RC RECENZE | Hra na lháře (Ruth Ware)

Nejnovější knížka oblíbené Ruth Ware slibuje spletitý příběh, kde je lež důležitější než pravda. A přestože jsem se na ni moc těšila, začínám mít dojem, že má setkání s touto autorkou se pomalu, ale jistě, chýlí ke svému konci. Přesto mě ještě hodně pokouší autorčin poslední počin, The Death of Mrs. Westaway, který zahraniční recenze opakovaně označují za její nejlepší knížku a něco, co z řady jejích příběhů vybočuje.

Moc děkuji nakladatelství Leda za poskytnutí knihy Hra na lháře k recenzi.

A to je přesně to, v co bych doufala už u Hry na lháře. Po prvotině Všude kolem černý les a druhé knížce Žena z kajuty č. 10 jsem opravdu věřila, že se Ruth Ware konečně odváží odklonit od svého ozkoušeného scénáře, vystoupit ze zajetých kolejí a čtenáře překvapit. Naopak mi ale přišlo, že se v této knížce významným způsobem vrací k osnově svého debutu. Došlo zde k záměně jmen, ročního období a zasněženou chatu nahradil mlýn u moře. Ale ve všem ostatním se autorka drží věcí, které tu už byly, ba co víc, které svým čtenářům předestřela ona sama.

Hra na lháře proto silně zaváním jedním velkým klišé. Čtyři přítelkyně se po letech setkávají za dramatických okolností. „Potřebuju vás,“ píše ve zprávě jedna z nich, a zbylé tři hned opouštějí své životy a spěchají, aby jí byly nablízku. Z minulosti se vynořuje děsivé tajemství. Nikdo nemůže nikomu věřit… Zápletka je celkově průměrná, nicméně při kvalitním zpracování (a především pod podmínkou jejího nerecyklování) může být vcelku nosným základem kvalitního thrillerového příběhu.

Avšak i v tomto případě už u Ruth Ware narážím na věci, které mi zpočátku vůbec nevadily, ale při jejich výskytu v dalších a dalších knihách ve mně začínají vzbouzet rozpaky. S každou další knihou mi připadá, že se autorka propadá do větší a větší rozvláčnosti. Nemám nic proti krásnému jazyku a vznosným opisům, ba naopak, miluju takové knížky a dovedu si je neskutečně užít. Ale u Ruth Ware je to celé takové upovídané a přehnaně popisné. S nadsázkou řečeno Vám skutečně detailně popíše každou drobnost, od podlahy přes kočárek po dramaticky stoupající příliv, který však stoupá pod takovým drobnohledem a za pomoci tolika slov, že jeho dramatičnost bohužel významně klesá.

Vždycky, když začnu nějakou knihu upřímně kritizovat a pak si po sobě text čtu, připadám si hrozně zlá a mrzí mě, že nemohu jen chválit. Přitom moc dobře vím, že některým lidem se bude na knížce líbit právě to, co já naopak nevyhledávám. Ruth Ware ne nadarmo patří mezi stálice českého knižního trhu, a ani já rozhodně nepovažuji čas strávený s jejími knihami za promarněný. Tempo vyprávění u ní je svižné, ale není zběsilé, zvraty jsou někdy překvapivé, ale málokdy naprosto šokující, postavy si zapamatujete, ale jejich osud se vám nezaryje pod kůži. Jenže ne každý čtenář vyhledává v knihách takovou smršť jako já, ne každý má žaludek na opravdu temné a místy až nechutné příběhy. Pokud se řadíte spíše mezi fanoušky detektivek a klasičtějších thrillerů, Ruth Ware je podle mě to pravé čtení pro vás. Já si i přes některé výtky její další knížku určitě ujít nenechám, jsem zvědavá, co pro své čtenáře vymyslí a opravdu doufám, že se nebude bát trochu odpoutat od své dřívější tvorby. Talent jí rozhodně nechybí.