RECENZE | Rozbití andělé (Graham Masterton)

Krásný pátek Vám všem a vítám Vás u klasické páteční rubriky – recenze :)
Dnes si budeme povídat o druhém dílu série s komisařkou Maguireovou, o Rozbitých andělech od Grahama Mastertona.
Kdo čte blog pravidelně, ten ví, jak moc jsem si Mastertona oblíbila hned díky prvnímu dílu série, Bílým kostem. Bylo asi nad slunce jasné, že si od autora pořídím i jeho další knihy. Zvlášť potěšená jsem tím, že na začátku dubna vyšel třetí díl, takže se mám na co těšit. Masterton si libuje v parádních cliffhangerech, takže čekání bude výhledově asi celkem utrpení.

V knize Rozbití andělé sledujeme vyšetřování vražd dvou kněží – a nejsou to ledajaké vraždy. Oba muži byli brutálně mučeni a trýzněni, vykastrováni a nakonec uškrceni. Stopy jednoznačně vedou k obětem pečlivě tutlaného sexuálního obtěžování církevních hodnostářů… jenže. Komisařka má mnohé odpovědi, ale nedokáže přijít na kloub těm správným otázkám, které by její poznatky zasadily do smysluplného kontextu. Nejasný je také motiv pachatele – je totiž komplikovanější mnohem víc, než se může zdát nejen na první, ale i na druhý pohled. Mrtvol přibývá geometrickou řadou a komisařka Maguireová potřebuje případ vyřešit co nejdříve. Nejen kvůli záchraně životů, ale také kvůli svojí vlastní budoucnosti, která je více než nejistá.


Příběh je výborný. Masterton se opět projevil jako nápaditý spisovatel, který nepostrádá originalitu a odvahu. Od začátku až do konce je to také šťavnaté, vyladěné, dává to smysl a nic tomu nechybí. Zápletka je doslova vyzývavá, Masterton se nebojí apelovat na problémy, které se zdaleka netýkají pouze irské církve. Navíc přidává i poněkud maniakální motivy fanatických katolíků a vytváří tak opravdu působivou mozaiku plnou zcela děsivých pohnutek a názorů. Navíc je příběh jakýmsi soubojem dvou protipólů, z nichž ani jeden není v jádru dobrý, oba směřují ke stejnému cíli, a přesto se navzájem absolutně devastují – přičemž devastace má podobu absolutního masakru lidí, kteří stáli v centru dění, i těch, kdo se pokusili záhadu osvětlit.


Nebudu tu znovu vyzdvihovat, jak nesmírně vydařenou postavou je komisařka Katie Maguireová, dost superlativů jsem o ní napěla už v recenzi Bílých kostí (kdybyste chtěli, tak zde). V druhém dílu ale Masterton potvrdil, jak skvěle propracovanou tuto postavu má. Její realističnost mě asi nepřestane nikdy bavit. Je to naprosto uvěřitelná postava, není unáhlená, ale zároveň to není žádný váhavý střelec. Navíc se autorovi i přes její těžce vydobyté vysoké postavení, morální přesvědčení a zásadovost, podařilo neudělat z ní totální megeru, která šikanuje všechny kolem sebe a zvlášť muže – a to i přesto, že se setkává s odpůrci svého povýšení a kariérního růstu. Zkrátka, bravo. Ostatní postavy hrají menší role. Bavil mě zajímavý pachatel, jeho hlavní motiv byl však vysvětlen celkem stručně na samém závěru. Na druhou stranu by další analýzy rušily přímočarost celé knihy, takže právě závěr hodnotím velice pozitivně. Dále mě také bavila záporná představa jednoho z nejvýše postavených duchovních – byl to slizák par excellence a byl vykreslen opravdu barvitě.

Mastertonův styl psaní mě neomrzel ani v druhém dílu, píše opravdu skvěle. Na druhou stranu mě trochu zarazily některé pasáže, zvlášť ty věnující se vztahu Johna a Katie. Jedna ze scén byla tak sladkobolná a tak křečovitě napsaná, až mě to i při čtení v duchu tahalo za uši. Další slabé momenty představují chvíle (není jich mnoho, ale stejně), kdy se Katie a John oddávají partnerským radostem – heleďte, já nejsem žádnej puritán, ale přišlo mi to fakt zbytečně explicitní. Čtu detektivku, nemusím v ní mít pasáže porna. Když chci prasárničky, sáhnu po Palahniukovi. Nevím, jak se tenhle vztah bude vyvíjet dál, ale doufám, že se to trochu uklidní. V příběhu mě to rušilo a bylo to hlavně (s ohledem na vývoj dalších událostí) zcela zbytečné. Co jsem naopak ocenila, byla skutečnost, že závěr už v sobě nenesl takovou koňskou dávku mystiky, jako v Bílých kostech. Pořád to bylo trochu nadpozemské a fantaskní, ale už ne tak násilně, takže tady vidím jasné zlepšení.
"Asi víte, jakými gorilami se běžně obklopují zločinecké gangy v Corku, ale měla byste vidět, co za vazby zaměstnává církev. Vše samozřejmě proběhne velice diskrétně: zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, flák!" (str. 310)

Celkově se mi však kniha opět velice líbila, Masterton mě v žádném případě nezklamal. V žánru jde o nadprůměrné knihy, autor se nebojí překračovat hranice a psát opravdu vyzývavě – a to prostě prostě baví. Takže moc doporučuji a budu ráda, když se do knihy taky pustíte :)

