RECENZE | Spící obři (Sylvain Neuvel)

Působivý příběh o tom, že některé věci bychom opravdu měli nechat spát.

Spící obři pro mě byli jedním z těch titulů, který mě hned při vydání zaujal, a to bez nějakého zvláštního důvodu. Znáte ten pocit, když vás ke knize něco prostě přitahuje? Tak přesně ten jsem měla. A můj knihomolský instinkt mě ani malinko nezklamal. Tuhle báječnou sci-fi novinku jsem během dovolené přečetla za jediný den a pak jsem jen tiše trpěla nad zjištěním, že další díl nás čeká až příští rok v červnu.
Malá Rose se během projížďky na kole propadne pod zem. Jejím zachráncům se pak před očima naskýtá bizarní výjev - Rose leží v dlani obří kovové ruky v krychlové místnosti plné zvláštních znaků. O sedmnáct let později je Rose fundovanou vědkyní, ale záhada stále není objasněna. Až jednoho dne přichází zlom... A s každou další částí těla a střípkem poznání přichází hrozivé uvědomění: lidstvo stojí na pokraji nepředstavitelné změny, která jej může spasit, nebo zcela zničit.

Asi by se slušelo říci, že nejsem žádný velký fanoušek sci-fi. Máloco mě dokáže doopravdy zaujmout a pohltit, Spícím obrům se to ale povedlo naprosto grandiózně. Strašně se mi líbilo, že přestože byl příběh fantaskní, zůstával mu určitý nátisk reálnosti - opravdu bych věřila, že se něco takového může stát. Autor úžasným způsobem pracuje s nejrůznějšími překvapeními a komplikacemi. Bavilo mě, že se v příběhu věci skutečně vymykaly kontrole. Byly okamžiky, kdy věci nešly tak, jak měly. Jen málo zádrhelů se vyřešilo jen tak, samo od sebe. V knize se významným způsobem počítalo se zapojením lidského elementu, který se plete v úsudku, dopouští se omylů a nechává se svádět svými emocemi. To v mých očích knihu ohromně pozvedalo a učinilo to z ní počin, který svůj žánr přesahuje.

Mám v poslední době, až na pár výjimek, docela štěstí na knihy, ve kterých se setkáte s velmi důmyslně propracovanými postavami, které se nechovají vždy podle scénáře, nejsou šablonovité, ale přesto jejich rozhodnutím a volbám rozumíte. Na takové jsem měla štěstí i ve Spících obrech. Každá postava do příběhu přispívala svým unikátním způsobem, což bylo dáno nejen jejich kvalitně vykreslenými a velice rozdílnými povahovými rysy, ale také jejich povoláním. V postavách se čtenář od počátku skvěle orientuje, každá z nich mu je z určitých důvodů sympatická a zároveň každá dělá rozhodnutí, za která by byla potřeba spíše facka než pochválení. Když dokáže autor přenést tuhle člověčí pestrobarevnost a rozmanitost na papír, je to vždycky skvostný čtenářský zážitek.

Ke všem těmto pochvalám mohu na závěr přidat i superlativy týkající se celkového zpracování knihy a autorova stylu. Upřímně se přiznám, že jsem před čtením netušila, že bude kniha psaná v podstatě výhradně formou rozhovoru, a velice mě to zaujalo. Slyšela jsem přirovnání knihy k Illuminae, s tím ale nemohu úplně souhlasit. Spící obři mi přijdou propracovanější (a to říkám jako někdo, kdo Illuminae naprosto zbožňuje) a takoví… dospělejší, vyzrálejší. Zatímco série Illuminae jednoznačně cílí na čtenáře žánru young adult, Spící obři mohou zaujmout široké čtenářské publikum napříč věkovými kategoriemi i jinými charakteristikami. Autor k bezvadnému námětu, výborně vykresleným postavám a neotřelému zpracování celé knihy přidává ještě jedinečný styl psaní, který je lehký, svižný a příjemný na čtení - až se skoro se nechce věřit, že se jedná o debut.

Z mé recenze je patrné, že Spící obry vám všem vřele doporučuji – ať jste nebo nejste fanoušci sci-fi, ať se považujete za čtenáře mladší či starší věkové kategorie, tohle se vám bude líbit. Možná dokonce tak moc, že vás to překvapí. A pak budeme moci při čekání na další díl trpět společně!

 

Název knihy (originál): Sleeping Giants

Název knihy (česky): Spící obři
1. díl v sérii Akta Themis

Autor: Sylvain Neuvel

Rok vydání (originál): 2016

Rok vydání (česky): 2017

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 354