RECENZE | Tichá modlitba (Angela Marsons)

Když "nesmírně napínavý příběh" čtete čtrnáct dní, víte, že něco se nepovedlo.

Recenzi na první díl - Němý křik - si můžete přečíst zde.

Recenzi na druhý díl - Ďábelské hry - najdete tady.

Tichá modlitba je již třetím příběhem detektivní série s inspektorkou Kim Stoneovou a má ze všech dílů asi nejzajímavější námět, to bezpochyby. Co se stane, když dvěma úzce spřáteleným rodinám unesete dítě a pak vyhlásíte dražbu? Kdo zaplatí víc, dostane svou holčičku zpět... Co se stane s rodinami navzájem? A co se stane uvnitř obou rodin? Tyto palčivé otázky silně rezonují v celé knize. Příběh je navíc korunován velmi uvěřitelným, ale přesto překvapujícím rozuzlením, které v thrillerech často nevídáme. Jenže i přes všechny tyto předpoklady knize k opravdu výbornému hodnocení něco chybí.

V Tiché modlitbě jako kdyby se dočista vytratil ten svižný a úderný rukopis autorky, který byl tak typický pro předchozí knihy a který jsem si tolik užívala. Celé vyprávění se zvláštním způsobem loudalo, naprosto jsem postrádala jakýkoli náznak gradace děje a kromě traumatu rodin i jakékoli propracování postav.

Právě postavy pro mě byly jednoznačně nejslabším prvkem knihy. Ano, Kim mě v minulých dílech místy vytáčela k nepříčetnosti, jenže to je právě to pravé ořechové! Vzbudila ve mně emoce, byť nebyly plné sympatií a náklonnosti. Bohužel, i budování Kimina charakteru se v Tiché modlitbě zastavilo na mrtvém bodě a omezilo se pouze na opakování už poněkud nepřirozeně konstruovaných náznaků plných klišé. Další postavy pak byly vysloveně ploché, počínaje Kiminou dávnou (ne)přítelkyní a konče pachateli. Bože můj, u těch jsem trpěla opravdu nejvíc. Postavy únosců byly v počátku tak slibně naznačeny, už jsem se těšila na to, jaké zvrácené motivace je k podobnému činu vedly... jenže pak nic, nic a nic. Kromě jedné bizarní a také bizarně nezapadající scénky jim bylo věnováno minimum prostoru. A to byla ohromná škoda.

Musím říct, že mě vyznění celé knihy opravdu srdečně mrzí, protože nápad na tento konkrétní případ je opravdu originální a nastoluje zajímavé otázky, které svojí hloubkou přesahují žánr thrilleru. Celé to zabilo jen a pouze zpracování, které mě přijde jednoduše odfláknuté. Samozřejmě vím, že autorka to neodbyla, ale nedokážu najít lepší slovo. Kniha je plochá, bez emocí, bez vystupňování děje. Doporučila bych ji čtenářům, kteří v knihách nehledají divokou jízdu, ale dokáží se naladit i na poněkud pomalejší tempo a čtenářům, kteří do žánru thrilleru zabrousí jen občas.

Čím více o knize přemýšlím a čím více pročítám vlastní recenzi, dochází mi, že třetí díl v sobě vůbec nenese tolik charakteristické prvky předchozích dvou knih - ty mi přišly napsané trochu živelně, často se zde opakovala jména, děj byl úderný a všechno to byla jedna velká detektivní smršť. Měla jsem k tomu své výtky, to ano, ale bavilo mě to více než tento přerod k poněkud nezáživnému vyprávění.

Celkově má tahle série zatím bohužel sestupnou tendenci, podobně jako série s Katie Maguireovou od Grahama Mastertona. Prvnímu dílu jsem dala pět hvězdiček, druhému čtyři, tomuto dávám tři.

Přesto se ale přes tohle zklamání určitě přenesu a dalším dílům šanci ještě dám. Na obálce jsem se ale dočetla, že by jich mělo být výhledově dohromady dvanáct, a to si tedy zatím neumím představit. Ale budu věřit, že nás Angela Marsons mile překvapí!

Kdo z vás už se do série pustil? U jakého jste dílu a jak se vám líbí? Dokážete se přenést přes to, když vám hlavní hrdina není sympatický? A četli jste nějakou sérii, která vás s dalšími díly spíše zklamávala? Dejte mi prosím vědět v komentáři! :)

Název knihy (originál): Lost Girls

Název knihy (česky): Tichá modlitba
3. díl v sérii

Autor: Angela Marsons

Rok vydání (originál): 2015

Rok vydání (česky): 2017

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 424