RC RECENZE | Nenalezená (Remigiusz Mróz)

Nenalezená, thriller z dílny polského spisovatele Remigiusze Mróze, byl pro mě jednou z nejočekávanějších knih letošního podzimu. Přiznávám, že mám evropské autory načtené méně, než by se mi líbilo, a proto jsem moc ráda, že jsem díky nakladatelství Domino měla příležitost zkusit něco od našich bezprostředních sousedů. Děkuji!

Kdybych ji požádal o ruku jen chvíli dřív, nikdy by se to nestalo. Nikdo by nás nenapadl. Já bych neskončil v nemocnici a ona by navždy nezmizela z mého života. Deset let po zmizení své snoubenky je Damian Werner přesvědčen, že už ji nikdy neuvidí. Jednoho dne však nečekaně narazí na stopu ztracené dívky. Kdosi vložil její fotografii na sociální síť Spotted. Werner se zpočátku domnívá, že se jedná jen o náhodnou podobnost, ale pak neznámý člověk nahrává další fotku. Fotku, kterou udělal Werner sám jen pár dnů před snoubenčiným zmizením – a kterou od té doby nikomu neukázal. Kdo teď dívku prostřednictvím internetu hledá? A je to opravdu ona? Damian znal svou dívku od dětství, trávili spolu každý den. Při hledání odpovědí na své otázky však zjišťuje, že o ní nevěděl všechno...

Remigiusz Mróz v Nenalezené rozehrává až nekompromisní příběh o ztrátě blízkého člověka, o zoufalství a celkově o vyrovnávání se s odchodem někoho, kdo po Vás hodně znamenal.

Mám trochu dojem, že se mi na knize líbilo přesně to, co mnohým vadilo. Ten konec. Přišlo mi, že právě díky němu není Nenalezená jen thrillerem, ale příběhem se skutečným poselstvím – vyprávěním, které výborným způsobem poukazuje na zoufalství mnohých žen, o kterém se ne vždy mluví, které ne vždy chápeme a které se asi pochopit nedá, dokud jej člověk neprožije. Kromě toho mě nesmírně bavilo, jakým způsobem Mróz pracuje s lidskými traumaty, jak rozvíjí to, co mohou v životě způsobit. Hlavní hrdina příběhu se žene za odhalením pravdy, které chce on sám věřit, způsobem, který se dá bez nadsázky označit za život ohrožující. Nepřemýšlí, neanalyzuje, naslouchá svému vnitřními instinktu, který ho opakovaně podvádí a klame, protože ten je přehlušen pochopitelnou, avšak slepou, touhou po šťastném konci.

Mróz se prostřednictvím příběhu nebojí ptát na otázky, jejichž zodpovězení rozhodně není jednoduché, pokud je vůbec možné. Co je ještě morální, pokud je ve hře život vás i život někoho jiného? Skutečně platí, že účel světí prostředky? Jak se budete zodpovídat před svým svědomím, až učiníte rozhodnutí, které neovlivní jen váš život, ale zasáhne do osudů mnoha dalších lidí?

Výstavba příběhu není tak zběsilá, jak se může na samém začátku knihy zdát. Naopak, autor se nesnaží hnát za senzacemi na každém rohu, ale spíše velice solidně buduje příběh, dopřává pozornost drobným detailům a díky tomu v celé knize vytváří atmosféru, která je úzkostná, naléhavá, nepředvídatelná, ale přesto v každém okamžiku uvěřitelná.

Líbila se mi také autorova práce s konstrukcí jednotlivých charakterů, která samozřejmě úzce souvisí s tím, jak kvalitně pracuje Mróz se samotným motivem příběhu, stejně jako s tématy, která v knize otevírá. Dvě ústřední postavy jsou neobyčejně propracované, promyšlené, jejich motivace nepodléhá náhodě.

Ano, právě promyšlenost je to slovo, které bych vybrala, pokud by mě někdo nutil Nenalezenou charakterizovat jen v jednom jediném pojmu. Pokud Vás baví důmyslné příběhy, jejichž jednotlivé epizody jsou záludné a pohrávají si s postavami i čtenářem, Nenalezená je čtení, které Vás bude bavit. Mrózova kniha je pro mě jedním z nejlepších čtenářských zážitků loňského podzimu a knihou, kterou vřele doporučuji všem kolem.

A pozor, na závěr tu mám naprostý spoiler, který prozrazuje rozuzlení – text označte jen na vlastní nebezpečí! „Jako finální třešnička na dortu tu je název knihy, který mně přijde jednoduše geniální. Řekněte, kdo Vám tímhle způsobem bez okolků prozradí, jak to celé skončí?“