Název knihy (originál): Broken Angels
Název knihy (česky): Rozbití andělé
Autor: Graham Masterton
Rok vydání (originál): 2013
Rok vydání (česky): 2015
Nakladatelství: Host
Počet stran: 400
Jako vždy mě zajímají Vaše zkušenosti! Vím, že pár mých oblíbených blogerů se chystalo na Bílé kosti – už jste tedy s Mastertonem začali? Nebo někdo z Vás četl i Rozbité anděly? Líbila se Vám jedna nebo druhá kniha víc? Nebo jste od autora ještě nic nezkusili? Určitě se podělte o dojmy a názory v komentářích, prosím!
Mějte se báječně,
K
 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+

6 komentářů :

  1. Já jsem příšerná a děsně v tomhle zaostávám za všemi ostatními, ale jsem prostě pomalý čtenář a stále jsem se k Mastertonovi nedostala. Každopádně mě na něho opravdu lákáš stále víc a víc, takže jsem (jako ten správný nerd, kterým jsem) zčekla webovej katalog naší knihovny (mám takový pocit jako by tohle říkala Hermiona, kdyby měli v Bradavicích počítače a internet)a výsledek mě (ne)mile překvapil — obě knihy se u nás v knihovně vyskytují, ale všechny kopie obou dílů jsou rozpůjčované. Ale třeba ten brutální zájem za pár měsíců (až se dostanu ke konci svojí TBR) opadne a já budu mít šanci knížky ukořistit. :)

    A vím, že ti recenze chválím pořád, ale můžu se znova opakovat? Já ti totiž mám hroznou potřebu říct, že je strašně esteticky uspokojující, jak jsou ty tvoje recenze sofistikované. Ty růžové věci mě hrozně baví, fotky jsou božské, tvoje dojmy jsou tak neskutečně květnatě popsané, že mě opravdu občas dojímají (vážně, některé ty tvoje slovní obraty jsou božské).

    A k čemu se musím vyjádřit jsou ty detailní milostné scény. Já si myslím, že jsou fakt v polovině knih, ve kterých se objevují, naprosto zbytečné, protože tam jsou jenom jako výplň místa a nijak neslouží k rozvoji děje. Jako určitě, zmínit, že něco takového mezi postavami probíhá, s tím nemám problém (dokonce mi přijde i roztomilé, když je to popsané jen tak jako, no, roztomile, jestli mě chápeš), ale detailně to popisovat je většinou nešťastné, protože když ten spisovatel není vyloženě dobrý, tak to bývá — v tom lepším případě — směšné a úplně to kazí dojem z knihy. (Prostě když člověk není Gabaldonová, tak detailní milostné scény haprují.) Dokonce mi jednou někdo říkal, že když po přečtení milostné scény nemá člověk chuť mít vlastní milostnou scénu, tak je to napsané špatně. (Ano, jsem bitter. Už si nepamatuju, jaká kniha mě to takhle namíchla, ale bylo to děsné.)

    No, tak já zakončím tu svou vylejvárnu už jen tím, že ti popřeju krásný víkend. Těším se na další články!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Káťo, já Tě miluju!!! :) Ty se vždycky tak krásně rozepíšeš a napíšeš mi tak milý, oduševnělý, konstruktivní komentář :)
      Jsem moc ráda, že jsem Tě na Mastertona nalákala a jsem opravdu zvědavá, co na něj řekneš.
      Taky moc děkuju za chválu recenzí, jsem ráda, že se líbí, snažím se blog postupně "vyňuňat" do co nejlepší podoby, tak snad se tomu ideálu postupně alespoň maličko přibližuji :)
      A jsem taky ráda, že se shodneme v otázce těch milostných scén. Ono je to dnes už všude - i filmy jsou prošpikované zbytečnými pikanteriemi, které nijak neobohacují děj. Ale tam jsem si zvykla. V knihách mi to fakt vadí, takže chápu Tvoje rozhořčení. A ten příměr s tím, že pokud člověk po přečtení nemá chuť na vlastní milostnou scénu, ten je fakt trefný. Jak mě Masterton baví, garantuju Ti, že po jeho milostné scéně bych se ložnici vyhnula cca desetikilometrovým obloukem :D S tou roztomilostí Ti rozumím - to je totiž přesně ten způsob prezentace milostných zápletek, který mě baví a který mi v knihách ani v nejmenším nebaví :)
      To jsme si zase "popovídaly" :) Moc děkuju za krásný komentář a přeji Ti nádherně jarněletní dny :) Doufám, že se máš báječně :)

      Vymazat
  2. Kristý, jestli můžu - tak tohle je možná Tvoje vůbec nejlepší recenze! Jako fakt, "spisovatelsky" úplně rosteš, tvůj jazyk je hrozně květnatý, dokážeš svoje pocity na člověka fakt přenést! Jsi skvělá, jen tak dál - blog je čím dál tím lepší a to byl skvělý už na začátku. Nevím, jak to děláš, mám se ještě hodně co učit :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, červenám se tu, moc děkuju za takový krásný kompliment - neumíš si představit, jak strašně mě to těší. Strašně strašně strašně moc. :)) Díky!

      Vymazat
  3. Parádně zpracovaná recenze :) Hanka má naprostou pravdu :)

    OdpovědětVymazat

My Instagram

Made with by OddThemes | Distributed by Gooyaabi Templates