovat za svůj život a svoji budoucnost do posledního okamžiku.Právě ono přelévání mezi kastami a mezi různým postavením ve společnosti, které často závisí na tom nejdrobnějším detailu, na tom nejnevýznamnějším rozhodnutí, je stejně děsivé, jako ohromující.
Ústřední postavy, to jsou silné ženy, které zůstávají nebojácné i ve chvílích, kdy jsou vyděšené. Nejsou to podivné amazonky či rádoby drsňačky – ne, před tyto ženy se s rukama v bok postavil jejich osud a ony se rozhodly si jej tvořit, nepodvolovat se. Jsou odvážné a obdivuhodné a veškerou sílu pro své konání nachází v nitru sebe samých, jakkoli rozedraném.
Muži jsou v tomto románu jen jakýmsi vedlejším produktem, nezbytným doplňkem, mnohdy spíše přítěžkem než čímkoli nápomocným. Přesto s mužskými postavami autorka nepracuje pohrdlivě, pouze dává svým ženám možnost ochránit sebe samé, bez jakékoli pomoci.
V závěru pak Laetitia Colombani dopřává postavám i čtenářům jakýsi happyend, dá-li se to tak nazvat, zároveň ale konec příběhu není patetický, není nerealistický. Propletení osudů našich hrdinek není násilné, románové, „na efekt“, ale naopak, je velmi uvěřitelné a lidské. Vážím si také toho, že autorka našla odvahu čtenáře nezdrtit ve všech příběhových liniích. Právě u této knihy by mě podobné vyznění vysloveně mrzelo, přestože u jiných ho třeba vyhledávám, a pozitivní poselství příběhu je pro mě mnohem hodnotnější.
Cop je skvělá, silná a především - v mých očích - velmi kvalitní literatura, která je plná okamžiků k zamyšlení, plná chvilek, kdy si s vděčností uvědomíte, kde žijete a co všechno máte, plná inspirativních žen, jejichž vnitřní nezlomnost vás nezanechá klidnými. Obrovské doporučení všem!
Název knihy (originál): La tresse
Název knihy (originál): La tresse
Název knihy (česky): Cop
Autor: Laetitia Colombani
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 200
Krásně napsaná recenze... kniha vypadá opravdu zajímavě :-)
OdpovědětVymazatCop mě hodně láká a už jsem ho párkrát měla i v ruce, ale jednou určitě v tom košíku skončí stejně jako knihy Celeste Ng, na které mám zálusk. Krásně napsáno, Kristý ♥
OdpovědětVymazat