PŘÍRŮSTKY | Dědictví z loňského roku

Od prvního ledna jsem překopala spoustu rubrik a nakonec jsem se rozhodla, že proměním i tu přírůstkovou. Má to hned dva důvody: Tím prvním je jedno z mých knihomolských předsevzetí, totiž že budu méně nakupovat, a zatím se docela držím. Doufám proto, že se mi stane také to, že mi některý měsíc žádné nové knížky nepřibudou, ale pak by chyběl i článek, a to já jako člověk milující pravidelnost nedokážu překousnout. Navíc mi přijde, že to každoměsíční shrnutí, kde stále dokola opakuji ty samé fráze, nemůže nikoho příliš zajímat. Je to většinou dlouhý a poměrně jednotvárný článek. Proto mi pro přehlednost a zajímavost této rubriky přijde milejší mapovat přírůstky tak nějak průběžně.

Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, zda jste některou z knížek už četli a jak se Vám případně líbila, nebo zda se na některou sami teprve chystáte. Taky mě potěší, když se někdo podělíte o názor na tvorbu Patrika Hartla či o Váš postoj k válečné literatuře. A klidně mi napište třeba i to, jak se máte, co právě čtete, nebo co chystáte na víkend 😍

Takže, pojďme se podívat na první letošní hromádku novinek. Jak avizuje název článku, jedná se o knížky, které jsem si objednala ještě v loňském roce, ale dorazily až teď v lednu. V rámci jedné spolupráce jsem loni dostala voucher na slevu u Martinusu, na konci prosince jsem toho tedy ještě na poslední chvíli využila a objednala jsem si celkem tři knížky. Pravda, původně jsem v objednávce měla Ztracenou vládkyni, ale ta se mezitím vyprodala, takže jsem ji byla nucená nahradit.

Nakonec ke mně tedy doputovaly tyto krásky:

Dopisy, které nikdo nečetl, na které mě nejvíce nalákala Šárka z Knižního ráje a u kterých doufám v silné a velice emotivní čtení. Jak víte, tématika druhé světové války je mi hodně blízká, takže se na Dopisy samozřejmě těším a věřím, že mě nezklamou. 

Prvok, Šampón, Tečka a Karel, to je velmi dobře známá kniha Patrika Hartla, kterého všichni tak zbožňují, až se ho snad trochu bojím. Jednu knihu už od něj doma mám, zatím jsem se k ní nedostala, ale tak nějak instinktivně si myslím, že mě autor osloví, a riskla jsem proto koupi dalšího titulu.

Příšery templetonské, protože kdo mě už nějakou chvíli sledujete, víte, jak hrozně moc mě zasáhly autorčiny Osudy a běsy. Na knihu i po více jak roce pořád často vzpomínám, dokonce už se chystám na re-reading, takže Příšery byly jako náhradnice Ztracené vládkyně poměrně jasnou volbou. Jediné, co mě mrzí je, že kniha dorazila trochu (nu, docela dost, abych byla upřímná) použitá - kdybych nevěřila, že něco takového není možné (aspoň doufám!), řekla bych snad, že už ji někdo přede mnou četl. Když jsem ji otevřela, nepraskala a nekřupala, je celá taková osahaná, na mnoha místech špinavá, má sražený hřbet, potrhaný a pomačkaný přebal. Nebudu lhát, tohle mě docela mrzelo. Ale nedá se nic dělat a nakonec jde hlavně o ten obsah 😊