RECENZE | Za zavřenými dveřmi (B. A. Paris)

B. A. Paris. Za zavřenými dveřmi. Nebojím se říct, že jde skoro až o fenomén posledních měsíců. Tenhle psychothrillerový hit četl snad každý. Já s knihou počkala až do chvíle, kdy prvotní nadšení poněkud opadlo a kdy už na nás tenhle titul nevyskakuje na každém rohu a blogu. A takhle... přečtení knihy rozhodně nelituju, bavila mě, slupla jsem ji jako malinu, a rozhodně patří k tomu lepšímu, co tento žánr nabízí. Na druhou stranu ale je ale v knize pár věcí, které mi neseděly, a které podle mě jinak kvalitně promyšlený příběh trochu srážejí. 

Patříte k té čtenářské většině, která už Za zavřenými dveřmi četla? A co na knihu říkáte? Budu ráda, když se podělíte o svůj názor a své dojmy dole v komentářích 😍

Každý zná někoho, jako jsou Jack a Grace. On je atraktivní a bohatý, ona má šarm a eleganci. Možná je nechcete mít rádi, ale máte. Rádi byste poznali Grace blíž. Jenže to je velmi obtížné. Ti dva jsou totiž nerozluční. Někdo by to mohl nazvat pravou láskou, jiný by se mohl ptát, proč Grace nikdy nezvedá telefon. Nebo proč s vámi nikdy nejde na oběd, pokud s ní není i Jack. A proč jsou na jednom okně mříže. Někdy může být dokonalé manželství jen jednou velkou dokonalou lží.

Na úvod musím říci, že naprosto chápu, proč se tahle záležitost lidem tolik líbí, ale jedním dechem dodat, že jsem, mám-li být upřímná, čekala ještě trochu větší pecku. Doufala jsem, že mě autorka něčím absolutně odrovná, že mě přesvědčí o tom, že tohle ještě nikdo nevymyslel nebo nezpracoval stejným způsobem, to se ale tak úplně nenaplnilo. Jenže to je dost možná jen můj osobní problém, protože čím více o knize přemýšlím, tím více zjišťuju, že mi v ní chybělo ono nedefinovatelné, nepopsatelné "něco", které je nekonečně subjektivní a které právě vy můžete v knize najít měrou vrchovatou. A které jsem si já asi sama částečně vytvořila hodně vysokým očekáváním.

Jedno se ale musí B. A. Paris bez sebemenších výtek nechat. A to je schopnost udržet čtenáře v napětí i ve chvíli, kdy vlastně vědí, co se přesně stalo. Páni. Celý příběh je tak nehorázně čtivý! Tahle kniha je pro mě synonymem pro ono oblíbené "nejde odložit". Tohle fakt nejde dát z ruky. Já jsem knihu četla v docela rušném období, a stejně jsem ji dokázala přelouskat za jeden, možná dva dny. Četla jsem, kdykoliv jsem měla příležitost, a zoufale nerada jsem od vyprávění odcházela za povinnostmi.

Dále také velice oceňuju délku knihy, která je v mém měřítku docela krátká. Vážím si toho, že se autorka nesnažila příběh za každou cenu natáhnout, protože ne vždy má podobné protahování děje smysl, a konkrétně knize Za zavřenými dveřmi ona údernost a strohost vysloveně prospívá.

Hodnotit samotný příběh a jednotlivé postavy je skutečně nesmírně těžké bez spoilerů. Možná snad i nemožné. Proto další text týkající se jednotlivých postav příběhu zabělím a varuji vás - čtěte na vlastní nebezpečí. 

Ale co si budem, stejně jste to už všichni četli 😂

Grace, hlavní ženská postava knihy, mě trochu štvala tím, že mi v určitých momentech přišla až bolestivě naivní, slabá a nevyzrálá. Rozumím sice tomu, že celou věc měl Jack vymyšlenou naprosto precizně a senzačně, ale přijde mi trochu fascinující už jen to, že mu Grace vůbec podlehla a že souhlasila s tak evidentně uspěchaným sňatkem. Já bych do něčeho podobného - a tak jednoznačně podezřelého a divného - rozhodně takhle bezhlavě neskočila, na druhou stranu, charakterově jsem Grace asi zásadně nepodobná, a proto jí mohu těžko rozumět.

Jack je pak slizák par excellence, scény s ním mi byly opravdu nepříjemné a dokázala jsem se vcítit do úzkosti a beznaděje, kterou prožívala jeho žena.

Hodně mě pak bavilo vylíčení Graceiny sestry Millie a celkově využití postavy s Downovým syndromem nikoliv jako figurky, ale jako člověka, který samozřejmě dokáže i přes svůj handicap racionálně uvažovat, zapojovat se do života a vyhodnocovat nejrůznější nestandardní situace, a to i ty vysloveně extrémní. Jsem opravdu ráda, že se autorka nebála ukázat světu, že s lidmi trpícími Downovým syndromem nemusíme - ba přímo nesmíme - komunikovat jako s někým méněcenným. Myslím, že postavu Millie si musel každý čtenář zamilovat, a já jsem rozhodně nebyla výjimkou.

Co mě samotnou překvapilo, to byl závěr, který mi i přes určitou velkolepost a okázalost nepřišel příliš přitažený za vlasy. Navíc podtón posledních vět dodával knize zároveň atmosféru naděje i určité zlověstnosti, záleží na úhlu pohledu.

Jak jsem řekla hned na začátku, jako celek je kniha rozhodně jedním z kvalitnějších psychothrillerů, navíc se věnuje důležitému a aktuálnímu společenskému tématu a ukazuje ho v opravdu hrubém a nemilosrdném světle. A to je potřeba. Přidejte k něčemu podobně silnému ještě naprosto neskutečně čtivý styl vyprávění a máte kouzelný recept na perfektní thriller, voilá.

Naprosto rozumím vlně nadšení a přidávám se ke spokojeným čtenářům, kteří Za zavřenými dveřmi rádi doporučí ostatním.

Název knihy (originál): Behind Closed Doors

Název knihy (česky): Za zavřenými dveřmi

Autor: B. A. Paris

Rok vydání (originál): 2016

Rok vydání (česky): 2017

Nakladatelství: Motto

Počet stran: 264